National Theatre Live: Hamlet
Recenze (32)
Sice mám raději trochu tišší blázny než nabízí Hamlet v pojetí Sherlocka, ale směrem ke konci to byl větší a větší nářez. Úplně mi nesedělo ani pojetí Ofélie, ale opět, jakmile dojde na lámání chleba, je vynikající a její odchod do kulis rve srdce. Nic se nedá vytknout ani Ciaránu Hindsovi, a v zásadě můžu svoje výhrady vůči této verzi shrnout příkladem loučení Polonia s Laertem - prostě byl tu nějaký režijní záměr, nějaké vlastní pojetí, a to mi nesedělo. Ale to k divadlu patří. Jenom zkrátka je to jedna z mých "osudových" scén, na které si nedám sáhnout:) Takže když Polonius nedeklamuje životní moudra, ale na hraně komedie odškrtává položky z notýsku, mám s tím problém. No jo, jenže pak se děj posune, a před vstupem do závěrečného dějství se na scéně začne dít něco, co se mi okamžitě spojilo s Twin Peaks a prvním objevením Boba. Zdrcující záležitost, která rozhodně stojí za vidění. 80% ()
Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz. ()
Moje první návštěva National Theatre Live v kině. Cumberbatche mám dosti rád, ale musím uznat, že se mi začíná trochu přejídat. Jinak je - přestože viděno na plátně - scéna divadla obrovská, kostýmy bohaté a herecké výkony výborné. Škoda jen, že už jsem viděl Hamleta v tolika variacích, až jsem se trochu místy nudil. ()
Cumberbatchův doslov nakonec silnější samotné hry. Slabší než Frankenstein a slabší než Tennantův Hamlet, přesto stále dostatečně kvalitní...jen jsme možná víc chtěli. 3,5* ()
Absolutně přeceněná a zbytečná věc. Více zde: http://goo.gl/BRuI3J . ()
Cumberbatch v divadle je herecký úkaz, pro který se jen těžko hledají slova, takový herecký koncert se prostě musí vidět. Očekávat něco jiného než prvotřídní kvalitu je zbytečné. Každá generace má své velké herce a své adaptace Shakespeara a tohle je Hamlet pro naši generaci, s našimi velkými herci. A nedopadl vůbec špatně, proč by taky měl? Zvlášť oceňuji přehlednou motivaci postav, u téhle hry to mnohdy bývá problém. Body navíc jdou i za humorné vsuvky, které tragédii místy odlehčují, ale takový už je Shakespearův styl a já oceňuji, že se to v téhle hře odrazilo, zářným příkladem budiž epizodka s hrobníkem. Kromě hlavní postavy mi v hlavě nejvíc utkvěl skrz naskrz prohnilý král, výborně podaná Ofélie a batůžkář Horatio, pravděpodobně jediná zcela příčetná postava této hry. ()
Výborný Cumberbatch v opulentních kulisách. ()
Mé první setkání s Hamletem vůbec bylo až příliš velkým soustem pro můj prací unavený mozek. Tři hodiny náročné angličtiny, kdy člověk neví, jestli koukat na české nebo anglické titulky, udělají svoje. Každopádně nemohu tedy srovnávat s jinými interpretacemi, ale tato mě nijak zvlášť neoslovila. Neseděly mi modernistické prvky, kdy se Cumberbatch prochází po jevišti v mikině a teplákách, kdy se tam vyskytuje fotoaparát atd. Nemám to rád a kazilo mi to dojem. Ani většina vtípků mi nepřipadala úplně na místě. Herci dělali, co mohli a samozřejmě největší pozornost poutá Hamlet v podání Cumberbatche. Ale i v jeho performanci jsem našel určité věci, které mi vadily - občas mi přišlo, že zbytečně přehrává. Nicméně obzory jsem si rozšířil a o to šlo zejména. :-) (kino Světozor, orig.) ()
To, že dávám jen 4* mi vlastně přijde dost drzé, přece jen je toto zpracování Hamleta na úplně jiné úrovni, než je jakékoli divadlo, které jsem kdy viděla naživo. Tu jednu hvězdičku ubírá zážitek z nepřekonatelného Frankensteina (ne, nevěřím, že někdy uvidím lepší hru, ať už živě, nebo přenos). Nutno vyzdvihnout scénu uzavírající první dějství - BOŽE, TY KONFETY - a nejlepší ztvárnění Ofélie, které jsem kdy viděla (tleskám). Hamlet je báječný a Benedict také (ačkoliv má láska k němu už pominula), ale 5* zkrátka dát nemohu. ()
Zbytnělá kostnatost imperativu klasiky: v této podobě nemá v roce 2015 recyklace Shakespeara žádný smysl. ()
Benedict hrál skvěle, byl překrásný a k sežrání. Nehrál vznešeného, nepochopeného, osudem pronásledovaného introverta, ale pitomce a zbabělce, vlastně jenom ubohého trotla neschopného jakéhokoli jasného činu. Tátu mu zabili a on uměl jenom žvanit a předstírat bláznovství, šaškovat a fackovat se za to, že je k ničemu a ani zabít se nedokáže. Jak příznačné i pro dnešní dobu - je cosi hodně, ale hodně shnilého (nejen) ve státě Dánském... Takže jako diváka si mě ten charakter nezískal. Ale ani nikdo jiný, celá hra je plná pitomců a hlupáků, snad jedině Ofélie by měla bejt jiná, jenomže nebyla, na mladou naivku byla moc stará, pronášejíc temným altem repliky a plácajíc se životem jakoby bez vlastní vůle a vize - prostě taky shnilá a jediný, v čem měla nad Hamleten navrch, bylo, že ona se na rozdíl od něj zasebevraždit dokázala (to ostatně jde dánům dobře dodnes- aspon tem schopnějším:)) Hamletův vztah s Ofélií byl myslím záměrně potlačen, rozhodně nevím, kdo mohl Hamletoviu věřit jeho hysterickou reakci " JÁ jsem ji miloval!!", naopak jeho vztah s Horáciem byl poměrně slušně zdůrazněn a místama jsem si říkala, jestli si náhodou nedají vášnivý polibek. Napadlo mě, jestli režisérka není feministka, protože obě dámy byly takové neženské, podivně androgynní a jednoho z úředníků hrála žena (asi aby se splnila kvota na ženský nebo co) a ta měla celou dobu mužské oblečení a pokud mě pamět neklame, tak i jméno. Hodně se tam křičelo až řvalo (ano, je to divadlo, ale fakt jsem si připadala, že se mě snažej ukřičet:). Scéna byla myslím si hodně bohatá, masívní a propracovaná a kostýmy...mno ... prostě ubohost. Nepostřehla jsem ten umělecký záměr, asi to mělo bejt něco jako kontrast nebo co - text i herectví klasicky shakespearovský a vizuál jakýsi neurčitý, utahaný a celkem bizarní. Přišlo mi to rozhodně úplně samoúčelný bez hlubšího smyslu. Prostě jenom "aby to bylo jiný". Hudbu jsem ocenila, i když jí tam nebylo moc. Trochu jako z nějakýho sci-fi blockbusteru:)) S obsazením černocha jsem se psychicky smířila už dávno, takže jsem to ustála v klidu, ale jeho hlas mě celkem iritoval. Jediná silnější scéna, která mi hnula osrdím, byla scéna, kdy nový král a vrah dostane záchvat špatnýho svědomí a kajícnosti. Tam se mihlo cosi nehmatatelného a neviditelného, co mnou pohnulo, ale jinak nic. Takže za mě: rozhodně bych to chtěla mít v počítači, abych si z toho vystříhala kousky nebo gify s nádherným Benedictem, ale jako divadelní hru už to nikdy vidět nemusím. A na ten zaver, kdy Benedict utne potlesk a ma politickou agitku plnou sentimentalnich blabolu, ktera mi celyho Hamleta v tu ranu zabila, bych nejradeji zapomnela, ale nejak to nejde. ()
Myslím, že pro divadelní představení není nic horšího než když na něj zapomenete v tu chvíli, kdy opustíte kinosál (divadlo). Může to být skvělé, může to být špatné, ale vůbec nejhorší je, když je to nijaké. A Hamlet v režii Lyndsey Turner přesně takový je - nijaký. Dekadentní scéna, které dominuje škála barev od modré k zelené s kulisami a narážkami, které odrážejí tu válečnou epochu, tu současnost, tu alžbětinské období, jak se to zrovna hodí, víceméně beze smyslu (že je hamlet postava z každé doby a v každé době se hraje víme i bez toho). Dekadentní snaha šokovat (tričko s Davidem Bowiem, frak s nápisem king, paroží na jídelním stole), humorně se vloudit (aktovka na zádech, vysoké dveře, minihrad) vyznívají jako módní výstřelky, které nejsou ani na okamžik začleněni do celku jako kompaktního díla. Jsou tam jen pro efekt, pro danou situaci, vlastně narušují a nedávají důvod proč, narážky a absurdní humor tříští původní dialogy, aby se k nim nešetrně vzápětí vrátili a potřeli tak všechno. Celou hru, jak její předlohu, tak vizi režisérky. Skákat od jednoho k druhému, nedá vyniknout modernímu zpracování ani síle původního příběhu. Dochází tak k roztříštěnosti. Z mého pohledu byly také vynechány verše, které jsou podle mého pro Hamleta stěžejní, které dokazují, že to není jen ironický hejsek a žvanil, ale domnívám se, že to vynechání je cílené na to, aby zde byl Hamlet postavou ještě rozporuplnější a tudíž (z pohledu režisérky) modernější. Ze hry tak není vůbec patrný Hamletův vztah k Ofélii, takže když se v závěru trpí pro lásku, uniká vám proč (tedy neuniká, protože to notoricky znáte, ale z hlediska téhle adaptace ano). Když už by hra ke konci měla gradovat, tak jen přihlížíte něčemu, co po třech hodinách snad nemůže být ani finále. Ona vůbec druhá půle je nějaký odskok na procházku nebo co. Cumberbatch je skvělý divadelní herec, jak jsme mohli vidět třeba ve Frankensteinovi, a jeho Hamlet je určitě skvělý, jen to vlastně není moc vidět. Vinou režie, výrazných kulis a megalomanské scény s barevnou estetičností a taky toho, jak řekl můj parťák na NT Live - Cumberbatch hraje s každým, kdo šel zrovna kolem, to to vystihuje asi nejvíc - taková road movie, kde Cumberbatch oběhne všechny postavy, s každou poklábosí, aby pak na konci zemřel. Bez čehokoliv co by ty scény nějak pojilo, divadelně, příběhově (týká se výběru replik a návaznosti), emočně. 50% ()
Můj život je vlastně strašně jednoduchej, protože jsem nikdy neviděla Hamleta v divadle, takže nemám s čím srovnávat a můžu to považovat za skvělou inscenaci. Mělo to krásnou scénu, kulisy, efekty, hudbu (!!) a božího Benedicta. Nechápu lidi, co tomu vyčítají modernost (od Shakespeara jsme se jako lidstvo trochu někam posunuli, tak proč to nereflektovat?!) a vtipy (na mě ty klasický tragédie stejně vždycky působily trochu komicky). Nesedly mi akorát dvě postavy - což je ale jistě jen můj problém. V prvním dějství mě iritovala Ofélie, asi si jí představuju jako víc křehkou mladou naivku. Ve druhé části ale hrála skvěle. Úplně mimo byl ještě hipsterský Horatio, ale jinak tři hodiny dokonalosti. ()
Souhlasím s názory uživatelů, u kterých stojí 3*. Hamleta jsem před pár lety četla, takže jsem šla do kina s menšími znalostmi. Benedict C. hrající již zmiňovaného Hamleta předvedl velmi pozoruhodný výkon, bohužel tomu něco chybělo. Může za to i fakt, že ho mám do paměti vritého jako šíleného detiktiva Sherlocka H., takže když hrál šílence, vpodstatě se mi vybavil právě Sherlock. Slziček na plátně bylo přespříliš, herci ze sebe vydali maximum. Chvílemi mi přišlo, že mezi sebou soutěží, kdo umí lépe plakat a předstírat hysterický záchvat. V této soutěži by jistě o první tři místa bojoval Hamlet, Ofélie a královna. Nemám nic proti netypickým kostýmům ani obsazení černochů, moc mě pobavila scéna, kdy se objevil Oféliin černý bratr Laertes. Ofélie byla slaboduchá již od samého začátku, její milostný vztah s Hamletem byl velmi ochuzen (napadá mě slovo chladný), bláznovství jsem ji uvěřila, lásku však nikoli, to stejné platí u Hamleta. Nejvtipnější roli získal hrobník. Konec záznamu doprovázel bouřlivý potlesk a úklon herců. Závěrečný proslov Benedicta o uprchlících bych vystřihla, protože mi nepřišel vhodný. Politika do divadla opravdu nepatří, lidé se přišli pobavit a odreagovat se, ne rozjímat nad současnou situací. Každý člověk na světě potřebuje pomoc, nejen uprchlíci ze Sýrie, ale i lidé na Ukrajině, o kterých se vůbec nepíše. Proto bych tento divadelní záznam ohodnotila 3*, hudba byla výborná, jen trochu hlasitá. ()
Videné v Barbican. Hamlet bol zahraný bravúrne, ale to sa dalo čakať. Tam bol skôr problém to, či to jeho kolegovia ustoja. Či nebudú zatienení. Podarilo sa, no ako komu. Pre mňa bola najlepšia Ofélia. To ako to Sian Brooke zahrala bolo netradične osviežujúce. Najsilnejší moment bol, keď sa zdvihla od klavíra a oblúkom vyšla dverami von. Zimomriavky som mala až na hlave. Obstojne sekundoval aj Ciarán Hinds, predsa len, dobre zahrať záporáka je ťažšie ako hrdinu. Čaro tomu dodali kulisy, ktoré boli naozaj nádherné a prepracované. A predel medzi prvou a druhou časťou bol famózny. Ale celkovo ma to moc nenadchlo. Priznám sa, že som bola na tom 2x, preto konštatujem, že napriek tomu, že tam hral B.C. to bolo dosť priemerné a slabé, a on sám to miestami prehrával. Komické vsuvky boli dosť násilné a nie veľmi komické. Vyznelo to chladne. Hra, ako celok sa ma nedotkla. Priznám sa, nudila som sa väčšinu času. Jediné nadšenie z toho bolo, že sedím v divadle (a aj to kazili ľudia, čo si prišli oblečení ako keby si odskočili z nákupov alebo z prechádzky so psom). Druhýkrát som tam už "musela" ísť, keďže vrátiť lístky a dostať za ne peniaze je pri ich reklamačnej politike náročný počin. Takže druhé vystúpenie som väčšinu času prespala (rúhanie!, a to som si myslela, že som veľký kultúrny hipster). Ešte šťastie, že sme sedeli hore, takže to nebolo veľmi vidieť. ()
Kdysi jsem shlédla film s (nikdy příliš oblíbeným) Melem Gibsonem a postava Hamleta si mě okamžitě získala. Bylo to asi i tím, že jsem byla v onom "křehkém" pubescentním věku, kdy mnou emoce silně cloumaly a vnitřní rozháranost zvláště u mužů silně mi imponovala. Když jsem pak četla literární předlohu, postava Hamleta mě zcela uchvátila. A po letech přišel Hamlet v podobě a podání, které je tak přesné a tak naplňuje a překonává mé představy, že už nikdy nechci vidět jiného Hamleta! Naštěstí četba má tu výhodu, že ponechává prostor představám. Možná to není spravedlivé k ostatním hercům ani dostatečně kritické k tvůrcům. Jsem si vědoma i toho, že (narozdíl od ostatních děl) nejsem schopna poskytnout náležité ocenění tvůrčí genialitě Shakespeara, když si celé jeho dílo nechávám zastínit jediným mužem, ale našla jsem "svého" Hamleta a našla jsem ho ještě dřív, než jsem představení viděla. ()
Strojený a předstíraný, takový byl Hamlet. A přese dali najít silné momenty, které táhly děj dopředu i když se hodně zadrhával. A možná ještě lepší než rozervaný Benedict, byl mnohem lepší samotná bratro-královrah Ciarán. Svou úlisnou aristokratickou dikcí si ihned získal mé sympatie. O třídu níž, ale pořád ještě vysoko zručně obstála královna a duch/hrobník. Další výkony včetně samotného Hamletu jsou diskutabilní. Tak nějak jsem doufal, že už jsou pryč dávno doby, kdy se herci doslova ždímou z emocí hraničící až s přehráváním. ()
Shakespeare po 3 pivech, sureální.. ()
Tři hodiny absolutně nesnesitelného Cumberbatche, který konečně ukazuje, že neumí hrát. Neustále se proměňující se scénografie jen potvrzuje, že inscenace nejde vůbec do hloubky. Možná vypadá hezky vizuálně, ale příště se raději střelím do hlavy, než sledovat tenhle výsměch divadlu. Přeceňované, bez jakhokoliv směřování k interpretaci. ()
Ani ne týden co se na to člověk podívá sám a už Scala oznamuje, že se to u nich bude promítat. A teď mám dilema. Má cenu to vidět znovu? Divadelní kvalita tomu jistě nelze odepřít a herecké výkony představitelů jsou k pomilování, obzvláště pak samozřejmě Cumberbatchovo ztvárnění dánského prince, jakkoliv na mě bylo kapku víc uřvané. Zásahy do původního scénáře jsou sice viditelné, ale ne nijak zásadní a myslím, že bych je spočítal na prstech jedné ruky, toto se ale musí brát s rezervou, protože na Shakespeara pravděpodobně žádný odborník nejsem. Velmi zajímavé je znatelné dějové zasazení do úplně jiné doby, čemuž napovídají nejen zvolené kostýmy, ale i přítomnost prvků jako samopaly či fotoaparát. S tím mám trochu problém, protože i kdyby to zasadili to futuristické budoucnosti, tak jádro příběhu si prvky své doby zachovává a když už nic jiného, je podivné sledovat šermující se Hamleta a Laerta, kteří by svůj spor mohli klidně (leč méně akčně) vyřešit po oněginovsku. Také je nutné zmínit poměrně nelogickou snahu o diverzitu, kde Voltimanda hraje žena - a stejně jí říkají Voltimande, nebo ostatně již zmíněný Laertes je vyobrazen černým hercem, zatímco jeho sestru Ofélii hraje bílá herečka. Toto všechno je samozřejmě víceméně v pořádku, divadlo není film, ve kterém požaduji vizuální autenticitu a rozhodně bych po ochotnickém divadle ze Senegalu, aby byl herecký ansámbl čistě bílý. Ovšem věřím, že mnohým se to může zdát rušivé a upřímně sourozenectví Laerta a Ofélie jsem hercům nevěřil ne proto, že by hráli špatně ale právě z toho nepatrného důvodu, že tito dva byli rozdílní doslova jako noc a den. ()