The Last Race
Posledné preteky
Režie:
Tomáš HodanScénář:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrají:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (více)Obsahy(1)
Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství. (Bontonfilm)
(více)Recenze (358)
Řemeslně jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Bohužel mě celý tragický závod nechal chladným, jako bylo místní počasí. Herecky standard, režijně velice dobré, scénáristicky slabší bez větších dramatických vložek a spíše jen otrocky převyprávěno. ()
Toto srozumitelné adrenalinové drama o přátelství mezi soupěři je nejpůsobivější nahoře ve vánici. Kolem Hančova a Vrbatova pomníku nad Mísečkami chodím na běžkách již od dětství, stejně tak do nedaleké horské boudy. Hodně by mě zajímal pestrý život zapomenutého Emericha Ratha, který se pokusil zachránit Bohumila Hanče. Film se snaží postihnout vše. Od sociální a politické situace v Sudetách před první světovou po padesátky. Potěšilo mě, že natáčení probíhalo skutečně v Krkonoších. ()
Jsem nesportovní člověk původem z Vysočiny, takže s příběhem Hanče a Vrbaty jsem se setkal poprvé až díky Poslednímu závodu. Do kina mě nalákaly řemeslně udělaný trailer, herecké obsazení a samotný námět z našich dějin. U některých snímků brblám, že by potřebovaly zkrátit, zatímco u Hodanova filmu bych klidně uvítal čtvrthodinku navíc, jelikož mi v některých místech přišel film zkratkovitý - nejvíce to bylo patrné u linie s Vrbatou. Abych si odbyl výtky, překvapilo mě, že když se rámcový příběh z konce 50. let točil okolo Ratha, byla linie z let 1912-3 zaměřena především na Hanče. Přesto se však jedná na české poměry o kvalitní film, který vedle silného (byť místy zkratkovitého) a (doslova) mrazivého příběhu zaujme i po technické stránce - a to především kamerou a nepřeslechnutelným hudebním doprovodem. Z herců mě nejvíce zaujali Hádek s Kaiserem. Slabší čtyři hvězdičky! ()
Zaujímavý športový snímok z netradičného obdobia. Nejde však len o lyžovanie, film sa dotýka komplikovanej doby v dvoch rovinách a ponúka slušný pohľad na dané doby. Herecky je film veľmi dobre obsadený, Oldřich Kaiser je vynikajúci. ()
Možná i víc než příběh mě bavila ta doba přelomu století a prvních organizovaných sportovců. Oceňuji atmosféru a taky obsazení, kde nejsou žádné proflakle ksichty jako Áňa, Táňa a Pavel “Bohemia Energy - nic na vás nehrajeme” Liška. ()
Popravdě řečeno nevím. Mám to s pro a proti tak napůl. Sice beru jako zajímavé ozvláštnění, že film je vyprávěn očima Čechům vlastně neznámé postavy, ale přece jen jsem se těšil na film o Hančovi a Vrbatovi. Přičemž Vrbata si skoro neškrtl, až trochu na konci. Líbila se mi kamera a výprava a kostýmy, velmi dobře vše zvolené, nabízející určitou atmosféru doby. Jenže pak do tohohle historického obrazu začaly postavy promlouvat současnou češtinou stylu "jdi do prdele" apod., což veškerou navozenou atmosféru hnedle zrušilo. Problémy vztahů jsou rovněž podány moderním pohledem, před sto a něco lety ženy ještě pořád neradily mužům, co dělat se svými životy nebo jak se rozhodnout, protože tehdy muži měli holt v rodinách ve všem hlavní slovo. Obecně kolem psychologie postav to šlo hodně dalekým obloukem, což je škoda, hned by to film pozvedlo na vyšší úroveň. Podobně na téma česko-německých vztahů je v tom moc cítit moderní pohled... Zlatí Krakonoš a lyžníci, tenhle film by trumfli i dnes. Takže fakt nevím, takové přesně 2,5 *. ()
Příběh by si zasloužil víc gradace. Možná míň se zaobírat minulostí a víc vykreslit hrdinovy osudy v 50tých letech. Zobrazit tu absurditu člověka německého původu, přesto však žijícího v Čechách a hlásícího se k tomu. Člověka, který všem překážel a přitom neudělal nic špatného, jen prostě byl. Tu bizarnost, že se připletl k pozdějšímu natáčení toho, co kdysi osobně sám zažil. Takže věděl, jak to bylo, a jak jinak to zpracovala komunistická propaganda. …. Rozhodně dostatek gradace je však v samotném závodě. Z něj přímo vane smrtonosný chlad a definitivní osudovost. SHRNUTÍ: Když ti mráz zaleze pod nehty i přes obrazovku. ()
To mě oslovilo svým příběhem, Kaiser hrál mile civilně a celé mě to bavilo. ()
Pěkný víkend v Hluboké nad Vltavou vedl k objevu klasického komorního biografu, v němž promítali českou novinku. Přesně takový film takovému kinu slušel, proto jsme s přítelkyní neváhali. A ten víkend nám díky Poslednímu závodu začal příjemně. Velmi dobře zahrané, natočené, napsané a nastříhané. Poslední půlhodina dokázala pořádně píchnout u srdce. Kvalitní český film. ()
Píděním se po netu s potěšením zjišťuju, že scénář se věrně držel skutečnosti, a za to mu patří důležité body navíc. A jsem i tuze rád za hold velezajímavé osobnosti Emericha Ratha, jehož životní příběh by si zasloužil samostatný celovečerní film, ne-li seriál. Samozřejmě plusem jsou i pěkné krkonošské exteriéry, nebo interiéry (Hančova roubenka). A mínusy? Třeba několik teatrálních a otravně polopatických scén o napjatých vztazích mezi Čechy a Němci za Rakouska, nepříjemná a podle mě nevhodně zvolená "moderní" hudba v několika scénách, nebo nešikovný střih s Vrbatou v závěru. Ale na české poměry nadprůměrně působivé drama. ()
Nevím proč, ale pokaždé, když našinec natočí něco, co má parametry velkofilmu, čiší z toho na mě nepříjemný nádech televize. V tomto případě se jedná o scény v interiérech. Ať už je to v chalupě, hospodě nebo na zasedání lyžařského spolku, je tu cítit papundekl. A to tu žádný není. Svůj díl na tom má i neohrabaně ztvárněné napětí mezi Čechy a Němci. Nicméně scenérie jsou nasnímané nádherně, chumelenice je tísnivá a Hodanovi se podařilo ve mě vzbudit doufání, že to Hanč nakonec ustojí, ačkoliv opak byl daný. A to je podle mě to, co dělá sportovní (a nejen sportovní) film dobrým. Co se herců týče, tak se asi nedá mluvit o nějakých nezapomenutelných výkonech, ale všichni přítomní odvedli poctivou práci a i to se počítá. Hodan ve svěm celovečerním debutu obstál a kdyby se pustil do dalších příběhů českých spúortovců, neměl bych nic proti. Třeba hokejová parta kolem Modrého a Konopáska si o filmové zpracování vyloženě říká. 70% ()
Když tenhle film oznámili, tak jsem měl neskutečnou radost, že konečně někdo zfilmuje takhle důležitou legendu z hor, kam jezdím celý svůj život. U pomníku Hanče a Vrbaty jsem byl mnohokrát a pokaždé si vzpomenu na ten příběh, jak mi ho vyprávěla maminka. Vždycky mi bylo divný, že neviděl dál, dokud jsem takovouhle mlhu sám nezažil na vlastní kůži. Poslední závod však není jenom o legendě, ale i o příběhu, který mu předcházel a hlavně, který na něj i později navázal. A mě to zkrátka maminka vyprávěla jinak. Já samozřejmě cením, že česká kinematografie se vydává i tímto směrem a že se jí daří prosazovat i takovéto projekty. Ovšem mě vlastně Poslední závod nebavil. Nedokážu asi přesně vyjádřit čím to bylo, ale celou první část jsem se skutečně nudil a film si neužíval. Závod jako takový se tvůrcům povedl a klaním se za to, jakým způsobem tuhle legendu natočili. Možná mi vadí ta přílišná rozpolcenost příběhu s vyprávením z 50tých let, kdy lepí dva příběhy v jeden i když se navzájem maličko protínají. Já bych si to znova už nepustil. Očekávání jsem měl až příliš velká. (50 %) ()
Už dlouho jsem neviděla film takhle bezcílně bloumat - a to navíc film, kde v jedné scéně doslova natahují nápis CÍL. Poslednímu závodu nikdo neodpáře tvůrčí péči a zapálení pro věc, ale až moc tu jde poznat, že nikdo vlastně netuší, jaký/čí příběh se snaží vyprávět. Hančův? Rathův? Krkonoš? Nenávistného sváru místních Němců a Čechů? Nebo že by to snad všechno byla promyšlená metafora pro ztracení se ve sněhové vánici bez kabátu? Kdo ví. ()
Solidní film, který se snaží odvyprávět možná hned několik příběhů, v jejichž středu se onen závod uskutečnil. Nesleduje tak "jen" tragický osud dvou tkalců nebo opětovně sílící české vlastenectví odehrávající se na jeho pozadí, ale také střípky ze života jednoho pozoruhodného sportovce a jeho vzpomínek. Ve výsledku by však nejspíše bylo působivější věnovat se plně synům hor, jejich strastem a blízkého přátelství bez odbíhání do jiných témat a let budoucích, které s nimi už nijak nesouvisí. Přesto má, i díky skvělým hercům, řada scén úžasnou atmosféru, navzdory dunivé hudbě, která ji většinou spíše narušuje než pomáhá vytvářet, a vrcholný souboj s živly je naprosto dechberoucí. 75 % ()
Mýma očima mírné zklamání, ale je možné, že jsem se jen příliš těšila.. Životopisné drama z blízkých Krkonoš a mně důvěrně známých míst se určitě povedlo a stojí za to vidět, nicméně po celou dobu jsem vnímala poměrně dost negativně výměnu Václava Vrbaty za Emericha Ratha.. Tím ovšem nechci říct, že by Emerich Rath nebyl zajímavý, troufám si napsat, že to byl nepochybně výjimečný sportovec a pozoruhodná osobnost, se kterou komanči vytřeli podlahu tak, jak to uměli jen oni.. Pochvalu si nesporně zaslouží Oldřich Kaiser, Kryštof Hádek a líbili se mi i pánové Vladimír Javorský a Jan Hájek.. Silný příběh mě ovlivnil při hodnocení.. ()
Pro mne prostě vítězí Synové hor (1956) ()
Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % ()
Historické drama se změní ve velkolepé závodní drama uprostřed kvílícího větru a zuřící sněhové bouře. Tohle je snímek srovnatelný s hollywoodskými survival dramaty. A nemusíme kvůli tomu lézt na digitální Mount Everest. Stačí Krkonoše. Jo nebylo to dokonalý - hlavně kvůli strašně nakousnutým postavám, které se ve filmu vlastně jen mihnou, ale v závěru vám bude fakt zima. 80% ()
Nádhera, to se fakt povedlo. Silný příběh, který nenudí a působí přirozeně i věrohodně. Krásné záběry, rekvizity, kostýmy, atmosféra a hudba. A trocha toho českého vlastenectví také neuškodí. ❤️🎯🙏😉👌"Jakmile připustíš, že nemůžeš prohraješ." "Závody se vyhrávají hlavou." ()
Související novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (více)
4/10 – Když jsem si jako malý představoval Hančův hrůzostrašný závod o život s nemilosrdnou sněhovou bouří, vypadal mnohokrát děsivěji a také byl dotažený až do konce. Zde má scénárista Hodan z nějakého důvodu strach jakýkoli rozpracovaný motiv / naznačený děj dovést do zdárného konce – nechci ho za to urážet, patrně totiž trpí tzv. schlussphobií – a tak po celých leckdy úmorných 102 minut jenom nesměle klouže po povrchu, místo aby zajel hluboko do prostaty, totiž podstaty. Výsledkem je pak vskutku vysilující podívaná na neustále se opakující koloběh: kamerou / scénářem je něco ZAJÍMAVÉHO naznačeno, načež se divák samozřejmě naivně nabaití, že se schyluje k něčemu vzrušujícímu. Jenomže pokaždé Hodan akorát přezíravě zmáčkne klapku a následuje buď příjemná rychlovka s dronem, anebo intenzivní tlachání s dědou Rathem 30 let poté. Následně, když už divák promrzá nudou do morku kostí a skoro zapomněl, že se jedná o velkofilm pojednávající o napínavém závodě, je opět konfrontován se situací na frontě, totiž na kluzišti. Bohužel se však vždy ocitá v čase o půl hodiny později, než z jakého vyskočil, a zjišťuje, že zatímco se věnoval své drahé polovičce během Rathových zcestných plků adresovaných na pro příběh zcela bezvýznamného majitele jakési hospody, rozehraná scénka už je dávno ta tam a místo toho je nezáživným způsobem seznámen s jejím výsledkem. Vidím to asi takhle: deadline se neúprosně blížil, a zatímco kluci filmaři prokrastinovali létáním s vypůjčeným dronem po horách, tenčil se čas i rozpočet. A koneckonců, jak chcete klouzání se v dřevěných lyžích natočit poutavě, aby to diváka bavilo sledovat déle než 5 minut? Tohle vůbec nemusíte Hodanovi vykládat. Sám si s tím lámal hlavu a přišel na pozoruhodné řešení, filuta jeden. Rozhodl se to nenatočit vůbec, naservíroval divákovi několik napínavých sestřihů a důmyslně to proložil střihy na kecajícího dědu a samozřejmě nezapomněl všechny okouzlit ukořistěným materiálem z dronu, aby ta investice nebyla úplně zbytečná. Výsledkem je hodně všelijaká směs, ale rozhodně ne film, který by důstojně reprezentoval tehdejší boj o život 2 českých lyžařů. Zvlášť uvážíme-li fakt, že druhý z nich ve snímku v podstatě ani nefiguruje a jen na konci si někdo všimne jeho nepřítomnosti – hele, vždyť von taky chybí! – a celá jeho maličkost je dodána retrospektivně. Během sledování jsem se nevýslovně nudil, snímek negradoval, k žádnému stupňování emocí / sázek nedošlo, jestli tam vůbec nějaké byly, citová pouta k postavám na bodu mrazu, scénář je strohými dialogy absolutně neprodal a herci také nebyli kdovíjak výrazní. Herecký výkon pana hostinského z o 30 let poté, je asi odpovídající tomu, co byste tak očekávali od člověka, co si smočil fráček v Ordinaci v Růžovce. Celá linka s dědou Rathem je zbytečná a koncept vyprávění zážitků z mladých let je totální klišé, navíc v podání Hodana velmi útrapné. Prvních 45 minut se nic neděje a vzhledem k tomu, že o jakémkoli promyšleném tempu nemůže být řeč, jedná se o velice bolestně strávený čas. Verdikt: „Ideální film pro děti na dobrou noc, garantuji vám, že po tomhle materiálu budou spát jako zabitý.“ () (méně) (více)