Matka Johana od Andělů

Klášter kdesi v pustině a u něho hostinec. Děj začíná příjezdem mladého kněze, který se má pokusit z místních jeptišek vyhnat ďábly. Posedlá má být hlavně matka představená, ale ostatní jeptišky s ní sekundují. Všechny pokusy vyhnat zlého ducha z osazenstva místního kláštera byly zatím marné. Mladý kněz se velmi poctivě snaží věnovat se výmítání a nehledět více do hlubokých očí matky představené. Je to však velmi těžký úkol. (15.03.2020)

K filmu jsem se dostal jako k hororu. Uznávám, že o hororovosti by se dalo polemizovat a zcela jistě nebyla záměrem tvůrců, ale vůbec bych se nebál označit to za psychologický horor. Pokud jsou za takové označovány např. Kladivo na čarodějnice či Spalovač mrtvol, tak jím je i tohle, poněvadž to patří do stejné sorty, měl jsem z toho stejně nepříjemně mrazivé pocity a má to stejně mrazivou, hutnou a depresivní atmosféru. Naprosto výtečná je Lucyna Winnicka coby Matka Joanna, její ďábelské výstupy, ksichty a opravdu zvláštně nepříjemný výraz v očích je na filmu to nejhororovější a já jen doufám, že z toho nebudu mít noční můry. Pochvalu zaslouží i exteriéry (okolí kláštera je opravdu "divné" a dekorace. Jsem opravdu rád, že mi tento film vstoupil do cesty, je milé např. vidět mladého Fr. Pieczku jinak než jako tankistu se psem:-) a výborného herce ve vedlejší roli (ševce) s šíleným smíchem, skvělými prudičskými hláškami a ksichtem obstarožního Chucka Norrise. Výborný kulturní, psychologický a filosofický zážitek. (25.02.2010)

Velmi zdlouhavá cesta za poznáním, že popření vlastní sexuality není to pravé ořechové. Těžkotonážní filozofující drama s klasicky afektovanými hereckými výkony nebývá zrovna mým šálkem čaje, ale co už, ochutnal jsem. Vlekoucí se příběh kněze geeka, který přichází, aby zachránil Ďáblem posedlé jeptišky. Postupem času se ukazuje skutečnost, že oním Ďáblem je pouze vzpoura proti nekonečné nudě klášterního života a nezalévané zahrádky svatých panen, kněz to však zarputile odmítá, stejně tak jako vlastní hučení pod sutanou. Jeho počínání a neschopnost si ulevit jej nakonec dovedou až k psychotické příhodě. Poučení je nasnadě, lepší vlastní vrabec v hrsti než schizofrenie za dveřma. Jinak Lucyna Winnicka jako matka Johana byla k pomilování a několik jejích posedlostních čísel bylo vynikajicích, z letargie mě vytrhl i dialog rabína a kněze, nikoliv nanicovatým obsahem, ale výborným hereckým ztvárněním a režií toho okamžiku, mňamka. Většinu filmu jsem však solidně prozíval. Dvě. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (09.04.2015)

ocenenia : MFF Cannes 1961 - Špeciálna cena poroty ◘◘◘◘ Aj keď je to "produkt" dvoch neoblomných kádrových komunistov z Ukrajiny (Iwaszkiewicz, Kawalerowicz), vo výsledku je to filozoficky prekvapivo zaujímavé (asi aj vďaka osvietenejšiemu scenáristovi Konwickému) a pre otvorenejšieho kresťana záludne podnetné zamyslenie o pôvode zla a o sebamrskačskej snahe niektorých ľudí snažiť sa toto zlo zo sveta "eliminovať". Nálepku nihil obstat by film asi od cirkvi nedostal, ale napríklad rozhovor kňaza s rabínom bol veľmi zaujímavý aj bez "nihil obstat" :) Film má hutnú atmosféru podporenú zaujímavou výpravou kdesi v strede pustej ničoty, presvedčivým herectvom a samozrejme výtvarnou stránkou Kawalerowicza (hold, na to majú režiséri s "kaukazskými génmi" proste talent) ... 75% (30.12.2012)

Jeden z mnohých európskych art titulov 60rokov, ktorý rieši otázky askézy a odopierania si základných fyzických predispozícií človeka. Kawalerowicz štruktúru diela poňal v konfrontačných líniách a v minimalistických obrazoch. Niekedy sú kajúcne spovede uskutočňované medzi diverzifikovanými osobnosťami (sestra, kňaz), niekedy ide o vnútorný monológ s diablom vo vlastnom tele a niekedy prosto pričlenením mníšky k jednoduchosti a zvodnosti, ktoré v 17. storočí neboli akceptovateľné. Celkovo ma však rukopis natoľko nezaujal, aj keď dobre odpružil zložitosť fanatizmu a posadnutosť človeka diabolskými myšlienkami. (30.11.2018)