Vánoční příběh

Sázka na jistotu, především neurážející vánoční oddychová podívaná, která svou cílovku nejspíš nadchne a doprovod v podobě manželů či dobrotivých synů přitom nebude muset obracet oči v sloup. Paradoxně se Vánoční příběh jeví jako prozatím nejsnesitelnější film Ireny Pavláskové, kterému sice chybí nějaké vyšší ambice a nevyhnutelně bude srovnáván s podobnými filmy, přesto zvládne neurazit…. (23.11.2022)

Příznivci vánoční romantiky museli na tento projekt dlouho čekat. Natáčení během první pandemické zimy provázela řada komplikací a kvůli covidu se odložila i premiéra plánovaná už na loňské Vánoce. Snímek je tedy konečně v kinech, i když milovníci výstřednosti a hysterie, typických vlastností filmů Ireny Pavláskové, přijdou zkrátka. Autorka si totiž vystačila s početnou sestavou herců a hereček, jimž dala dostatek prostoru k exhibici. A to je (víceméně) ku prospěchu věci. (15.12.2022)

Postav jako na tři filmy, unylé vyprávění, subjektivní čtyři hodiny, herci nemají co hrát (vyjma Hynka Čermáka a trochu Jiřího Lábuse), špatně motivované postavy, spousta dohadů a nepravděpodobných situací. Zprvu (a i podle ohlasů) to vypadalo na nejsnesitelnější film od Pavláskové minimálně za deset let, ale dopadlo to jako vánoční peklo. 30%. (05.01.2023)

Jestli mě film na něco utáhl tak na jména Plodková, Čermák, Neužil a Plesl. A i přes ta všechna jména zůstane Vánoční příběh jen tím filmem, u kterého si po čase nevybavím víc, než tu komedii, co v ní hrajou Kaiser a Lábus celkem vydařenou parafrázi na Blbce k večeři. Zbytek byl dost nuda, loňské Přání ježíškovi, nebo i starší Pohádky pro Emu, to obojí bylo rozhodně lepší. (13.12.2022)

Docela milé české překvapení, které jsem myslel, že budu po 15 minutách nenávidět, ale nakonec na mě dolehla vánoční atmosféra o něco dříve, podobně jako loni u Přání ježíškovi. Samozřejmě, že to není žádná vzletná filmografie, ale to, co to chce divákovi předat, to předává vrchovatě a diváka pobaví. (01.12.2022)