Gevarova země

Osnovu Gevarovy země můžeme podél zrovna probíhající akce rozdělit do dvou částí: řešení uprchlických problémů a… pletí záhonů. Vzdory diváckým očekáváním ta první však nehraje prim a je naopak soustavně odsouvána někam do ztracena, nemilosrdně zakopávána pod zem. __ Jiný dokument by mohl asimilační problémy reprezentovat jako neodkladnou sociální bolístku, kterou je okamžitě potřeba zalepit. Zatímco by agitační mimo-obrazový vypravěč sázel logicky rozvíjené argumenty, proč bychom měli zbytek svého volného času věnovat studiím migrační politiky, na obrazovce by se mihotaly abstraktní tvary ztělesňující nemožnost zapadnout a stát se součástí celku. Barhamji však volí nenápadnější formu. __Otázky uprchlictví jsou totiž řešeny jen náznakově, v rámci výplňových epizod mezi zasazováním semínek a kultivací rajčat. Divák si může nuznou situaci sociálních aktérů pouze domýšlet, snažit se poskládat si neúplný obrázek z dialogových výměn (historka o policajtovi), nebo monologových frustrací (snaha rozluštit email), nikdy ji však nezažije na vlastní kůži. Propast mezi trpícími aktéry a pohodlně usazeným divákem prohlubuje i zvolený mód (observační), který film využívá k utvrzení neschopnosti natáhnout pomocnou ruku: divák je postaven do role pasivních pozorovatelů nemajících možnost bezprostředně zasáhnout a samotný filmař na pozici božího hlasu (prvek výkladového módu), který by diváka povolal do zbraně reportážními vsuvkami a aktivizačním komentářem, rezignuje. Rodina se se svými problémy musí vypořádat sama. Uprchlická realita je realita, které se mohou snažit porozumět a přizpůsobit, nikdy ji však přímo neovlivní… Co ale naopak ovlivnit mohou, je jejich zahrádka. __ Ta se v průběhu filmu stává jakousi synekdochou sociálních problémů, kterým „náplava“ musí čelit. V jednom momentu rodinu navštíví místní zahrádkářský profík, který se neostýchá plivat rady z manuálu pro kutily (reprezentuje nárok původních obyvatel na určování osudů přistěhovalců), v jiném se zase Gevar s jeho manželkou hádá o tom, kdo a jak zahrádku zmrvil (reprezentuje zvažování, jestli byl útěk vhodným řešením). Řešit záhony tedy znamená oklikou řešit své přistěhovalecké trýzně. Tím, že film problémy nekonfrontuje přímo, ale znázorňuje je alegoricky, neutváří řádový argument „člověk vs. přistěhovalecká krize“, ale portrét konkrétního jedince, který se společenskou asimilací aktivně soupeří. Gevarovy botanické schopnosti nejsou zrovna tiptop, i přesto se však dvorek vlivem jeho péče a píle neustále proměňuje: rostliny zelenají, semínka klíčí, plody hynou. Proměnlivý je i modus nahlížení, který se stává mnohem více participační: Gevar promlouvá ke kameře; ruční kamera, která jej svými pohyby sleduje; odlidštěné celky nahrazují detaily práce a radostné výrazy tváře; dynamizování střihovými postupy, aj. Zatímco reprezentace kultivace tedy prochází zřetelným vývojovým obloukem, uprchlické problémy a jejich řešení zůstávají akčně i stylisticky stát - i tak nosnou informaci, jako je zajištění zaměstnání, se dozvídáme pouze prostřednictvím dialogu ve statickém celku. Nejsme tedy očitými svědky postupného přerodu z jednoho stavu do druhého, ale jen postranními pozorovateli náhlé změny statusu (nezaměstnaný – zaměstnaný). Jde o chytrou techniku, která implikuje, že jsou aktéři vydání na milost „vyšším silám“. Není potřeba nic ukazovat, Gevarův osud mají v rukou zaměstnavatelé a úředníci, sám ho nijak neovlivní. __ Gevarova země odvrací svůj hledáček od obecného ke konkrétnímu. Nezajímá ji, čemu všemu musí rodina čelit, jako spíš to, jak se se svými útrapy vypořádá ze dne na den. Ukazuje, že před statusem utečence nelze… utéct, a jeho trable se promítají i do zdánlivě nesouvisejících činností. Výsledkem je dokument, který portrétuje uprchlictví nikoliv jako neodkladný problém, ale jako sociální fakt, se kterým každý zápasí trochu jinak - jedni hází molotovy, druzí kopou záhony. (05.11.2020) (méně) (více)