Obsahy(1)
Píše se rok 2000 a svět ovládá Globální unie a její prezidentka. Rakouský nově zvolený premiér vyhlásí ve své inaugurační řeči samostatnost, nařídí svým spoluobčanům, aby zničili své čtyřjazyčné občanské průkazy vydané Spojenci a začne diskutovat o příspěvku Rakouska do rozpočtu Globální unie. To je ovšem neslýchaná drzost, je obviněn z porušení „světového míru" a předvolán před světový soud. Ten přistane v raketě přímo před Schönbrunnem a zahájí složitý proces, ve kterém Rakousko dokazuje, jak je mírumilovné, že jak v roce 1914, tak 1938 vůbec nechtělo zahájit válku a nebylo na straně útočníků, dokazuje to i Mozartovou hudbou, rakouskými víny, valčíky, sladkostmi, pohořími, Marií Terezií atd. Rakousko je nicméně shledáno vinným , ale před vyhlášením rozsudku je objevena Moskevská deklarace podepsaná Stalinem, Rooseveltem a Churchillem z roku 1943, která zásadně mění pohled na věc. Dostane Rakousko šanci na nezávislost?
Politická sci-fi satira, natočená v Rakousku v době, kdy ještě bylo po válce pod okupační správou čtyř vítězných mocností a nebylo samostatné. Film byl přijat do soutěže na festivalu v Cannes v roce 1953. (Peabody)
(více)Recenze (5)
Zlatá Palma - výběr ()
Rakouska propagandisticka sci-fi zbesilost. Josef Meinrad v roli prezidenta vyhlasi proti vuli protektoratnich mocnosti (USA, VB, Francie a SSSR) nezavislost Rakouska, coz se vsak nelibi mocnostem a predevsim Globalni unii a jeji feministicke prezidentce, ktera to poklada za vyhlaseni valky. Rakousko ted stoji pred soudem dejin a Meinrad spolu s muzei, filmovym archivem, herci Burgtheatru a predevsim vybavenim Hofburgu a Schönbrunnu se snazi vsechny presvedcit o tom, ze dunajska republika byla vlastne vzdy mirumilovnym statem, jehoz obcane vzdy preferovali chlastani, tanceni a dvornost. Mozart, Sissi a vyber z nejlepsich operet a klasicke hudby nesmi chybet, to vse za dozoru futupolicie v gumovych oblecich, sverazne televize a hlasky o tom, ze Stalin by mel v zajmu miru taky ozenit sveho syna. Vrele doporucuji vsem, koho neodradi nemcina:-P ()
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 24: RAKOUSKO: Po víc než měsíci jsem se vrátil k rozjetému sci-fi maratonu a dal si tentokrát nejstarší kousek z aktuálního výběru, pocházející z Rakouska (hlouběji do historie v rámci lokálních žánrových výtvorů /mimo už převažně viděné TOP klasiky/ snad ani raději nepůjdu)... Věřím, že ve své době byl snímek natáčen s dobrým úmyslem, vidím jistou kreativitu, jen už 1. April 2000 dle mého názoru hodně zestárl a působí těsně poválečným zpracováním budoucnosti nejen skrze roboty v ozrutných skafandrech či současně vznešené kostýmy vrchních politiků příliš úsměvně. O moc lépe a seriózněji s odstupem let nevyzní ani menší reflexe národní minulostí spojená s pompézním pyšněním se národními úspěchy, kulturou, uměním a rakouskými velikány, když se takto natahovaný film s politickým tématem začne stávat v nejedné scéně málem až národní hudební estrádou... jak mě to první živé hudební číslo kdesi po půlhodině hodně potěšilo nebo cirkusová scéna s koňmi je vizuálně skvěle nasnímaná, nekonečné (a taky divně prostříhané) ukázky z operet mě už ke konci nebraly. Herecky to trošku táhne sympatický Josef Meinrad, zajímavé bylo vidět i nezvykle mladého Curda Jürgense, no jak film plynul, zjistil jsem, že víc mě upoutal kdyžtak nějakou zajímavostí nebo z času na čas konkrétní (často jen kratší) scénou, než jako celek. Zkrátka se mi viděl málo atraktivní jak v případné výpovědi či zpracování futuristicky orientovaného námětu, tak v rovině filmové zábavy (včetně možného bizáru). [50%] ()
Zábavná taškařice orámovaná sci-fi příběhem, ale to je jen berlička pro alegorii Rakouska po 2. světové válce. V první řadě je to totiž komedie - dobová, možná zastaralá, ale stále zábavná. Nejkomičtější jsou ony výjevy z budoucnosti: rakety, policie v obřích gumových skafandrech, Globální unie... Je příliš přísné tvrdit, že jde o "propagandu" - spíš o takovou dobráckou agitaci za rakouskou věc. Naštěstí se plné autonomie tato nádherná země dočkala už tři roky po natočení tohoto filmu a nemusela čekat půl století až do roku 2000. Je to film zbytečně dlouhý, příliš naivní, opakujícími se motivy dokonce až unavující, ale asi jsem ovlivněn svým nostalgickým obdivem k Rakousko-Uhersku, proto jsou pro mě rakouské dějiny a obrovské, ohromující kulturní dědictví hodny obdivu. Není bez zajímavosti, že film Rakušany jasně líčí tak podobné Čechům - až na tu kultivovanost, v té máme co dohánět. Není však lepšího dokladu provázanosti našich dvou zemí než skutečnost, že hrdinného rakouského prezidenta představuje vídeňský rodák, který vystupoval pod jménem Josef Meinrad, ale ale narodil se jako Josef Moučka. Takže asi tak. ()
ocenenia : MFF Cannes 1953 - Nominácia na 1. cenu ()