Režie:
Petr TučekKamera:
Martin BenoniHrají:
Miroslava Pleštilová, Šárka Vondrová, Monika Foris Kvasničková, Jiří Pomeje, Eva Šípková, Tomáš Valík, Barbora Leichnerová, Miriam Hynková, Alois Švehlík (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Helenka, studentka textilní průmyslovky, si vymyslí ideálního muže, kterého jí závidí všechny kamarádky. Snivá a zamindrákovaná Helenka se brání svým komplexům vymyšleným milencem, její realističtější přítelkyně Zuzka by sice také dala přednost vysněnému Patrikovi, ale nakonec bude patrně šťastna s méně ideálním Honzou, a sebevědomá vulgární nymfomanka Sylva jako motýl přelétá od jednoho milence k druhému, aby nakonec jako jediná čekala na vysněného Patrika. (TV JOJ)
(více)Recenze (111)
Film o slepicích, jak řešej slepičí problémy, vedou slepičí řeči a zažívaj slepičí příhody. Ovšem i přes to všechno, jsou to zlatý osmdesátky made in československo, Roden v mrkvačích, exotickej vozovej park, nezadluženej Pomeje a jako bonus divoká Monika, tu chtěl v osmdesátkách oprcat snad celej klučíčí Žižkov, takovýmu mauzoelu já fakt neumím odolat . ()
Jeden ze slabších teenagerovských filmů 80. let. ()
Nepovedeny cesky film pro mladez s otresnym Pomejem - uz tehdy se na nej nedalo koukat. ()
Nebylo to nejhorší, svérázné filmy tohoto typu já můžu, neříkám že svým obsahem byl film spíš prázdný, ale atmoška doby těsně před převratem v rytmu disktékových tónů, internát, skutečně pestrý život tehdejší mládeže, věčné to téma ideální muž nebo žena, srandovní dobové hlášky, to vše mi navodilo příjemnou nostalgickou zábavu. Pěkné holky včele s Pleštilkou a Kvasničkovou které vážně ušli, navíc tenkrát se skutečně nějaká podprsenka tak jako dnes neřešila. Pomeje taky nebyl nejhorší, srovnávat jeho bytí z dneškem je silně OUT. Písně ve filmu zpívali skupiny jako Oceán, Výběr, Laura a její tygři atd...Nekoškodá zábava, která se po čase vidět dá.. ()
Na Patrika se mi čekalo hodně příjemně. Nikoli proto, že by to byl skvělý film a ani má nadrženost z rozverných učnic nijak nepřesáhla obvyklou míru, ale hudební stránka snímku mi naprosto kápla do noty. Snad žádný jiný film mi nenabídl kombinaci Pražského výběru, Laury a jejích tygrů, Turba, Tanga, Citronu či dechovkových svatebních úletů. A také Pomejeho machrování s dvanáctsettrojkou bylo hodně úsměvné a já bych mu snad i přál, aby se dostal k té mafii a bral desítku měsíčně. ()
Film, ve kterym Pomeje jezdí ve dvanácettrosce a háže tam hlášky typu "mam v tom karburátor Weber a jede mi to kilopade" nebo "vydělávám 4,5 měsíčně, v létě 6 a až se dostanu do místní mafie, tak budu mít 10" si zaslouží minimálně ty 3 hvězdičky :-) Jinak příběh o ničem, herecký výkony strašný, ale je to prdel. ()
Máme tady další úlet z konce 80. let, sice skoro vůbec nedává smysl, ale tolik nechtěných hlášek jen tak někde neuslyšíte. ()
The Way We Were, ale už je to jen k potutelnému smíchu... Libový skanzen hrůzy 80.let a Jirka Pomeje ve vytuněné Škodě 1203 budiž jeho vrátným. Taneční kreace na Tatrmana připomínala v jeho podání chování člověka napadeného včelím rojem.. ()
Kuklová nebo Pleštilová? Zajděte si k očaři! ()
Radikální česká odpověď na americkou kulturu 80. let v tom spektru, které v mnohém zastupovala třeba úvodní čtvrthodinka Toxického mstitele. Tady sice není žádný hnis a nevraždí se nevinné děti, ale svým způsobem je to film daleko odpornější a nesnesitelný - zběsilý pohyb odnikud nikam, scény s nulovým sdělením, pěkné holky a vlezlá muzika. Totální bordel, který fakt nepobírám. 20% ()
Měl jsem chuť si dát něco retro socialistickýho a tenhle film jsem ještě neviděl. Že se mi toho socialistickýho dostane naloženo tolik, to jsem ani nečekal. Tohle je dost šílená komunistická rádoby komedie. Celej ten scénář byl fakt podivnej. Postavy se chovají úplně šíleně, naprostej bizár. Snad jediná věc, ze které na mně dýchlo to retro co jsem hledal, byl ten ochoz na letištní hale v Ruzyni (kde jsem jako dítě trávil hodně času) byly záběry na tehdejší Túčka a Iljušiny ČSA. Dávám jeden šunkovar. * ()
Helenka prožívá svůj život sama, obklopená pouze svou fantazií. Nehodlá však pouze poslouchat pubertální kecy kamarádek z intru o sexuálních úspěších a proto si vymyslí Patrika - dokonalou partii neustále pilotující letadla po celém světě. Netuší však, že jí takového muže budou ostatní nestydatě závidět. ()
Jak je možný, že mi tahle perla české filmařiny unikla? Normálně se nepitvám ve filmech, které nedokoukám nebo jsou pro mě ultrazbytečný, tohle je ovšem mimořádná událost. Viděl jsem asi 8 minut, do kterých se vešly scény - biker a rozjezd na brzdu (nechápu), pár chlupatých podpaží, dědek s vozembouchem (mimochodem, to byla světlá chvilka), pan nechuta Pomeje předstírající let na lešení, Karel Roden jako pilot Volhy, to vše za doprovodu muziky, při které i mírumilovný člověk chce vraždit na sto způsobů... při představě, že tahle zrůdnost trvá 10 x tolik, než jsem stihl já, mě obestírá hrůza. Odpad je málo!!! Ve mně je čistá vražda, dostat se mi kdokoliv z humanoidů, kteří se na tomto zločinu podíleli, pod ruku, pak děkuji, že je u nás zrušen trest smrti, neboť bych byl jistojistě masný vrah a neunikl bych dušení polštářem. ()
"Soudružko, já jsem tady na práci, já si nemůžu dát v přestávce kafe jako Ty" Všechno napsal již Adam. Za mně jen, vrcholná role neherce Pavla Hejlíka a nevědomé čekání na listopad 89 s doprovodem Pražského výběru. ()
Úsměvná komedie zesnulého Petra Tučka nese v sobě režisérův nezaměnitelný rukopis, který se neobtěžuje s nějakou složitou studií postav, ale chce především uvolněně bavit tak, jako tomu bylo třeba v případě jeho komediálního hitu "Copak je to za vojáka". Prostor v jeho filmech dostávali především začínající mladí a talentovaní herci a zde tomu není jinak. Uvidíme dnes již zapomenutou Moniku Kvasničkovou, Miroslavu Pleštilovou nebo Šárku Markovou. Nechybí ani Jiří Pomeje, který byl tehdy obsazován do rolí floutků, a ti mu celkem sedli. Tahle komedie nemá tolik výrazných vtipných momentů, ale scénář úspěšně těží z fiktivní postavy Patrika, kterého si vymyslela hlavní hrdinka, aby mohla trumfnout své vrstevníky, a na kterého, nejen divák, bude čekat marně. Nenudilo mě to, ale žádný zázrak to taky není. 60% ()
V předlistopadovém Československu vzniklo mnohé diskutabilní, i tato poněkud nepovedená sonda do života dospívající mládeže, o jejímž významu se dodnes vedou spory. Někteří tvrdí, že Péťa Tuček chtěl kout železo, dokud bylo žhavé, a navázat tak na svou celkem úspěšnou prvotinu - humornou agitku na brannou povinnost - Copak je to za vojáka. Jal se tedy ztvárnit tuto agresivní duševně chudou nesourodou směsici, na první pohled bez hlubšího významu, vyznačující se především promiskuitou, povrchností, zvláštním jazykem daných let a posouváním mezilidských vztahů na elementární a příliš zjednodušenou úroveň. Snad proto si naše hlavní hrdinka, poučená z příkladů svých vrstevnic, svého ideálního partnera vysní a předstírá, že existuje. Je to tedy skutečně jakési přetransformované čekání na pomyslného Godota, který se nikdy neobjeví. Způsob, jakým se tuto celkem ušlechtilou a hlubokou myšlenku snaží Tuček předat divákům, zdá se mi poněkud nešťastný. To vše podkresleno velmi sensitivní a specifickou hudbou Pražského výběru a podobně kvalitních hudebních těles, při jejichž poslechu má nejeden chuť vrazit si do ucha desítku hřebík. Nemá to hlavu ani patu, kámen drbe cihlu a je to vše tak trochu na levačku. Do toho seladon Pomeje. Na druhou stranu to celkem vylepšuje rebelka Kvasničková, která nejspíš ve své roli skutečně ztvárnila samu sebe. A končí to velice hořkosladce, romanticky, takovou malou ztrátou iluzí, takže když se k tomuto odvážíte, vydržte až do konce. Ten je prý úplně nejlepší! Podruhé už to ale určitě oželím. 15% ()
Skoro jediné, co si vzhledem ke svému tehdejšímu mládí z filmu pamatuji, je odhalené pozadí Moniky Kvasničkové. Nutno dodat že ty dvě hvězdičky si rozhodně zaslouží. ()
30. 12. 2009 - 15% ()
Tenhle Tučkův socialism-teenage movie se dá buď hodit do sekce "naprostá sračka", nebo se u něj dobře bavit spoustou věcí, které tak nebyly zamýšleny. Obojí je v pohodě. Že tu je naprosto strašlivá režie, dialogy a herecké výkony tu v zásadě nehraje roli. To podstatné je, že tu člověk vidí otisk toho, jak se žilo studující (učňovské?) mládeži v pozdním reálném socialismu. Móda, styl života, diskotéky (s Viktoříkem s vlasama!!!), promiskuita, hudba (na jedný straně Pražský výběr, na druhé taky Michal David). Je k tomu ještě potřeba dodat, že jak Mirka Pleštilová, tak Šárka Marková vypadaly zamlada fakt dobře. Na druhé misce vah je Jiří Pompeje, který už tehdy vypadal jako Jiří Pompeje. ()
Myslíte, že je nemožné spojit Džusový román a Diskopříběh? Čekání na Patrika vás vyvede z omylu. Pro studium dobové estetiky v ČSSR nepostradatelný film. Věřím, že takhle nějak si tehdejší státní aparát mohl představovat krutě odvazový avantgardněrealistickorebelantský film pro mladé. Takové neškodné zaplnění díry na trhu např. právě po trezorovém Feničově Džusovém románě (samozřejmě s přesně opačnou celkovou výpovědí). Vlk se nažere a koza zůstane celá. V zásadě se jedná o jedinečný konglomerát vtipných i lehce odvážných nápadů, rádoby neotřelosti a filmařské nenápaditosti. Velmi dobré spojení stylizace a jisté silné realističnosti v "rázu" postav jako sociologických typů (Sylva!), jakož i svižná zábavnost a slovo k době, to vše je sráženo tuctovým, hluboce podprůměrným až hloupým scénářem „o mladých pro mladé“, zvláště co se týká všech dialogů a jednání kolem samotného Patrika. No a samozřejmě ten nešťastný Pomeje. Vychází z toho nicméně vynikající bizar-retro směs chtěných a nechtěných úletů. Některé momenty jsou dobré samy o sobě, jiné čím horší, tím lepší. Vynikající i v tom ohledu, že může jít stejně dobře o protisocialistickou ideologickou diverzi jako o diverzní estébáckou objednávku. Vynikající ale především díky tomu, že všemožná vnitřní protikladnost tohoto filmu se sjednocuje na úrovni, na níž je vám už všechno jedno, takže při konečném „Patrik je volnej“ se ta dějová linie vlastně ani nezdá být tak hloupá. Což je žel vyváženo velmi unylým najetím do vyjetých kolejí šťastného života v naší vlasti (kterážto sekvence začíná vlastně tím, že Pomeje dá své nastávající přes hubu), čemuž pozoruhodně odpovídá i nenápadná proměna hudebního doprovodu (sračka Turbo a slaďoučký Pavel Vítek). Pokud jde o herectví, zaujme především nechutně autentická dikce diskotékové učnice Sylvy. Dost zvláštním zážitkem je pokus o neopucholta v postavě mladého podnikového údržbáře. Ještě zpět k hudební složce: ačkoli nemá s filmem samotným nic společného, je jedním z důvodů, proč tento stojí za to. Až krom zmíněného závěru jde vesměs o muziku z široké oblasti, kterou režim rozhodně „nemusel“, ale s větším či menším odporem toleroval. Z nesourodé oblasti moderních umělců i rádoby umělců ostře vymezených vůči socialistickému popu, často i velmi originálních, ale ještě stravitelných pro většinového mladého posluchače. No a za metalisty zde zazní Citron s vokálem L. Křížka. Hlavně je ale několikrát ke slyšení donedávna zakázaný Pražský výběr. Celkem by stálo za úvahu, zda Čekání na Patrika a tehdejší Diskopříběh vypovídají o témže segmentu a jsou určeny témuž divákovi. Přes všechnu podstatnou odlišnost obou snímků (právě i v hudebním záběru) se obávám, že ano. Především závěr jednoznačně vypovídá o tom, že se zde usiluje o začleněnost mládeže v lůně socialismu: po onom zoufalém happyendu (celou dobu vlastně šlo jen o to, že rodina je základ státu) sledujeme ještě předtitulkové tanečky v polích a na sídlištích, přičemž, jak už jsem upozornil, zní píseň totožná s normalizačním popíkem, ačkoli po celý film se divákovi nadbíhalo s hudbou téměř disidentskou. Rovněž různé společenskosatirické výstřelky a sarkastické "soudruhování" jsou převážně naloženy na toho neopucholta, který je jasný flákač okecávač, rozkrádající navíc, jak se posléze ukáže, majetek v socialistickém vlastnictví (a mimochodem je to jediná mužská postava, jejíž vlasy přesahují předpisovou délku). Další protisocialistické nálady jsou kanalizovány do postavy ředitele závodu, který vypadá a chová se velmi nesocialisticky a je mu co závidět. Hlavní mužská postava, o jejíž duši je tu veden zápas, je traktorista, jasný klaďas je letištní technik, kdežto zkaženec je taxikář. Pozoruhodné je, že Pomeje zde hraje nepokrytě troubu, burana, floutka, k čemuž se všechny ty holky z intru (všechny!) dokonale hodí, přesto jsou on i ony divákovi podáni jako sympatické postavy ke ztotožnění. Nepochybuji o tom, že se v nich cíloví diváci skutečně viděli. Ale to nám, v transcendentnu dlícím, nevadí. Důležitější je kmet s vozembouchem, křičící na partaj (bytovou!) nad ním „tohle je socialismus?“. A samozřejmě šunkovar. Suma: Diskopříběh jedna hvězdička, Džusový román čtyři, takže na fiktivního Patrika vycházejí tři. () (méně) (více)