Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„Pes z Blackwoodského hradu“ přináší zábavu na motivy anglického spisovatele kriminálního thrilleru Edgara WallacehoAlfred Vohrer s karikaturním nadhledem vytváří mlžný opar hororového napětí, láká ukradeným pokladem a hrůzostrašně vyjícím tajemstvím hradu. Komplot střídá komplot a někde navíc čeká dědictví a bohatství. (tomtomtoma)

(více)

Recenze (10)

corpsy 

všechny recenze uživatele

V dnešnej dobe sa nielenže takéto snímky netočia, ony sa točiť v dnešnej dobe ani nevedia. To, čo dnes možno pôsobí ako brak, bol vo svojej dobe prestížny projekt a aj keď sa wallaceovky točili v 60. rokoch ako na páse, mali punc kvality. Nemôžem povedať, že som na ne expert ( toto je moja zatiaľ iba druhá po TAJOMNOM MNÍCHOVI ), ale verím, že nemajú veľkú kolísavosť akosti. Na začiatku, keď sa objavil prvý záber na titulného psa, som trochu zmrzol, ale nie od strachu, ale od toho, že to vlastne nebude ono a pôjde skôr o nechcenú paródiu PSA BASKERVILLSKÉHO. Následné napätie a celkom svižný dej, ktorý podkresľuje skvelá hudba ma našťastie vyviedol z omylu. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Německý styl humoru mi nikdy moc neseděl, na pár drobných výjimek. Wallaceovky samy o sobě jsou různé úrovně, ale většinou je to překombinovaný škvár (ve smyslu žánru), odehrávající se většinou ve stejném prostředí a s podobnými zápletkami. Chápu, že Němci tyhle knihy neadaptovali ve vážném duchu (i když možná by to za to někdy stálo), a přiznali vědomě parodii tohoto stylu. Jenže jak je u nich zvykem, přehnali to. To neskutečné přehrávání, hudba jak z pop jazz baru 60. let, a do toho hlášky jak z Cimrmana, prostě to k sobě nesedí dohromady, zvláště s těmi tajemnými kulisami starých anglických hradů. Pro mne osobně jde o parodii nevtipnou, uječenou, přehnanou a těžko vstřebatelnou. Konec je zmatený a celá historka skoro vykradená od Arthura Doyla. Ale zas tu hraje budoucí komisař Derrick. ()

Reklama

tahit 

všechny recenze uživatele

V tomhle pojetí natočené filmové adaptace literárních předloh z pera klasika detektivního žánrů Edgara Wallace, všimneme-li si, jsou spíše obestřeny takovou příjemnou až milou hrůzou na dobrou noc. Na rozdíl od dnešních tvůrců třeba v žánru hororové filmy, které se víceméně často předhánějí v řadě naprosto zbytečných explicitních scén a brutálního násilí. A není bez zajímavosti, že režiséři Alfréd Vohrer natočil čtrnáct wallaceovek a Harald Rainl jich natočil pět. Jako první to začala točit pravděpodobně dánská společnost Rialto, která poté odkoupila všechny práva na Wallaceovy knihy. Ostatně stála i za zrodem prvních kultovních filmových mayovek. Asi netřeba mluvit, že výše zmiňovaní režiséři uměli volnému filmovému přepisu dát leckdy i sympatický styl a glanc, ať se jednalo o wallaceovku či mayovku. ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Slušivá verze Psa baskervillského! Mysteriozní wallaceovka dýchá gotikou - mlhou se nešetří (a to je moc fajn), hrad uprostřed temných lesů a bažin, bouře, hadi, pavučiny, kobka a kopice mrtvol. Sympatické a známé postavy (například ta rozkošná babka - Agnes Windeck, co vede zájezdní hostinec) rozehrávají zábavný kolotoč točící se okolo peněz, jak jinak. A mnohé samozřejmě umírají, jiné třeba i vstanou z mrtvých, do toho vyje pekelná bestie a zrádný les otevírá svoji laskavou náruč. ,,Doufám, že se vrátíte, jelikož všichni mí hosté, co odešli před placením, jsou mrtví. Výhledově to není dobré pro podnik, což jistě chápete..." ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Dedičkou po kapitánovi Wilsonovi, majiteľovi starého zámku Blackwood, sa stala jeho dcéra Jane. Netuší však, že o pozostalosť je eminentný záujem... 30. wallaceovku v poradí režíroval Alfred Vohrer a treba uznať, že v 60-tych rokoch sa po detektívkach a mayovkách vypracoval na skúseného remeselníka. Film má požadované tempo, dobrú atmosféru a záverečné prekvapenie. ()

Galerie (26)

Reklama

Reklama