L'Étalon

Absurdní taškařice, která zcela sebejistě a bez uzardění a hlavně záměrně překračuje hranice trapnosti a svému divákovi se místy bezostyšně vysmívá.  Od Mockyho jsem sice viděl všehovšudy jen tři filmy, ale Hřebec mi prakticky potvrdil jeho nesnahu se divákovi za každou cenu zalíbit, ale doslova slyším jeho  poťouchlý smích, když se nelíbí. Pan režisér je mizera a dokonale si dokážu představit pár, který jde na Hřebce do kina,  a kde by se jeden skvěle bavil a smál a druhý nechápal, nudil se  a asi by i odešel, byl-li by každý sám. Ale co teď (uvažuje on), mám se tedy smát s  ní nebo (uvažuje ona)  naopak předstírat, že je to trapná a ubohá nuda?  Nosná myšlenka celého příběhu je neuvěřitelná, proměňme celý svět v jeden velký bordel, ulevme svým tužbám kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv a bude nám fajn. Mocky se pak diváka neptá, ani s ním nepolemizuje, on prostřednictvím svého filmu zahájil fázi číslo jedna. Ulevme našim ženám! Fáze dvě Ulevme našim mužům bude následovat a fáze tři Sodoma a Gomora - zemský ráj to na pohled bude tou finální. Báječná teze!   Další Mockyho mučení diváka se mi zase líbilo a mám chuť jej opětkovat a taky to udělám.  Sledováno v osamění temné noci za zvuků svého vlastního dušeného smíchu. To byste nechtěli vidět, stejně jako tento film.  Nikomu jej nedoporučuji, anžto nerad vysvětluju čemu, že jsem se to tu vlastně smál... (25.09.2023)

Mocky se vážně nezastaví před ničím, tropí si šoufky z vlny právě doznívajících politických protestů, předhazuje nám rozvášněný dav v groteskní podobě, společně s hlavním hrdinou svolává po legalizaci "prostitutů-hřebců" jakožto veřejně prospěšné služby a ještě se s chutí myšlenkově přidává k feministkám... Rošťák jeden, mě už ale nemůže ničím zaskočit a jen lituji, že pan režisér již mezi námi není a už mi nenatočí film, ve kterém by si se stejným gustem naplno vystřelil z aktuální doby ve víru všudypřítomné hyper-korektní propagandy. O to víc si vychutnávám tyto filmy z dob Mockyho tvůrčích vrcholů, u některých z nichž mám pocit, že nimi myšlenkově předběhl dobu o pár desítek let. Hřebec sice ústřední zápletkou svérázného způsobu řešení manželských krachů není až tolik originální a evokuje režisérovy dřívější Přátelé kopretiny (1967), ale i přes pár momentů, kde na můj vkus Mocky už trochu vykrádá sám sebe (a asi proto to tentokrát nevidím na čistých 5*), coby zábavná směsice absurdních situací, grotesky a společenské satiry v jednom na mě skvěle fungoval. Většina dění ve víru typické Mockyho poetiky je zde po většinu času (s výjimkou závěrečné černobílé sekvence z politického senátu) velmi netradičně zasazená do prosluněné letní přírody kolem moře, po níž se zde třeba běžně prohání různé ujeté postavičky v nejrůznějších kostýmech a převlecích. Ve scénách z půlnočníno akvária nebo akce na horách to tady opravdu žije! :o) Akorát se přiznám, že mi tu chyběl Jean Poiret, kterého jsem si z té Mockyho stálé herecké partičky oblíbil asi nejvíc a najednou jaksi není přítomen, ale zase Jacques Legras, kterého jsem u Mockyho viděl tuším poprvé, zde skvěle zapadl, a nejvíc mě potěšil Bourvil v jedné ze svých úplně posledních rolí, k tomu v až netradičně umírněné, něžné poloze. Ke všemu pan režisér dokáže dravý satirický tón skloubit s krásnou letní náladou plnou pohody a romantiky, k níž do ouška vyhrávají poetické tóny hudebního kouzelníka "Františka" de Roubaixe... ♪ Le troubadour t'aime tojours, l'amour mi po skončení filmu zní v hlavě pořád dokola. :-) [85%] (18.10.2021)

To se J. P. Mockymu povedlo. Řehtala jsem se jako kůň. Z toho filmu přímo tryská bezstarostná nálada ztřeštěných komedií, točených v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy nic nebylo tabu a nikdo si nemusel moc dělat problémy, aby náhodou někoho něčím neurazil. Francouzští hřebci nabízejí lechtivé téma, ale bez vulgarit a střílejí se ze všeho a ze všech, ovšem s předstíranou vážnosti, která je na tom právě k popukání. Líbila se mi i Roubaixova hudba a úvodní koňské titulky. (13.10.2023)

A máme tady  čtvrtou část Mockyho neoficiální tetralogie s předcházejímí díly  Farník-Kopretiny-Prádlo, kterou spojuje lehce úlisný človiček, který jedná lehce za hranici zákona, ale v naprosto šlechetném zájmu, aby prosadil své revoluční  myšlenky, o kterých je skálopevně přesvědčen a myslí si, že můžou být naprosto prospěšné pro společnost. Tentokrát ho ale nepronásleduje skupina policistů, ale žárlivých manželů. Elegantního veteřináře Chaminade  napadne že každý muž potřebuje svého zdravého energického nahrádníka a každá žena s oficiálním potvrzením takového energického  muže a začne svou myšlenku realizovat.  Má ale své jasně dané zásady, aby se každý muž choval taktně a morálně a jde mu především o to, aby jeho instituce byla uznánana jako veřejná služba, která není pro podníkaní, ale mohla by fungovat například na předpis od lékaře.:D No, je to typicky Mockyovsky přetažené za vlasy, ale já jsem se snažil víc zaměřit na komediální stránku než na myšlenkovou, abych se neurazil jako poprvé u Kopretin  (:D) A panu Bourvilovi opět Mocky poskytl skvělou příležitost se předvést.  V bílém obleku  mu to moc sluší a v postavě veteřináře je velmi elegantní a taky někdy moc pěkně pracuje se svým roztomilým hlasem...Bourvil je zde už  opravdu hoden komediální ikony  a opět lituji jeho brzkého odhodu. Ti další Mockyho dvorní herci mě opět zaujali o něco méně. Ale určitě ještě Michael Lonsdale. stojí za zmínku. S Francisem Blanchem to mám jako na houpačce - někdy mě baví, někdy mě štve. Tentokrát se povedlo spíše to druhé, jeho náboženský fanatik je docela vtipný, i když někdy trochu repetitivní. Ale v závěru mě Blanche dostal v dvojpřevleku s Bourvilem za pana poslance s vadou řeči, který jednou ženám chce dopřát svobodu, a jednou ne (Neexisují žádná pravidla, která by nutila, říkat po celý život stejné myšlenky), aby se záhy svobody za ženská práva nikdy nevzdal a jeho návrh jednoznačně prošel.:D Což bylo celkově pěkné vyponitování hezky vystupňovaného děje, kdy se  revoluční nápad nejprve realizuje prostřednictvím jednoho  muže  v budce, po náboru několik chlapíků v tajné klinice a pak v utajeném sídle nahoře na kopci, kde se už o ženy stará rovnou  celá skupinka, do které se zapletou i skuteční manželé.:o Líbilo se mi příjemné veselé letní prostředí. Tou slunnou  poetickou atmosférou mi film evokoval s Bourvilem Smolaře , i když jinak by se těžko našly dva  odlišnější filmy.:D  Ale možná právě díky té hezké atmosféře, včetně zmrzlinového přestrojení (:D) hezké francouzské ulítlé raritky nemám problém se čtvrtou hvězdou, kterou si zaslouží už jenom ta nádherná hudba Francise de Roubaixa, která film stejně jako v případě předcházejícího Velkého prádla skvěle  doplňuje. (10.05.2023)