Běžná selhání
Hétköznapi kudarcok
Ordinary Failures
Režie:
Cristina GroșanScénář:
Klára VlasákováKamera:
Márk GyőriHudba:
Jonatán PastirčákHrají:
Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Nora Klimešová, Vica Kerekes, Rostislav Novák ml., Jana Stryková, Luboš Veselý, Tereza Hofová, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Běžná selhání sledují jeden den v životě tří žen. Hlavní hrdinky se neznají, ale jejich cesty se v kritických momentech setkají, aby si nezištně pomohly ve chvíli, kdy jejich město postihne tajemná katastrofická událost a výbuchy. Hana je čerstvá vdova, která odmítá truchlit, a navíc právě dnes dostala výpověď. Když se porouchá její čtyřnohý společník, robotický pes Arlo po jejím zesnulém muži, vydá se do obchodního centra nechat ho opravit. Na své cestě potká mladou dívku. Je to Tereza, která utekla z nepovedené oslavy vlastních narozenin a před svou příliš pečující mámou. Ta by za každou cenu chtěla, aby Tereza byla šťastná a perfektní. Což ona prostě není. Obchodní centrum zasáhne silný výbuch, Tereza se dá na útěk a při cestě ven najde na požárním schodišti opuštěného chlapce. Je to David, syn Silvy. Silva pochybuje, jestli je dobrá matka, jestli celý její život dává smysl a v návalu paniky zanechá Davida v dětském koutku. Tajemné exploze začnou sílit, zoufalá Silva musí najít svého syna, rebelující Tereza se smířit se svými rodiči a Hana přijmout svůj zármutek. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Docela tradiční mozaika tří různých vcelku banálních příběhů, které se zlehka prolínají, ale na můj vkus trochu málo. Více mě zaujal jednak fakt, že je to zasazené na pozadí právě probíhajícího jakéhosi blíže neurčeného (asi) přírodního fenoménu a jednak poměrně impozantní umělecko-technická stránka. Běžná selhání jsou audiovizuální artovkou se skvělými obrazovými kompozicemi a zábavně semi-futuristickým nádechem, který v českém prostředí působí hodně neokoukaně. ()
Nemůžu tomu přijmout na kloub. Není to špatné, není to nezáměrně komické. Jen mě to trochu nudilo. A vlastně mě ta témata, která film nadhazoval, nepřišla až tak úžasná. Nevím, tu hloubku jsem tam nenalezl. Nechce se mi ten film nějak vyloženě hejtit. Ale jak tu všichni vychvalují scénář, tak nevím. ()
Ono to vyzerá ako jedna z mnohých zaujímavých malých vecí na nejakom sci-fi festivale, na ktorú náhodou narazíte, ale potom sa vám aj tak bude zlievať s ostatnými fajn filmami. Nie príliš presvedčivé prepojenie mozaikovitého rozprávania a apokalyptického sci-fi a to najmä z dôvodu, že atmosféra a predlžovanie stopáže sa dosahujú najmä zazeraním postáv na oblohu. Má to ale kúzlo, nepôsobí to nikdy nechcene smiešne, len ten najväčší klad tkvie v tom, že "na naše pomery" je to niečo úplne iné. Napadá ma, že oba smery sa dali prepojiť nejakou menšou katastrofou spojenou s úkazom, čo by asi ako prvé napadlo napríklad Arriagu s Iňarittuom. ()
Pokud jste před lety zaregistrovali film Melancholia, tak vás u sledování Běžných selháních trkne až nápadně velká podobnost s tímto filmem. Tvůrci to sice nikde nepřiznávají, ale je jasné, že Melancholia je ve velkém inspirovala, a celý námět je přebraný právě z ní. Cristina Grosan a Klára Vlasáková však nejsou Lars von Trier, a nedokážou tak prodat tíživou atmosféru blížící se katastrofy takovým způsobem, aby to ve vás zanechalo nějaké hlubší zamyšlení. Běžná selhání jsou také jedním z těch filmů, které pocitově trvají asi tak dvojnásobek své délky, a to hlavně kvůli extrémně pomalému začátku, představujícím postupně jednotlivé charaktery a příběhy. Tři ženy, tři nudné příběhy o vlastním porozumění si uvědomění si svého místa ve světě. ()
hodně zvláštní film, který mi nejednou připomněl Trierovu Melancholii. Tam se sice vědělo co se děje, což tady neplatí, ale ta atmosféra přicházejí zkázy si je v lecčems podobná. Rozdílem je, že zatímco Trier šponoval tíseň a depresi, tak tady se na pozadí katastrofy naopak hledají pozitiva a všechny tři hlavní hrdinky zjišťují co je pro ně důležité a nastalá situace jim svým způsobem pomáhá...65% ()
Galerie (24)
Zajímavosti (4)
- Film zaznamenal pomerne veľký úspech ešte pred oficiálnym uvedením do českých/slovenských kín. Na festivale v Benátkach zaňho režisérka Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini (Cena za najlepšiu réžiu medzi tvorcami pod 40 rokov). Porota svoj výber zdôvodnila nasledovne: „Za sviežosť projektu s ambicióznymi vyhliadkami, za schopnosť autorky presadiť sa ako harmonická koordinátorka diela a za to, že sa na natáčaní filmu podieľali mladí ľudia, najmä kameraman a scenáristka. Zapojenie ženských postáv a ich vzájomná podpora pri drobných – ale mimoriadne veľkých – neúspechoch každodennosti umocňujú pocit sesterstva, ktorý rastie od záberu k záberu.“ (Arsenal83)
- Film sa natáčal v Prahe a Plzni. (Arsenal83)
- Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 10 milionů korun. (SONY_)
Reklama