Hranice lásky
Obrazy lásky
Granice miłości
Borders of Love
Režie:
Tomasz WińskiKamera:
Kryštof MelkaHudba:
Šimon HolýHrají:
Hana Vagnerová, Matyáš Řezníček, Eliška Křenková, Martin Hofmann, Lenka Krobotová, Hynek Čermák, Antonie Formanová, Cyril Dobrý, Johana Matoušková (více)Obsahy(1)
Hana (Hana Vagnerová) začíná cítit, že její vztah s Petrem (Matyáš Řezníček) se pohybuje v příliš zajetých kolejích. Rozhodne se ho tedy osvěžit a začne s Petrem sdílet své erotické představy a tajné sny. Od vyprávění je pak už jen krůček k činům. Ke zkoumání vlastní intimity, k zážitkům s jinými partnery a ke stále intenzivnějšímu hledání hranic, za které se dá v lásce a sexu zajít. Experiment se svobodou se však může snadno vymknout z rukou... (Aerofilms)
(více)Recenze (208)
„Uděláme si nový vzpomínky, jo?“ Jen aby jim ty nové vzpomínky pořádně nezhořkly… Vůči Hranicím lásky jsem měl předsudek. Očekávání slepence erotických pasáží tvářících se jako rádoby šokující film se však nepotvrdilo. A přívlastkem „odvážný“ by se film dal nazvat snad jen optikou českých poměrů, stejně tak to téma (u nás ještě tolik nezavedené). Jde o vztahový film, ve kterém sice tělesnost hraje velkou roli, ale není prvoplánově vzrušivá, spíš naopak. Snímání postav při intimnostech je až nepříjemně z blízka, což ale zpětně kvituju. I vývoj vztahu Hanky a Petra. Od povídání si o představách, přes provokace k flirtu, odvážné setkání s přáteli až po pravidelné docházení za sexuálním partnery. A ze snahy o oživení milostného života je rázem nepříjemné vystřízlivění. Hranice lásky se ukazuje jako velmi příznačný název, neb o posouvání a překračování hranic je tenhle film především. Vnímání snímku bude divácky dost odlišné, za sebe to vidím na lepší 3*. „Takže chcete říct, že na sebe vůbec nežárlíte, jo?“ - „Žárlej na sebe lidi, který si nevěřej, ne?“ ()
Dialogama přesná a herecky autentická banalita s jedním castingovým překvapením. Od prvního momentu tušíte, kam bude směrovat a přesně tam směruje i skončí. ()
No, když na vztah pustíš déšť musíš počítat, že do něj začne prokapávat. Líbil se mě především závěr, který se dá předvídat, ale i tak díky velmi osobní kameře, bohudík však netřepetající se působí film velmi sugestivně. Škoda, že Eliška Křenková nehrála hlavní roli. ()
Místy škobrtající či zjednodušující, ve výsledku však sympaticky upřímná studie jednoho vztahu, která dokáže říct to podstatné i bez otravné doslovnosti. Více zde. ()
Čekal jsem, ani nevím proč, procedurálnější studii možností moderních lidských vztahů, místo toho jsem dostal cudně nasnímanou moralitku jak z románů 19. století o tom, jak muž neschopný udržet na uzdě nekontrolovatelnou sexualitu své ženy přijde o jinak ideální vztah. A je z toho fakt smutný, dokud na něj neskočí o deset let mladší manic pixie dream girl, která ho PROSTĚ CHCE. Jsem veskrze zklamaný, protože tenhle scénář bych čekal od Hřebejka s Jarchovským. Wiński má nepopiratelný režijní cit a umí vystavět scény, ale rozhodně největší zklamání Varů. ()
Pohlcující. Díky za vymezení vůči českému mainstreamu genderově stereotypních, buranských romcomů. Tohle je autenticita života. Hana Vagnerová je jedna z mých nejoblíbenějších českých hereček a jsem šťastná, že po Sněží od Kristiny Elšíkové dostala další roli, kde mohla uplatnit svůj nesporný herecký um. Navíc je spoluautorka námětu a scénáře. Víc takových českých filmů! ()
Jediný film, který jsem doplnil do programu v průběhu festivalu. Čekal jsem mnohem větší art, ale je to nakonec velmi přístupné, zábavné a uvěřitelné drama o rozpadu jednoho vztahu poté, co ona není spokojená s hodným chlapem, kterého má, a začne vymýšlet blbosti. Jak už to tak v životě chodí. ()
Osvěta progresivních způsobů nejen sexuálního soužití má velkou oporu v přirozeném herectví zúčastněných. Sledování iracionálního jednání bizarních postaviček však není moc příjemné, protože jejich myšlenkové pochody jsou mimo a závěrečné setkání vysmívající se podobným patvarům to jen potvrzuje. Mohla přijít katarze a vysvětlení, ale logicky to nebylo na čem postavit. ()
Podobné scény zaznamenává už Boccacciův DEKAMERON, před 100 lety se tomu říkalo "volná láska", v Engelsovi, ale také v Pondělíčcích najdete skupinové manželství. Knih a příruček tohoto druhu existuje více. Jako osvěta do ztracena to je považovatelné za sondu do promiskuity. Partneři jsou viditelně ve středním věku, měly by je spojovat děti a společný život, působí však dojmem ne zcela dospělých jedinců, kteří bezradně těkají mezi načrtnutými kategoriemi odnikud nikam. Závěr filmu zcela mimo děj a obsah vyznívá do ztracena asi jako metafora. Na dospělost je to míň než málo. ()
Chápu, že se českému divákovi musí věci dávkovat postupně, ale chybělo mi tam proboření hranice sexuality. Takhle jsou Hranice lásky přímočarou podívanou, směřující od bodu G do bodu R bez nějakého silnějšího překvapení. Oprava: jedno překvapení na konci čeká, ale obávám se, že to bude to jediné, co si z filmu za pár měsíců vybavím. ()
Takové malé české Love. Formálně zajímavá konverzačka, bohužel práce s hlavním tématem je napsaná hodně amatérsky. Namísto skutečné studie situací, které může nabízet svět volných vztahů, swingers aktivit a s tím spojených emocí, přichází hodně klišé, ať už v náhledu do uvedení problematiky jedním sexuálně agresivním párem (alfa samce hraje v tomto páru samozřejmě Hofmann), přes představení zřejmě polyamorní polikuly (jejíž hlavou je samozřejmě Čermák... takže chybělo už jen setkání s Langmajerem) až po typicky zjednodušené reakce na dané situace. Hana Vagnerová hraje Hanu, která si dovolí po vzájemné dohodě objevit svou vlastní sexualitu, jejím partnerem je Petr hraný Matyášem Řezníčkem, který dělá totéž až do momentu, kdy se mu partnerka svěří s tím, že prožila s jiným mužem cosi nového. Ješitný Petr toto nedokáže zpracovat, ale zároveň nechá Hanu dále pokračovat v experimentech. A zatímco Hana stále zve Petra do dalších dobrodružství, Petr neváhá, Hanu si zoškliví a najde si nový uzavřený vztah. Větší klišé už to být opravdu nemohlo. Propagace filmu pomalu slibovala nějaké celovečerní porno, ale Tomasz Wiński se podepsal jen pod typickou šovinistickou anekdotu. ()
Předcházela tomu dráždivá pověst, ale tvůrci nesdělili nic nového, a už vůbec ne zajímavého. Nejsem žádný odborník na zákoutí vztahů a sexuality, ale pokud má někdo k někomu emocionální pouto, nevěřím, že ho převáží nějaká moderní módní vlna. A vůbec to, jak se zřejmě stabilní pár „dostane“ k sexuálnímu experimentování, je poměrně dost na vodě. Několik neskutečně povrchních dialogů v duchu „Takže bys chtěl?“ – „A ty bys chtěla?“ má asi v otázce vztahového tápání či rozvolnění nahradit mimika herců k nevyřčenému. To, co přijde, je poměrně jednotvárné, prostě jen sledujeme, s kým dalším on či ona skončí v posteli. Navíc se domnívám, že divákům, kteří volnější formu měli či zažívají, bude výsledek připadat zjednodušující, a to i právě v tom, že ústřední duo o mnohém nedokáže otevřeně mluvit. Zatímco ona se v sexuálních dobrodružstvích najde, u něj se brzy objeví vystřízlivění. Nejenže Vagnerová film jednoznačně táhne, zároveň je prostě zrzkou, ze které se mnoha mužům zvedne tlak, zatímco její (uspávající) filmový partner Řezníček nepůsobí jako někdo, s kým by dvacítky z diskotéky zatoužily po náhodném sexu. Neustálé si předávání natáčejícího mobilního telefonu mě štvalo. Oceňuji otevírání „jiných“ témat (polyamorní vztahy k nim rozhodně patří), upřímnou a komplexní studii jednoho vztahu si nicméně představuju jinak. ()
Film, který se naplno otevře až napodruhé, když člověk ví, co čekat a nečekat, a začne si všímat detailů ("Chtěl bych s tebou mít děti. ... Copak? Ses nějak vyděsila.") Neustále se mi vybavoval Unabomberův termín "přesocializace". Zajištění liberální měšťáci jsou tak kultivovaní, otevření a "citliví", že jediný hřích, který zbyl, je druhému něco neříct nebo zalhat, nebýt dost upřímný, ale je přitom dost ožehavé přiznat jakékoli city, které zavání "omezováním". "Proč jsi jí to neřekl?" Hra na upřímnost a otevřenost, která se ale často promění ve zneužívání toho submisivnějšího tím asertivnějším či výřečnějším. Jde to vidět ve scéně šestice u stolu, kde (spoiler) termín polyamorie je jen eufemismem pro snahu submisivnějších poloviček vyrovnat se s potřebami jednoho alfa-samce. Film není úplně dokonalý, ale jako etnologická sonda do života dnešních městských Evropanů mě hodně baví. ()
Kdyby tohle natočil Hřebejk s Jarchovským, tak bych to chápal jako nevyhnutelnou boomerovskou moralitu, která se snaží opatrně nakoukávat za plentu své vlastní konfortní zóny. Jelikož se Wiński tváří hrozně fresh, je to celé o to horší; Hranice lásky jsou po všech stránkách bohužel naprosto debilní. ()
Do velké míry jde vlastně Hranici lásky vnímat jako studii partnerské krize a snahy vymanit se stereotypům, která ovšem vždy nemusí dopadnout dvakrát ideálně. Tomasz Wiński s komplikovaným tématem pracuje důstojně, kdy by sice výsledek mohl být ještě o poznání komplexnější a především ve finále by mohl jít ještě více na sílu, jde ovšem pořád o slušnou vztahovou analýzu, která se minimálně v českém filmovém rybníčku jeví neokoukaně, zajímavě i uvědoměle.... ()
Že je Hanka Vagnerová dračice jsem tak nějak tušil, ale že bude až taková to teda ne. Tenhle film je pro mne zajímavým srovnáním o tom jak dvě ženy po čtyřicítce napíšou scénář k filmu ve kterém si pak střihnou i hlavní roli. Mylím teď tohle a film Jak přežít svého muže. A říkám rovnou, že tohle mi sedlo mnohem víc. Opět tu jde o vztahy a opět tu jde o sex. O opět ho tu jde o hodně. Ale navzdory v celku jednoduchému ději film divákovi klade pár otázek na něž si asi každý odpoví sám, přesně v tom rozměru v jakém vnímá věrnost partnerovi. Někdo promiskuitu považuje na naprosto přirozenou a někdo za tabu. Pár z filmu začne mít pocit nudy a rozhodne se začít reálně experimentovat dle svých tajných představ. Pravidlo je jediné, o všem co bylo a co se stalo říkat partnerovi. To co ze začátku vypadá jako vzrušující změna se ale může snadno zvrtnout obzvláště když jeden z nich zjistí, že jiní jej dokáží upokojit mnohem víc než stávající partner. Vydrží toto ale partnerská láska? Nebudu spoilerovat, ale tohle mi přišlo celkem zajímavé. A Vagneřice do toho šla fakt srdcem a nejen... :-). Takže já jdu do trojky. * * * ()
Musím říct, že mě osobně podobná artová produkce posledních let, která řeší vztahy - jako např. Marťanské lodě, Chvilky, Karel, já a ty, Hra, Zrcadla ve tmě, ad. - prostě jen nudí. Konkrétně v případě Hranic lásky mi polyamorie ještě jakž takž přijde jako použitelný námět, ale to by to celé nesmělo být zabito tou nudnou artovou formou (hromada zbytečných/zbytečně dlouhých záběrů, "amatérské" záběry z mobilu, fragmentární distribuce informací - spoustu je toho z děje vynecháno či neobjasněno, atd.), a ačkoli to asi mělo působit autenticky a křehce, mně to přišlo spíše nevěrohodné a - vzhledem k pověsti, kterou se kolem toho snažili ve Varech i později tvořit - poněkud i otravně vyhajpované (nemluvě o tom podfuku, že plakát zobrazuje výjev, který se ve filmu nevyskytuje) - pár lepších momentů se tam najde, ale jako celek je to strašně nezáživné a neobjevné - nepřichází to s ničím, co by člověk neviděl už stokrát jinde. Btw. Wińského manifest jsem četl, a ačkoli mi přijde v něčem zajímavý, považuji ho za slepou cestu a nesouhlasím s ním. ()
Tenhle snímek se ve mně bije. Nerad bych mu nadržoval jen pro to ohrané sousloví „na Čechy dobrý“, přestože to právě takhle je. On s tím spojený Wińského a spol. manifest je sám o sobě trefný a v principu s ním souhlasím v mnoha, mnoha bodech. Tvůrci v něm zároveň říkají, že svá díla nepokládají za dokonalá, a to bych zde podtrhl. Nemůžu si pomoct s pocitem, že scénář podanou problematiku neskutečným způsobem bagatelizuje a dějový oblouk postav vyznívá příliš jednoduše. Hranice lásky je vlastně film, u kterého bych si ještě dokázal domyslet nějakých těch dvacet minut navíc, nějakou tu dějovou smyčku navíc, nějaké to divácké uspokojení navíc, ale bohužel jsem to nedostal. Přesto to jako český snímek doporučuji, rozhodně to vybočuje z většiny současné produkce. [KVIFF 2022] ()
Když zatoužíte po pěstování polyamorie ve svém dosavadním pevném milostném svazku, každý váš orgasmus je splněn. Iniciátorka tohoto erotického dramatu Hana Vagnerová se rozhodla na prahu čtyřicítky předvést svoji nahou kůži, své odhalené vnady a tři bradavice na ksichtě. Ke spolupráci přizvala polského režiséra Tomasze Wińskiho, se kterým praktikovala studii postupně se rozpadajícího funkčního vztahu, který početné milostné zálety není schopen ustát. Vagnerová je ve své roli značně věrohodná. Oproti její skvělé kreaci sexu a dramatického herectví její filmový partner Matyáš Řezníček zaostává a působí značně asexuálně a ani moc nelze věřit tomu, že existují ženy, které by s ním okamžitě praktikovaly náhodný a nezávazný sex. Naštěstí má film celou řadu vedlejších postav, co dodávají celému celku peprnou i mnohdy originální komediální příchuť. V tomto ohledu perlí Hynek Čermák a jeho "sekta" sexuálních závisláků. Většinu času je ale film velmi jednotvárný, v podstatě divák vyhlíží, s kým dalším skončí ona nebo on v posteli. Dlouho se o filmu mluvilo jako o jednom z nejodvážnějších v oblasti explicitních erotických scén. Rozhodně nečekejte pornografické scény. Žádná z přítomných dam nebyla ochotná ukázat na kameru své přirození. Svými mohutnými přírazy alespoň ukázaly názorné ukázky filmového koitu. A Hana Vagnerová provětrala svoji prsní výbavu. Filmu by také prospělo dramatičtější zakončení, respektive tvůrci mohli udělat závěr jednoznačně zajímavější. To se nestalo. Poutavost film nepostrádá. Vagnerová film táhne kupředu, svoje tělo a postupně rostoucí sexuální závislost dává na odiv a své herecké kolegy vyburcovala, aby se ve svých vedlejších rolích neztratily. Režisér si pro svůj filmový debut nezvolil komedii na jedno použití. Pustil se do náročnější látky, která má své atraktivní pulsy a určitý kontroverzní rozsah. Nedařilo se mu ale diváka udržet v napětí, co dalšího přijde v příští scéně. Momenty překvapení se postupem času stále snižovaly, až film vyšuměl do nedomrlého konce. A převládá také pachuť nadbytečného progresivního artu. I tak mu za každý inscenovaný koitus patří dík. 6/10 ()
Související novinky
Startuje týden nejúspěšnějších filmů
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 15. do 21. prosince tohoto roku BestFilmFest, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé… (více)
Zažijte Vary naostro!
Ostrý bude již samotný start. Kapela Mig 21 vystoupí posílena o šedesátičlenný orchestr Národního divadla a dvacetičlenný sbor Národního divadla pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Tím ale… (více)
MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa
V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (více)
Už dlouho jsem nebyl z filmu tak na rozpacích, jako právě z Hranice lásky.... jde totiž o složitě ambivalentní dílo, který se (možná nechtěně, kdo ví) ztrácí na pomezí artu a mainstreamu. A naneštěstí jde i o film, který bude valná většina řadovejch diváků – respektive boomerů, bohužel – vnímat jako další romantickou komedii, přestože jde ve skutečnosti o dost vážnej a seriózní film, který nemá být za žádnou cenu [až na pár velice sporadických vyjímek] jakkoliv vtipnej.... Nemám ponětí, jestli je to zrovna naprosto debilním publikem, propagací [viz. plakát a trailer, který prezentují něco, čím tenhle film ve skutečnosti ani není], samotným filmem, nebo jen mou naivní idylickou představou, že tenhle projekt měl fakt na víc. Hranice lásky měly totiž ambice BÝT NĚČÍM VÍC než jen "solidním" rádoby erotickým dramatem, který na jednu stranu zcela vážně akcentuje téma promiskuity a polyamorie, jen aby vše záhy v mnoha ohledech dost bagatelizoval a v jedné scéně [která je fakt strašná a těžce nezapadá do celkový tonality i zbylýho kontextu snímku] se tomu doslova i vysmál. O to víc mě zaráží, proč se tvůrci snaží rozvířit společenskou debatu o otevřenosti vztahů, když svou snahu nakonec tak potopí – ať už se o to pokouší sám režisér Tomasz Winski, nebo Hana Vagnerová, která se nejen zhostila hlavní role, ale zároveň spolupracovala na scénáři a prakticky si tuhle roli napsala na tělo.... Jak už někdo v nějaký recenzi zmiňoval, takhle blízký a upřímný vykreslení něčího vztahu není v naší kinematografii příliš obvyklý. Je taky nutno podotknout, že snímek je součástí tvůrčího manifestu Nová česká intimita. A já se ptám: k čemu to všechno sakra je? K čemu ten humbuk, když Hranice lásky MĚLY být komplexní sondou / drobnokresbou / studií jednoho vztahu, která je tématicky intimní i subtilní, a přesto formálně odvážná, nekonvenční i provokativní nejenom v explicitním vyobrazení sexu a intimity – měly, ale nejsou.... Takže ne, žádnej gang bang nebo orgie fakt nečekejte. Navíc Hoffman a Čermák mi tady fakt extrémně herecky nesedí a jen mi zkazili celkovej dojem – kdyby Winski vsadil na méně známý no-name herce, jako právě v případě Matyáše Řezníčka [protože ten tady exceluje na plný čáře], nenamítal bych nic. A nechci tomu ani schválně nadržovat protože "na český poměry dobrý", jenže i ty nejobyčejnější dialogy nehorázně skřípou.... Anebo jsem prostě fakt jen naivní kretén a čekal jsem něco, čím Hranice lásky měly dle slov samotných tvůrců být ve své původní verzi – tedy nekompromisní soft-porno se vším všudy, který se nebojí zkoumat hranice lásky, ale i divácký tolerance. A když už ne to tak progresivní český film, který bourá všeobecná vztahová tabu a stereotypy; jenže skutek utek. Aspoň že nejde o snímek který je polopatický a ve svém závěru zbytečně doslovný.... Není to dokonalý, česká obdoba LOVE od Gaspara Noého se sice nekoná, ale když to vezmu kolem a kolem, je to pořád mnohonásobně lepší než všechny ty český komediální sexistický sračky s Langošem.... 3,5 šuků z 5, fakt jsem nečekal že půjdu tak nízko. () (méně) (více)