Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef PávekHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Brigita Hausnerová, Marián Kleis ml., Marie Brožová, Vladimír Šmeral, Gustáv Valach, Petr Haničinec, Zdeněk Martínek, Alena Kryštofková, Josef Koza (více)Obsahy(1)
Pro někoho dítě, pro jiného už žena… Ale rozhodně příliš mladá na umírání. Albrechtice u Jablonce. Šestnáctiletá Pavlínka Linková (B. Hausnerová) žije s babičkou Barborou (M. Brožová), zdejší porodní bábou, která ji po smrti dívčiných rodičů vychovala. Půvabná dívka zažívá první milostné vzplanutí k mladému dělníkovi z textilky v nedalekém Svárově Pavlu Žákovi (M. Kleis). Ve stycích s Pavlem jí však babička všemožně brání. Jednak jako porodní bába dobře ví, co se může stát, jednak si sama dobře pamatuje svá dávná dobrodružství. Láska si ovšem nedá poroučet, zejména ne od ustarané babičky. Jsou tu však i jiné překážky. Svárovští textiláci totiž chystají stávku a demonstraci proti propouštění a snižování mezd, ředitel továrny zase chystá ráznou odpověď. Píše se totiž rok 1870 a nic netušící Pavlínka se ocitne uprostřed událostí, které vejdou do dějin… Film Karla Kachyni vznikl na motivy románu Svárov spisovatele Alfréda Technika. Odehrává se na pozadí skutečné stávky v obci Svárov (dnes součást města Velké Hamry), kterou 31. března 1870 krvavě potlačilo četnictvo a armáda. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
"No děti, vždyť vy tu máte pokladů, jako v pohádce!" Kachyňova poetika, která vždycky potěší. ()
Při pohledu na sedmdesátá léta se dá říct, že československý film vyprodukoval velké množství filmů s nepřehlédnutelnými ideologickými symboly normalizační každodennosti, ale i tak vznikly skvělé filmy, které stojí za zhlédnutí i dnes. Snaha pana Kachyňi propojit poeticky romantické vyprávění první lásky s vypjatým sociálním pozadím Svárovská stávky, aniž by tam převládal ideologický balast, se opravdu povedl. Přitažlivá herečka Brigita Hausnerová byla dobrou volbou do hlavní role. ()
Tento příběh dělnické lásky a příliš brzké smrti na pozadí širokého sociálního konfliktu mne nedojal, nejslabší Kachyňa.! ()
Tradičně poetický Kachyňa vykresluje Pavlínu možná jako až příliš naivní dívku. Hausnerová je v té poetické rozjásanosti místy nepřesvědčivá. Kachyňa má na svém kontě mnohem lepší kousky. ()
Nechápu, jak se někdo může stydět za to, že viděl dobrý film, kterým Pavlínka je. A nestydí se za většinu shlédnutých kravin, co se dávají a točí stále. Ponechávám stranou charaktery postav, ale tahle událost se fakticky stala, v roce 1870, na území dnešní ČR. Jeden z těch filmů, které nevlastním, ale rád bych ho měl. ()
Po přečtení zdejšího obsahu, který z filmu vytěžil jen historický kontext příběhu, může být divák naladěn na špatnou budovatelskou agitku. O to větší překvapení se pak dostaví při zhlédnutí samotného filmu. Mistr Kachyňa si vybral z prorežimní knihy Alfréda Technika o stávce z konce 19. století ("Svárov") jeden lidský osud, který následně natočil jako čistý příběh z venkovského prostředí. Vykresluje v jádru svět mladičké dívky Pavlínky, její vztah s babičkou, strýčkem, k dětem starší sousedky i postupně rozvíjející se pouto k osudové lásce. Zachytává tehdejší život na vesnici, okouzluje krásnými poetickými záběry z přírody, kde na atmosféře hodně dodává hudba Zdeňka Lišky. Politika přítomna až v druhé polovině zůstává pouze nevyhnutím historickým pozadím, jež tragicky zasáhlo do osudu mnoha lidí a film se coby sociální drama může v rámci první poloviny 70. let klidně postavit i vedle takových skvostů, jakým jsou Petrolejové lampy. Výborný herecký výkon podává jak málo známá Brigita Hausnerová v hlavní roli, tak Marie Brožová v postavě její pověrčivé babičky a zajímavě vybraní herci ve vedlejších rolích (Valach, Šmeral, Martínek). (90%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) ()
Poetický svět dospívající dívky v době, kdy byl dělník kusem hadru. ()
Pan Kachyňa velice citlivým způsobem zachytil život prosté dívky, která měla milé a krásné srdce. Měla ráda děti a lásku dávala najevo všem, kolem sebe. Bohužel ani velice ostražitá babička v podání vynikající paní Brožové nezabránila chvíli, kdy chránila svou lásku při stávce a zasáhla ji kulka ozbrojené jednotky. Velice krásný, i když smutný film ()
Kachyňa sice držel ideologii na uzdě, neubránil se však hrozbě barvotiskového sociálního kýče, jehož přímočarost je těžké omluvit tím, že jde o "rodinný film" - zvláště ve srovnání s řadou dalších Kachyňových děl, v němž se působivě vyhnul oběma pólům. Ale i tak má poetické ztvárnění každodenního života v Podkrkonoší předminulého století něco do sebe a především výkon Marie Brožové v bohatě odstíněné roli babičky si zaslouží pozornost. ()
Takové pochopení pro citový a pocitový svět dospívajícího děvčete by jeden čekal spíše u ženy než u muže, ale panu Kachyňovi to šlo vždy. Kouzlo tohoto filmu prýští z toho spojení citovosti a čistého erotismu s baladičností, s tím neustálým připomínáním blížící se Smrti (všechna ta znamení, která se ukazují babičce, všechny ty Pavlínčiny vojenské sny). To je vlastně přímo archetypální motiv, který najdeme v mnoha lidových a kramářských písních - Smrt, která zkosí lásku a život mladé dívky (i E. A. Poe k tomu napsal své). To vše na pozadí dobových sociálních bojů, zde vylíčených střídmě a věrohodně, zvláště když vezmeme v potaz dobu vzniku filmu. A kamera i hudba k tomu dodávají občas až pohádkové kouzlo. ()
Pavlívnka byla naivní a nezkušená prostá dívka. Do jejího života krutě zasáhla hospodářská krize, která měla za následek Svárovskou stávku. Stávka byla četníky a vojáky krvavě potlačena. Jednou z obětí byla i tato mladá dívka. Kachyňa opět nešetří svou poetikou, kterou podtrhují hrátky s kamerou a neustále se opakující hudební motiv. Ten je velmi vtíravý. ()
Kolikrát se musím vysmát oficiálním textům distributora, tak jako tady. Tak abych to uvedl na pravou míru. Pavlínka je příběh podle skutečné události a Karel Kachyňa filmu vtiskl svoji poetiku, lyriku a křehkost, přesně tak, jak to umí jen on. Ve filmu se dívka jmenuje tak, jako podle skutečnosti Pavlína Linková a ne žádná Bernerová, jak to tvrdí ten blbec distributor (navíc ještě prozradí tragický závěr filmu). Pavla prožívá první milostné vzplanutí na pozadí událostí, kdy v druhé polovině 19. století byli dělníci vykořisťováni majitelem textilní továrny. Ale žádná ideologie ani oslava komunistů se nekoná, takhle to tady tenkrát fungovalo a Kachyňa se mistrně vyhnul nějakým poplatným politickým žvástům. Místo toho natočil překrásný film z těžké doby, kdy lidé i přes všechny strasti měli svoje radosti. A o tom to je, distributor by se měl na ten film aspoň podívat, než začne psát takové hovadiny. Poetiku podtrhuje Liškova hudba, ta nádherná křídlovka je balzám na uši a dotváří s kamerou Josefa Pávka nerozdělitelný celek. Záběry na krásu Jizerských hor a snové sekvence Pavlínky magicky čarují. Miluju tyhle Kachyňovi filmy. ()
moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v okolí Svárova a Tanvaldu, v Jizerských horách, Zlatých Olešniciach, Veľkých Hámroch a Albrechticiach. (dyfur) ()
Tak takyto normalizacny priemer beriem, Kachynova Laska 1973 ma teda nijka neoslovila, toto je vyrazne lepsie. Pribeh mladeho dievcata na pozadi neprijemne drsneho postavenia robotnikov kdesi v 19. storoci. Hausńerova odviedla slusny herecky vykon a Smeral /Smesny Pan, Kladivo na Carodejnice, Cintamani a Podvodnik/ tiez, hoci po roku 1969 uz nic dobre a zapamataniahodne nenatocil. 59 % ()
Je to taková pocitovka, na pozadí eskaluje ovšem třídní konflikt. Podstatná je ale láska mezi dvěma mladými lidmi. Pointa tu možná trochu uklouzla, ale špatné to nebylo. 60% ()
Opakující se hudební motiv trubky (jehož autorem není nikdo jiný než Zdeněk Liška) je to první, co si z tohoto snímku odnáším. Dost přemýšlím proč má tento film tak relativní nízké hodnocení. Po filmařské stránce mu lze totiž jen stěží co vytknout. Úžasná je zejména kamera, která místy doslova kouzlí. Ale i herecké výkony (jak půvabné Brigitě Hausnerové, tak zachmuřené Marie Brožové) stojí za zapamatování. Za vše patrně může ideologicky podbarvený námět o jedné dělnické stávce a jedné úplně zbytečné lidské oběti. Ale přijde mi trošku smutné, že lidé nedokáží oddělit tzv. "zrno od plev". Je jasné, že v oné polovině sedmdesátých let (v době vrcholící normalizace), šlo jen těžko odmítnout námět, který přišel někde od soudruhů shora. O to více je obdivuhodné, jak se Kachyňovi podařilo ten vlastní syrový námět přetavit v tak příjemně poetický film. Ve finále tak člověk nesleduje šedivý svět chudých dělníků, ale sluncem zalitý svět dospívající dívky. A hlavně proto jistě stojí se na tento snímek podívat. ()
Kachyňa byl patrně kouzelník. Komunisti si u něj objednali film o dělnickém hnutí a on natočil poetický příběh sirotka, který se zamiluje, největší sex je pro něj logicky držet kluka za ruku, teskní po mrtvích rodičích a nečeká ho dobrý konec. Stranické vedení v té době ještě ani nesedělo pod kaštany se zakládací listinou a proto zde nefiguruje. Kameraman odvedl skvělou práci a Brigita Hausnerová též. Stávka tkalců je až v závěru a její politický podtext tu není rozebírán. Není to hvězdné Kachyňovo movie ale velmi slušná záležitost to je. S podobnou sociální tématikou se mu povedla lépe Kráva. ()
Pavlínka je pekné milé dievča, pracovité a slušné, taká celkom mladučká Babička. Skutočná babička je vo filme tiež, ale trochu prísna a opatrná, hlavne, keď sa Pavlínke zapaľujú lýtka, ktoré už na začiatku neujdú vynaliezavej kamere. Kachyňova poetika, to je presne ten typ, aký ma neprestane nikdy baviť. Detsky hravý film o dobe, ktorá sa s ľuďmi nehrala. –––– Mám zabalit? S pantatínkem asi nejsou žádný žerty? – Zabal, já už pantatínkovi domluvím. –––– Hřích nehřích, on se každý dočká, kdo počká. Jednou tě mám na starosti, tak se nediv. Znáš babičku... –––– Jestli mi tohle provedeš ještě jednou, umřu ti. Umŕu! A nebudeš mít nic ()
Údajně se jedná o snímek na objednávku stranického aparátu na populární téma o násilném potlačení nespokojených a ožebračovaných dělníků, tentokrát zakládající se na zkutečných událostech. Režisér Karel Kachyňa zde však prokázal své filmařské umění a k jádru věci se dostal až téměř ke konci filmu. Do té doby se rozehrává nádherný příběh plný poetismu, radosti a štěstí, který dospěje k ohromné tragédii a smutku. Výborný snímek, který upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Film si na nic nehraje a byť je ideologie nezpochybnitelná, svoji kvalitou předčí všechna očekávání. ()