Válečné filmy z produkce Hong Kongu bychom spočítali na několika prstech, stejně jako comicsové adaptace... nápad spojit tyhle dva žánry je mimořádně zvrhlý, ale když se jmenujete Tsui Hark nebo Ching Siu-Tung a máte dost peněz, není žádná látka tabu. A to je dobře, protože comics z druhé světové války v podání těhle čínských mágů, to zní víc než slibně.
Nemusíte být mimochodem obeznámeni s pozadím, abyste pochopili, že Hark tentokrát hledal inspiraci v obrázkových sešitech - úvodní titulky ladně přebíhají z comicsu do filmu (vypadá to skvěle) a Ching Siu-Tung jako druhý režisér a choreograf akčních scén nadšeně přijímá svůj úkol rozpoutat na place válku. To co by si jiní nechali do finále - explozi přehrady a letadla, to Siu-Tung zvládá v prvních deseti minutách. I přesto musíme konstatovat, že první půlhodinka je zkouškou trpělivosti, za kterou jsme však nakonec odměněni pestrou směskou charakterů, které nevyšumí z hlavy hodinu po promítání. Ústřední postavou je Dr. Choy (Dean Shek) - stárnoucí felčar, který se shodou několika náhod dostává přímo do centra válečného dění, když narazí na jednotku čínských vojáků, snažících se zabránit vývoji jedovatého plynu, který připravuje Mandžusko ve spolupráci s Japonci. Velitel jednotky Mang nejdřív Choyovu pomoc odmítá, protože nevěří, že by mu byl stárnoucí doktor k užitku, ale osud je nezdolný a tak se na Choye a jeho zlobivou neteř nabalí pouliční zlodějíček a velitelé městských gangů. Tahle výpomoc se sice čínským vojákům neustále plete pod nohy, ale jak už to tak bývá, plukovník Mang ji nakonec bude muset vzít na milost. Co jiného mu ostatně zbývá, když proti němu stojí velitel ochranky mandžuského císaře Masa a jeho sličná kolegyně Yoshiko... Ti jsou ochotni nasadit všechny dostupné zbraně - kanóny, létající ninjovskou jednotku a již zmíněný plyn... Jsme ale v comicsu takže si přepravte na zázračná přežití, neuvěřitelné kousky a překvapivě i notnou dávku situační komiky...
Tsui Hark byl v roce 1991 na koni - právě dokončil Once upon a time in China a nabídky se mu jen hrnuly. Kdyby se vám na stole objevila adaptace comicsu, určitě byste po ní sáhli, kdybyste byli puntíčkář co se honí za každým záběrem, nad nasvícením scény stráví hodiny a nechává diváky, aby se ukájeli na dokonalými švenky kamery. Technická stránka The Raid je naprosto dokonalá - provázání s comicsovými vložkami, dokonalé barvy, nádherná kamera... tohle Tsui umí (nebo uměl?) jako nikdo jiný a některé technické aspekty snesou srovnání i s jeho OUTC. Stejně příjemný je i pohled na herecké obsazení - Dean Shek, Jacky Cheung, Mina Godenzi, Tony Leung Ka-Fai, Corey Yuen... to nejsou žádní béčkaři a všichni do jednoho to dokazují, především v dialogových scénách, kde Hark nešetří situačním humorem. Většina klíčových okamžiků totiž začíná nebo končí u nějaké náhody a se nelze divit nastálým honičkám, skrývačkám a nedorozuměním. Problém je v tom, že košatá předloha se těžko objímá. Harkovi se podařilo vytěžit z postav dramatický náboj a Deana Sheka si jistě budete pamatovat (nejen díky příspění Ching Siu-Tunga, který z něho několika šikovnými střihy udělal i kung-fu mistra), ale scény ve kterých se snaží pomocí humoru odlehčit tón filmu jsou až příliš natahované (např. schovávání se v ložnici nebo hrátky s dopisem) a ani dobré výkony herců nedovedou zakrýt jejich průhlednost. K prozrazení pointy gagu tak většinou dochází s několikaminutovým předstihem a vy už jen bezradně koukáte na hodinky. Nemít režisér k mání tak dobré herce, nevím nevím jak by to dopadlo.
Ale Hark je měl, a navíc měl i Ching Siu-Tunga. I když je tu akce méně než v jejich dalších filmech, důvod k bitce nebo přestřelce se vždycky najde (pravda někdy skutečně takový důvod doslova spadne z nebe ;) a i když jsme ve válečném stavu a většinou tu štěkají pušky, Dr. Choy vlastní megašavli a tradiční trénink, takže mu nečiní problém vběhnout do olověného deštíku a rozčísnout pár mandžuských vojáků. A věřte, že kombinace Siu-Tungova rozevlátého stylu a Harkovy načančané kamery je esem, které přebije všechno ostatní. Někomu přijde dokonale samoúčelné, když se při finálním zúčtování v továrně najednou hrdinové dostanou do modře ozářené místnosti, kde prší (!) a začnou kolem sebe létat jako zběsilí, aby se ve vzduchu střetli zbraněmi a vyvolali tak celý gejzír jisker. Je to stylizace ad absurdum, ale Hark ji umí natočit s elegancí Michaela Baye a klidem, který vám všechny argumenty mocně odpálkuje... I navzdory bezchybné technické stránce však zůstává mírné zklamání... s tímhle potenciálem se dalo skórovat o dost lépe - nevyvážený scénář dělá ze stominutové podívané trochu velké sousto a akční scény jsou po dějové lince rozesety až příliš daleko od sebe. Přitom stačilo jen seříznout některé zdlouhavé gagy, obsadit někoho kdo skutečně umí rozdávat rány a devadesátiminutový výsledek by trhal rekordy. Ale to už je život a někdy nemusí pršet, stačí když kape. A tady to kape docela fajn. 70%
()
(méně)(více)
財叔之橫掃千軍
The Raid
Válečné filmy z produkce Hong Kongu bychom spočítali na několika prstech, stejně jako comicsové adaptace... nápad spojit tyhle dva žánry je mimořádně zvrhlý, ale když se jmenujete Tsui Hark nebo Ching Siu-Tung a máte dost peněz, není žádná látka tabu. A to je dobře, protože comics z druhé světové války v podání těhle čínských mágů, to zní víc než slibně. Nemusíte být mimochodem obeznámeni s pozadím, abyste pochopili, že Hark tentokrát hledal inspiraci v obrázkových sešitech - úvodní titulky ladně přebíhají z comicsu do filmu (vypadá to skvěle) a Ching Siu-Tung jako druhý režisér a choreograf akčních scén nadšeně přijímá svůj úkol rozpoutat na place válku. To co by si jiní nechali do finále - explozi přehrady a letadla, to Siu-Tung zvládá v prvních deseti minutách. I přesto musíme konstatovat, že první půlhodinka je zkouškou trpělivosti, za kterou jsme však nakonec odměněni pestrou směskou charakterů, které nevyšumí z hlavy hodinu po promítání. Ústřední postavou je Dr. Choy (Dean Shek) - stárnoucí felčar, který se shodou několika náhod dostává přímo do centra válečného dění, když narazí na jednotku čínských vojáků, snažících se zabránit vývoji jedovatého plynu, který připravuje Mandžusko ve spolupráci s Japonci. Velitel jednotky Mang nejdřív Choyovu pomoc odmítá, protože nevěří, že by mu byl stárnoucí doktor k užitku, ale osud je nezdolný a tak se na Choye a jeho zlobivou neteř nabalí pouliční zlodějíček a velitelé městských gangů. Tahle výpomoc se sice čínským vojákům neustále plete pod nohy, ale jak už to tak bývá, plukovník Mang ji nakonec bude muset vzít na milost. Co jiného mu ostatně zbývá, když proti němu stojí velitel ochranky mandžuského císaře Masa a jeho sličná kolegyně Yoshiko... Ti jsou ochotni nasadit všechny dostupné zbraně - kanóny, létající ninjovskou jednotku a již zmíněný plyn... Jsme ale v comicsu takže si přepravte na zázračná přežití, neuvěřitelné kousky a překvapivě i notnou dávku situační komiky... Tsui Hark byl v roce 1991 na koni - právě dokončil Once upon a time in China a nabídky se mu jen hrnuly. Kdyby se vám na stole objevila adaptace comicsu, určitě byste po ní sáhli, kdybyste byli puntíčkář co se honí za každým záběrem, nad nasvícením scény stráví hodiny a nechává diváky, aby se ukájeli na dokonalými švenky kamery. Technická stránka The Raid je naprosto dokonalá - provázání s comicsovými vložkami, dokonalé barvy, nádherná kamera... tohle Tsui umí (nebo uměl?) jako nikdo jiný a některé technické aspekty snesou srovnání i s jeho OUTC. Stejně příjemný je i pohled na herecké obsazení - Dean Shek, Jacky Cheung, Mina Godenzi, Tony Leung Ka-Fai, Corey Yuen... to nejsou žádní béčkaři a všichni do jednoho to dokazují, především v dialogových scénách, kde Hark nešetří situačním humorem. Většina klíčových okamžiků totiž začíná nebo končí u nějaké náhody a se nelze divit nastálým honičkám, skrývačkám a nedorozuměním. Problém je v tom, že košatá předloha se těžko objímá. Harkovi se podařilo vytěžit z postav dramatický náboj a Deana Sheka si jistě budete pamatovat (nejen díky příspění Ching Siu-Tunga, který z něho několika šikovnými střihy udělal i kung-fu mistra), ale scény ve kterých se snaží pomocí humoru odlehčit tón filmu jsou až příliš natahované (např. schovávání se v ložnici nebo hrátky s dopisem) a ani dobré výkony herců nedovedou zakrýt jejich průhlednost. K prozrazení pointy gagu tak většinou dochází s několikaminutovým předstihem a vy už jen bezradně koukáte na hodinky. Nemít režisér k mání tak dobré herce, nevím nevím jak by to dopadlo. Ale Hark je měl, a navíc měl i Ching Siu-Tunga. I když je tu akce méně než v jejich dalších filmech, důvod k bitce nebo přestřelce se vždycky najde (pravda někdy skutečně takový důvod doslova spadne z nebe ;) a i když jsme ve válečném stavu a většinou tu štěkají pušky, Dr. Choy vlastní megašavli a tradiční trénink, takže mu nečiní problém vběhnout do olověného deštíku a rozčísnout pár mandžuských vojáků. A věřte, že kombinace Siu-Tungova rozevlátého stylu a Harkovy načančané kamery je esem, které přebije všechno ostatní. Někomu přijde dokonale samoúčelné, když se při finálním zúčtování v továrně najednou hrdinové dostanou do modře ozářené místnosti, kde prší (!) a začnou kolem sebe létat jako zběsilí, aby se ve vzduchu střetli zbraněmi a vyvolali tak celý gejzír jisker. Je to stylizace ad absurdum, ale Hark ji umí natočit s elegancí Michaela Baye a klidem, který vám všechny argumenty mocně odpálkuje... I navzdory bezchybné technické stránce však zůstává mírné zklamání... s tímhle potenciálem se dalo skórovat o dost lépe - nevyvážený scénář dělá ze stominutové podívané trochu velké sousto a akční scény jsou po dějové lince rozesety až příliš daleko od sebe. Přitom stačilo jen seříznout některé zdlouhavé gagy, obsadit někoho kdo skutečně umí rozdávat rány a devadesátiminutový výsledek by trhal rekordy. Ale to už je život a někdy nemusí pršet, stačí když kape. A tady to kape docela fajn. 70% () (méně) (více)