Code 46
Režie:
Michael WinterbottomScénář:
Frank Cottrell BoyceHrají:
Tim Robbins, Samantha Morton, Togo Igawa, Om Puri, Jeanne Balibar, Natalie Jackson Mendoza, Emil Marwa, Essie Davis, Christopher Simpson, Benedict Wong (více)Obsahy(1)
Blízká budoucnost. Detektiv William Geld má v Šanghaji vypátrat, kdo z pojišťovací agentury Sphinx se podílí na distribuci falešných "papelles", futuristické formy identifikačního průkazu, zajišťujících bezpečnost občanů přelidněných velkoměst před vetřelci zvenčí. William zjistí, že podezřelou je jedna ze zaměstnankyň Maria Gonzalesová. Nevydá ji však spravedlnosti, protože se do ní zamiluje. Po společně strávené noci se detektiv vrací domů do Seattlu k rodině. Jeden z Mariiných klientů však zemře vinou falešných "papelles" a on se musí znovu vypravit do Šanghaje. Na lékařské klinice nachází milovanou ženu, která s ním otěhotněla a tím se provinila proti kódu 46. Futuristická variace na oidipovský mýtus a film noir o detektivovi, který se zamiluje do podezřelé, vychází z možností i omezení, jaké lidstvu v blízké budoucnosti mohou přinést genetické manipulace. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (143)
Kdybychom dopředu věděli, k čemu povedou naše činy, odvážili bychom se vůbec k něčemu? Michael Winterbottom mne již poněkolikáté utvrdil v názoru, že patří k nejpozoruhodnějším evropským filmařům dneška. Code 46 je mimo jiné sci-fi (stejně jako je Kmotr mimo jiné filmem o rodině) a ve svém genetickém kódu má zašifrovaných tolik otázek, tolik aktuálních témat, že vás může obohatit více než měsíční čtení denního tisku. Záleží jenom na vás. Kostru příběhu tvoří modernizovaná variace 1984. Zdejší způsob fungování společnosti je přitom ještě o pár řádů děsivější než ten nastíněný Orwellem a má také blíže k podobě dnešního polarizovaného světa. Film pod tíhou mnoha nastíněných otázek nijak netěžkne, je vyprávěn s nádhernou lehkostí a přál jsem si, aby v něm bylo více bezdějových záběrů podmalovaných nebeskou hudbou. Nefuturistický, civilní projev Robbinse a Mortonové činí příběh srozumitelnějším a umožňuje nám v druhém plánu sledovat prostou romanci. Ale nebyl by to Winterbottom, kdyby i do ní nepropašoval trochu metafyzična a metaforična. Ano, je to jeden z těch filmů, kde sex znamená víc než jenom sex – uvažte sami, chcete-li jej vidět. Za sebe odpovídám "ano". Ještě minimálně jednou. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Frankie, torn666 ()
Zlatý Lev - výběr ()
Možná nejprogresivnější sci-fi posledních let, jehož největší kvalitou je lehkost. Film, natočený v budoucnosti a poslaný zpět časem k nám. ()
Éterické spojení obrazu a hudby má na diváka téměř až hypnotický účinek, jenže tu progresivnost bych rozhodně neviděl ve formě (Gattaca) ani obsahu (12 opic). Emocionálně je Code 46 chladný jako kus ledu, čemuž si bohužel dopomáhá tím nejdůležitějším elementem, kterým jsou typově naprosto nevhodně obsazení hlavní představitelé. Jejich vzájemná chemie je naprosto dokonalým likvidátorem jakékoliv divácké empatie, jelikož Robbinsův detektiv působí vedle mladičké Mortonové (které jsem díky jejímu chlapeckému „looku“ nechtěl tu ženskost moc věřit ani ve chvíli odhaleného klínu) příliš staře – čímž jejich milostné scény mají stejně (ne)sympatický účinek jako u dvojice Hopkins - Kidman ve snobském artu Lidská skvrna. Nevýjimečná historka, jejíž samotný soundtrack udělá mnohem silnější dojem. ()
Originálně pojaté komorní sci-fi, které sází hlavně na ono precizně ztvárněné prostředí...no a na romantickou slepeninu, která v tomhle filmu bohužel nemůže chybět a to mě dost mrzí. On totiž film jako takový je celkově o romantice a jediné sci-fi na ní je to prostředí. To také odemě dostává tři hvězdičky, protože právě to zavánělo opravdu kvalitní atmosférou, romantiku já v takovýchto vážných filmech nerad vidím. ()
║Rozpočet $7,5milióna║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $885,585║ ()
Pokus o originální sci-fi, který svým způsobem vyšel. Tim Robbins společně se Samanthou Morton se snaží neporušit zákon v blízké budoucnosti. Každý ať si udělá vlastní názor, protože přesně to si tento snímek přeje... Je zvláštní a rozhodně zapůsobí na každého jinak a proto doporučuj shlédnout a nechat se překvapit. ()
Docela zajímavá sci-fi, kterou do nadprůměru vynáší zejména úchvátný hudební doprovod. ()
Scénář: Frank Cottrell Boyce .. Nejpodivnější sci-fi film za posledních pár let. Srovnání s klenoty, jako jsou Twelve Monkeys nebo Gattaca je však zcela mimo. Vykreslení sci-fi prostředí je velmi minimalistické a až nedostačující. Ani vztah dvou postav není podepřen nějak uvěřitelně a to co si sebou nesou jako důsledky svého činu, porušujícího pravidla Code46, nemá takový dopad, jaký by si vcelku inteligentní ústřední myšlenka filmu zasloužila. Ještě horší je však k uzoufání nudné tempo. Když k tomu přičtu absolutně nesympatickou ženskou postavu (sorry, ale nakrátko střižená Samantha Morton není moje gusto), nedokáže celek vytáhnout do průměru ani ultradokonalý soundtrack (klobouk dolů před duem Steve Hilton & David Holmes), který místy šroubuje atmosféru do nefalšovaných magických výšin. Přinejmenším musíte slyšet - nic víc. I miss you. ()
Jeden z najprogresívnejších „sci-fi“ filmov. Ohromujúca ľahkosť podávania vážnych tém, zasadených do bližšie neurčitej budúcnosti je úžasná, rovnako ako hypnotická atmosféra čoraz viac preurbanizovanej spoločnosti. Spomínaná ľahkosť, obsahujúca v sebe melancholicko - snový náboj, doslova pulzuje celým filmom aj vďaka (na sci-fi minimalistickému) formálnemu spracovaniu - spomaleným pohybom, umiernenej, rytmicko-ambientnej hudbe a pulzujúcemu, neónovému nasvieteniu. Práve v rovine atmosféry vykreslenia obrovských metropol, v ktorých stretnutie dvoch blízkych duší len výrazne umocňuje ich osudovosť, vo mne vyvoláva silné podobnosti nielen s Coppolovej Lost in translation, ale hlavne aj s Hou Hsiao-hsienovym Millenium Mambo. A rovnako ako tieto dva filmy, je aj Code 46 nepopísateľne krásnym. ()
Očekáváte-li nudný, byť inteligentní art film zabalený do líbivého kabátku, spíše než-li něco ve stylu Minority Report, tak jste na správné adrese. ()
Rozpočet $7,5milióna Tržby Celosvetovo $885,585 ()
Já mám takové sci-fíčkové podivnosti ráda a s Timem to pro mě byla přímo pochoutka. Vysoký jak topol s Mariinou hlavičkou na hrudi............... ()
Raz za niekoľko rokov sa v žánri sci fi objaví inteligentný klenot. Film, ktorý napriek tomu, že ho vypľuje mainstream má myšlienku i srdce. V roku 1995 to bolo 12 opíc, o dva roky neskôr Gattaca a v treťom roku nového tisícročia je to práve Code 46. Napriek toľkokrát zmieňovanej podobnosti s Lost in translation musím konštatovať, že či už feelingom, alebo celkovým spôsobom rozprávania, pripomína omnoho viac práve Gattacu. Jednoduchým a zrozumiteľným spôsobom podáva s ľahkosťou génia problémy, s ktorými bude informačná spoločnosť skôr či neskôr vďaka globalizácii zápasiť. Code 46 sa zaoberá spoločnosťou, ktorá je rozdelená na tých „vnútri“, ktorí majú všetko a tých „vonku“ ktorí nikoho „zvnútra“ nezaujímajú a nemajú temer nič z toho čo je bežne dostupné „vo vnútri“. Hranica medzi týmito skupinami je však pekelne tenká a nad všetkými bdie Sfinga, ktorá vie všetko a nepriamo o všetkom rozhoduje. Tim Robbins i Samantha Morton sa svojej úlohy zhostili na jednotku, čo nebolo vôbec ľahké vzhľadom k tomu, že film stojí práve na ich dvoch postavách, ostatné postavy sú v rámci príbehu len menšie kolieska dokonale premazaných hodiniek. Korunou tohto filmu je geniálny soundtrack, ktorý perfektne dokresľuje jednotlivé scény. 10/10 ()
Nemohu se dočkat doby, kdy mi bude někdo oznamovat, s kým mohu mít dítě, kam můžu cestovat, které vzpomínky mi budou vymazány a jaký virus mi bude vpraven do těla. V Kódu 46 tohle všechno je a já se v něm spolehlivě ztratil. A nebylo to nikde na trati mezi Seattlem, Jebel Ali a Shanghaí, ale spíše mezi řetězci DNA, sny a hudbou. Takže se přiznám, že mi k pochopení nějaká ta kostička do mozaiky zcela nezapadla, ale přesto se mi to docela dost líbilo. Docent Chocholoušek mi pak při vizitě říkal, že to je úplně normální a za odměnu mi přidal nějaké léky. ()
Velmi svěží přístup k žánru - kdybych měl k popsání použít jiné slovo, než zde často zmiňovanou lehkost, byla by to asi samozřejmost. Tenhle film zkrátka působí jako kdyby měl režisér stroj času a vydal se natočit svůj biják do budoucnosti. Zajímavý příběh, skvělí herci, báječný sountrack, silné emoce. Co víc si přát? ()
Nekonečně sterilní. To prostě nemám rád. Je v tom "cosi", kvůli čemu to nejde odstřelit, přestože jsem se povětšinou nudil. ()
Pověsti nelhaly, opravdu to je takové vědeckofantastické Ztraceno v překladu. A tyhle milé, komorní filmečky, to je prostě moje krevní skupina, zvlášť když mají tak úchvatný soundtrack. Nepamatuji, kdy naposled mě vprostřed filmu mrazilo čistě ze spojení audia a vizuálna - tady se to povedlo. Code 46 nevystavuje svoje sci-fi prvky na odiv a nedělá z nich fetiš, ale představuje je s všednodenní samozřejmostí. Možná proto působí jako úkaz z budoucnosti. ()
Filozofická melodráma aká Lost In Translation na tému "zakázaná láska", odetá do sci-fi hábitu. Výbornú chillout muziku, fajn príbeh a atmosféru si najviac užije "artoidný" divák, ktorému nevadí 5 minút rozjímať nad jedným záberom. S mojou vnútornou dynamikou prudko nekompatibilné. 50% ()
Ačkoli není britský režisér Michael Winterbottom v českém prostředí stále příliš znám, patří mezi přední evropské tvůrce. Debutoval na počátku 90. let a mezi roky 1995-2014 natočil více než dvacítku filmů, což činí průměr více než jeden film ročně. Nebývale plodný režisér se tak počtem filmů může řadit k takovým tvůrcům jako je např. Woody Allen, žánrovým rozsahem a jemnou oscilací mezi uměním a komercí pak k Stevenovi Soderberghovi. Ve Winterbottomově rejstříku je možné nalézt thriller, drama, sportovní či válečný film, krimi, romantický film, western, hudební a životopisný film, road movie, sci-fi či film s prvky erotického filmu. Pojítkem jednotlivých filmů je skutečnost, že nejsou žánrově čistými, jednotlivé přechody však Winterbottom vždy dokázal umně zakomponovat tak, aby se z nich nestaly rušivé elementy. Winterbottom netočí primárně divácké filmy, v jeho filmografii nenajdeme žádný vysloveně komerční hit, ačkoli ty se Stevenem Cooganem (např. Nonstop párty, Tristram Shandy, The Trip) tento potenciál zjevně mají. [==] Jedním z takových filmů, divácky náročnějších, je Kód 46, který byl uveden v roce 2003 na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Snímek, který se odehrává se v blízké budoucnosti, poskytne v samém úvodu divákovi tyto informace: „Kód č. 46, Článek 1, Každý člověk vybavený stejnou genovou sadou jako jiný člověk je považován za osobu geneticky totožnou. Kvůli metodám dělení embrya a jeho klonování je třeba přijmout opatření proti jakékoliv náhodné či úmyslné genetické incestní reprodukci. Proto: 1. U všech potencionálních rodičů musí být proveden genetický screening a to ještě před početím. Pokud budou ze 100%, 50% nebo 25% geneticky identičtí, nebude jim dovoleno počít; 2. Bude-li se jednat o neplánované těhotenství, musí být plod skenován. Těhotenství u rodičů, kteří jsou ze 100%, 50% nebo 25% geneticky shodní, musí být okamžitě ukončeno; 3. Pokud rodiče nevěděli o své genetické příbuznosti, je oprávněný jakýkoli lékařský zákrok, který zamezí pozdějšímu porušení kódu č. 46; 4. Pokud rodiče věděli o tom, že jsou geneticky příbuzní, je těhotenství považováno dle kódu č. 46 za trestný čin.“ [==] Z výše uvedeného je lze vyvodit několik závěrů: 1) genové inženýrství se vymklo kontrole a dostalo se do stadia, kdy velká část populace nebyla schopna přirozeně počít, a proto se někteří uchýlili k ne zcela legální činnosti; 2) množství lidí, ačkoli se vůbec neznají, jsou příbuzní; 3) vlády vyvinuly systém regulace a kontroly; 4) tento systém se blíží určitému způsobu totality. [==] Tyto čtyři hypotézy si divák v průběhu filmu zpřesňuje či modifikuje. Zároveň zjišťuje, že situace kolem lidského genomu se stává pouze jakýmsi podhoubím a základem pro hlavní příběhovou linii. Vyprávění není typicky klasické, má spíše prvky umělecké narace. Hlavní postava William, ve které se představil Tim Robbins, má za úkol vyšetřit, kdo se v pojišťovací agentuře dopouští podvodu a vyrábí padělané doklady. Tzv. papelles, určitá forma identifikačního průkazu a víza v jednom, s níž může člověk na určitou dobu vycestovat do jiné země či do velkoměsta, se přiznaně stávají pro vybrané lidi vstupenkou do jiného, lepšího světa/života. William, záměrně nakažen virem empatie, dokáže hravě odhadnout, co si jedinec myslí, pokud mu něco o sobě sdělí. Jednoduše tak zjistí, že za padělky stojí pracovnice agentury Maria. Jelikož Williama k Marii něco nevysvětlitelného přitahuje, svede vinu na jiného vyslýchaného. S Marií stráví noc, která vše změní. [==] Pro Winterbottoma příběh není zvlášť důležitý, vyprávění má mnohdy až meditativní účinek a svými metafyzickými jízdami, filozofickým podtextem či (anti)utopickým vyzněním se blíží takovým filmovým a knižním klasikám sci-fi žánru jako jsou 1984 či Blade Runner. Winterbottom využívá sci-fi kulis, navíc velmi matně načrtnutých, pro předložení něčeho, co by se dalo nazvat jako zakázanou láskou. Kód 46 se tak dost zásadně odlišuje od sci-fi snímků současné produkce. Jednak nevytváří vlastní dystopický svět, kde je nutné uvěřitelně odprezentovat dostatek logicky jevících se pravidel (včetně jednoho hlavního, stěžejního) fungování fikčního světa, aby takový fikční svět byl uvěřitelný. Naopak, využívá současných panoramat Londýna, Šanghaje a Dubaje a umně je doplňuje novými, nekonfliktními, nekontroverzními a základní logice neodporujícími se prvky. [==] A i právě proto, že Winterbottom nevytváří zcela nový fikční svět, ale staví jej na základech stávajícího (proto nelze hovořit o typicky dystopické sci-fi), se v něm postavy pohybují mnohem přirozeněji a uvěřitelněji. Kód 46 navíc nesrážejí kvalitativně dolů logické chyby, kterých filmy podobných námětů bývají plné. Na druhou stranu Kód 46 není divácký film, vyprávění není atraktivní a dramatický oblouk je velmi mlhavý, film spíše volně plyně a divák by měl vnímat především specifickou atmosféru místa a celkovou vizi budoucnosti, která není nikterak neuvěřitelná, jak by se na první pohled mohlo zdát. () (méně) (více)