Můj miláček ráže 6,65

Duchaplný európsky režisér nakrútil kritiku neduchaplnej Ameriky... a aj to tak dopadlo. Film, ktorý sa ťažko komentuje a hodnotí, pretože je plný rozporupnosti a premárneného potenciálu. Komická satira zle vyvážená s dramatickou rovinou, finále obracajúce naruby všetko predošlé - zrejme so zámerom kontroverzie. Niekedy vedia európski umelci otráviť svojou zaslepenosťou viacej, než americkí rutinéri ich šablónovitosťou. (29.09.2005)

Vítejte ve svobodné zemi. Vítejte v zemi, kde vám zbraň prodají i v hračkářství. Vítejte v Americe. Trier se může dušovat sebevíc, že svým scénářem nechtěl jednostranně kritizovat americký systém, po Dogville a Manderlay (na něž má Wendy navazovat) mu stejně nikdo neuvěří. Téměř nikdo. Pro mne, ač nejsem žádným příznivcem té velké země za velkou louží, nešlo o film, který horečnatě vykřikuje „nejezděte do Ameriky!“ (jak Lars svědomitě činí nejspíš od svého narození), „Amerika je špatná!“, „zbraně jsou špatné“… . Viděl jsem, nikoliv pod vlivem nějakých opiátů, film o lásce. Vždyť, na co jiného umírají rebelující hrdinové, jež zatím nenabyli plnoletosti a zdravého rozumu, než na nedostatek lásky? Partu kolem Dicka v mírném rozporu s výše uvedeným právě láska ke zbraním přivádí na zcestí. Ale dokázali by bez zbraní najít stejně výstižnou formu sebevyjádření? Nezůstali by těmi úšlápnutými outsidery až do doby, než je někdo mimoděk střelí do břicha? Aniž by čehokoliv dosáhli, aniž by jedinkrát stanuli v centru dění a mohli z plná hrdla zařvat. Hádám, že nebýt zarytým odpůrcem věcí stvořených výhradně k zabíjení, ani rozporuplné finále (všimněte si naprosté absence krve) nijak zásadně neovlivní můj názor. Bylo cosi teatrálního v tom, jak hrdinové prožívali činnost, jež si dopředu pojmenovali „milování“, ale najednou jsem jim rozuměl, bylo mi jasné, proč se předtím chovali jako cvoci. Dear Wendy nenaplňuje mou představu kvalitního filmu: I přes snahu vypadat americky z něj čouhá evropská nízkorozpočtovost, některé Dickovy vnitřní monology jsou zbytečné, některé zajímavé motivy zůstaly nevyužité (třeba láska nejen ke zbraním, ale i k lidem) a pár scén bylo jaksi nepatřičně komických. Dear Wendy v každém případě naplňuje mou představu filmu, ze kterého si něco odnesete. Apendix: Jak přiznal i Vinterberg, jde o film zacílený primárně na mládež. Pro školní projekce ideální. 75% Zajímavé komentáře: POMO, rawen (01.03.2009)

Severskou kinematografii mám hodně v oblibě a tak jsem se na tento film docela těšil a čekal co se z něj zajímavého vyklube. To, že by to mohla být nuda jsem ani neočekával, leč jsem byl překvapen. Bohužel spíše negativně. Příběh ubíhá strašně, až neskutečně pomalu, po celou dobu filmu se toho moc neděje a tak čekám na konečné rozuzlení, které mi příjde jak z nějakého amerického Blockbusteru. Tím mi nakonec dojde to, že jediný na co jsem se těšil si pohnojili takovým způsobem, že se to jen tak neodpouští. Každopádně nápad rozhodně špatný nebyl. Já bych s pistolí taky dělal psí kusy, mít jí po ruce, jen bych doufal v jedno, aby to nedopadlo tak jako tady. (15.04.2008)

║Rozpočet $8miliónov║Tržby USA $23,106║Tržby Celosvetovo $604,400║ (15.02.2009)

Dánové umí. Není to přesně to, co jsem očekával od kritiky světa, v kterém jsou zbraně na úrovni nejbližších a nejvěrnějších přátel (všichni psi a kočky prominou...), ale přesto jde o kvalitní podívanou. Chybí větší syrovost a mrazivější momenty, ale přesto je tu patrná kvalita scénáře, který ví co chce říct a nebalí na sebe příliš zbytečností. K tomu stačí připočíst vizuální chuťovky v podobě ručně kreslených návrhů a různých maličkostí do obrazu, které dotváří krásný styl snímku. Jméno režiséra Thomase Vinterberga je vcelku neznámé, raději bych zde viděl jméno scénáristy filmu, Larse von Triera. Ten by film jistě lépe prodal a hlavně by v člověku zůstal mnohem déle a možná i navždy. Nepodařilo se to, přesto jde o snímek, který by měl divák vidět, protože má i přes několik přešlapů silné poselství. Velmi silné 3*, třeba další shlédnutí to vylepší. (21.06.2008)

Trochu teatrální a vůbec jsem nepochopil, proč šli nakonec policisté po celé partě, ale má to v sobě něco, co mě nutí ten film ocenit. Nevadilo mi dokonce ani opakování tří skladeb pořád dokola. Von Trier a Vinterberg to opět zmákli. (14.06.2011)

Nu ano, pacifismus se zbraní v ruce je opravdu skvělá myšlenka... ;-/ . . . Absurdní, bizarní, ujetý a možná až zbytečně příliš stylizovaný - leč skvělý film - a ač zjevně měl být úšklebkem, myslím, že američtější je, než by ho byl natočil nějaký američan... Co říct víc, ach Wendy, tebou to vše začalo, tebou to zákonitě muselo skončit. Glory! Glory! Halelujah! - - - P.S. Nevím proč, ale posledních 15 minut filmu jsem si vzpoměl na Waco. To jen na okraj k těm, kterým závěrečná scéna připadala příliš surreálná... (18.05.2007)

S POMEM se v hodnocení většinou míjím, tentokrát mi ale jeho komentář mluví z duše. Tohle mohlo být skutečně dobré, kdyby... Dvě třetiny stopáže se snímek pohybuje spolehlivě ve čtyřhvězdičkových vodách a když hlavní hrdina coby vypravěč s nadhledem komentuje svoji dosavadní neuspokojivou existenci a ducha maloměsta, které tvoří jedna velká šachta se spoustou horníků s poněkud omezeným rozhledem, je to vážně dobré. Film funguje zejména v rovině popisu skupinky outsiderů, které maloměstská společnost vydělila ze svého středu. Jenže pak se k tomu přidá křečovitá snaha o poselství a kritika kultu zbraní v Americe. Což o to, tématicky dobré, jenže vykonstruované a nevěrohodné. Posledních 20 minut se film každým okamžikem řítí ke dnu tam, kde měl naopak gradovat. To, že hra se zbraněmi a rituály celé skupinky vedou do pekel, bylo jasné už po pár minutách, ale že k tomu scénárista doklopýtá takovým způsobem, je vážně průšvih. Scény, kde výrostek v pohybu složí pistolí odstřelovače na 120 metrů, jsou už jen takovou tragikomickou třešničkou na dortu. Celkový dojem: 45 %. (06.03.2010)

Pomalá, ale roztomilá zbrojní fetišárna podle scénáře Larse von Triera a v režii jeho dogmatického kámoše Thomase Vinterberga o tom, jak vám nablýskaný kousek kovu v kapse může zvýšit sebevědomí a pomoci zlepšit ale i ukončit váš život. Vrcholí zajímavou přestřelkou se záběry toho, co udělá kulka v lidském těle, amimacemi trajektorií střel nebo prostřihy na mrtvoly zasažených ležící v márnici. (05.05.2008)

Kouzlo chladné fetiše, ocelové sebevědomí v kapse a pomíjivost vznešených myšlenek. Toť Vinterbergův vzkaz mládeži, co se utopil ve vlastní šťávě euro-amerického hybridu a jehož zvolna umírající myšlenka nakonec skonala v těžkých bolestech. Když se děti dostanou ke zbrani dřív, než k chlastu a souložení, je někde chyba. Glory, Glory, Hallelujah! (17.12.2012)

Zase jednou příjemné překvapení. Kdybych měl k něčemu přirovnat, tak řeknu, že to vzdáleně připomíná Romper Stomper. Ale opravdu vzdáleně, Vinterberg natočil těžko zařaditelný film. Ke kvalitě snímku přispělo především obsazení, hudba a scénář (ten je skvělý až na ten konec, to Trier trochu škobrtl). (14.01.2006)

Na tento snímek jsem šla do kina s obavami, neboť reakce na něj byly velmi rozporuplné, což může značit kontroverznost filmu a pak se nabízí dvě možnosti - buď se film líbí moc a nebo vůbec. Mně naštěstí potkala první varianta. Koncepčně (jak po formální, tak i po obsahové stránce) zapadá nový Vinterbergův film spíše do Trierovi "americké trilogie" (Dogville, Manderlay). Vůbec na celém počinu je velice znatelný rukopis Triera-scénáristy (film bych vlastně označila víc za Trierův, než Vinterbergův), což je pro mě osobně velký klad, protože tohoto Dána vážně hodně můžu. Tajný spolek Dandies, který založí outsider Dick (v podání vynikajícího Jamieho Bella, který je znám především z "Billyho Eliotta") mi tak trochu připomínal "Společnost mrtvých básníků" (další příjemný klad snímku). Rovněž potěší hudba - především Zombies a "Glory glory aleluja" v závěrečné scéně, která možná může připadat někomu kýčovitá či příliš "trierovská", ale mně sa to páčilo. (16.10.2005)

Svojim námetom sa jedná určite o veľmi pozoruhodné a zaujímavé dielko a keby sa trošku viac popracovalo na scenári, viac sa zdramatizoval záver a vynechali sa niektoré zbytočné vedlajšie postavy výsledok by bol viac než len uspokojivý, ako je to teraz. Aj takto však môže dopadnúť nevedomá forma posadlosti. 60%. (23.09.2007)

HELE, JSEM TAKY PACIFISTA, NIKDY BYCH NIKOHO NEZASTŘELIL.. Britský talent Jamie Bell, Vinterbergova minimalistická režie, iluze umoulaného průmyslového městečka, výtečná hudební stránka - upřímně ale hodně rozporuplný a nesnadno hodnotitelný film!! Holt Rodinná oslava se už asi nikdy odehrávat nebude. Slibně rozehrané, ale právě Trierův scénář leccos sráží o stupínek níž. Co vím jistě, že si na Dear Wendy zítra ani nevzpomenu!! A myslím, že nebudu sám.. (28.11.2006)

Thomas Vinterberg má úžasný dar - do svých filmů dokáže propašovat neuvěřitelnou atmosféru, kterou nelze ignorovat. A i když se vám nemusí líbit nic jiného, tohle nepopřete. (08.07.2005)

Severské drámy sú poväčšine najlepšie, pričom v kombinácii s námetom, ktorý by mal pootvoriť oči, dokážu celkom solídne zaraziť do podlahy. Lenže keď človek čaká na ten záverečný tresk bez mimoriadneho záujmu, ako má potom samotný snímok precítiť? (10.12.2021)

Sice jsem se dokoukal, konec byl alespoň zajímavější - akčnější, ale po celou dobu to vlastně byla možná reklama, co se odvíjí v amerických mladistvých dětí, jejich touha po zbraní a jak to většinou i končí, jak se můžeme dozvědět na konci tohoto filmu, tak i každý týden v novinách. Americká záliba zbraní asi nikdy neumře a tak jen můžeme doufat, že to k nám nikdy nedojde a nebudeme každý z nás nosit zbraň u sebe a nebudeme po sobě střílet a chránit svůj pozemek s brokovnicí v ruce. ::(( (06.01.2007)

Moje obrovské očekávání se naplnilo až v závěrečných minutách. Škoda (16.04.2008)

fetišistické (16.04.2008)

Lars von Trier je posedlý Amerikou - sice v hodně negativní smyslu, ale je. Tak třeba tady si vzal na přestřel své oblíbené téma uzavřené komunity malého hornického městečka + přidal nosné téma = ZBRANĚ. A Thomas Vinterberg plně přistoupil na jeho zlou hru, trochu ji zlidštil, trochu zlehčil, ale i přesto je Můj miláček ráže 6,65 hodně drsná satira, která rozhodně nepadá do hlubin nepovedeného umění. Ba naopak, mladí herci jsou skutečně zajímaví a přesvědčiví, zvuková složka filmu je naprůměrná, kamera umírněně dogmatická. A vlastně jsem ráda, že Dear Wendy natočil Trierův mladší a méně krutější kolega! (07.08.2006)