Les Culottes rouges

Velmi slibná první půlhodina, naprosto skvělá závěrečná půlhodina a samotný vývoj děje kolem dvou hlavních postav mezi tím i zajímavý, bohužel dojmy z toho prostředku mi dost kazila všechna ta kabaretní čísla. Sice většinou dokreslují prostředí armádního uměleckého souboru, ale když režisér proloží silný příběh každou chvíli nějakou říznou sborovou písničkou nebo jakože vtipným hudebním číslem s vojáky v ženských šatech, jakákoliv atmosféra a napětí z válečného dramatu (byť odlehčovaného humorem) se často vytrácí. Když pak Joffé během jedné z nejnapínavějších scén útěku kdovíproč znovu prostřihl na další kabaretní číslo (v době, kdy se už hlavní postavy se toulaly dávno jinde), už mě tím naštval, byť naštěstí to bylo od něj naposled. Škoda, protože ústřední zápletka o útěku ze zajateckého tábora ve válečné Francii má hodně do sebe, stejně jako rozehraný proměnlivý vztah mezi dvěma odlišnými hrdiny na útěku. Přestože spějí k stejnému cíli, postarší Fendard prchá částečně i z donucení a popudu mladého, opakovaně trestaného Antoina. Jejich vztah je stejně jako atmosféra války kolem napjatý, chvíli si rozumějí, chvíli si to sami ztěžují vlastními konflikty a dělají si naschvály (které někdy působí i vtipně – zvláště ve scénách ze stohů, někdy zas dramaticky), jindy působí jako přátelé, chvíli jeden z nich málem rezignuje, jindy se pokouší zbavit se společníka, utíkat sám a nečekaně dojde i na trochu násilí... a celým tím nejednoznačným a zároveň uvěřitelně pestrým vývojem vztahu během stejně napjaté situace mě to zaujalo asi nejvíc, včetně závěru s nečekaným obratem. Na 4 hvězdičky to ale z již zmíněných důvodů nevidím a z těchto válečných filmů s Bourvilem na pomezi dramatu a tragikomedie mě určitě víc oslovilo Napříč Paříží a hlavně Fortunat, kterého natočil dokonce stejný režisér, díky čemuž jsem měl určitě větší očekávání. Ta se naplnila jen částečně a ke vší škodě film v úplně nejlepším i skončil. Silné 3*: [70%] (15.10.2022)