• Marthos
    ****

    Výchozí situace tohoto nelehkého rodinného čtyřúhelníku spočívá v neschopnosti vzájemného porozumění a pochopení. Zásadový otec zavrhl svého staršího syna, který jen těžce hledá cestu zpět. Rozpadá se mu manželství, ztrácí jistotu v profesi, upadá do depresí a nepřijímá nabízenou ruku od mladšího bratra. Otcova o několik let mladší manželka rezignuje na milosrdnou lásku a chce života užívat naplno. Mladší bratr touží po vyrovnaném sourozeneckém vztahu, za nějž je schopen obětovat cokoli. A v tomto propletenci sledujeme marnou snahu hlavního hrdiny převrátit dosavadní život naruby, stát se tzv. "lepším člověkem", získat ztracenou naději a najít opět místo v otcově srdci. Nacházet nedostatky v Hubačově scénáři považuji za zcela bezpředmětné, naopak se tu projevuje autorův geniální smysl pro dramatickou vyhrocenost příběhu a perfektně rozparcelované postavy, z nichž každá má svůj zvláštní význam. Herecké obsazení je přehlídkou mistrovských kreací: vedle vynikajícího Petra Haničince v nelehké roli zrazovaného a zrazujícího otce se veškerá pozornost sbíhá k dnes již bohužel předčasně zvěčnělým příslušníkům tehdejší mladé generace, k Ivanu Luťanskému a Vladimíru Dlouhému; tato slova ovšem beze zbytku platí i o dalších (Vinklář, Balzerová, Veškrnová, Bohdanová, Bartoška, Heřmánek, Langmiler). Domnívat se, že tato nadprůměrná televizní hra patří v rámci režijní tvorby Jiřího Adamce k zanedbatelným okamžikům, je výsledkem krátkozrakého a značně zúženého diváckého vnímání, protože ve skutečnosti se jedná o jeden z jeho naprostých vrcholů. Nejen na Adamcově osobnosti lze demonstrovat paradox vlastního talentu.(5.9.2010)

  • honajz
    **

    Promarněný herecký potenciál na zbytečně dlouhou vztahovku, sepsanou podle všech možných klišé. Navíc prosadit se v boxu chtěli mladí někdy ve 30., 40. letech, ale tohle jsou raná léta osmdesátá, mankote! Kdyby Luťanský chtěl být třeba fotbalistou brankářem, a nešlo mu to a vždy zavinil gól do vlastní sítě, věřil bych tomu nějak víc. Také vztah s bratrem je podle všech klišé přihrádek, i když skvěle zahraný. Dobrá je i scéna se synem u klavíru při zpěvu lidových písniček (ačkoliv podezírám tvůrce, že ji tam museli dát, neb v té době komunisté zase razili lidové písničky pro soudružnost státu). Ale je toho zkrátka málo, čím film na té velké ploše nakonec zaujme. Navíc zbytečně dlouhý film klame tělem i pokud jde o téma - nakonec zjistíme, že celou dobu nešlo o vztah otce a syna, ale o vztah dvou bratrů.(11.3.2013)

  • raroh
    ***

    V textu typický Hubač - často frázovité papírové dialogy, mnohdy rovnoběžné nebo i přímo se míjející s realitou (ovšem trefná Vinklářova poznámka, že box dnes chtějí dělat jen Cikáni by asi v roce 2010 měla velké potíže se zachováním v konečné podobě dílka), inscenované často v laciných studiových kulisách. Boxerské realie a bezprostřední výkon Ivana Luťanského (vedle násilně chlapáckého Haničince, jemuž jsem to nikdy moc nevěřil) mne však nadmíru potěšily.(13.9.2010)

  • blackrain
    ***

    Vždycky jsem si myslela, že má Ivan Luťanský o něco jemnější hlas. Ale to jenom takový drobný detail. Tomuto příběhu by sedlo, kdyby šel ještě více na dřeň. Některé situace mohly být ještě o něco vyhrocenější. Scénu Haničince a Luťanského u klavíru jsem sledovala téměř bez jediného dechu. Kdyby nebylo výkonů herců, tak půjdu se svým hodnocením dolů.(11.3.2013)

  • jhrasko
    *

    Ukrutná scenáristická (socialistická) degradácia hereckého talentu všetkých zúčastnených. Čo majú znamenať vety typu: "Jde mi to na nervy, hřbitovy, funusy, všechny ty šaškárny. Člověk by měl na to kašlat. Mrtví jsou v nás a ne v těch schnilejch dírách. Kýbl a hadr, to je celé naše vzpomínání. Pán Hubač ? ? ?(6.9.2010)

  • - Filmaři při natáčení spolupracovali s boxerským oddílem TJ Škoda České Budějovice. (nezavisla)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace