Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Známý padělatel Mickey unikne policejní vazbě a výkonu trestu, hledat se jej vydává inspektor Triquet. Dorazí do nevelkého městečka Barges, jehož obyvatelé se chovají přinejmenším zvláštně. Triquet zahajuje mírně chaotické vyšetřování, v jehož průběhu začnou záhadně umírat místní lidé. K inspektorovi se donesou legendární historky o divoké šelmě, která žije v okolí, záhada nabývá na realitě, když je neznámá příšera zahlédnuta v lese. Není to však jediné tajemství, které město chová...
Poté, co režisér Jean-Pierre Mocky navázal úspěšnou spolupráci se slavným komikem Bourvilem, přizval jej znovu ke spolupráci na tomto filmu; scénář – jako u většiny svých filmů – napsal Mocky sám, přičemž vycházel z románové předlohy belgického spisovatele Jeana Raye. Mocky se po celá šedesátá léta držel tvůrčí koncepce satirických a provokujících komedií, v tomto případě navíc hojně okořeněných černým humorem. Film LA GRANDE FROUSSE navíc v mnohém připomíná typově podobné filmy z Británie v padesátých letech. Film ve vedlejších dějových rovinách s posměchem ukazuje především zvláštnosti provinčního stylu života na malém městě, nicméně kritika režisérovi vyčetla až příliš ostré satirické tóny a málo skutečného humoru. Film navíc utrpěl pozdějšími zásahy producenta, protože pro redistribuci o několik let později byly některé scény vystříhány. Filmový štáb natáčel v několika historických lokalitách v jižní Francii; do kin byl film nasazen 28. října 1964, v dobové konkurenci i u nás dodnes slavných filmů však neměl mnoho šancí se prosadit, a to i přes účast herců jako byl Bourvil. (argenson)

(více)

Recenze (7)

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Co jsem to vlastně viděl? Naladit se na vlnu tohoto francouzského svérázu národního lovu dá skutečně zabrat, ale světe div se, jeden z mála filmů, kde se mi vyplatilo překonat svůj počáteční odpor a já zjistil, že se královsky bavím. Přijal jsem fakt, že se nedívám na konvenční film a užil si tak přehlídku roztodivných a skvěle napsaných postav a postaviček v absurdním příběhu o hledání zmrzlého opilce, který nesnáší přívarek. Kdyby měl někdy David Lynch smysl pro humor, mohl by se v La Grande Frousse bez uzardění inspirovat. Filmový cirkus s originálním programem, kde mě bavila každá z těch pitoreskních atrakcí, které mi Jean-Pierre Mocky přivedl do manéže, navíc vždy pečlivě naaranžované, tu déšť, tu mlha, tu skládka střešních tašek, tam lucerna, tady stíny.. Od postavy samotného Bourvila, který jako správný cirkusový šašek vstupoval téměř do všech jednotlivých partů až po příšeru jako vypadlou z filmů Eda Wooda. Ale takový komentář nebyl mým záměrem...přirozeně. Pět srdečních selhání za sebou vlivem abnormální absorpce elektrického proudu, jasná přirozená smrt. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Případný alternativní český název Město nevýslovného strachu by tady byl vážně přesný. Vítejte tedy společně s panem inspektorem Triquotem v podivném měste Bargers, kde musíte chodit pešky zásadně rovně, ale jezdit autem můžete klidně nakřivo, kde se musíte jako návštěvník ohlásit panu starostovi, jenž si sám platí sluhy atd. A hlavně, kde jako by skutečně pořád vládl onen nevýslovný strach. Především z neústále nárustajícícho počtu vražd a jakési záhadné příšery. Anebo že by bylo všechno jinak? To se postupně uvidí. Každopádně po svižném zdánlivě komediokrámálním úvodu mě přesunutí děje do strašidelného města hodně zaujalo. Musel jsem ocenit tu pohlcující temnou atmosféru, hru s divákem, který si nemůže být ničím jistý, svérazný humor a celkově pěkný mix žánru od mysteriózního filmu až po grotestní komedii. Přičemž jsem zároveň oceňoval, že při takové konstelaci a různých bizárních výjevech se režisér Mocky, který sám sebe označoval za undergroundového tvůrce ještě dokázal jakžtakž držet na úzdě. Celý film dokázal docela ponechat jako zajímavý hravý experiment, který je dalším osobitým příspěvkem nejen do tehdejších francouzských komedíích, ale i celé Nové vlny 60.let a zároveň se sám o sobě celkem dobře sleduje. Pamětnicí a fajnšmekři určitě ocení v hlavní roli Bourvila, který to celé svým standardním herectvím pěkně odhlehčuje. A mě samotného kromě toho docela bavil i samotný děj. Opravdu mě poměrně zajímalo jak to s tou příšerou a dalšími věcmi vlastně dopadne a nápad všechny zpočátku mysteriózní a tajemné záhady nakonec vysvětlit vcelku prostě, byť trochu brakově (a ani s využítím upozorněním Spoileru nechci všechno vyzrazovat) byl nakonec taky dobrý. Jen bych přece jen dal trochu za pravdu tehdejším kritikám, že je tady sice hodně satiry a bizárnosti, ale asi by to chtělo ještě přidat na ryzím humoru. A po překvapivé první polovině mě to od objevení příšery už bavilo trochu méně. Pár fórku se navíc nevyhnulo prvoplánovosti a trapnosti. Každopádně jsem čekal dle oficiálníního názvu Velké zdešení a nakonec se z toho vyklubovalo Velké překvapení v podobě nejen originálního a osvěžujícícho kousku, ale i relativně zábavného. A s báječnou hudbou a ústřední písničkou o panu policajtovi navrch. ()

Reklama

Cascabel 

všechny recenze uživatele

Účinnou sociální satiru asi není možné natočit tam, kde společenské poměry pálí jenom hrstku intelektuálů. Ve srovnání s takovou naší Bílou paní, které se tu nabízí, je to naivní, křečovité a humpolácké. Jedna hvězda za kafkovskou atmosféru a Raymonda Rouleau v roli starosty. Komentován režisérský sestřih (2013). ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Kdo očekává od Velkého zděšení (nebo-li Města nevýslovného strachu, jak zní název novšího režisérského sestřihu) horor tradičního ražení, bude nejspíš zklamán. Kdo se těší skrze Bourvila v hlavní roli na tradiční francouzskou komedii, bude možná ještě více zaskončen! :o) Jean-Pierre Mocky přináší na svou dobu ojedinělou mysteriózní záležitost, okořeněnou temnou černumornou stylizací, která si pohrává s divákem v rovině příběhu stejně jako žánru. Upozorňuji, že dále nasleduje jeden velký SPOILER! Zatímco mnozí režiséři začali v 60. letech natáčet hororové příběhy formou psychologicky laděných dramat, v nichž se nadpřirozené hororové prvky objevují často až po dobré polovině snímku, Mocky si vykračuje přesně opačným směrem. Vhází diváka do temné atmosféry nočního města plného strachu, dýmu, temných zákoutí či podivných postav s podivnými úchylkami (voyer Franqui v podání Mockyho dvorního herce Francise Blanche). Komedie a horor se tady krásně doplňují už od začátku, kdy vás vyděsí zřejmě ten nejkrutější gag v historii kinematografie... pod zaseklou gilotinou. Mocky rozehrává strašidelné zápletky brakového ražení, jako jsou tajemná nebezpečná příšera, oživlá figurina se sekyrou nebo záhadně náhlá smrt celé série postav, aby je pak v průběhu dění nechal zcela logicky vysvětlit, přešel z hororového žánru zpátky do dramatu (byť pořád s jistým nadhledem i návraty do brakových motivů) a dodal svému příběhu nádech společenské satiry. KONEC SPOILERŮ *** Je to asi třetí Mockyho film, kterému jsem dokázal plně přijíť na chuť, užívat si tu atmosféru na pomezi temného hororu a groteskní komedie, svérázné dialogy a celé spektrum absurdních postaviček. Starosta, který zaměstnává skupinku němých a nehybných sluhů, mě baví stejně jako opilý lékář, co považuje každou smrt jako přirozenou. Nejvíc jsem si zamiloval Jeana Poireta v karikatuře mladého policisty; roztomile cukající seržant krásně zapadá do celého satirického pojetí společnosti, jako člověk z byrokratického úřadu ctí za každé situaci předpisy, aby si pak záhy pokaždé uvědomil jejich obrácenou stránku. Průvodní hudební motiv Gérarda Calviho, objevující se v různých aranžích za přítomností trojice muzikantů-jezdců, nese v sobě závan geniálity a jakoby vypadl z dílny Zdeňka Lišky pro Hříšné lidi města pražského. 95% ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Sice mě to nenadchlo tolik jak mohlo, ale i tak se mi to líbilo. Takový příjemný a zábavný mix mysteriózní zápletky, groteskně absurdní komedie a hororu plný bizarních postav (on se tady vlastně nikdo nechová moc normálně...), který působí velmi zvláštně, ale zaujal mě, byl jsem zvědavý jak dopadne a ve finále dává smysl. A překvapivě to i docela slušně funguje, je to dobře napsané, vtipné a se zajíamvě vybudovanou atmosférou, která si sice po celou dobu neudrží stejné tempo, ale zaujmout mě dokázala. Líbilo se mi to i po filmařské a herecké stránce, takže skutečně nemám moc co vytýkat. Ale na víc jak čtyři hvězdy to nevidím. Btw, ještě jednou děkuji uživateli Willy Kufalt za doporučení a české titulky, za zhlédnutí to rozhodně stálo :-) 4* ()

Galerie (10)

Zajímavosti (4)

  • Podivné filmové městečko Barges je ve skutečnosti francouzská obec Salers (department Cantal) s unikátní historickou architekturou, postavená v 15. století. (Willy Kufalt)
  • Režisérský sestřih z roku 2013 se jmenuje La Cité de l’indicible peur podle námětu, románu belgického spisovatele Jeana Raye. (Cascabel)

Reklama

Reklama