Paříž, 13. obvod

To mi ale bola romanca! Princ z Konga, čínske marionety a pár belochov sa tvária na Francúzov. A by nebol medzi nimi rozdiel, tak to drbli do čiernobielej farby. To je presne ako keď poslankyňa s IQ vínnej mušky Romana Tabak si dala Instagram do čierno-biela z odôvodnením, že tým bojuje proti rasizmu. Vo Francúzsku evidentne proti rasizmu dávna dobojovali, sú vysoko obohatení, plno inžinierov zo subsaharskej Afriky. Našťastie šikmáči robia čašníkov a belošky kurvy, takže  všetko v poriadku. Aspoň tak som to videl v tomto filme, ktorý ponúka podivnú romantiku zaobalenú do kopy sexu. Princ z Konga nerobí nič len šuká a že všetky rasy, nerobí rozdiely, veď si robí doktorát! A mihla sa aj lesbická láska, takže kvóty splnené. Polohy tiež všetky boli, aj anál asi, takže opičie kiahne zaručené. To je dnešný art stavajúci promiskuitu na piedestál. Len fakt pozor na tie pupáky! (11.06.2022)

Aj keď sa to tvári ako artový film (hlavne tým čiernobielym prevedením), čo väčšinou nebýva môj šálok kávy, tak toto mi celkom zapasovalo. Dynamika tohto filmu bola výborná, a milostný trojuholník Émilie - Camille - Nora to celé potiahol výrazne vpredu. Vizuálne to bolo určite odvážne, miestami dokonca až príliš. Len škoda, že po dialógovej stránke to bolo slabšie a skôr tu prevládali emócie. Pritom si myslím, že tie postavy si mali toľko toho čo povedať... Najviac z celého filmu ma však napokon bavila komunikácia Nory a Amber.  Celkovo čisté 3* (24.10.2022)

Francouzská Číňanka Emilie z call centra, její spolubydlící černoch Camille  učitel literatury a realitní makléř, jehož kolegyně Nora radši ukončí studium, protože si ji lidé pletou s hvězdou sex chatu Amber, kterou se tedy následně snaží poznat. Vztahový propletenec ve francouzském dramatu, dokonce odvážně v černobílém. Jednoduché, autentické, nic hloupého a výborně  natočené. Od dob Schindlerova seznamu asi  první film, kde mi ta černobílá kamera sedla, technicky na jednotku. PS: je zvláštní jak se čím dál víc zmenšují rozdíly mezi filmovou erotikou mainstreamu  a pornem, a to tu nehrají žádné no name, ale třeba  Noémi Merlant. (25.03.2023)

Pokus o zachycení evropské Tinder generace, který má oslovit právě její příslušníky. V mých očích troskotá proto, že příliš ulpívá na všem, co je fotogenické a líbivé, a dramatická stránka projektu tím trpí. Jde o typický příklad snímku, kdy mi režisér předkládá postavy, se kterými se podle jeho mínění mám ztotožnit a fandit jim, zatímco já je vnímám úplně v jiném světle. Kdybych měl dát pouze na své emoce, nadělil bych bez váhání kategorický odpad. Tak dalece jsme si tentokrát s mým oblíbeným Audiardem nesedli. Je zvláštní, že finský snímek Víkend na chatě, který pojednává o téže věkové kategorii zatížené podobnou citovou nestálostí a společenskou neukotveností, mě naopak nadchl a nadělil jsem mu plný počet hvězdiček. Tady mě snad jen s částečnou výjimkou Nory, kterou ale režisér manipuluje jinam, než bych si představoval, všichni příšerně iritovali, včetně explicitního zobrazení erotiky. Nikdy bych si nepomyslel, že skončím jako moralista, ale tady mám dojem, že vidím hodně sebestředné, nedospělé třicátníky, kteří si zadělávají na samotu a nebudou schopní vytvořit funkční rodiny. Celkový dojem: 35 %. (08.11.2022)

O české spisovatelce Petře Soukupové se říká, že vzhledem k povaze jejích románů, kterými jsou výlučně vztahová dramata, nezanechávají její díla na čtenáři žádnou hlubší stopu - příběh po čtenáři prostě jenom tak steče, aniž tento by si o pár měsíců později pamatoval, čeho se vlastně týkal. Neznám filmografii Jacquese Audiarda, ale Paříž, 13. obvod po mně prostě jenom tak stekl. Mihlo se v něm několik postav, o nichž víme jen o něco málo víc než to, jakou roli mají k ústředním postavám. Nic zásadnějšího z toho neplyne, kdybych ho neviděla, nic se nezmění. Navíc i nedlouhá 105minutová stopáž s mým ADHD v kině solidně zacvičila. Kdybych neznala věk režiséra, mám to za zajímavý studentský film. V sedmdesáti už by ale mohl mít i trochu vyšší ambice. Ještě se rozmyslím, zda hodnotím na 3, nebo na 2 hvězdy. (20.04.2022)