• Hennes
    ***

    Gérard Jugnost jak "pan" Yvon. Majitel kadeřnického salonu zažije krušné chvilky svého života, když se jeho dcera Laetitia rozhodne stát herečkou. Ta odjíždí do Paříže, na scéně se objevuje její matka, kterou 15 let neviděla. Laetitia se dozvídá, že Yvon není pravý otec a ten ke všemu svým tvrdohlavým postupem, že dcera bude stejně jako on vlastnit kadeřnický salon, o ni postupně přichází, Vliv má i matka, která se o dceru nestarala a dnes jí "vymývá" mozek. Vše nakonec končí šťastně a Yvon získává svou dceru i s vnučkou zpět "pod svá křídla". Herecký výkon Jugnota posunuje příběh do snesitelného průměru.(25.9.2011)

  • Oskar
    ***

    Konzervativní otec úzkostlivě hlídá dospívající dceru ve snaze uchránit ji před dravými vlčáky z řad jejích vrstevníků. No ovšem, že to už tu bylo. Mockrát. Už v době Četníka ze Saint Tropez to byla otřepaná zápletka, ale fungovala díky kreaci Louise DeFunés. A podobně je to v Největší ženské naději. Gérard Jugnot je kouzelný. Věčně poplašený holič (s nezbytným příčeskem), který leze po zdi zděšením, kdykoli jeho dcerka vystrčí nos z kadeřnictví nebo se cestou ze školy jakkoli vychýlí ze stanovené trasy. A co teprve, když se chce stát herečkou... Scény, kde se Jugnot nevyskytuje, ukazují jednoznačně, čím by byl film bez něj: nepřekvapivou tragikomedií plnou scénáristickým klišé. Takhle je to docela milá komedie, ovšem výsostně televizní. Nemůžu uvěřit, že jsou Francouzi ochotní se na tak všední příběh štrachat až do kina. 60%(21.2.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace