poster

Anatomie pekla

  • Francie

    Anatomie de l'enfer

  • Austrálie

    Anatomy of Hell

  • USA

    Anatomy of Hell

  • Velká Británie

    Anatomy of Hell

  • Kanada

    Anatomy of Hell

Drama / Erotický

Francie / Portugalsko, 2004, 80 min

Předloha:

Catherine Breillat (kniha)

Scénář:

Catherine Breillat
(další profese)
  • trojúhelník
    odpad!

    Výkřik ublížené ženské duše. Nevadila mi ani tak zobrazovaná obscénnost (jsem zvyklý z Antikrista, KLIPu a podobných), jako to neuvěřitelné pokrytectví, ta umělá nadřazenost, která se nesla celým filmem. Apropó, nebyl to film, byla to přinejlepším zfilmovaná kniha, takhle se film nedělá, takhle lidi nemluví a netváří se, nemůžu si pomoct. Nehledě na všechnu tu neuvěřitelnost, přehnaně zobrazované emoce, opravdu jí nevzbudí, když s ní cloumá a souloží, ale probudí ji až jeho pláč? proč je tam tak explicitně zobrazeno sperma, poševní sekret, krev, když je zřejmé, že jsou to pouze rekvizity? Dlouho mě žádný film takto neurazil, nenaštval, píšu ještě v afektu. Hnusí se mi způsob, jakým jsou zde zobrazováni muži, režisérčin pocit méněcennosti byl z plátna přímo cítit, chuděra malá. Jak může takhle slepě generalizovat v pouhé snaze shodit mužské pokolení a s očividným feminismem nadřazovat ženskou rasu?! Uf. Tak tohle ne. Pokus o umělecký film zrovna nefunguje, pornoherec Rocco se snaží tvářit všelijak, ale nejde mu ani jedno, zachovává si pouze tupý, bezduchý výraz. Konec vyeskaluje v největší ptákovinu, co jsem kdy slyšel; ženské nás ovládají, vládnou nám, nemůžeme se před nimi nikam schovat (ale děsně je potřebujeme!), jediné, co nám nevezmou je opilost?!?! BOŽE! To myslíte vážně? Pokrytectví nejvyššího stupně, takhle to ve mně dlouho nevřelo!(2.5.2013)

  • paascha
    *

    Pseudointelektuálské ženské pojetí a totální neumění dělají z tohoto nudného paskvilu nekoukatelnou nudu. Možná je to tím, že je to francouzský film, který již delší dobu prožívá totální pád do bahna nevkusu - stejně jako český:-( Inu, ze 60. let se dlouho sát nedá. Jednu hvězdičku dávám za pokus o legraci...motyčka, ptáče, čaj :-))(11.4.2006)

  • tron
    *

    "Nejde o to, čo je vidieť. Najviac desí obscénnosť ukrytého." Romantické, enormne romantické, len čo je pravda. Ohľadom tohto "filmu" (oproti ktorému bolo FUCK ME "road movie s dejom") si nie som istý, či pre mňa bolo nechutnejšie pozerať sa na podrezávanie žíl (a iné krvavosti), alebo to, čo si filmári prestavujú pod pojmom "sexualita". Fúha, zamotalo mi to hlavu viac, ako Tery Gilliam.(16.9.2005)

  • selfesteem
    odpad!

    Ono to pomalu začíná vypadat, že erotické a rádoby "šokující" filmy u mě moc nebodují, ale ono to má svůj důvod. Ten film musí mít nějakou myšlenku, musí mě zasáhnout a zanechat ve mně pocit, že o něm musím přemýšlet. Například Snílci, Poslední tango v Paříži, Pianistka, Zvrácený, Buzíci - tyto filmy, přestože byly v jistých ohledech hodně odvážné, mně rozhodně daly víc než Anatomie pekla. I když je Amira Casar opravdu nádherná ženská a u Rocca Siffrediho mi vůbec nevadil jeho herecký projev (přiznám se, že neznám mnoho jeho filmů, kterými si vydělává :)), já prostě nemůžu s účastí a pochopením sledovat navzájem si ubližující dva tvory, jejichž představa o sexualitě se v mnohém odlišuje. Pohnutka ženy, na základě které se snaží prapodivným a občas nechutným způsobem dokázat, aby muž pochopil ženský prvek v tomto světě a vybere si k tomuto"mučení" homosexuála pro mě představuje skutečné peklo a zárověň i sadimus nejvyššího stupně. Vůbec z feministického pohledu na svět je mi občas trochu nevolno, protože já pro muže chci všechno, jen ne mu ubližovat :). Po destrukci nebohého ptáčátka jsem tento film dokoukala jen se sebezapřením a bohužel nebo bohudík si nepamatuji konec. Asi jsem to celé už vytěsnila a nemíním se k tomu vracet. Ono je asi někdy opravdu lepší jen o tom číst než se na to všechno dívat. Jsem asi slaboch, ale raději strávím večer v přítomnosti kvalitních filmů z Erotic City než abych znovu přivírala oči a zároveň se snažila neposlouchat bláboly obsažené v tomto "veledíle".(11.5.2009)

  • Renesco
    ***

    Líbí se mi, jak se autorka filmu evidentně dobře orientuje ve feministické a feministické filmové teorii, jejichž známé teze do svého filmu zakomponovala funkčním způsobem a dodala mu tak smysl, závislý však na specifické strategii diváckého čtení. Dle Laury Mulveyové je žena na plátně obecně submisivním objektem, existujícím jen pro mužský pohled, než aby plnila v příběhu významnější funkce. Podobně jako v německém filmu ‚Portrét alkoholičky‘ od Ulrike Ottingerové, je i v ‚Anatomii pekla‘ výslednou emocí diváka frustrace z pohledu na ženské tělo, které není nijak estetizováno, naopak je podvratně „démonizováno“ přirozenými tělesnými a dermatologickými funkcemi. Známá věta Helke Sanderové, že dokud žena neochutná svoji menstruační krev, „nebude nikdy svobodná“ (čili nepozná sama sebe), dochází v ‚Anatomii pekla‘ naplnění, jelikož o sebepoznání v celém filmu jde (ona si najme gaye, aby jí k němu dopomohl formou sledování jejího těla a diskusí, ale to evidentně nestačí). Film má zároveň chladně promyšlenou parametrickou formu, v níž se odehrají čtyři schůzky pokaždé se stejným řazením několika prvních záběrů, upozorňujícím na penetrační povahu procházení jejím domem ještě před samotnými penetracemi sexuálními. Rovněž mnoho jiných různorodých aktivit připomíná penetrace – od zmiňované cesty do útrob domu přes explicitní scény sexu a přetínání žil až po takové detaily jako krmení ptáčete housenkou. Jde o velmi tělesný film, v němž příznačně nejvíc škodí ty typicky francouzské banální kecy, které se snaží vzletně opisovat sledovanou realitu a celek balí do pseudointelektuálního oparu.(20.6.2011)

  • - Režisérka Catherine Breillat napsala roli muže speciálně pro Rocca Siffrediho. (Cheeker)

  • - Amira Casar měla v erotických scénách svojí dablérku. (Indy21)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace