Konečně neděle!

Přepsáno v dubnu 2018. Konečně neděle! se v lehkém houpavém rytmu vznáší nad obzorem při jasném svitu luny. Kriminální žánr vyniká hravostí, lehce poťouchlou a přesto uchvacuje svou nonšalancí. Cílem příběhu je vypátrání zločince, a přesto není tento záměr hlavní podstatou. Jádrem je způsob, kterým se tančí. Rozvernost je v detailech, ve zvratech pátrání, v sarkastickém nádechu rozhovorů i místech rozjařeného oddechu. Atmosféře neschází napětí, éterické šumění dráždivosti, vzpřímená elegance i jiskřivé chvění. Konečně neděle! je hebkým pohlazením, zanechává v duši zřetelnou stopu blaženosti a pocit uspokojení ze vzletné poezie. Hlavní předností filmu je Barbara Becker (vynikající Fanny Ardant), výkonná sekretářka, nadšená ochotnická herečka a oduševnělá kráska. Lahůdkou jsou důvtipné slovní přestřelky mezi ní a jejím šéfem. Je popoháněna skrývaným citem a neohroženě vyhledává další překážky. Je svůdným esoterickým zjevením, taktovkou udává rytmus a vládne celému filmovému panství. Hlavní mužskou postavou je Julien Vercel (dobrý Jean-Louis Trintignant), provozovatel realitní agentury a Barbařin zaměstnavatel. Soukromá i společenská spokojenost je lehkým mávnutím kouzelného proutku znenadání ukončena. Překvapení se mění v děs a hrůzu a zoufalé zápolení o očištění osobní bezúhonnosti. Je přímý až jízlivý, přesto je stále jeho základem důstojná laskavost. Důležitou postavou je Maître Clément (zajímavý Philippe Laudenbach), Julienův advokát s pochopením i slabostí pro zločiny z vášně. K výraznějším postavám patří Santelli (příjemný Philippe Morier-Genoud), policejní komisař, vyšetřující záhadnou sérii vražd. A také Paula Delbecq (zajímavá Anik Belaubre), pokladní kina Eden a vydírající hlas hysterické zuřivosti. Z dalších rolí: pátrající bratr oběti a křesťanský duchovní Massoulier (sympatický Jean-Pierre Kalfon), nekonvenčně se tvářící lokální novinář a bývalý Barbařin manžel Bertrand Fabre (Xavier Saint-Macary), Paulin bratr a tvrdě jednající provozovatel nočního podniku a lechtivého uspokojení Louison (dobrý Jean-Louis Richard), provokativně přezíravá a bouřící Julienova manželka Marie-Christine Vercel (zajímavá Caroline Sihol), naštvaná pouliční nevěstka (Nicole Félix), zkušený provozovatel soukromé detektivní agentury Lablache (Georges Koulouris), či sebevědomá uchazečka o práci sekretářky (Pascale Pellegrin). Napětí detektivního pátrání a zoufalé hledání vlastní spásy je povzneseno Truffautovým stylovým nadhledem. Hravost je rozkošná, švihácky upravená a potěšující. Vždyť jde o chtíč a posedlost. Radostí prozářený prožitek! (01.05.2009)

Na začátku jsem tápal, pročpak Truffaut rozdal karty s pohotovostí zkušeného krupiéra a připravil nás o požitek ze spolu-pátrání, ale postupně vyšlo najevo, že nic není tak jednoznačné. Nejeden hráč s výrazem „mám samá esa“ ve skutečnosti blufoval. Konečně neděle! je další a bohužel též poslední perfektně (nikoliv rušivě dokonalým způsobem) vybroušenou záležitostí, v níž se prolíná vícero žánrů. Černobílý formát nás tak nevrací jenom do dob filmů-noir, ale také starých amerických komedií s inteligentní, ale lehce nevypočitatelnou ženskou hrdinkou (taky vám Fanny Ardant připomínala Katharine Hepburn?). Stejně jako všechny předchozí, lze rovněž tento Truffautův film vnímat jako komentář k vybraným žánrům i široké škále jiných skutečností. Čtení mezi řádky – a sledování Fanny Ardant, jež není perspektivou žádného jiného režiséra tak okouzlující – mne tentokrát dokonce bavilo více než samotný příběh, což bylo možná dáno tím, že jsem v něm po syrovém úvodu vůbec nehledal komediální prvky. Truffaut svůj poslední film prošpikoval indiciemi, jež různě souvisejí s francouzskou národní povahou. V kině se tentokrát hrají ve Francii do roku 1975 zakázané Stezky slávy (zbabělé odsouzení válečných hrdinů), o vietnamské restauraci se hovoří jako o „prodané“ Vietnamcům (paralela s Indočínou), právník nahlíží shovívavěji na typicky francouzské zločiny z vášně, na divadle je zkoušena hra Victora Huga, který údajně neměl nic proti incestu a jako efektivní zbraň poslouží v krizovém okamžiku i maketa Eiffelovky. V tomto směru velmi vtipné a ve všech ostatních směrech výsostně kultivované rozloučení jednoho z nepočetné řady režisérů, kteří mi budou skutečně chybět. A nejenom kvůli filmům, které již nenatočí. 80% Zajímavé komentáře: Radko, mortak (23.12.2008)

Truffautovi se skvěle podařila hitchcockovská atmosféra (poté co od něj vytáhl všechna moudra do slavné knihy rozhovorů) - film plný tajemství, napětí i humoru a navíc vynikající herecké výkony. (15.07.2003)

Na sklonku života se Truffaut našel ve svém vzoru. Tato pocta jeho dílu je v mnoha ohledech "hitchcockovější" než-li většina děl samotného Mistra napětí. Nebýt poněkud předvídatelného závěru, tak ani není moc co vytýkat, jelikož vše od technické stránky, přes herce až po dialogy je zde skvělé. Více než důstojné rozloučení francouzského velikána s filmovou režií. (25.06.2007)

Na rozdíl od všech zdejších bystrých cinefilů, a znalců Truffautova díla, jsem nepochopil žádný náznak, citaci ani odkaz. Přesto bych taky chtěl k této celkem průměrné detektivce napsat něco chytrého, takže tady to je - černá nebyla dostatečně černá, bílá byla potlačena nejedním našedlým tónem a nejméně dva odstíny šedé mi tam úplně chyběly. Přesto se mi na Fanny Ardant dost příjemně dívalo. (12.02.2015)

Asi Truffautova nejčistější hitchcockovská pocta s překrásnou noirovou kamerou a báječnou dvojicí Fanny Ardant - Jean-Louis Trintignant tentokrát neřeší utrpení osudových lásek, ale pouze úžasně baví. Paráda, kterou si dám brzo určitě znova. (19.07.2007)

Až někoho zabiju (což se vzhledem k tomu, že Troška pořád točí, asi někdy stane), budu doufat, že narazím na někoho jako Fanny. Jinak je zajímavé, že Truffaut natočil v skoro polovině osmdesátých let film, který vypadá jako nějaký raný Hitchcock... ta preciznost je jistě obdivuhodná. Dějově mě to ale neskutečně nudilo a ke konci iritovalo, takže veškeré moje potěšení z filmu tkví v samotné režii, ale ani trochu ději, přes což se tentokrát nedokážu přenést. Naštěstí už vím, že Truffaut mě umí zaujmout, takže nemám problém s tím mu dát tentokrát málo a těšit se na nějaký další silný zážitek, jakým byl třeba Jules a Jim. (13.10.2012)

Konečně neděle je poslední snímek význačného francouzského režiséra Francoise Truffauta a jako takový může dobře sloužit k identifikaci specifického režijního stylu. Jako detektivka pro mě tak silně nefunguje, vraha jsem uhodl už po půl hodině a literární předloha, kterou jsem nečetl, je údajně dost slabá. Film je ale odlehčený, všudypřítomnou lehkou parodickou nadsázkou, byť označení snímku jako komedie nebo čistá parodie je zavádějící, protože pod tím si divák může představit gejzír gagů ve stylu Růžového pantera, a to v tomhle případě prostě neplatí. Truffaut si ale s divákem hraje a překvapuje drobnými nálady, jako jsou nohy tří postav během rvačky, které se pohybují v tanečním rytmu, nebo když se z předpokládaného pachatele vyklube katolický kněz. Film je silný zejména v dialozích, kdy to mezi Ardant a Trintignantem jiskří ve stylu starých amerických konverzačních filmů. Zatímco Trintignant hovoří o pachateli vraždy, Fanny Ardant se zasněně dívá do dálky a vzdychá, jak je dneska krásně po dešti. Tahounem filmu je právě Fanny Ardant, Truffaut jí věnoval tento snímek jako hold jejímu půvabu a hereckým schopnostem. Byla právě na vrcholu, pokud jde o fyzickou přitažlivost i herectví. Celkový dojem: 85 %. (25.02.2008)

Evropská obdoba amerického remaku tvoří v pomyslném řetězci předčasně uzavřené Truffautovy filmografie jeden z nejzářivějších bodů. Černobílý film je součástí režisérova záměru právě tak jako obnažená otevřenost příběhu. Francouzský romantismus tímto pojetím získává nový rozměr. Konfrontace mužského a ženského pohledu má poměrně komplikovaný základ, do něhož se vedle přirozené odlišnosti mužských a ženských přístupů řešeného problému (obvinění z vraždy) mísí ve vzrůstající míře i momenty ryze feministické a posléze citové. Je to proslulá americká drsná škola a není to americká drsná škola. Fanny Ardantová, snad ještě smyslnější a intelktuálnější symbol neopakovatelného francouzského ženství než její starší generační vrstevnice Deneueová, zřejmě právě v posledních Truffautových dílech dostala své nejvděčnější herecké příležitosti. Ku prospěchu filmu i jeho diváka. (02.12.2007)

S neskutočnou eleganciou natočil Truffaut svoje posledné dielko. Scenár by mal bez vtipných momentov určite pevnejšie miesto v čisto thrillerových záležitostiach, ale práve touto uštipačnou formou mu patrí zas pevnejšie miesto u mňa. Milenecká zápletka sa postupom času stále zauzľuje a ja som bol stále zvedavejší ako si s tým Truffaut poradí. Hitchcockvský štýl ale našiel svoju obdobu aj vo francúzskom štýle a byť tam trošku viac napätia a lepšieho záveru, možno by som si to s Hitchcockom aj pomýlil. 80%. (27.02.2008)

François zcela naplnil staré pořekadlo, že odejít se má v tom nejlepším. Děkuji, mistře. (11.01.2009)

Čiernobiely obraz, zločin, záhadne konajúci obvinený jedinec, pohrávanie sa s divákom a spôsob jednania hlavného okruhu postáv naznačuje poctu Alfrédovi Hitchckokovi. Truffaut ale prehliadku citácií filmov a hereckých ikon rozšíril na vzdanie holdu rôznym dielam a hercom (najmä viacnásobné premeny vzhľadu Fanny Ardantovej pripomínajúcej slávne herečky) a doplnil výdatnou porciou humoru s vedomým požmurkávaním na diváka. To, čo pred desiatimi rokmi vyvolávalo dojem prestrelenej zábavy, si s odstupom času, (v ktorom pribudlo napozerané a načítané) plnohodnotne vychutnávam. (16.10.2005)

Pokorně přiznávám, že jsem při prvním setkání tento snímek patřičně nedocenila. Ani to nešlo. K plnému ocenění musí být divák vzdělán a kultivován jinými snímky, musí být pozorný a ocenit jak půvabné parafráze, tak i jemný francouzský humor. Precizní provedení, kde všechno funguje, skvělé vyvážení inspirace a vlastní invence, výborný výběr herců i jejich vedení. Geniální spojení humoru, napětí a jedinečné atmosféry.                                                                                                              Zajímavé komentáře: sportovec, Matty, gudaulin (28.10.2015)

Osobně mám tendenci se k tomu filmu stavět spíš rezervovaně. Kupříkladu nechápu, co kdo vidí na Fanny Ardant - mně přijde vyloženě nehezká, což jsem konstatoval už u její předchozí role ve starším Truffautově filmu Žena od vedle - a s Jeanem-Louisem Trintignantem tvoří dvojici více než nesourodou (navíc jsem už alergický na klišé o sekretářkách zamilovaných do svých šéfů). Děj mi přišel dost překombinovaný, až jsem se v něm lehce ztrácel, a závěrečné rozuzlení mi přišlo zkratkovité a nepřesvědčivé - asi jsem chtěl, aby to skončilo nějak jinak. A vlastně i ten černobílý formát mi tam přišel veskrze zbytečný, ten film by podle mě dokonale fungoval i v barvě. Navíc jsem to viděl v nevalném českém dabingu, který tomu taky dvakrát nepomohl, a podle mě by to klidně i mohlo být o takových 20 minut kratší, takže za mě celkově spíše jen průměrný dojem. (25.03.2021)

V detstvi jsem myslel, ze to je cista, vazna detektivka a dost jsem se u tohohle filmu bal.Kdyz jsem jej videl co by "dospeli" tak jsem zjistil,ze jakkoli jde o zjevnou poctu zanru Noir a bozkemu Alfredovi,ma v sobe take hodne satyry a parodie.Velice zabavna krimi! (20.03.2007)

Upřímně, kdyby nebylo do očí bijící, že to Truffaut nebral resp. nemyslel tak úplně vážně a vezl se (i) na notně odlehčené vlně, plné nadsázky a nadhledu, stejně jako je nepřehlédnutelné to několikeré významné žánrové pomrkávání, (i) do vlastních řad, nemilosrdně bych jej za tu kriminální zápletku rozcupoval. Avšak ve světle vyřčeného a navíc, když se vašich představ zhostí a následně ho takovým osvěžujícím způsobem na filmové plátno převedou, skutečné herecké osobnosti, jakými bezesporu jsou F. Ardant resp. J.-Louis Trintignant, může mít člověk nějakých výraznějších námitek? Navíc, pokud trpíte stejně jako já, dlouhodobou slabostí pro inteligentní, dlouhonohé, pohledné brunetky s velkými plnými rty, co vyjma psaní všemi deseti a příležitostného vaření kávy, občas rády fušují do řemesla Sherlockovi Holmesovi, můžete si rovnou minimálně jednu hvězdu přihodit. Ta černobílá, nejen snímku, zatraceně sluší. To už sice nelze při plném vědomí říct i o dabingu, na druhou stranu, byl jsem svědkem mnohem nepovedenějších (čti rušivějších). Konečně Neděle! není nejlepším Truffautovým snímkem, nicméně že se jedná o více než zdařilé ukončení jedné dlouhé plodné kariéry, to si troufám bez jakýchkoliv pochybností konstatovat a je možné (více než pravděpodobné), že při další, originální projekci, tu pátou hvězdu (rád) přihodím. 85% [Pouze jedna nesrovnalost, pane Truffaute. Do Edenu na Kubrickovi Stezky slávy?! Nemělo to být spíše na Řebíčkovi pozdní “stesky (notně pošramocené) slávy"?]. (05.11.2013)

Vercel je trochu muž pod papučou, ktorému je žena neverná a po obvinení z vraždy je jasné, že bez ženskej pomoci sa nezaobíde. Fanny Ardantová v úlohe jeho sekretárky ho tak prevyšuje symbolicky nielen svojou výškou, ale najma dôvtipom pri ziskávaní informácií. Vlastne sa jej nemôže rovnať ani polícia, ktorá výsledky jej vyšetrovania s radosťou prijíma. Konečne nedeľa je príťažlivá najma vďaka výbornému castingu a miernou netradičnosťou témy u významného predstaviteľa novej vlny. Hovory s Hitchcockom boli pre jej vznik asi kľúčové. Nakoniec tu nie je dôležité čo, ale ako. Nemám s tým žiaden problém. "Za koľko?...Za desať osem..." (06.11.2013)

Niet najmenších pochybností o tom, že Francois Truffaut je slávny francúzsky novovlnný režisér. Nakrútil 21 filmov, z ktorých som videl 16. Napriek tomu som výrazne ocenil iba jeho Americkú noc. Ak by som chcel byť výnimočne drzý, tak by som napísal, že Truffaut bol skvelý filmový teoretik, ktorý nakrúcal filmy, ktoré ma nezaujali. Ale slušnejšie bude, ak napíšem, že sme si s pánom Truffautom nesadli. A týka sa to aj práve dopozeraného filmu. Myslím, že s Hitchcockom má spoločné najmä to, že ich filmy sú kostrbaté, vyumelkované, predčasne zostarnuté a chceli do nich vložiť viac, než sa zmestilo. (25.04.2023)

Nesmíte u toho usínat, jinak víte houby. Takže brzy znovu. Konečně po asi osmi letech čekání jsem se dostal původnímu dabingu, protože ať se na mě pan Herec František Němec nezlobí, Moravec byl jen jeden. A K.M.Walló taky. ČB kamera je fajn, příběh je hodně košatý a pokud nejste stoprocentně soustředění, nevychutnáte si. (22.06.2018)

Výborný noir, posledný film Truffauta ako pocta Hitchcockovi a veľmi vydarená, atmosféra úplne pripomína tie staré filmy z 50. rokov. Je tu trochu zo všetkého. Thriller, romantika aj komédia s vyváženým humorom. A čo je hlavné udržiavanie napätia až do konca. Hitchcocka ťažko napodobiť, ale ak má niekto talent, tak to dokáže. A Truffaut ho mal na rozdávanie. (24.08.2023)