Sól ziemi czarnej
The Salt of the Black Earth
Režie:
Kazimierz KutzScénář:
Kazimierz KutzKamera:
Wiesław ZdortHudba:
Wojciech KilarHrají:
Olgierd Łukaszewicz, Jan Englert, Jerzy Bińczycki, Wiesław Dymny, Jerzy Cnota, Daniel Olbrychski, Jan Bógdoł, Marian Dziędziel, Gustaw Holoubek (více)Obsahy(1)
Sůl černé země otvírá slezskou trilogii Kazimierza Kutze (další části: Perla v koruně, 1972 a Jako korálky v růženci, 1980). Režisér, jako jeden z mála polských filmařů, upozorňuje na identitu Slezanů v sociálně-historické souvislosti a v kontextu národnostní otázky. Jeho pohled na druhé povstání slezských Poláků proti okupujícím Němcům není přesnou rekonstrukcí událostí. Důležitější je tragická atmosféra snímku a jeho dějový spád. Film se tak podobá staré baladě o sedmi bratrech, kteří bez patosu umírali na barikádách dějin. (NFA)
(více)Recenze (4)
Naivní filmek, který na mě překvapivě zapůsobil. Všechno je to svižné, vtipné a dobře promyšlené. Bohužel v polovině snímku zavládne trošku stereotyp, kterého jsem se už nemohl zbavit do konce filmu. Typický národní film, který ale skýtá mnohé i pro mimopolské a mimoslezské diváky. ()
Film o druhém (potlačeném) povstání slezských Poláků proti tehdy Slezsko okupujícím Němcům (1920). Neustálé střídání komiky (někdy snad ani nechtěné), tragiky, romantiky a vlastenectví (v nejlepším a nejvřelejším slova smyslu). Symbolika barev a vůbec barevná dramaturgie snímku je jedním z největších kladů a stylotvorných prostředků díla - společně s nádhernou kamerou, která především dobře ví, kdy zvolit velký detail. Jinak film disponuje množstvím "technických" chyb, nelogičností, nevyrovnaných hereckých výkonů a oněch nechtěných vtipných míst - nic z toho ale v konečném výsledku neuškodí velkému emocionálnímu zážitku z filmu. Člověk jakoby se na konci chvíli cítil být Slezanem a chtěl se připojit k vysněnému Polsku. ()
Filmový počin, režiséra filmové polské školy, Kazimierze Kutza, jenž nám nabízí pohled na dramatické události kolem druhého slezského povstání v srpnu roku 1920. Na toto povstání, nahlížíme očima 7 hornických bratří, především tedy nejmladšího z nich, Gabriela. Ten, jako nováček v této armádě nejprve musí složit slib vojsku, a ihned poté, se již neohroženě a zároveň naivně vrhá do bojů proti Německým vojákům, okupantské síle, která se nachází na území Polska. Předobrazem této neobvyklé hlavní postavy byl režisérův strýc, a dle slov Kutze se jedná o pravdivé události, ačkoli se některé scény s tímto hrdinou, zdají být až příliš přitažené za vlasy, jako např. celé jeho tažení v přestrojení za německého vojáka. Kromě tohoto někdy až úsměvného prvku, film velmi dobře funguje a ukazuje nám velmi věrně a realisticky boje mezi povstalci a okupanty. ()
Sedm bratří jde do povstání proti Němcům, aby Slezsko patřilo tam, kam patří, tedy do Polska... Kutz usiloval o co nejautentičtější zaznamenání specifika slezské mentality. S výjimkou Englerta a Trely hrají všechny důležité postavy herci odtamtud. Jednání postav je oproštěno od jakéhokoli patosu, jejich specifický humor a nestrojené odhodlání působí velmi přirozeně. Realistické pojetí postav a vizuálně působivé sekvence (doprovázené sugestivní hudbou Wojciecha Kilara), které svým prostým a odzbrojujícím lyrismem připomínají obrázky naivních malířů (přísaha bratří Basistů před rodným domem, smrt polského důstojníka na barikádách), sjednocuje postava nejmladšího z bratří, Gabriela (Łukasiewicz), jehož rozjitřeným pohledem celý příběh sledujeme. Napůl muž, který už nasazuje život na barikádách, ale ještě i chlapec, který si na povstání jen hraje. Například když s dětsky potřeštěnou radostí zlikviduje německou hlídku a z ukořistěného dalekohledu hledí za hranice svého světa, do vysněného a vytouženého Polska, které nikdy neexistovalo... ()