Kudakečiru tokoro o misete ageru

Nad tímhle zůstává rozum stát. A chrochtám blahem, jak geniální to bylo. Variabilita vyprávění tu totiž nezná hranic. Normální konverzačka? Film pro teenagery? Nebo něco jiného, srovnatelné s Confessions, Better Days či A Bittersweet Life? Možná. Je to o přátelství, o nepřízni osudu, o nesnadných časech dospívání, o pomíjivosti a odhodlání. Mít své sny a prožít je, to má rozhodně smysl. Udržuje to lidskou mysl a vůli příčetnou, schopnou se povznést nad nemožné. Dostát svému já, projevit se v tu nejlepší chvíli svého života, dát věcem volný průchod, oddat se té katarzi a tomu pocitu jedinečnosti okamžiku. To pak přispívá k neopakovatelnému zážitku ze sledování. Příběh je nějak veden, žánrově promíchanej, obrazy scén neskutečně propracovanej, metaforami přímo prolezlej, délkou stopáže značně podmíněnej. Pro Japonce tak typické, nejde o žádnej bizár, ale zcela regulérně na vážno koncipovanou podívanou. Jisté je, že mi to rezonovalo v hlavě i mnoho minut poté, co již odezněla melodie v závěrečných titulcích a já si zpět skládal tu mozaiku viděného. Začalo to navíc zcela triviálně, odvedlo nepozorovaně pozornost jinam, poskytlo sice nějaká ta vodítka,  aby si to ale jelo už svoje a diváka udrželo tam, kde ho to chtělo mít. A nejlepší na tom je, že to samozřejmě má potenciál k opakovanému zhlédnutí, aniž bych musel litovat zhoršení dojmu. Zajímalo mě, jak to dopadne, o co vlastně jde. Všechny postavy ve filmu byly přesvědčivě zahrané, o to emočněji se mohly ukázat. A jakýsi prazvláštní pocit čehosi se nad tím celou dobu vznášel. Že by přeci jen ano? (13.01.2022)

Začne sa to ako štandardná romantika zo strednej školy medzi starším študentom Kiyozumim a mladšou študentkou Hari, ktorú v jej triede všetci šikanujú a tak je strašne uzavretá a s nikým ani nehovorí. Kiyozumi sa jej ako jediný na škole zastáva a postupne sa medzi nimi vytvorí určité puto. Ich rozhovory sú plné poetických metafor o hrdinoch alebo UFO, čo režisér občas režisér okorení aj vizuálnymi trikovými predstavami. Keby bol takýto celý film, tak by to bola solídna ale ničím výnimočná romantika. Lenže v druhej polovici film výrazne zvážnie, keď sa začne ukazovať, že Hari nie je tak extrémne uzavretá len kvôli šikane v škole, ale kvôli oveľa závažnejším dôvodom. A to ma teda rozhodilo tak veľmi ako sa to už dávno nejakému filmu nepodarilo. Zrazu sa z toho stane veľmi nepríjemná dráma s tragickým rozuzlením. Náznakov toho, čo bude nasledovať, je aj v prvej polovici filmu neúrekom, ale rovnako ako v skutočnom živote, to všetci ignorujú a zatvárajú pred tým oči. Záver je taký v rámci udalostí pozitívny, ale aj tak som si prial väčší happyend a tá posledná poetická scéna mi proste nestačila. Je ale možné, že toto je ten typ filmu, ktorý ma bude baviť na druhý pokus ešte viac, pretože si budem užívať všetky tie spoločné šťastné chvíle ústredného páru, až kým sa osud nepostaví proti nim. 8/10. (23.11.2021)