Režie:
Bruce AshleyScénář:
Bruce AshleyHrají:
Boy George, Midge Ure, Steve Strange (a.z.), David Bowie (a.z.), Mick Jagger (a.z.), Sid Vicious (a.z.), královna Alžběta II. (a.z.), Marilyn Monroe (a.z.), Arthur Miller (a.z.) (více)VOD (1)
Recenze (5)
Jsem fanda novoromantismu, hlavně kapel Visage a Ultravox. Z této vlny později vzešli třeba Depeche Mode nebo Duran Duran. Tento dokument se zabývá klubem Blitz, kde to všechno začalo. Největší pozornost je věnována skupině Spandau Ballet, která sice měla pěkné novoromantické jméno, ale jejich hudba mi nikdy nic moc neříkala. Dění kolem klubu je zajímavé, ale 90 minut je i tak trochu moc. Navíc osoba, která by k němu měla asi nejvíc co říct, tedy Steve Strange, je už nějakých deset let mrtvá. Ze stěžejních skladeb celého stylu (Fade to Grey a Vienna) tu zazní jen pár taktů. Mnohem více bych uvítal dokument zabývající se celou touhle scénou, která komerčně hýbala Británií zhruba v letech 1980 - 1982 a dnes o ní více ví jen pár pamětníků. Tam by těch 90 minut mělo opodstatnění. ()
Výborný dokument o koreňoch novoromantizmu a klube Blitz, z ktorého vzišli kapely ako Visage, Culture Club, či Spandau Ballet. Nakrúcania sa zúčastnila väčšina žijúcich pamätníkov, po väčšinu stopáže to má aj dobrý flow a koherentný príbeh, akurát záverečná 10-minútovka je pomerne rozháraná, kedy každý hovorí svoje finálne slová, čo je pomerne repetitívne (bohužiaľ pomerne štandard v dnešných dokumentoch). ()
Ak ste zažili obdobie okolo roku 1980, viete, že sme sa k hudbe tak ľahko nedostali. Vlastne sme o celkovom obraze hudobnej scény nevedeli takmer nič. Bolo to ako lízať med cez sklo – k nejakým nahrávkam sme sa dostali cez maďarské a poľské rádiá, niečo sme si posúvali na kazetách, niektorí šťastlivci sa dostali k časopisom ako Bravo!, ktorého stránky listovaním už boli dosť opotrebované. Dokument Blitzed! sa bude asi páčiť nám, skôr narodeným, najmä preto, že dnes už na tieto veci pozeráme s istým nadhľadom. Vtedy nám tvrdili, že je to prehnitý Západ. My sme k nemu s obdivom vzhliadali. Akokoľvek to bolo, je to hudba mojej mladosti - a na to sa nezabúda. ()
Pro pamětníka přelomu 70. a 80. let je to zajímavý dokument o počátcích hudebního hnutí a kultury tzv. "novoromantiků". Pěkná vzpomínka na skupiny jako "Visage", "Culture Club", "Animal Nightlife", "A Flock of Seaguls" a dalších. Pro mě zajímavý vhled do vzniku "novoromatismu" a života účastníků tohoto hnutí v počátcích této subkultury. Na konci se dozvídáme i o kariérách účinkujících v pozdějších letech. Takže objektivně by to u mě bylo za silné 4 hvězdy, ale vzhledem k tomu že jsem pamětník dávám 5 (přiblblá nostalgie, no). ()
Přesně po 40 letech od prvního vzedmutí vlny punku se v různých médiích začalo velmi frekventovaně toto výročí připomínat různými dokumenty a přesně po 40 letech od roku nula původně britského novoromantismu ( ostatně, jiný ani vlastně neexistuje!) se tak děje alespoň prostřednictvím tohoto zajisté velmi relevantního dokumentu. Dovolím si poznamenat něco trochu kacířského, nemá smysl, aby kdokoliv tzv. hvězdičkoval tento počin, dokument jde nad rámec běžné hudby_ kdo ho opravdu viděl a přemýšlí, tak pochopí, že šlo zejména o jisté politické, sociální, protisystémové hnutí, které bylo podporováno drogovou kulturou, uměleckým prostředím, ale i obyčejnými lidmi, kteří nehodlali zapadnout do šedi a z chudoby (považte kapitalismu) se vyšvihli nejprve do titulků bulváru a dnes s odstupem času dokázali ovlivnit celou pop kulturu podobně jako Andy Warhol svými excesi již v 60. letech. Nikoho tady přitom ani nemá zajímat, jestli ten či onen měl raději Depeche Mode než O.M.D. ani to, do jaké míry je kdo pamětník- vše je irelevantní, protože tady záleží jen na způsobu, jakým aktéři vstoupili do děje a čím oni (nikoliv my "recenzenti"!!!) přispěli k malé hudební revoluci..toto vše dokument maximálně s velkou otevřeností i zábavně popisuje, přičemž si nedokážu představit někoho z domácí scény, kdo by takto otevřeně mluvil sám o sobě jako Boy George, když přiznává, jak v klubu občas ostatní okrádal, měl tam přitom několikrát zákaz vstupu a stejně se tam vždy dostal a při vzpomínání je na to ještě velmi hrdý. proto je britská hudba tak rajcovní, na nic si nehraje a lidé tak v určité fázi svého ranného života tvoří něco, co se stane nesmrtelným. Koho zajímá, že ten či onen nemusí Spandau Ballet, ti to přece začali, osobní antipatie do opravdových recenzí opravdu nepatří. Tu dobu jsem zažil, v Blitzu jsem nikdy nebyl a nebudu s prominutím házet perly sviním, proto se dále již omezím jen na tento výkřik a samozřejmě, pokud by bylo možné dát 50 hvězdiček, dám padesát, pokud 5.000, dám tedy pět tisíc atak dále..vše podstatné v dokumentu naleznete, kdo chce být vzdělanější, může libovolně v dnešní době dostudovat, protože právě tento "movementů vzešlý vlastně z punku, Bowieho a Roxy Music si to zaslouží. Vše ostatní sem opravdu nepatří ()