• Pohrobek
    ****

    Na honu za uprchlým penězokazcem Mickeym (Joe Davray) přichází inspektor Triquet (Bourvil)do městečka Barges. Tamější obyvatelé jsou podobně jako sám inspektor pěkně vrtošiví. Celé město se třese před tajuplným vrahounem, který tu roznáší strach a děs. A někteří z obyvatel se brzy stávají vrahovými oběťmi... Zajímavá adaptace románu Jeana Raye. Vcelku film vyznívá až jako komedie, avšak celý je prostoupen hororovými prvky, které se překvapivě nebijí s tradičně komicky výborným výkonem Bourvilovým.(8.4.2005)

  • Pierre
    ****

    Jestěže je hned v prvních vteřinách napsáno, že hlavní hrdina tohoto humornému příběhu je laskavý, ale poněkud nezoodpovězený člověk jehož názory na společenský a náboženský život jsou značně podivné. Není tedy potřeba řešit žádnou morální stránku. Sám věřím, že pan režisér Mocky moc dobře věděl, že krást se nemá a možná to měl stejně i hlavní hrdina. Jenomže když bohatství jeho šlechtického rodu umírá, přičemž se dlouhodobě šlechticí zásadně vyhýbají jakkékoli práci, bere náš hlavní hrdina Boží znamení, že je jeho cesta k obživě vykrádání kostelních kasiček. To je mi nápad za všechny ty prachy! Bourvil tentokrát neztváňuje žádného lehkovážného prosťačka, ale poměrně vychytralého slizkého zlodějíčka, který v sobě, ale ukrývá i kus laskavosti a dobroty a všechny krádeže jakoby prováděl z dobrým úmyslem. Tato netypická rozporuplná sofistikovaná poloha Bourvilovi velmi sedne a jeho tlumený výkon (který je odlišný od jeho jiných z pamětnických komedíí, které jsem viděl) je velmi příjemným a zdařilým překvapením. Nutno podotknout, že se poměrně číní i zbytek hereckého amsáblu jako především neúnavný komisař s neústalými převleky v podání zábavného Francise Blanche. Škoda, že motiv s plížijícími se převlečnými policisty jsem již viděl v pozdějším Mockyho filmu Přátelé kopretiny a tak mě moc nepřekvapil. Bylo by to ale nefér kritizovat, protože zde ho Mocky použil poprvé a to navíc mnohem vhodněji a zábavnější . Navíc se s ním svezla i druhá část zákona a začala tak pěkná převleková hra na kočku s myší. Jen mi některé situace připadaly moc často opakované, stereotypní a při trochu pomalejším tempu a minimu dějových zvrátů jsem se přece jen u takto stařické pamětnické komedie i pří krátké stopáži parktát malilinko oklepal a zanudil. Nemám problém to, ale odpustit a u neznamého milého pamětnického kousku, kterého se mi poštěstilo vidět ve skvělé kvalitě s českými titulky nějak škudlit s hodnocením.(27.11.2020)

  • Flego
    ****

    Vtipná komédia o svojráznej aristokratickej rodine, kde práca znamená hlbokú urážku. Chudobná ale pyšná rodina vymyslí plán ako získať peniaze. Začnú vykrádať pokladničky z kostolov... Bourvil vo vynikajúcej forme ťahá celý film, čiernobiela kamera vynikne pri farebných snových kreáciach. Siedme hodnotenie, tretí komentár.(3.10.2020)

  • Willy Kufalt
    *****

    S rafinovaností nejdál dojdeš aneb i zloděj má své zásady. Aristokrat z upadající šlechtické rodiny, která se štítí práce, ale potřebuje záchranu z finanční tísně, má plán... a ne ledajaký! Tento netradiční způsob obohacování lze pokládat za geniální nápad nejen ze strany hlavní postavy, ale v rovině námětu i od samotného tvůrce. Jean-Pierre Mocky natočil vtipnou hříčku s provokativním ideologickým rámcem a osobitým rukopisem, v němž míří k nekompromisní satiře, ale přesto vytváří hravou veselohru se skvěle vystavěným příběhem i pro běžného diváka. Zatímco protizákonně jednající člověk zde představuje neobyčejného lidského a vynalézavého hrdinu, neschopný a zmatky působící policejní aparát dostává tvrdě na frak. Z úplně stejné filosofie i poetiky pak vycházel Mocky i v další komedii Přátelé kopretiny (1967) s možná ještě zábavnějším námětem (padělání dokumentů s cílem výměny manželek, oproti zdejšímu „pouhému“ vykrádání kostelní pokladničky), ale ta k závěru trpěla na můj vkus dost nevyrovnaným probíháním od satiry ke crazy komedii. V zmíněných Přátelích kopretiny mi připadaly scény s plížícími se policajty v převlecích jako trapná fraška (Mocky v onom filmu vlastně sám sebe vykrádal), zde naopak do rozehraného humoru pěkně zapadají. Satirická zamýšlení, jako třeba to nad jedním způsobem kradení, proti kterému neexistuje paragraf, fungují spíše jako okrasný doplněk, který průběh svižné komedie neruší. Výjimečně mi nevadil ani Francis Blanche, na něhož přišla světlá chvilka natolik, že upustil od svého výstředního přehrávání. Nezvyklý je oproti jiným komediím i Bourvilův výkon, který svou komickou postavu vytváří v silně charakterní poloze, zatímco komickým tento film dělá spíše příběh s jednotlivými situacemi. Nutno říct, že i role katolíka s neotřele svéráznými názory na svět a víru Bourvilovi velice sedla. U mě je Nezbedný farník zatím snad nejlepšího Mockyho kousek a když tak nad tím přemýšlím, nemám mu prakticky co vytknout... Černobílá komedie pro pamětníky v největší tvůrčí kvalitě, s nádechem uvolnění 60. let i jednou originální barevnou surrealistickou kapkou navíc! 85%      . . .      /// POZOR, komentář od uživatele Pohrobek se rozhodně týká jiné Mockyho komedie s Bourvilem Velké zděšení (La grande Frousse, 1964).(27.11.2020)

  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(17.5.2006)