Körhinta
Merry-Go-Round
Režie:
Zoltán FábriKamera:
Barnabás HegyiHudba:
György RánkiHrají:
Mari Törőcsik, Imre Soós, Ádám Szirtes, Béla Barsi, Manyi Kiss, Gyula Bakos, Antal Farkas, József Juhász, Flóra Kádár, Ervin Kibédi, Mária Kovács, László Kozák (více)Obsahy(1)
Maďarský umělecký film z vesnického prostředí. Vypráví o lásce nesmělé Mari Patakiové a prudkého Mátého Bíra zvítězivší nad zatvrzelostí Mariiných rodičů, kteří pro dceru sami vybrali ženicha. Mari a Máté jsou představiteli nového života na vesnici. Cesta Mariina otce do družstevního kolektivu je mnohem obtížnější, protože pouta, která jej táhnou k starému životu, jsou příliš silná. Závěr filmu však přesvědčuje, že i starý István Pataki své místo v nové společnosti najde. - Film „Kolotoč" patří k nejzdařilejším filmům nové maďarské produkce. (FILMOVÝ PŘEHLED 19 / 1956)
Milostné drama z maďarské vesnice poloviny 50. let minulého století. Příběh lásky a vzpoury nesmělé dívenky Mari Patakiové, pro niž už rodiče z vypočítavosti a proti její vůli sami vybrali bohatého ženicha, aby tak mohli spojit majetek, a mladého družstevníka Mátéa je rámcován bouřlivými přeměnami tehdejšího společenského života a přetrváváním starých tradic. Fábri se podle vlastních slov vždy snažil točit filmy, které chtěly protestovat proti ponižování a násilí a proti znevažování práva na lidskou důstojnost. A právě Kolotoč je prvním z jeho snímků, kde se toto téma jednoznačně objevuje. Zvláštní kouzlo dává jednotlivým scénám i celému filmu střídání rytmu, vynikající poetická kamera Barnabáse Hegyiho a funkční hudební doprovod Györgye Ránkyho. Jízda zamilovaného páru na pouťovém řetízkovém kolotoči patří dnes už ke klasickým sekvencím světové kinematografie. Oslňující herecký výkon Mari Törőcsikové, tehdejší posluchačky druhého ročníku Vysoké školy dramatického umění, která v roli mladičké Mari Patakiové debutovala na filmovém plátně, odstartoval její hvězdnou kariéru. Fábriho Kolotoč zaznamenal jeden z prvních velkých mezinárodních úspěchů poválečné maďarské kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Vesnické drama z 50. let vypráví tradiční příběh lásky dvou mladých lidí, jejichž svazek není po chuti jejich okolí. Sugestivní stravující atmosféra dává zapomenout na druhou dějovou linii, ve které otec hlavní hrdinky vstupuje do družstva. Mezi vrcholné scény filmu patří setkání mladých na pouti a jejich společně vyvzdorovaný tanec, který předchází jejich svatbě. Jemné emoce vyjádřené ve tváři debutující Mari Töröcsik výrazně kontrastují se surovým prostředím, ve kterém její hrdinka žije. Naproti tomu Imre Soós tvoří rozhodný pevný prvek v mladém páru. Symbolicky může zpětně vyznít fakt, že tehdy slibná Töröcsik hraje dodnes, doma i ve světě (například v Szabóově Slunečním svitu), ale pro Soóse byl tento filmem předposledním a hned po té zemřel. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Průzračný film-pocit, který mi na hodinu a půl projasnil svět a naplnil mě zvláštním klidem. Vyspělá filmová řeč, fascinující dynamika, ani záběr navíc. Fábri se rozvážně zmocňuje konvenční symboliky a omšelé zápletky a navrací jim původní, ztracenou krásu a sílu. Podobně jako v Jáncsóových filmech (jistého období) zůstává jen čistý, univerzální význam prostý všech interpretačních naplavenin, kterým je dosaženo co nejpřesnějšího vyjádření konkrétního pocitu a konkrétního prožitku - a to vyjádření v pohybu. Čas od času není od věci si připomenout, že pravda a láska vítězí navzdory všem křivdám a utrpení, pokud odvaha vzepřít se trvá a touha vzlétnout je silnější než gravitace společenského řádu. ()
Pouťové a kolovrátkové melodie a prvky používal Zoltán Fábri ve svých filmech s oblibou, v Kolotoči ale mají další rozměr. Asi težko hledat někoho, kdo by mladé Mari Patakiové nefandil. Když ale nad filmem víc přemýšlím, Mátého výstup na cizí svatbě, kde se choval jako pán domu, bylo za hranou slušnosti, přestože demonstroval odvahu. Také by mne zajímalo, zda byl nějaký záměr v jeho vizuální stylizaci, Zatímco Adám Zsirtes v roli Sándora předvedl přesvědčivého mladého vesnického sedláka a nějakým způsobem si mne získal, na Imre Sóosovi, který coby Maté má právo na divácké sympatie už jen z podstaty, mne něco silně irituje. Možná ta silná vizuální podoba se sovětskými komsomolci, navíc ta pokrývka hlavy. Přemýšlím, zda šlo o záměrnou stylizaci, nebo to tak vidím jenom já. Jinak samozřejmě moc hezký film, já vesnická dramata velmi ráda. A Mari Töröcsiková je jedinečný úkaz dodnes. ()
Po formální stránce dokonalý snímek. Jednu hvězdičku mu však ubírá podpora zločinecké ideologie a rozkrádání (odmítám to nazývat eufemistickým výrazem "kolektivizace") osobního vlastnictví. Zvláště v kontextu tvrdě potlačených protistalinistických revolučních snah v Polsku a Maďarsku stejného roku působí idealizace zemědělského družstva děsivě. Nicméně po řemeslné stránce jde o vynikající snímek. Zvláště scény na kolotoči nebo taneční scéna jsou vskutku působivé. Scéna tance v sobě má náboj srovnatelný s dnešní technoparty, kdy rytmus elektrizujícím způsobem projíždí celými těly tanečníků. Další problém jsem měl s tím, že kromě hlavní dívky mi byly bez výjimky všechny postavy nesympatické. Téhle venkovské horkokrevnosti asi nikdy tak úplně nepřijdu na chuť. ()
Tento film si zaslúži pozornosť už len kvôli tomu, že pre maďarský film objavil jednu z najväčších herečiek - Mari Törőcsik. Ale on je to ešte aj veľmi dobrý film sám osebe. "Zakázaná" láska, generačný konflikt, tlmené, no vynikajúce herecké výkony, výborne fungujúca kamera - to sú ingrediencie, ktoré z Kolotoča učinili klasiku zbožňovanú ešte dnes. ()
Opravdu netuším, proč se mi zkoušející před dvěma lety smál, když jsem film popsala jako "Romea a Julii z kolchozu". Dějová linie tomu odpovídá téměř úplně, je velmi jednoduchá. Ve druhém plánu se pak objevují motivy socialisticko-realistické. Naštěstí se film vyhýbá explicitní propagandě a zaujme rovněž zajímavým stylem, především kamerou a střihem (taneční sekvence je perfektním mixem POV záběrů, velkých detailů a rychlých střihů). ()
Film se odehrává v poválečném období maďarské kolektivizace, kterou sám hlavní hrdina srdnatě hájí. I přes očividnou agitaci se Fábrimu podařilo natočit alespoň stylisticky unikátní film. Fábri využívá zpomalené záběry, zesilování hudby, utlumování diegetických zvuků, střídá rytmus, používá dramatické nájezdy kamery na detail obličeje a místo obyčejného střihu hojně využívá prolínaček. No a co se týče nejznámější scény z kolotočů…tak ta je opravdu nezapomenutelná. Příběh Kolotoče je silný a emotivní, ale jeho ideologický podtext a zbytečně melodramatická hudba mu bohužel podráží nohy. ()
Dokonalá ukázka toho, že i z tendenčního filmu se může vyklubat silné a inovativní dílo až světových parametrů, náš vrchol v tomto žánru - Frona, nesahá Kolotoči ani po kotníky, nádherná je zde hlavně kamera vířící v tanci či na kolotoči a prodlévající na krásné tváři talentované Mari Töröcsik. ()
Příběh je tak neuvěřitelně ohraný a nezajímavý (on a ona se milují, ale ona je zasvěcená někomu jinýmu, rodiče jí brání ve štěstí...), že kdyby to bylo jenom o něm, tak si při sledování budu asi usekávat části těla sekerou,,, Do toho nejsem příliš velký fanoušek vesnického prostředí.. Ovšem v tomto případě vše zachraňuje geniální provedení.. Práce s kamerou (úhly, zaměření na detail, občas delší záběry), úžasná je scéna veselice, jízdy na kolotoči a mnoho dalších - to zachycení dynamiky a rychlosti, ale i ohromné bolesti a neštěstí... Nicméně to nemění nic na tom, že jako městského člověka kterého rodiče nikdy nechtěli provdat za bohatého sedláka, mě toto téma nijak výrazně neoslovuje ;) ()
Co je od jednoho odporné a hrubé, je od druhého příjemné a milé..., ale to je přece schéma většiny milostných dramat. Druhou věcí je ale dostat to na plátno tak, aby i ten, kdo si v životě nenablýskal holínky a nikdy si neporučil zahrát sólo, podlehl účinku dramatické situace. Avšak v tom je Zoltán Fábri mistr nad mistry, zvláště poslední dvě scény, "na tancovačce" a "řezání dřeva" jsou famózní – a možná právě zobrazení famóznosti situace je největší předností celé báječné maďarské kinematografie... Dokud se kolotoč točí, je třeba vyřešit základní rozpory, jak v oblasti soukromé, tak společenské. I když není pochyb, kam se "to všechno" bude ubírat, děje se to jaksi diskrétněji a tišeji, než jak jsme tomu zvyklí z českých filmů této doby. ()
ocenenia : MFF Cannes 1956 - Nominácia na 1. cenu ()
Portrét vzbury dievčaťa voči patriarchálnej autorite a spoločenským konvenciám malej dediny v polovici 20. st. a zároveň zobrazenie prepletených majetkových a citových väzieb tohto prostredia, riadiaceho sa zvrchovaným zákonom „pole sa vydá za pole". Na tretej, rétorickej úrovni sa jedná o obhajobu družstva, ktoré je pre svojich členov výhodnejšie. Po štylistickej stránke oceniteľné zapojenie maďarskej folklórnej hudby a kamery (najmä v davových scénach orientuje diváka a v iných ich rytmizuje a dynamizuje). Otec vydáva 18-ročnú dcéru za bohatého, no majetníckeho a staršieho nápadníka Sándora. Mari (debut vtedy len 21-ročnej, talentovanej Törõcsik) sa ale páči do nej zamilovaný, mladší a úprimný Máté, patriaci do dedinského družstva. To Marin otec opúšťa (a presvedčí aj iných) a chce od komisie naspäť dobré pole, ktoré orala brigáda pracovitého Mátého, aby spojil majetky so Sándorom. Kolotoč je symbol miesta, na ktorom sa láska Mari a Mátého začína odvíjať a zároveň spaľujúceho tanca na cudzej svadbe, ktorým symbolicky dali všetkým najavo svoju náklonnosť. ()
Príbehovo slabšie (a s družstavmi na večné časy), kamerovo silnejšie. Veľmi sugestívna scéna z kolotoča, z ktorej sa mi točila hlava. ()
Jeden z najznámejších a najviac uznávanejších maďarských filmov vôbec, skutočná klasika so silnými čiernobielymi obrazmi. Inteligentný film, vykresľujúci niekdajší neľahký život nielen na dedine a na poliach, ktorého odkaz je večný a univerzálny. Obrovská dávka silných a ráznych hereckých výkonov (Imres Soós a Béla Barsy sú geniálni) a zo strany Mari Törőcsik jedna z najlepších hereckých debutov vôbec. Silné obrazy režiséra Fábriho a momenty, kde sa napätia dá krájať. Viaceré scény, ako „Kolotoč“ a „Tanec na svadbe“ sú tak ikonické, že ani po toľkých rokoch nič nestratili zo svojich síl. Klasika, ktorá nestarne. P.S.: Nech je Vám zem ľahká, pani (veľká) herečka, Mari Törőcsik. Osobné hodnotenie: 93% (*****) ()
„Let’s dance with her before she becomes a wife.“ U Kolotoče jsem byl velice mile překvapen tím, jak moc se tento film podobá filmům československé nové vlny. Tento však vznikl již v roce 1956! Příběh má naprosto obyčejný. Dvěma mladým lidem z vesnice není přáno v lásce. Depresivní blátivé maďarské roviny, v nichž se příběh odehrává, jakoby uzamyká celé generace lidí v pravidelných rituálech života, z nichž se nedá utéct. Ve filmu tento tíživý stereotyp narušuje jednak pouť, na které je hlavní atrakcí velký řetízkový kolotoč, a pak tancovačka na počest zasnoubení. Při obou příležitostech se lidé dostanou možnost létat, odpoutat se od země a příbuzných a chvíli snít a být skutečně šťastní. Tento velmi jemný prchavý pocit dokáže film přesně sdělit pomocí kamery, kterou také umístily na kolotoč. Výsledné záběry jsou velmi sugestivní, emotivní a euforické. Takto řemeslně nápaditou a kvalitní filmařskou práci dobře doplňují silné herecké výkony jak hlavní romantické dvojice, tak i jejich příbuzných. Také nestandardní zakončení mě potěšilo. Celkově vzato se mi Kolotoč velmi líbil! ()
„Kolotoč" je od dob filmu „Píď země" nesporně nejzdařilejší dílo naší kinematografie. Naše filmové umění došlo k tomuto filmu cestou více nebo méně zdařilých pokusů o zobrazení velkých a drobných problémů souvisících s naším životem. Tyto pokusy měly všechny společný cíl — zobrazit filmem to, na co bylo třeba poukázat, čím bylo nutno pomoci vývoji. Naše mladá kinematografie může na této cestě ukázat již celou řadu dobrých výsledků. A přece se od dob filmu „Píď země" nepodařilo dosáhnout tak jednoznačného vyřešení: skloubení jasného obsahu s formou vyjádřenou rovnocennými prostředky a vyplývající z obsahu tak, jak se to podařilo ve filmu „Kolotoč". — Lze říci, že film nedosahuje svého účinku na diváka cizorodými prostředky, naopak, je tak účinný proto, že promlouvá nejryzejší filmovou řečí. Text zůstává v patřičných mezích. Obrazy jsou výrazné, logicky na sebe navazují, nesnaží se o jakýkoli symbolismus, jsou realistické a plné dramatického napětí. — v „Kolotoči" bojují dva mladí zamilovaní boj o své štěstí, a jejich boj je nedílnou součástí oné srážky, která se odehrává mezi starým s novým způsobem života našich rolníků. — Autor knihy, Imre Sarkadi, svým jednoznačným postojem a uměleckou vírou, a autoři filmového přepisu povídky Zoltán Fábry a László Nádasi barvitým, každého schematismu prostým scénářem vytvořili předpoklady pro vznik tohoto výborného filmu. Největší zásluhu ovšem má režisér filmu Zoltán Fábry, který tak mistrně sladil, propracoval výjevy filmu, že možno směle mluvit o mistrném uměleckém díle. — Hlavní role hrají Imre Sóós a Mari Töröcsiková. Sóós dal postavě Mátého Bira velkou přitažlivost. Je tvrdošíjný, dovede být velmi něžný; a jak je milý, když v jedné z posledních scén běží ke stáji a vyskočí po cestě do výše jako malý kluk! — Velký příslib do budoucna je Mari Töröcsiková ve své první roli. Vytváří čistou poutavou postavu, její hra je prožitá, bezprostřední, ve své prostotě dramatická. — Kameru řídil Barnabás Hegyi. Nelze zapomenout na závratný let snímků z kolotoče. Hudba, kterou složil György Ránky, je nedílnou součástí tohoto uměleckého díla, ale může nadto sloužit za příklad, jak mají naši skladatelé vyjadřovat sporými, ale typickými motivy děj díla. — Celé dílo ovšem chválí — vedle všech ostatních účastníků — nejvíce režiséra Zoltána Fábryho. Největšími klady jeho práce jsou vytříbený vkus, bezmezná láska k dílu, vědomě dramatická výstavba, znalost, jak vyjádřit a vyzvednout typické a důležité momenty, a konečně promyšlená práce s herci. Zvláštní zmínky si zaslouží odvážné střídání rozličného rytmu, které dává jednotlivým scénám i celému filmu tolik zvláštního kouzla. — Kolotoč, ačkoliv se zabývá především láskou dvou mladých lidí, mluví o jedné z nejpalčivějších otázek našeho nového života. Agituje, mobilisuje, přesvědčuje. Ale přesvědčuje tak, jak umění přesvědčovat má: proniká do našich srdcí. - Je jisté, že toto význačné dílo naši kinematografie získá trvalého uznání jak u nás, tak za hranicemi, a že bude ukazatelem směru, jimž by se měli tvůrci dalších našich filmů ubírat." (Béla Both v Szinház és Filmmuvészet č. 5/1956.) Filmový přehled 19/1956 () (méně) (více)