Song Exploder

Volume I. Shodou okolností mám díky epizodám a výběru písní vzorek všech typů poslechu - dlouho před (Losing My Religion), pár měsíců před (Wait For It), těsně před (3 hour drive), až po/během (LA). Zvukový podkres, který si půjčuje z rozebíraných písní (proč taky vymýšlet něco nového, když toto řešení je daleko lepší) je skvělá věc. Myslím, že má nejoblíbenější část celého pořadu pro mě jsou rozbory jednotlivých master stop / poslech demo záznamů / záznamů při vytváření (což mě např. uchvátilo už u skladby One při sledování From The Sky Down). "Mluvící hlavy" vyprávějící dojemné příběhy a co daná píseň znamená, replikování původního zvuku nebo historické reálie nejsou špatné, ale stejně jako s návštěvou muzea/galerie - originály jsou originály, které repliky nenahradí. Pouštět kompletní píseň na závěr je sympatická věc. Připadám si však trochu zrazen, protože s výjimkou mého oblíbence Losing My Religion všechny písně dostaly prakticky plnohodnotné lyric video. (ačkoliv Alicia Keys nedopadla v tomto ohledu o moc lépe) Volume II. Pro mě opět docela široký rozptyl umělců - The Killers si poslechnu rád, ovšem WYWY mě vždy minul a i po zhlédnutí jejich epizody to tak zůstane, NIN už tolik neposlouchám (Hurt miluji v podání Johnny Cashe) a od Dua Lipy jsem slyšel všehovšudy asi dvě písně. Vše je jinak konzistentní s Volume I. (jak pozitiva, tak negativa), až člověku zůstává rozum stát nad formátem vydávání - zřejmě mezikrok mezi klasickým vydáváním po epizodách a mezi typicky Netflixovým hromadným releasem, ovšem na binge je to krátké a na pravidelný release je to od sebe moc daleko. (17.10.2020)

Hodne smesna zalezitost. Kdyz lidi mluvi s dojetim, jak tvrde makali na vecech, ktere se staly dulezitymi. A ony pritom tim nebyly. Jsou to sracky, jen se to nesmi rict nahlas. (Krome NIN) (03.04.2021)