Křižáci

Typický produkt svojej doby realizovaný bez väčšej invencie a nadšenia, ktorý by potreboval aspoň seriál, aby sa doťahoval na svoju predlohu. Kniha je napriek svojej tendenčnosti výborná. Film je nielen pochopiteľne extrémne zhustený a skratkovitý, ale hlavne v prvej polovici pôsobí strašne umelo - ako niekoľko skupín okostýmovaných štatistov, ktorí sa presúvajú medzi dvoma-troma kulisovými lokáciami a vôbec nedokáže postihnúť rozmáchlosť predlohy odohrávajúcej sa v priebehu desaťročia na obrovskom území dnešného Poľska a Pobaltia. Čo by mali byť citové alebo emocionálne vyhrotené scény, sa úplne míňa účinkom. Zaujímavé postavy sú ploché figúrky. Dojem sa zlepšuje v druhej polovici vďaka väčšej časovej, priestorovej aj dejovej zovretosti, ale zdá sa, že všetky sily si tvorcovia šetrili na skutočne megalomanské finále, ktoré prekonáva zvyšok filmu o pekných pár obrnených konských hláv. (14.12.2020)

Až se ti otevře rána po medvědím sádle, musíš si tam dát bobří tuk. Křižáci byli kdysi asi epickým filmem, ale v současnosti jsem z toho smíchy nemohl. Navíc to v první půli vypadá jako slovanská fantasy pohádka (lovení bobrů) plná nesmyslnejch výjevů (zaplutí do močálu) a repulzivní kultury (kat v červenejch legínách). Pak se udatní rytíři začnou tolčokovat jako když zbraně drží poprvé a sebestředná režie točí scény s extradimensionálním pití piva a bojů s hadrovými panáky... To už jsem byl zlomenej a musel jsem se smát i výrokům typu: "Ze Štítného jdete? Nešukali jste tam děcka?" (20.10.2013)

Jako malý kluk jsem četl Sienkiewiczovu knížku Křižáci a dodnes je v mém srdci zapsána nesmazatelným písmem. Tento film je písmem trochu méně viditelným, ale přece jen velmi potěšil. Přes svou délku nenudil a na skoro tři hodinky mne vrátil do mého oblíbeného rytířského středověku. Velmi potěšitelné byly i bojové scény a středověké reálie vůbec. Poláci mají bohatou historii a na tyto velkofilmy jistě talent. Více o filmu je možno dozvědět se zde: http://filmpolski.pl/fp/index.php/122230 (29.06.2009)

Na tomto polském filmu Alexandra Forda je poznat, že vznikl za komunistů. Snahou bylo očernit středověk a je to celé děláno se záští, sice s velkým nákladem, ale bez lásky. Podobá se našim komunistickým filmům Otakara Vávry (Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem). Ohněm a mečem Jerzyho Hoffmana je mnohem, mnohem lepší. (26.06.2007)

Beru v potaz dobu vzniku, což je rok 1960, tudíž na tehdejší dobu jsem shlèdla skutečný velkofilm. Ale...První polovina filmu mě dost nudila, jevilo se mi to spíše jako konverzační na pozadí historických událostí, leč druhá polovina s významnou bitvou roku 1410, kdy rytíři ve jménu kříže dostali na krucifix, tak tady se to zlomilo ke čtyřem hvězdám. Taky bitva s dvěma sty tisíci bojovníky, ta se nedá odfláknout, zvláště když tam pomáhali i Češi a zástupci východní Evropy. Kniha je samozřejmě lepší, barvitější, ale to tak bývá. (25.02.2017)