Režie:
Jiří AdamecScénář:
Jiří HubačKamera:
Antonín KovácsHudba:
Martin KratochvílHrají:
Ivan Luťanský, Vladimír Dlouhý, Petr Haničinec, Eliška Balzerová, Josef Langmiler, Ivana Andrlová, Dagmar Havlová, Blanka Bohdanová, Josef Vinklář, Jiří Krampol, Roman Skamene, Jan Teplý st. (více)Obsahy(1)
Příběh Jiřího Hubače o otci a jeho dvou synech, o důležitosti tolerance a porozumění. Prvorozený Vašek (I. Luťanský) je černou ovcí rodiny, ztroskotal na studiích i v soukromém životě. Oženil se přes otcovy protesty a manželství mu nevyšlo. Otec (P. Haničinec) odmítá jakoukoliv snahu o smíření, veškeré Vaškovo konání je pro něj už předem obrazem marnosti. Mladší Michal (V. Dlouhý) úspěšně studuje, má přítelkyni a k dispozici otcovo auto. Ale starší bráška pro něj neztratil kouzlo obdivovaného sourozence z dětských let. Silné citové pouto, které bratry spojuje, dává nakonec Vaškovi sílu bojovat znovu o otcovu lásku… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Já jsem snad ještě neviděl jedinej Adamcův film nebo seriál, kterej by se mi aspoň trochu líbil. Příběh je blbej, to laciný televizní zpracování z toho smrdí v každym záběru a bohužel ani herci to nezachránili. V oficiálnim textu distributora se píše doslova o "skvělých hereckých výkonech". Podle mě z tý bídy jakž takž něco zahrál Ivan Luťanský a v menší roli pak Josef Langmiler. Haničinec i Vladimír Dlouhý se svou neodmyslitelnou umaštěnou emo-patkou zahráli celkem hovno. ()
Standardní lepší průměr československé předlistopadové televizní tvorby. Kéž by tomu bylo tak i dnes. ()
Děj táhnou hlavně Ivan Luťanský a Vladimír Dlouhý a nevyzněl vůbec špatně. Podle mého názoru způsob hereckého projevu je věrohodně zahraný. Zde se opravdu podařilo slušně zobrazit pravděpodobnost některých rodinných osudů a to bez laciných romantizujících filmových gest. ()
Vynikající drámo, které by si zasloužilo plné filmové zpracování. Silný příběh o rozchodu, spravedlnosti i opaku, odhodlání a přirozených i autoritativních citech. Také o bratrské lásce a pomoci. Síla zvítězit nad nepřízní osudu, který si každý vytváří sám, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Velká řada vynikajících herců i výborná režie a scénář. Věrohodný obraz boxerského prostředí i rodinného krbu, který ovšem skomírá a je potřeba ho rozdmýchat. ()
Čekal jsem od toho víc. Když v hlavní role bratrů hrají Lutanský a Dlouhý, přičemž první z nich hraje černou ovci rodiny a má v oblibě box, myslel jsem si, že by to nemusela být nuda. Jenže je to nudně natočené. Občas přijdou dobré momenty když se blíží nějaký rodinný konflikt zavrhovaného syna se svým přísným a neoblomným otcem Haničincem anebo když Dlouhý uvěřitelně adoruje svého staršího bratra jako svůj nepřekonatelný vzor. Jenže takových silných scén je ve filmu nemnoho. Za nedostatek hlavně považuji to, že tvůrci příběh nijak negradovali a ani nijak nevyhrotili. Za dobré obsazení se to vyplatí vidět, ale jako psychologické televizní drama to přece jen selhává. 60% ()
Nebýt výkonů Luťanského a Dlouhého, byla by to spíše podprůměrně zahraná moralita, která se občas pokouší filozofovat nad nesmrtelností chrousta. Haničinec hraje pod psa, Balzerová je nevýrazná a Bartoška zohyzděn brýlemi na dva a půl obličeje. Ale televizní bratři svými zcela odzbrojujícími výkony udělali z této inscenace koukatelnou záležitost. ()
Výchozí situace tohoto nelehkého rodinného čtyřúhelníku spočívá v neschopnosti vzájemného porozumění a pochopení. Zásadový otec zavrhl svého staršího syna, který jen těžce hledá cestu zpět. Rozpadá se mu manželství, ztrácí jistotu v profesi, upadá do depresí a nepřijímá nabízenou ruku od mladšího bratra. Otcova o několik let mladší manželka rezignuje na milosrdnou lásku a chce života užívat naplno. Mladší bratr touží po vyrovnaném sourozeneckém vztahu, za nějž je schopen obětovat cokoli. A v tomto propletenci sledujeme marnou snahu hlavního hrdiny převrátit dosavadní život naruby, stát se tzv. "lepším člověkem", získat ztracenou naději a najít opět místo v otcově srdci. Nacházet nedostatky v Hubačově scénáři považuji za zcela bezpředmětné, naopak se tu projevuje autorův geniální smysl pro dramatickou vyhrocenost příběhu a perfektně rozparcelované postavy, z nichž každá má svůj zvláštní význam. Herecké obsazení je přehlídkou mistrovských kreací: vedle vynikajícího Petra Haničince v nelehké roli zrazovaného a zrazujícího otce se veškerá pozornost sbíhá k dnes již bohužel předčasně zvěčnělým příslušníkům tehdejší mladé generace, k Ivanu Luťanskému a Vladimíru Dlouhému; tato slova ovšem beze zbytku platí i o dalších (Vinklář, Balzerová, Veškrnová, Bohdanová, Bartoška, Heřmánek, Langmiler). Domnívat se, že tato nadprůměrná televizní hra patří v rámci režijní tvorby Jiřího Adamce k zanedbatelným okamžikům, je výsledkem krátkozrakého a značně zúženého diváckého vnímání, protože ve skutečnosti se jedná o jeden z jeho naprostých vrcholů. Nejen na Adamcově osobnosti lze demonstrovat paradox vlastního talentu. ()
Tak jsem dneska znovu tenhle televizní film mohl po letech vidět. Dneska (5.9.2010) se dával na CT2, pro připomenutí si nedožitých 80. narozenin herce Petra Haničince. Ale vedle něho jde i o připomenutí Ivana Luťanského, a dneska vlastně už i V. Dlouhého. Přijde mi zajímavé, jak ten, kdo zde napsal obsah, tak se nápadně shoduje i s těmi, co ho napsali na CT teletexu a na na internetu - Seznam.cz. Ale hlavní pro mě byl příběh otce a dvou synů, tak jak ho napsal J. Hubač. je to taky ukázka toho, jak je politika a režim nedůležitý, a jak člověk stále potřebuje pro svůj život to či ono, a pokud to nemá, tak je nespokojený, hledá, bojuje... ()
V textu typický Hubač - často frázovité papírové dialogy, mnohdy rovnoběžné nebo i přímo se míjející s realitou (ovšem trefná Vinklářova poznámka, že box dnes chtějí dělat jen Cikáni by asi v roce 2010 měla velké potíže se zachováním v konečné podobě dílka), inscenované často v laciných studiových kulisách. Boxerské realie a bezprostřední výkon Ivana Luťanského (vedle násilně chlapáckého Haničince, jemuž jsem to nikdy moc nevěřil) mne však nadmíru potěšily. ()
Promarněný herecký potenciál na zbytečně dlouhou vztahovku, sepsanou podle všech možných klišé. Navíc prosadit se v boxu chtěli mladí někdy ve 30., 40. letech, ale tohle jsou raná léta osmdesátá, mankote! Kdyby Luťanský chtěl být třeba fotbalistou brankářem, a nešlo mu to a vždy zavinil gól do vlastní sítě, věřil bych tomu nějak víc. Také vztah s bratrem je podle všech klišé přihrádek, i když skvěle zahraný. Dobrá je i scéna se synem u klavíru při zpěvu lidových písniček (ačkoliv podezírám tvůrce, že ji tam museli dát, neb v té době komunisté zase razili lidové písničky pro soudružnost státu). Ale je toho zkrátka málo, čím film na té velké ploše nakonec zaujme. Navíc zbytečně dlouhý film klame tělem i pokud jde o téma - nakonec zjistíme, že celou dobu nešlo o vztah otce a syna, ale o vztah dvou bratrů. ()
Ukrutná scenáristická (socialistická) degradácia hereckého talentu všetkých zúčastnených. Čo majú znamenať vety typu: "Jde mi to na nervy, hřbitovy, funusy, všechny ty šaškárny. Člověk by měl na to kašlat. Mrtví jsou v nás a ne v těch schnilejch dírách. Kýbl a hadr, to je celé naše vzpomínání. Pán Hubač ? ? ? ()
Vždycky jsem si myslela, že má Ivan Luťanský o něco jemnější hlas. Ale to jenom takový drobný detail. Tomuto příběhu by sedlo, kdyby šel ještě více na dřeň. Některé situace mohly být ještě o něco vyhrocenější. Scénu Haničince a Luťanského u klavíru jsem sledovala téměř bez jediného dechu. Kdyby nebylo výkonů herců, tak půjdu se svým hodnocením dolů. ()
Příjemný příběh o mezilidských vztazích. Zaujme především 28letý urostlý a velmi přitažlivý Ivan Luťanský (starší bratr Václav). ()
Socialistický inscenační stroj pracuje funkčně a spolehliivě i v osmdesátých letech, hubačovské dialogy nepřekvapí, ale v žádném případě neurazí. Trochu mi tu vadí určitá režijní nevyváženost; proboxovaný čas se měl využít cíleněji, třeba k projasnění vztahu bratrů a mladé macechy. Herecky také na úrovni (zvláště Petr Haničinec v jedné ze svých typických rolí), "divoký" Ivan Luťanský, se tu vložil více do sportu než do herectví; přestože působil přesvědčivě, měl tu i několik slabších míst. Inscenační stroj české televize už pomalu opustil budovatelská témata a předznamenává již poměry a vztahy dalšího desetiletí. ()
Na Hubače je to příliš užvaněný...ale je to to lepší co za komančů vzniklo...Nejvíc filmu ublížila neúměrná délka scén.. v té době měli inscenace tak 60 minut tahle 104 a je to na ní bohužel znát... ()
Film je zřejmě o lidském zrání, o tom jak se z chlapců stávají muži. Celé mi to ale přišlo nějaké schematické, neživotné. 60% ()
"Jestli člověk musí umřít, tak by měl umřít na to, co má rád." Můj hrdina z dětství tady není nedělní pohádkový princ, ale všední kluk z masa a kostí, kterému se životní problémy lepí na paty, ale který nepřestává bojovat, po troškách hledat pohlazení. Tělem, srdcem a duší nastupuje do ringu, k osobnímu zápasu, který mnohé dává tušit, ale nesmí ho zcela vyřadit, dostat na lopatky... Odešel, ale ještě neměl. S romantickým tajem. Do dálek modrých oblaků, za září červánků. Navždy. Mladý, silný, talentovaný. Majitel medových vlasů. Kralevic žižkovský, stříbro Zlaté kapličky. Ivan Luťanský. ()
Pokud se mezi tvůrci snímku vyskytne jméno Hubač, je to vždy známka vysoké kvality. Také tento televizní film to potvrzuje. Po stránce vztahů je to nadčasové drama o zklamání rodičů z neúspěchu svých dětí, které mnohdy vede k jejich zavržení. Tentokrát naštěstí nevraživost nepronikla do vzájemných sourozeneckých vztahů Vaška a Michala, které skvěle ztvárnila dvojice tehdy mladých herců - Luťanský a Dlouhý. Snímek možná nedosahuje v oblasti dialogů kvality Nezralých malin, Tažných ptáků či Ikarova pádu, ale pořád je to standard. Ukazuje se, že vzhledem ke svému věku si Hubač lépe rozuměl se seniory než s mládeži. Zaujaly mne dlouhé husté vlasy chlapců té doby. Dneska je většina mladých mužů vyholená nebo plešatá. Po letech jsem se ráda vrátila do časů, kdy měli kluci ještě bujnou kštici. ()
Bratri, jak se patri. ()
Nudne, nepresvedcive, dialogy malo realne. Zadna postava mi nebyla sympaticka. Neni nutno videt. ()