Prague Nights
Obsahy(1)
Hororově laděný povídkový film zpracovává tři morbidní příběhy ze staré Prahy, nechybí tu ani posedlost proslulým golemem, ani prostopášná hraběnka, která se zapletla se samotným peklem, ani hostinská, která tráví bohaté zákazníky. Úroveň jednotlivých příběhů kolísá, nejvíce upoutá smysl pro vizuálně nápadité zpodobnění dávných dob i smysl pro tragikomickou nadsázku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... ()
Povídková záležitost těžící ze zlaté (a překvapivě jinak takřka nekutané) žíly v podobě pražských pověstí. Škoda, že výsledek je více zajímavý než opravdu dobrý. Všechny příspěvky však spojuje jedna sázka na jistotu. Tradičně bezchybná práce našeho nejlepšího skladatele filmové hudby Zdeňka Lišky. Fabricius a Zuzana 3/5 Nejde o povídku v pravém slova smyslu. Spíše je to taková spojovací nitka, na kterou se navlékají zbylé tři příběhy. Kdo by to byl řekl, že Milena Dvorská je tak dokonalá femme fatale, že bych si to s Kopeckým vyměnil raz dva. Škoda, že se to celé zkazí "Velkým vozem". Poslední Golem 4/5 Název mluví za vše. Perfektní atmosféra a dobrý, byť očekávaný, závěr. Scéna oživování golema je vrcholem celých Pražských nocí. Chlebové střevíčky 4/5 O něco kratší během finále a jednalo by se o absolutní špičku filmových povídek nejen v rámci naší kotliny. A není to pouze kvůli líbající se Brezkové s Tuszyńskou. Otrávená travička 2/5 Je sice pěkné, že Stephen Sondheim nebyl první koho napadlo převést morbidní legendu do podoby muzikálu, ale k čemu to, když to nudí již po první písni. ()
Je až překvapující, jak málo českých filmů čerpá z prostředí tajemné staré Prahy, opředené strašidelnými legendami. Pražské noci představují výjimku. Milena Dvorská, která se mezi tím proměnila z telecí Marušky Mámtěrádajakosůl v neobyčejně krásnou ženu, vypráví Kopeckému tři tajemné legendy. Gotickou, renesanční a rokokovou. No, každá je jakoby žánrově někde jinde, každou točil někdo jiný, je to nevyrovnaná trojice. Ale rozhodně mají žádoucí atmosféru, nápadité obsazení (např. Josef Bláha jako rabbi Löw) a příjemně se na to kouká, jako na všechny tehdejší české filmy, které se nezabývaly současností. 70% ()
,,Podívejte, je vidět Velký vůz...." Formálně vytříbený snímek s poetikou kinematografie 60.let. Tehdejší důraz na obraz, kompozici, barevnost se dnes běžně nevidí. Vizuální gotická strohost v Golemovi(a přeci dokonalá) je v protikladu k barokně nančančané hostině v Travičce. Krásná Milena Dvorská připomíná svou koketerií role Jany Brejchové. Herecký koncert Kopecký - Somr - Bláha doplňuje Jan Klusák. Od nich by se měli dnešní herci učit, jelikož jejich civilní herectví většinou působí jako těžký amaterismus. Samotnou kapitolou je mysteriozní hudba, kdy fenomenální Z.Liška se s J.Klusákem výborně doplňují. Ve srovnání se současnou českou kinematografií získává snímek navrch. ()
Krásná hudba a dobrá atmosféra, ale to je vše.. ()
Uff nahá Dvorská v kádi byla vážně k sežrání a až z ní na mne dýchl duch Kleopatry a Liz Taylorové! Jelikož se jednalo spíše o lehce hororové záležitosti, to černo-bílé podání díky době vzniku filmu bylo fajn. Povídky byly fajn, mně se asi nejvíce líbila ta barokní o rozmařilé hraběnce a jejích chlebových střevíčcích. Somra jsem nikdy v roli ďábla neviděl a klobouk dolů (respektive paruku :-) jak tam stál u ohně a kynul s tím svitem v očích.. brrrrr.....! Škoda toho závěru ala ,,Saudek'' nechápu proč to celé najednou tvůrci takto shodili. Fenomenálního Lišku jsem poznal od prvního tónu a říkám jediné, toto je náš Morricone. Podotýkám těžce nedoceněný Morricone. Bez jeho hudby by ty rozpohybované obrázky měly na diváka jen poloviční účinek. Nejen zde. Tři prsteny s jedem. * * * ()
"Přesně to v Praze hledám, trochu nebezpečí..." Nová, a nepochybně alternativní vlna 60tých let, je základem celého tohoto nádherného, temného vyprávění. William Fabricius a jeho osudová cesta do Prahy, spojená s historickou prohlídkou, která se jen tak někomu nepoštěstí. Nádherné ženy československé kinematografie, společně s částečnou hereckou elitou, nám tu sehrávají tajemné pověsti, které lze cítit na vlastní kůži, procházíš-li i dnes zákoutími Starého města pražského. Malý dodatek k legendě o Rabi Löwovi, který nesnesl konkurenci, nestoudná a trestuhodná rozmařilost, až rozmazlenost hraběcí slečinky, která se neštítí těch nejhorších zločinů a párek zamilovaných travičů, kteří ovšem, oslepeni svou láskou, zapomněli na žárlivého sluhu. Zdeněk Liška svou hudbou vynáší povídky, kterých se zúčastnil, opět do nebes, a nezaostává ani Jan Klusák. Trojice režisérů také nezklamala a máme zde unikátní a naprosto jedinečný film, na který je slastné se dívat a užívat si jeho atmosféru. ()
" Pražské noci " nabízí 3 potažmo 4 povídky, když budu počítat i příběh který nás provází mezi jednotlivými povídkami. První povídka o golemovi je podle mě nejpovedenější a dávám jí 4 hvězdy. Druhá povídka o zhýralé hraběnce která se přes chlebové střevíčky protancovala do pekla je o něco slabší ale i tak je to solidní průměr. 3 hvězdy. Třetí povídka byla lehce vtipná, ale na můj vkus tam bylo moc zpěvu. 2 hvězdy. Příběh který provází mezi jednotlivými povídkami je taky celkem vtipnej ( ve smyslu toho jak se M. Kopecký snaží marně zasunout do ukecané ženské ), ale samotné zakončení celého filmu je směšně nešťastné. Což podle mě byla škoda. Jako celek hodnotím " Pražské noci " třemi hvězdami. ()
Poslední povídka (o travičce) je jak komiks od Neprakty a nacpat do hlavní rámcové role Kopeckého byla fatální chyba. Přesto klenot. ()
Film, o němž jsem až doteď neměl ani tušení a jehož objev pro mě byl velkým překvapením. Jen u toho to ale bohužel zůstalo a nějaký zásadní divácký zážitek se nekonal - neoslovila mě ani forma ani obsah, a osobně jsem to místy shledal takřka nesnesitelné, resp. krajně nudné. Je to škoda, protože úvodní rozjezd - cca. prvních 11 minut - s Milošem Kopeckým (který zde dokonce pronese několik replik v angličtině, což jsem v žádném jiném jeho filmu nezažil) mi přišel vyloženě skvostný, vyskytuje se tam hned několik krásných žen, a hraje k tomu nádherná hudba Zdeňka Lišky, takže mě vyloženě mrzí, že mě to TAK MOC minulo, a obávám se, že za pár týdnů si už ani nebudu pamatovat, o co tam vlastně šlo, protože mě to skoro uspalo k smrti. ()
Stephen King si dal rande s Claudem Chabrolem a z jejich vášnivé noci vzniklo toto miminko. Poněkud nesourodé, ale s touhou po životě, s jednou nohou delší (prostřední povídka), a proto kulhající. Naštěstí v hlavě to má v pořádku. A tak nám ústy Mileny Dvorské vypráví tři příběhy. Rozhodně má smysl pro pointu, protože jednoznačně to nejlepší, co nám tohle robě dalo, byla povídka třetí. ()
Fabricius a Zuzana - 65%, Poslední golem - 50%, Chlebové střevíčky - 90%, Otrávená travička - 50% ()
70%. Prostopášná hraběnka byla sice celkem hezká, ale její příběh poněkud natahovaný. Nicméně ostatní příběhy měly velmi zajímavou atmosféru, překvapil mě i mladý Hrzán v roli řidiče a rovněž mladý Abrhám, Libíčka jsem nějak nezaznamenal. Ale líbací scénka mezi hraběnkou a Mici, na tu asi ještě dlouho nezapomenu:-) Je příjemné něco takového vidět v českém filmu... ()
Je pravděpodobné, že jde o hlukokomyslnou nápaditou metaforu se zajímavými reáliemi, kterou prostě nemám na to pochopit, ale snad jen kvůli opravdu zábavnému Josefu Somrovi a povídce "Chlebové střevíčky" režiséra Schorma mi to stálo za vidění. ()
Povídka Chlebové střevíčky patří k tomu nejlepšímu z žánru hororu v dějinách českého filmu. Nádherné kostýmy, lehounká erotika, "gotické" rokokové prostředí, mysteriózní i surrealistické prvky, výborné dialogy, zvuková a hudební kulisa, herci (Somr jako čert, polská herečka Tuszynska jako hraběnka) a koneckonců i pevný morální princip příběhu, založený na staré pražské pověsti. Excelentní, nedoceněné dílko Evalda Schorma! Tato povídka jednoznačně za pět, Golem za tři (Klusák by tedy Žida nezapřel), Travička za čtyři (Milena Dvorská se tu vyrovná svým šarmem předním světovým herečkám), ale ty kdyby nevznikly, nic by se nestalo. Zato bez "Chlebových střevíčků" by byla česká (československá) kinematografie ochuzena o jedno z nejlepších děl... ()
,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat." Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem. Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra. Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) ()
Skladatel Jak Klusák (autor hudby k povídce Chlebové střevíčky - v novoklasickém duchu, z mého pohledu vyhraněnější než typický Liškův rukopis ve zbývajícm materiálu) coby konkurenční rabín vůči Löwovi Josefa Bláhy v patřičně temné kabalistické Brdečkově povídce byl silně autentický (v rozhodně nejlepším zpracování rudolfinského námětu). Druhé dvě historizující povídky byly více rokokově galatně vtipkující, vůbec ne špatně. Rámcováno současným příběhem Zuzana a Fabricius film dostává silný surrealistický náboj. ()
Nemá cenu zde mluvit o třech povídkách, spojující čtvrtá linie možná nemá takovou stopáž, ale s přehledem zastane funkci čtvrté povídky. Dlouho jsem tento komentář nechával čekat ve frontě, a ani nyní pořádně nevím, co si o Pražských nocích myslet. Skutečnost, že vznikly v době vrcholící tzv. nové vlny, totiž snímku pomáhá a zároveň ubližuje. Ona pomoc - hledání a používání nových výrazových postupů, stylizací, syrovost obrazu a úspornost dialogových a scénických prostředků, dojem, že se nacházíme přímo v obraze, vidíme každou kapku potu na čele padlého rabína - se maximálně projevuje hlavně u prvního příběhu Poslední golem (****). Perfektně zvládnutý scénický minimalismus vytváří spolu s temnou hudbou ohromující dojem, který je nejsilnější ve scéně oživování golema, a směle zakryje snadno odhadnutelnou pointu (jasně danou i tím, že dívka nemluví). Navíc Josef Bláha coby rabi Löw se svou démoničností směle vyrovná Klusákovu odpadlému rabínovi. A je-li golem majstrštykem co do mysterióznosti, faustovské Chlebové střevíčky (****), druhá povídka v pořadí, si uzurpují označení nejstrašidelnější povídky. Rokokově hravý začátek s rozmarnou hraběnkou, jemným lesbickým nádechem polibku s komornou a odmítanými nápadníky postupně přechází k tragickému vyústění se skutečně mefistofelským Josefem Somrem a dramaticky strašidelným danse macabre, které mi z paměti dosud nezmizelo. Být tyto dvě povídky doplněny něčím podobně úderným, mohlo jít o perlu nové vlny. Leč nestalo se tak - a právě experimenty nové vlny učinily z Otrávené travičky (*) muzikál, který nevytrhla ani topless Milena Dvorská, zde okouzlující femme fatale. Povídka však nestojí za nic a jen krátká stopáž ji činí milosrdnou. Tímto oslím můstkem se naváže a vysvětlí spojovací Fabricius a Zuzana (***), která vyloženě komickým závěrem s létajícím autem dost kazí dojem, jakkoli Kopeckého cizinec a hlavně čertovský Hrzánův řidič se snaží děj táhnout nahoru. Ale nepovedlo se, milý Fabricius tajemnou Zuzanu ani neopíchal (to není spoiler, to snad nečekal nikdo) a z povídky zůstal jen rozpačitý dojem. Tak jako z celého filmu. O pražských pověstech se strašidly jsem kdysi psal jednu seminárku, a i proto vím, že materiálu na hororově laděné příběhy by se dalo najít dost a dost. Škoda, že (někteří) režiséři tohoto filmu se rozhodli jít jinou cestou. ()
Fabricius a Zuzana ***, Poslední Golem-nejlepší povídka, skvělá atmosféra, hudba a špičková kamera *****, Chlebové střevíčky ****1/2, Otrávená travička *. ()
Nejlepší na celém filmu je, že v něm hrají samé hezké ženské, všechny jsou tak nějak šedesátkově šťavnaté a většinou i něco málo ukážou. Díky nim to pěkně utíká a je na co koukat, i když je to zrovna nuda. Co se týče děsivých pražských příběhů, které vypráví Kopeckému - cizinci na služebce - Milena Dvorská (vypadá tu taky moc dobře!), bavil mě vlastně jenom ten prostřední o chlebových střevíčcích. První o Golemovy byl na mne trochu moc umělecký, poslední o krčmářce-travičce byla zase hrozná pseudomuzikálová kravina. Na dopolední nedělní TV vysílání a rok natočení 68 to rozhodně je dobrý kousek. Už kvůli Hrzánovi (řidič slečny Mileny), mladému Abrhámovi (rakouský důstojník) a Libíčkovi (otrávený turecký vyslanec), ale hlavně Janě Brežkové, která jako hraběnka líbající ve vaně svou služebnou Mici prostě nemá chybu. ()