Běžná selhání

V jádru jednoduchý film, který ale svou strnulostí a jednoduchostí nechává jen udivovat. Tři osudy propletené dohromady, které se mohou stát každému na pozadí bizarní apokalypsy. To je asi linka, která mi přišla zbytečně moc pro onen film, ale bylo to už jen vedlejší věc. Opravdová lehkost toho, jak je nám příběh prezentován s onou každodenností a běžnou motivací a pády lidí je v něčem zarážející. Ve zcela pozitivním smyslu. Dost jsem v tom dokázal číst, ale konec, který byl asi nejdůležitější jsem tolik prohlídnout nedokázal. (21.11.2022)

Pokud u nás dominují žánry typu krimi a romantické trapno-komedie, speciální žánr Langoš se snaží oprcat Plodkovou, tak sci-fi žánr je v českém hnojišti opravdu sci-fi. Není kurva divu, když u nás za komárů maximálně někdo natočil skvělou Ikarii XB 1, kterou jsem neměl čest doposud ještě vidět, ale prej že to promítali až v Cannes. A od té doby se to nějak opomenulo. Ono, obecně hledat list nebo žebříček science-fiction českých filmů je stejně zbytečné jako to zkoušet u čoboláků a příšerném Tummordebilas. Ty vole, ale u Invalidy si mě zase získali, tak nebudu vytahovat vidle, výjimečně. Tento rok se máme dočkat ještě Bodu obnovy, neboli českým Blejt Runnerovi, nuže asi se máme těšit? A pokud česká kinematografie zazáří a bude konečně bohatě žánrová, a nebudem jen u jednoho toho samého, tak Běžná selhání jsou asi začátkem něčeho velkého, ale prozatím jde jen o vyližpiču trapnou a unylou prudou pro knihovníky a umělconily.. pičo, robotická opica s computerem v ksichtu, no to mi ho vyndej. Na tohle se kde berou státní fondy? #uhorkovásezóna 🥒 (02.08.2023)

Byl jsem hodně zvědavý, když jsem zjistil, že po 4 letech od Důvěrného nepřítele došlo v česko-slovenském filmovém rybníčku na další pokus v oblasti mysteriózní sci-fi, což je kombinace žánrů, na jakou lze v současné domácí tvorbě narazit opravdu jen svátečně. Tentokrát za tím stojí režisérka rumunského původu, která svůj předchozí snímek realizovala v Maďarsku, takže o to víc stoupla naděje v cosi nevšedního a snad i zdařilého. V rámci očekávání jsem relativně spokojen. Nápad odvyprávět nejdřív tři nedokončené příběhy, které se později v okamžik existenciální situace propojí a pokračují dál, se mi líbil. O kousek horší to bylo se samostatnými příběhy, z nichž ten první o Haně mě hodně vtáhl a připadal silný od začátku, druhý o Tereze mě chytl alespoň kdesi v polovině, ale třetí o Silvii se mi začal zdát plně zajímavý a napínavý až poté, co se všechny tři příběhy spojily. Jakoby scenáristka nebo režisérka nedokázaly všechna ze tří dramat rozehrát od prvního okamžiku stejně údernou měrou a chvílemi jsem se neubránil dojmu průměrného dramatu. Okamžiky (a také celkové poselství), ke kterým Běžná selhání ve své vrcholné části dospěla, však dělají z filmu poměrně kvalitní záležitost se silnými momenty a chvíli jsem si připadal (myšleno v dobrém) jako u takové skromnější a optimističtější variaci na von Trierovu Melancholii. :) Vůbec nemám problém udělit lepší 3 hvězdičky, přestože má tento počin i své slabiny a zatím v mých očích nepřekročil stín zpestřujícího filmu na jedno zhlédnutí. [65%] (24.01.2023)

Veľmi vydarená festivalovka, ktorá naberá body najmä za zasadenie do (u nás) neobvyklého žánru. Pokiaľ očakávate Emmerichovskú deštrukciu alebo Von Trierovskú vyhrotenosť, budete sklamaní. Pokiaľ sa ale naladíte na správnu civilnú vlnu, čaká vás veľmi príjemné prekvapenie. Nie úplne dovarené, no dostatočne zaujímavé a podnetné, aby ste ním vyplnili svoj čas.  7/10 (30.03.2023)

Běžná selhání jsou krásně napsané vztahové drama, citlivě natočené jistou rukou, velmi dobře zahrané hlavními ženskými protagonistkami a zasahující do sfér žánrově zabarvené kinematografie, což je v Česku vzácnost. Pro mě nejsilnější emocionální zážitek letošního plzeňského filmového festivalu. [Finále Plzeň 2022] (29.09.2022)