Come l'America
Almost America
Kamera:
André PienaarHudba:
Luis BacalovHrají:
Sabrina Ferilli, Massimo Ghini, Henry Czerny, Gioia Spaziani, Dominic Zamprogna, Caroline Cave, Tony Nardi, Chiara Zanni, Frank Crudele, Joseph Scoren, Jeff GladstoneObsahy(1)
V několika poválečných letech zaznamenala Kanada silnou vlnu italských imigrantů. Z domova je vyháněla bída ve válkou zdecimované vlasti a vidina lepší budoucnosti, v zemi dostatku a možností. Také Antoniin muž Vincenzo byl jedním z těch, kdo podlehli lákavému snu. A podobně jako tehdy mnoho dalších mužů, odjel "napřed". Od té doby se však své ženě a dětem neozval a dva roky o něm nikdo nic neví. I přesto se Antonia rozhodne svého muže za mořem najít. Doma ji ke vší bídě krutá povodeň připravila téměř o všechno, takže už ani nemá co ztratit. S dětmi a mladší sestrou a s vírou, že v nové vlasti mohou začít nový život, se vydají na cestu. Po příjezdu ji čeká kruté překvapení. A zdaleka nebude jediné. Antonia se však musí postarat o děti a sestru a tak se nemůže jen tak vzdát. I přes nepřízeň osudu se rozhodne v Kanadě zůstat a bojovat o budoucnost svou i svých dětí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Ač je děj "Vysněné země" ve své podstatě předvídatelný a v určitých momentech se nevyvarovává očekávaných klišé, není důvod "Come l´America" jakkoliv zatracovat. Právě naopak - silný příběh mísící motivy matky bojující za lepší život sebe a svých dětí s příběhem italských imigrantů pomáhajících budovat moderní Kanadu, není tuctovou pohádkou. Jde o příběh se silnými emocemi a s úžasnou schopností zachytit specifika italského národa - především ten fakt, že Italové skutečně žijí. Za svou existenci se perou nejen s nepřízní osudu, ale i s vlastními chybami - a dokáží v jedné chvíli plakat a smát se zárověň... "Vysněná země" je pro mě koncentrátem Itálie (možná právě proto, že se odehrává až v Kanadě) - a je také pohledem Italů na sebe sama. Pohledem velmi zajímavým, mnohdy kritickým, ale citlivým a hluboce lidským... Až někdy bude možnost, "Vysněnou zemi" nepropásněte - už jen samotný poslech italštiny ve všech jejích barvách stojí za to. ()
Klišé na klišé vrství se jak vrstvy ingrediencí na pizze, která už dávno není taková ta pravá italská - až stává se ze zpočátku snad zajímavého sociálního dramatu postupně místy až otravná hysterická a hlavně nudná rozbředlost, až perverzně si libující v nesmyslném útrpném chování postav hlavních hrdinů... Typicky televizní (internacionální) produkce, snad typická pro všechny ty televize, snažící se za každou cenu zplodit >umění< pro onoho masového diváka, na kterém jim vlastně už zas ani tak moc nezáleží. Staří italští (neo)realističtí mistři se musejí v hrobě obracet. To snad už i ten Hollywood . . . . . . Avanti pópoló, šupitó šapitó... Ev. Presto... :o) ()
Neuvěřitelně předvídatelné a typické scény, které mě fakt dokázaly rozesmát...jinak to až tak strašný není, přece jen jde o televizní film. Taky mi vadilo, že tam snad každých patnáct minut někdo hystericky brečí. Na konci mě fakt dostal Gagarin (???) a měsíc velký přes celou verandu (samozřejmě jako pozadí líbající se dvojice) ()
Kamera: André Piennar ...... váhám mezi 3-4... jelikož příběh je sám o sobě velice ohraný, ale zároveň se celkem drží....ke konci první poloviny to mírně přehnali s použitím sanitky. Kamera je obstojná, Piennar si hlídá světlo, a některé záběry(např. útěk oknem ze školy) jsou skvěle provedené. Nevím, jestli si ty čtyři hvězdy nerozmyslím, protože jsem u toho celkem usínal. ()
Škoda, že si tento film neudržel v druhém dílu vcelku slušný standard dílu prvního, kdy jsme byli spolu s hlavními hrdiny vrženi do nelehké situace přistěhovalců, kteří jsou nuceni rvát se s nepřízní osudu. Druhý díl už byl jen sladká procházka o pomalém, ale jistém vzestupu, a k tomu kýčovité usmiřování, vyříkávání si křivd a napravování nepochopení. ()
Reklama