Sanatorium pod klepsydrą
The Hourglass Sanatorium
Režie:
Wojciech Jerzy HasScénář:
Wojciech Jerzy HasKamera:
Witold SobocińskiHudba:
Jerzy MaksymiukHrají:
Jan Nowicki, Tadeusz Kondrat, Irena Orska, Halina Kowalska, Gustaw Holoubek, Mieczyslaw Voit, Bożena Adamek, Henryk Boukołowski, Jerzy Trela (více)Obsahy(1)
Zpracování Schulzovy povídky „Sanatorium na věčnosti", která byla jako titulní próza stejnojmenné knihy přeložena i do češtiny. Hrdina příběhu přijíždí do podivného bezčasí jakéhosi zvláštního sanatoria, aby se setkal se svým dávno mrtvým otcem, nenávratně ztraceným dětstvím i zničenou tradiční židovskou kulturou v Polsku. Tíživá melancholie se mísí s fantaskními představami v schulzovském duchu. (ČSFD)
(více)Recenze (30)
Zlatá Palma - výběr ()
Pro mě osobně možná i o něco "přehlednější" než Schulzova knižní předloha, kterou tedy vřele doporučuji :-) Ovšem trochu se tu vytratil ten do absurdna dovedený subjektivní, ale tak kouzelný a mnohému jeho vlastní fantazie z doby dospívání asociující pohled. Z hlediska fantaskních obrazů hody - samozřejmě, že knížka je ještě o pár úrovní výš, ale domnívám se, že tenhle snímek je pro seznámení s avantgardním světem Bruna Schulze i o něco vhodnější. ()
(KSE - P) Wojciech Jerzy Has údajně na tomto projektu pracoval přes 5 let. Já nehodlám tento komentář psát delší dobu, než je 5 minut, protože mi bohatě stačily dvě hodiny předtím. Nejsem obeznámen ani se Schultzovou předlohu, ani jsem od Jerzyho Hase neviděl nic jiného, ale po tomhle zážitku mám tendenci zastat ignorantský postoj a dál se s ničím nic neobeznamovat. Pokud napíšu, že mě film po celou svou stopáž míjel, bude to dojmologie, ale jako mnohem problematičtější vidím to, že se míjel hlavně se surrealismem. Surrealisté rádi tvrdí, že v případě jejich děl jde v první řadě o dojem a jakýkoliv vědomý konstrukt není na místě, a tak je s podivem, že je zde vůbec možné v základech rekonstruovat fabuli ("hlavní hrdina Jozef přijíždí do sanatoria setkat se se svým otcem") a celému tomu bloudění mezi minulostí a přítomností, skutečností a sny či představami je dán jasný řád a cíl. I z tohoto hlediska je zajímavá trivia informace, že Hasovi zabraly přípravy víc jak 5 let, což je v rozporu s automatickým psaním, které má zachytit podvědomí, prostřednictvím čehož právě mohou být reflektovány dobové nálady. Ovšem (před?)válečný zeitgeist jako kdyby byl zde tím hlavním, o čem se vypovídá a k čemu se celou dobu směřuje, a tak mi vše ostatní přijde jako hrozný konstrukt a poněkud tupá a především nesmírně ubíjející manýra. A to jsem měl za to, že surrealismus vycházel z dadaismu, a tak to bude alespoň správně podvratná "gilliamovská" či "švankmajerovská" zábava. Bohužel ani to ne. Nemůžu se zbavit přesvědčení, že tento umělecký směr na celovečerní ploše fungovat dost dobře nemůže, pokud má být něčím víc než pouhým ozvláštněním v narativním filmu či warholovským experimentem. ()
Has si vyskoušel podobný typ filmařiny už u filmu "Rukopis nalezený v Zaragoze", který mi bohužel tolik nesednul. Zde se opět pouští do náporu na divákouvu psychiku, kde se sen prolíná s realitou v takovém množství, že se obě roviny už horko těžko odlišují. Film se vyznačuje dokonalou mizanscénou, kde je každičký detail dopracován do absolutna. Celkové kompozice scén mi lahodili oku. Ovšem tento film není pouhým "eye-candy", ale zaujme svým přesahem, který není pro všechny stejný. Každý si z tohoto "psýcha" odnese to svoje. Celé toto pozoruhodné dílo podtrhuje pod kůži se zarývající konec, který je jakousi symbolickou tečkou za 124 minut trvajícího zmatku, který není ani na chvilku smaoúčelný. ()
Sanatorium na věčnosti se nabízí jako surreálná alegorie "věčného života", vypůjčeného skrze možnosti moderní medicíny. Především ale funguje jako hledání ztraceného času, kdy hlavní hrdina navštíviv svého otce v nemocničním předsmrtném bezčasí (i když bezčasí je jenom zdánlivé, neboť je postupně pohlcováno spolu s ubýváním písku v hodinách - pův. název Sanatorium pod klepsydra odkazuje v polštině k významu přesýpacích hodin, "věčnost" tedy nemůže trvat navěky), proplouvá podobně jako Alenka světy fantazie vlastní paměti, jejichž průchody se skrývají v neobydlených prostorách pod postelí nebo pod stolem. Fantastické scény naplněné exotikou, dobrodružstvím, erotikou a náboženstvím nesou silný vliv hrdinova otce, který je celému dění neustále nablízku, usazen na půdě mezi svou sbírkou vycpaných ptáků. Všem bych pak doporučil především stejnojmennou knižní předlohu Bruna Schulze, jejíž obraznost je v literatuře nevídaná (B. Hrabal Schulzovu estetiku miloval). Já osobně jsem si vizualizaci Schulzova textu představoval sice poněkud odlišně, což ovšem nemění nic na tom, že se jedná o výborný film, který si zaslouží být pozdvižen ze zapomnění filmových archívů. ()
Že je něco nesmyslný chaos ještě neznamená, že je to surrealismus. ()
No tak to byla dobrá "haluz". Rozhodně ale né beze smyslu. A takový filmy já rád. Knižní předlohu jsem sice nečetl ale dokážu si představit, že to musí být hustý psycho. Pro běžnýho diváka bude Sanatorium pod klepsydrą spíše blázinec a nekoukatelnej film. Filmovej fajnšmekr tenhle polopozapomenutej klenot(jen 217 hodnocení) jistě ocení a docení. Silné 4hvězdy. PS. Po napsání komentáře jsem si přečetl komentáře co už zde byly a celkem pěkně to vystihl uživatel 3497299. ()
Surrealistické, psychedelické zpracování povídky Bruna Schulze o muži, jenž se ocitne na cestě mezi fantaskními prostory a epochami vlastní minulosti a osudů otce, za nímž na začátku přijel do zchátralého sanatoria, v němž jsou pacienti udržováni při "životě" neprůhlednými experimenty s časem a věčností. Snový svět, v němž se divák postupně ztrácí a zároveň stále více emocionálně odděluje od hlavního hrdiny ztvárněného Janem Nowickim, je spíše nežli expresivní stylizací obrazu (např. svícením) tvořen skromnou prací s kostýmy a výbavou prostoru (nápaditá práce scénografů a aranžérů). Wojciech Jerzy Has ambiciózním filmem rozvíjí svůj styl splétání příběhů, dobrodružství a motivů v jeden celek v přitažlivém žánru, jenž nemá daleko k juráčkovské linii české tvorby 60. let. ()
- ,,Viete o tom, že váš sen bol nesmierne kritizovaný na najvyšších miestach?" - ,,Nezodpovedám za svoje sny..." . . . Podivný to kúsok plný fantázie, surrealizmu, mysterióznej až hororovej atmosféry, historického nádychu i občas absurdného humoru. Vlastne dosť podobných kúskov som už videl z československej tvorby, ale nie každý mi úplne rovnako sadol. Tu ma film po veľmi temnom úvode začal cekom baviť, až som si v polovici hovoril, že je to úžasné a fascinujúce... aby som sa v poslednej polhodine začal trochu núdiť a posledných 15 minút pred koncom som sa pristihol, že myslím na všeličo iné, než film. Sanatórium na večnosti či dobrodružná cesta muža s hasičskou prilbicou (neskôr s cylindrom a do tretice s policajnou čapicou :-)), krajinou plnou morbídnych zákutí, do ktorej sa vchádza cestou popod posteľ, a absurdných postavičiek všetkého druhu, ma oslovila, ale hluché miesta a dlhá stopáž mi v celkovom dojme zrazili hodnotenie na tri hviezdičky. (60%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Polský horizont (Sanatorium pod klepsydra / THE HOUR-GLASS SANATORIUM / Sanatorium na věčnosti) - 29. 7. 2010 - kino Hvězda - Uherské Hradiště - 75% ()
Hlavní hrdina Jozef přijíždí vlakem plným panoptikálních postav do polorozpadlého sanatoria navštívit svého domněle mrtvého otce. Sny se začínají střetávat s realitou, věci se chovají jinak, než by měly a místa se stávají povědomými, známými. Zavládá bezčasí, biedermeier se kříží s rokokem a alžbětínskou dobou, Napoleon stojí vedle Garibaldiho v muzeu voskových figurín, které ale působí znepokojivě (ne)živoucím dojmem. Kolonialismus žije v symbióze s židostvím i západní katolickou kulturou. Dekadentní hojnost zlata, drahých látek a jídla, jak si ho možná zkresleně z dětství pamatuje Jozef, střídá těsně před jeho odchodem na onen svět ošuntělá realita života v ghetu, mršin, rozkladu a židovských pogromů. ()
Tak krásně horrorově atmosféricky a horrorově to začalo. Už jen ta titulková cesta vlakem. Úchvatné kulisy. Zpočátku to má velmi temnou a mrazivou atmosféru. Ta se však později rozmělní v různých prostředích se opakujících dialozích. 2.5* ()
Téměř celý film se odehrává v jakémsi transcedentním čase, ve kterém se hlavní hrdina setkává s oživlými postavami minulosti. Do toho je pouze pár prostřihů na aktuální filmový čas. Snímku nelze upřít výbornou výtvarnou stylizaci mizanscény, vědomou kompozici dlouhých záběrů podporujících spiritualitu celého výjevu a působivou ponurou atmosféru vygradovanou v závěru. S koukatelnosti po stránce dějové je to však horší, neboť při sledování díla se předpokládá aspoň minimální empatie s polským vědomím, což se rozhodně nemusí podařit. Je to však pořád o něco lepší než podobně stavěný Wajdův film Veselka (1973), ve kterém se divák orientuje jaště hůře než v tomto případě. ()
Sanatorium pod přesýpacími hodinami (originální název) je hodně halucinační a trochu únavný film s krásnou hudbou o věčném hledání otce a o časových smyčkách. Rekvizity jsou: secese, polorozpadlé budovy, zbožní a kšeftující židé, tajemné ženy, všudypřítomná mlha, oživlé loutky/lidé zmrazení v čase. Hasovi lze vytknout poněkud akademický přístup ke zcela neakademickým věcem (vždy jsem u něj vzhledem k fantastičnosti námětů zklamán poměry principů neotřelosti a klišé, případně buřitelství (blasfémie) a pietnosti (legitimismu): převažují druhé z nich. V Sanatoriu jde často o přiznanou studiovku, hlavní hrdina mi připomněl Dočolomanského a celé to je trochu na hlavu postavený a vážnější Tajemný hrad v Karpatech. Jinak nesmírně proměnlivá, pestrá, poctivě promyšlená podívaná, vloženou informací mnohonásobně převyšující jakéhokoliv současného sběratele věci zvané Oscar© – za zcela samozřejmou nepředvídatelnost coby vrozenou vlastnost dobrého Evropského filmu dávám čtvrtou *. Doporučuji nezkoušet Sanatorium zhlédnout při únavě anebo v podvečer, snění se pak může křížit… ()
Výprava, stylizace, mizanscéna, kostýmy apod. jsou na výborné úrovni a celkově je to zcela jistě dobrý film, akorát, že mě to minulo o několik kilometrů a vůbec nic mě na tom nezaujalo. Bohužel, takový už je úděl podobných snímků. ()
Jozef: Ja nezodpovedám za svoje sny... Policajt: Ale zodpovedáte! Poľská verzia Imaginarium Dr. Parnassa, iba o vyše 30 rokov staršia. Asi tak. Neviem prečo, ale Poliakov v kinematografii fakt nemusím. Po sklamaní monumentálneho poetického sci-fi On the silver globe, som si veru trikrát rozmyslel, či sa pustím do ďalšieho experimentálneho kúsku z Poľska. Síce som sa dotlačil, ale mal som to radšej nechať tak. Opäť, nápad, myšlienky perfektné. Je to riadne psycho. Mindfuck ostrý ako britva ale to spracovanie ma nesmierne nudilo. Neviem či to bolo tou kamerou alebo tým jemne socialistickým nádychom (hoci tam nebolo absolútne nič, čo by podporovalo režim) Nahota, sexualita, mentálne nezdravé správanie, nelogické a iracionálne konanie, nezmyselné prechody z jednej scénky do druhej. strata času a priestoru, no v podstate je tu všetko to, čo ma priťahuje na týchto filmoch (okrem násilia) Ale predsa som počas tých takmer 2 hodín nudil. Nie a nie tomu prísť na chuť. Hlavná postava Jozef, prichádza do Sanatória, navštíviť svojho mŕtveho otca. Necudná sestrička a doktor mu v zrúcaninách povedia, že jeho otec je aj nieje mŕtvy. Udržiavajú ho v umelom spánku a možno sa s odpočinkom s toho dostane. Jozef sa cez svoje sny nejako dostane do svojho domu.. Vojde do pivnice, ktorá je vlastne kantína židov, kde spolu popíjajú a kšeftujú. Keď tam otca nenájde, zájde za jednou krásnou necudnou ryšavkou. Vlezie jej pod posteľ a dostane sa do nejakého mesta.. A takýmto mindfuck štýlom je to spracované od začiatku až po koniec. Doteraz nerozumiem tomu ako ma to nemohlo zaujať. Dokonca to bolo pekné aj s toho estetického hľadiska... Žiadne hrozné, šedé boľševické farby, ale nádherné pestré.. ()
Sanatorium u přesýpacích hodin je surrealistické plátno s mnoha, jakoby náhodně umístěnými prvky, které je možno slovem nebo akcí oživit jako v panoptiku nebo sanatoriu. Možná je toto slovo nebo akce vyčteno z talmudu, nebo se zjeví z mysli Bruna Schulze či Jerzyho Hase. Klepsydra znamená polsky rovněž "úmrtní oznámení", kterým je film ve své podstatě zarámován. Individuální závěr: sledování filmu, a především dialogů, mě dosti zmohlo. ()
ocenenia : MFF Cannes 1973 - Cena poroty ()
Veľmi zvláštny film,ktorý určite nesadne každému.Dosť ťažko sledovateľný s veľmi zvláštnou štruktúrou.Keďže film je po umeleckej stránke hodne vizuálny,tak tento film sa nedá opísať,to sa musí vidieť.Film je založený na knihe Bruna Schulza.Kto má rád Jodorowského,Zulawského a im podobných,tak to je ten pravý film.Syn ide navštíviť svojho chorého otca do sanatória vlakom.Už vo vlaku je to však veľmi čudné,ľudia v ňom vyzerajú nejako divné,skoro ako keby to boli mŕtvoly.Sanatórium je veľká spustnutá a ošarpaná budova,plná miestnosti,chodieb a pavučín.Vyzerá to tam,akoby čas vôbec neexistoval.Stačí si napr.vliezť pod posteľ a ste v inom čase a na inom mieste.Spomienky sa stávajú skutočnosťou.Hodne židovskej symboliky,rabíni spievajú,ľudia s vtačími maskami,filozofické debaty.Je to zložité a mätúce,niekedy som sa citil mimo a úplne stratený.Film neponúka ani jediný výklad,celkom nič,je to len na divákovi.Unikátny a tajomný film,aj keď dosť únavný. ()
Reziser Wojciech J. has /Rozstanie 1961, Jak byc Kochana 1963/ sa snazi o akysi surrealizmus. No ale na Godarda nema, a rezisersky a talentom nema ani na skutocnych artovych velikanov ako bol Antonioni alebo Bergman. Prilis vela nudy pre laika - nedouka : 45 % ()