Mezičas

"Jestli člověk musí umřít, tak by měl umřít na to, co má rád." Můj hrdina z dětství tady není nedělní pohádkový princ, ale všední kluk z masa a kostí, kterému se životní problémy lepí na paty, ale který nepřestává bojovat, po troškách hledat pohlazení. Tělem, srdcem a duší nastupuje do ringu, k osobnímu zápasu, který mnohé dává tušit, ale nesmí ho zcela vyřadit, dostat na lopatky... Odešel, ale ještě neměl. S romantickým tajem. Do dálek modrých oblaků, za září červánků. Navždy. Mladý, silný, talentovaný. Majitel medových vlasů. Kralevic žižkovský, stříbro Zlaté kapličky. Ivan Luťanský. (07.11.2017)

Vždycky jsem si myslela, že má Ivan Luťanský o něco jemnější hlas. Ale to jenom takový drobný detail. Tomuto příběhu by sedlo, kdyby šel ještě více na dřeň. Některé situace mohly být ještě o něco vyhrocenější. Scénu Haničince a Luťanského u klavíru jsem sledovala téměř bez jediného dechu. Kdyby nebylo výkonů herců, tak půjdu se svým hodnocením dolů. (11.03.2013)

Pokud se mezi tvůrci snímku vyskytne jméno Hubač, je to vždy známka vysoké kvality. Také tento televizní film to potvrzuje. Po stránce vztahů je to nadčasové drama o zklamání rodičů z neúspěchu svých dětí, které mnohdy vede k jejich zavržení. Tentokrát naštěstí nevraživost nepronikla do vzájemných sourozeneckých vztahů Vaška a Michala, které skvěle ztvárnila dvojice tehdy mladých herců - Luťanský a Dlouhý. Snímek možná nedosahuje v oblasti dialogů kvality Nezralých malin, Tažných ptáků či Ikarova pádu, ale pořád je to standard. Ukazuje se, že vzhledem ke svému věku si Hubač lépe rozuměl se seniory než s mládeži. Zaujaly mne dlouhé husté vlasy chlapců té doby. Dneska je většina mladých mužů vyholená nebo plešatá. Po letech jsem se ráda vrátila do časů, kdy měli kluci ještě bujnou kštici. (09.11.2017)

Čekal jsem od toho víc. Když v hlavní role bratrů hrají Lutanský a Dlouhý, přičemž první z nich hraje černou ovci rodiny a má v oblibě box, myslel jsem si, že by to nemusela být nuda. Jenže je to nudně natočené. Občas přijdou dobré momenty když se blíží nějaký rodinný konflikt zavrhovaného syna se svým přísným a neoblomným otcem Haničincem anebo když Dlouhý uvěřitelně adoruje svého staršího bratra jako svůj nepřekonatelný vzor. Jenže takových silných scén je ve filmu nemnoho. Za nedostatek hlavně považuji to, že tvůrci příběh nijak negradovali a ani nijak nevyhrotili. Za dobré obsazení se to vyplatí vidět, ale jako psychologické televizní drama to přece jen selhává. 60% (08.01.2012)

Socialistický inscenační stroj pracuje funkčně a spolehliivě i v osmdesátých letech, hubačovské dialogy nepřekvapí, ale v žádném případě neurazí. Trochu mi tu vadí určitá režijní nevyváženost; proboxovaný čas se měl využít cíleněji, třeba k projasnění vztahu bratrů a mladé macechy. Herecky také na úrovni (zvláště Petr Haničinec v jedné ze svých typických rolí), "divoký" Ivan Luťanský, se tu vložil více do sportu než do herectví; přestože působil přesvědčivě, měl tu i několik slabších míst. Inscenační stroj české televize už pomalu opustil budovatelská témata a předznamenává již poměry a vztahy dalšího desetiletí. (15.11.2020)