The Man from Planet X

The Man from Planet X zaslúžene patrí do zlatého fondu sci-fi z 50tych rokov, lebo napriek svojej lacnote prekypuje koncentrovanou atmosférou dobových sci-fi, ako si ich predstavujeme dnes. Skoro celý sa odohráva v štúdiových kulisách plných hmly, zakrpatených stromov, so smiešnym emzákom a veľkou vesmírnou loďou a ako čerešnička na torte je tu ešte aj gotická veža a šialený vedec. A dobrá čiernobiela kamera. 7/10 (25.01.2021)

Plakátové info: PŘILETĚL Z VESMÍRU….S TVÁŘÍ, KTERÁ NAVŽDY BUDE STRAŠIT PLANETU ZEMI!!! ___ V Čechách máme jedno staré úsloví, které se k tomuto dílku náramně hodí – „Nouze naučila Dalibora housti.“ Stejně tak nízký rozpočet (50000 dolarů) tomuto filmu vlastně (možná nechtěně) prospěl. Ulmer se nemohl opřít o exteriérové scény, mnohohlavý kompars a atraktivní rekvizity, které by oživily celé vyprávění a tak velkou část 1.půle stopáže věnoval častým záběrům na kosmickou loď malých rozměrů, na mimozemšťana samotného a celé to podpořil takovou svůdně pochmurnou atmosférou, kde se stejně jako v hororech ze 30.let líně válí mlha nad blaty a citlivě se pracuje s nasvícením a kamerou. Je dobré, že scénář zaujímá k ufounovi ambivalentní postoj – vlastně nevíme po celý film, jestli původně přiletěl s dobrými úmysly, nebo s nepřátelskými a ani závěrečný dialog („Zajímalo by mě, jak by se choval, kdyby ho prof. Elliot nenapadl?“ – „Kdo ví, buď jako největší prokletí, které tuto Zemi potkalo, nebo jako to největší požehnání.“) tohle nerozhřeší, což je příjemným osvěžením pro sci-fi žánr se zlými mimozemšťany. Protože nebyly peníze na triky, tak se o cizí ledové planetě, která podobně jako ta v Trierově ´Melancholii´ křižuje sluneční soustavou, jenom mluví, stejně jako se pouze mluví o špatných skutcích mimozemšťana, který – podle slov hlavního hrdiny – obchází vesničany a činí z nich poslušné zombie (a my z toho nic nevidíme). Na konci trochu vzruchu přinese pár chabých pyrotechnických efektů a béčkový souboj hlavního hrdiny s ufounem. Kdybych to měl shrnout – viděl jsem slušně atmosferický sci-fi kousek převážně se sedmi herci, pěknou kamerou, se slabší druhou půlí, pěkně vygradovaným závěrem a jedno mu člověk neodpáře – bylo to první nízkorozpočtové sci-fi Zlatého věku, pojednávající o invazi mimozemšťanů. Desítky podobných pak následovaly. (30.08.2014)

Tento film je dnes (stejně tak jako v době svého vzniku) ve stínu mnohem slavnějších klasik amerického sci-fi z 50 let. Edvard G. Ulmer ho točil pro malé studio za minimální rozpočet. Mne však připravil vcelku příjemné překvapení. Všechno je zde tak jak má být: pan profesor, krásná dívka, zachránce, zrádce a mimozemšťan. Herecké výkony a triky jsou v pohodě. Super je scéna, ve které dojde k prvnímu setkání lidí s návštěvníkem z planety X a k prvním pokusům o komunikaci:). Slabou stránkou je občas nepochopitelné jednání některých postav, hlavně pana zrádce. (23.11.2006)

Tá vizuálna stránka filmu je naozaj kúzelná. A ako to vystihol kolega Lima, akoby snímok nevznikol v rokoch 50tych, ale v hororových 30tych. Čo mi je však protivné ( a v posledných, podobne ladených snímkov z rovnakej dekády to začalo byť viac ako tradičné ), je šablonovitosť postáv a prakticky celého príbehu. Nič, čo by stálo za zmienku o inovácii, či originálnosti. Proste brak. Atmosférický, ale predsa len brak. (28.03.2016)

Tak takhle nějak by bylo béčko o ufonovi točeno v roce 1820. Dojem navozují malované kulisy anglických či skotských blat, hradu, v pracovně svíčky místo žárovek, hodně konzervativní oblečení, vystupování herců. A zejména velká část zápletky, kdy bádání lidstva se tak nějak rovná starému izolovanému profesorovi, pracujícímu univerzálním stylem (astronomie, metalurgie a tak). Ten má i dost kuráže řešit na vlastní pěst meziplanetární setkání -- telefonovat neumí a poštovní holub se nažral nějakého divného zrní nebo co. Zas tak moc nebrblám, své kouzlo to mělo... :) (22.04.2012)