Režie:
Šin'ja CukamotoScénář:
Šin'ja CukamotoKamera:
Šin'ja CukamotoHudba:
Čú IšikawaObsahy(1)
Čiernobiely príbeh dvoch mladých mužov, ktorých osudy spojila nešťastná náhoda. Japonský kultový režisér Shinya Tsukamoto vytvoril na základe celkom jednoduchej myšlienky pôsobivý, ale predovšetkým kontroverzný film, v ktorom sa muž začne meniť na kovové monštrum. (Furmi)
Videa (1)
Recenze (335)
Vždycky jsem měl experimentální filmy rád, tady mi ale něco vadilo - a to "něco" bohužel nejsem schopen definovat. Možná to bylo tím pokusem o humornou nadsázku, každopádně bych tento film spíše řadil ke studenstkému testování mantinelů, než k vyzrálé filmové tvorbě. Celé mi to připadalo jako směska Švankmajera (zde je vliv klidně možný, Švankmajer je v Japonsku velmi populární), raného Cunninghama, "Pí" a "Mazací hlavy". Přesto - určitě to není plochý, jednovrstvý film, oceňuji režisérovu odvahu a nekompromisnost. ()
Ne! Tohle neberu. Totální hnus a chaos v podávaný epileptických střizích. Nepochopil jsem o co tam šlo a přiznám se, že jsem se ani moc nesnažil. Po dvaceti minutách jsem to začal skipovat. Hlavní hrdina si nechává zdát sny jak ho kyborg-žena znásilňuje trubkou do prdele. Pak se změní taky na nechutnýho kyborga a rozmrdá (doslova) jí obřím vrtákem, který má místo penisu. Pak si tam nějak dává elektrošoky a řehtá se jak debil a pak už tam jen bojuje s nějakym dalšim kyborgem no děsná opravdu kolosální blbost. Je to účelově odporné a nechutné a jestli se to někomu líbí beru to jako pózerství. Ovšem rád si nechám vysvětlit význam toho filmu a klidně přiznám, že jsem netolerantní buran, když mi někdo dokáže vysvětlit o čem že to vlastně bylo. ()
Jeden z těch vyvolených, které buď nenávidíte, nebo si jej zamilujete. Já jsem na vážkách. Industrializace a studená, sychravá stylizace je fajn, horší je to s příběhem. Ten sestříhaný sprint mezi kovovými překážkami chvílemi nutil film vypnout a hodit do šrotu, nicméně jsou zde momenty, které berou dech a vyvolávají buď pocit zvracení nebo naprosté ticho úžasu. Celková myšlenka je fascinující, ale ve zbytečně dlouhé stopáži mne neměla šanci nějak zasáhnout. ()
Industriální nářez! Dávám 10*. V duchu filmů Jana Švankmajera sledujeme v místy zběsilém tempu děsivou mutaci člověka v kovové monstrum. Za doprovodu hudby na pomezí industriálu, dark wave a gothicky se odvíjí mozaika bizarností, které bombardují nebohého diváka. Ovšem, zazní zde i romantický saxofon, objeví se milostné scény, vše ale jen na kratičko. Závěrečná metamorfóza mi připomněla nádherné triky z filmu Věc. Lahůdka, ne však pro každého... ()
Přestože používá daleko méně expresivnějších a extrémnějších prostředků, je pro mě třeba takový Lynch mnohem více sugestivní. Možná za to tentokrát může i délka, která pouhým a neustálým opakováním výsledný dojem spíš ubíjí. Tím ale v žádném případě nechci říc, že každý filmový fanoušek by si tady nemohl otestovat své divácké hranice! ()
Galerie (16)
Photo © Kaijyu Theater
Zajímavosti (4)
- Významný spisovatel a filmový kritik Stephen Holden z New York Times popsal film jako snímek s hyperkinetickým tempem a divoce zkresleným herectvím, rovněž se zvráceným smyslem pro humor. Dospěl k závěru, že tento film je pouze pro milovníky podivných filmových žánrů a klasické obecenstvo může hodně pobouřit. (Emo-haunter)
- Natáčení trvalo více než rok a půl, a přestože se během něj Cukamoto rozešel s většinou členů štábu ve zlém, výsledek jej katapultoval mezi nejvyhledávanější autorské tvůrce 90. let. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Film odkazuje na společnost, která více a více využívá elektroniku, jenž ji mentálně ničí. (Emo-haunter)
Reklama