Cathy Tippel
A Girl Called Katy Tippel
Režie:
Paul VerhoevenScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jan de BontHudba:
Rogier van OtterlooHrají:
Monique van de Ven, Rutger Hauer, Fons Rademakers, Dora van der Groen, Peter Faber, Theu Boermans, Nelly Frijda, Truus Dekker, Andrea Domburg, Hero Muller (více)Recenze (25)
Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle... ()
The passion of Bergman... The boldness of Felini... The epic sweep of Bertolucci... Ke Keetje Tippel jsem přistupoval jako k "Popelce pro dospělé" a tahle očekávání byla dostatečně naplněna - příběh není o nic složitější a ani dramatičtější, akorát ideologicky převrácený: zatímco Popelka jela vstříc kapitalismu, titulní hrdinka Verhoevenova raného díla ho naopak odsoudí. Jak je u Verhoevena zvykem, nechybí sexuálně otevřené scény - libůstka v podobě análního znásilnění a dokonce viditelný, i když ve stínu, penis v erekci. Sex nepůsobí vzrušivě, naopak jsou zde vylíčeny jeho stinné stránky, ale poprvé jsem měl u Verhoevena pocit, že je tady tak nějak navíc a film by se obešel i bez něj. Filmu na působivosti přidává závěrečný dovětek o vycházení ze skutečných událostí, věrná a krásná výprava a dokonalé kamerové kompozice koho jiného než Jana de Bonta a strhující herecký výkon Monique van de Venové, která je tím nejlepším na celém snímku. Naopak body ubírá krátká stopáž (protože něktěre motivy by si zasloužily větší rozpracování), nedostatečné vykreslení vedlejších postav, černobílost a pocit scénáristické chtěnosti v počátcích filmu při hrdinčině střídání zaměstnání a neodpustitelná zkratkovitost. Ve výsledku asi zatím nejslabší holandský Paul Verhoeven, ale pořád stojí za pozornost. ()
Tak tohle je ta jedna z Popelek, s kterou bych se ráda sešla osobně, ale žel už to není možné. Myslím, že ten život v některých směrech byl možná ještě horší, ale i tak mně úplně stačily tyhle drsné záběry, někdy silně na hraně snesitelnosti, kdy jsem měla chuť použít rychloposuv. Snad jen díky jejímu bojovnému duchu, který z filmu jasně vyplývá, se její život nakonec mohl ubírat jiným směrem. Normálně bych asi váhala s vyšším hodnocením, ale právě dovětek v závěru mě posunul o tu jednu hvězdu nahoru. Vůbec si totiž nedovedu představit, jak bych život v tom sklepě a s rodiči, potažmo i sestrou, které mě psychicky deptali svým chováním, zvládla já...brrr. ()
Lehkou rukou natočený film o těžkém životě. Ne tolik strhující jako Turks fruit, přesto velmi zábavný a díky Paulovi a Monique nádherně živelný snímek. ()
Oranžský voják je nacionalistické, pochvalné dílo, Keetje Tippel je taktéž film, jenž bude mít větší hodnotu pro Holanďany, než ostatní, ovšem už o něm určitě nejde říct, že by něco "chválil". Snímek s jistou dávkou cynismu a naturalismu, Paulu Verhoevenovi vlastní, popisuje konec 19. století a patriarchální svět v němž všemu vládnou peníze a muži, kteří je mají. Keetje, jakožto chudá žena, má v životě jen jediné a to svou krásu, bez ní by neměla větší cenu než mezek, do úmoru pracující na poli. Ač je tento snímek pevně zakořeněn v reálných událostech, nezdál se mi dramaticky výrazně nadprůměrný, pár slušných momentů a kvalitní herectví Monique van de Ven u mě skóruje tentokrát "jen" na 6/10 ()
Stejně jako v o 2 roky starším Turks fruit se v hlavních rolích objevila dvojice Monique van de Ven + Rutger Hauer, která podala slušné herecké výkony, přestože větší pozornost byla zaměřena na hlavní hrdinku, jejíž představitelka znovu ukázala talent pro přirozenost (někdy mi tím její postava až vadila). Ale pro mě je tenhle film hlavně o příběhu. Jasně, najde se tam pár prasečinek a naturálních scén, ale ty už považuju pro Verhoevena jako typické režijní prvky (sám jsem překvapený, jak se mi posunulo vnímání těchto věcí od zhlédnutí výše zmíněného Turks fruit) a naopak, napomáhaly ještě k větší autenticitě, která je vůbec největší výsadou tohoto filmu. Pro někoho možná značně cynický, ale reálně a bez nějakých serepetiček ukázaný život v tehdejší době je nesmírně zajímavý a tvrdost tehdejšího žití zase působivé. Navíc to všechno pěkně podtrhává tvrzení tvůrců o natočení dle skutečném příběhu, který se stal (a já budu možná naivní, ale uvěřím jim to :-) ). Ne všechno mi úplně sedlo, ale 4* si tento film bezpochyby zaslouží. ()
Kvalitna cervena kniznica s prvkami typickymi pre Verhoevenovu tvorbu (explicitna nahota, nejake to znasilnenicko). Stale je vsak este vidiet, ze majster sa iba dostaval do formy 7/10 ()
Po obsahovej a dramatickej stránke troška slabšie ako predchádzajúci snímok tandemu Monique van de Ven - Rutger Hauer (Turks fruit), ale stále dosť dobré na to, aby som bol nadšený a nútený nad snímkom dlho premýšľať. Tým skôr, že námet čerpá zo skutočnej udalosti. Úžasné koľko zaujímavých ľudských príbehov, ktorými aktérmi sú obyčajní ľudia, sa ukrýva v prachu večnosti... Film okrem iného veľmi surovo a natvrdo poukáže na odvrátenú tvár človečenstva a čo je hlavným ťahúňom ľudskej podstaty už od jej vzniku - sex, moc, peniaze, sex... Inak chúďa Keetje, s takými rodičmi a sestrou akých mala, to veru nemala ľahké. O to hrejivejšie je, že sa jej z tej hnusoby a špiny podarilo vymaniť. 85/100 ()
Paulova rozprávka o tom, ako chudobná Nell ku šťastiu, peniazom, láske a Nobelovke došla. Monique zase neohrabaná a živelná, pritom ale tak okúzlujúca. ()
Nadčasový pľuvanec do tváre kapitalistickej spoločnosti a historický predobraz Showgirls. Tak ako striptérka Nomi, musí aj prostitútka Keetje prejsť cestou poníženia a vzostupu k vykúpeniu v podobe nejednoznačnej výhry nad osudom. Ibaže kým Nomi opúšťa svet smotánky ako ikona z billboardu a vracia sa tam, kde začala svoju púť, Keetje zostane lacnou kurvou v drahom oblečení, parazitujúcou na mužovi, ktorý ju vydržiava. ()
Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděného Oražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, zavání v pár scénách nečekaně až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem a spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesal, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil i můj oblíbený Peter Faber v rozsahově menší, přesto významné vedlejší roli malíře a fotografa (navíc byl tu i nebývale vtipný :)). [75%] ()
Keetje pochádza z mnohopočetnej chudobnej rodiny a všemožne sa snaží vymaniť z tohto prostredia. Paul Verhoeven sa z jej osudom nemazná, ponúka divákovi skutočný príbeh a odvážnu exkurziu amsterdamskej spoločnosti konca 19. storočia. A to doslova. Zatial som sa nestretol z jeho holandskou tvorbou a je načase to zmeniť. ()
V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. ()
Verhoevenova raná tvorba. Tentokrát něco z historie holandského revolučního hnutí. Mladá a krásná Keetje moc touží žít ve vysoké společnosti, ale v srdci zůstává bojovnicí za práva dělníků a pracujících. Slušná exkurze do historického Nizozemí, kde se podmínky obyčejných lidí hodně podobají středověku. ()
Líbezná Monique van den Ven ztvárnila roli mladičké, nevinné a chudé Keetje, která se z drsných poměrů na okrajích společnosti vyšvihne v sebevědomou dámu, která snad nakonec dosáhne svého štěstí? Pomůže jí k tomu její krása. Avšak krása může být i přítěží - protože chlapi ji chtějí a ženy závidí... Příjemný snímek, nijak dramatický ani efektní, ale reálný a poetický. Verhoeven se nebojí ukazovat otevřené scény, nahotu a drsnost, když je to potřeba. Filmu jsem dělal české titulky, a tak jsem si s ním užil trošičku více času než při běžném shlédnutí. Bavilo mě to, protože je to filmeček zajímavý. Malý, trochu komornější, mohl být údernější a některé motivy či postavy by si jistě zasloužily větší prostor, ale celkový dojem je pozitivní. ()
Maloco holandskych filmov poznam, toto je ale jeden z nich. pre mna este lepsie ako Turks Fruit, fakt vyborne dielo, Verhoeven je rezisersky talent, skoda, ze uz nic nenatoci : 89 % ()
Historický příběh vycházející v životního příběhu Neel Doff. Mladá Keetje se z rodinou přestěhuje ke konci 19. století z chudého venkova do Amsterodamu v naději, že si najdou živobytí. Sestra se stala prostitukou, Keetje po úprku z továrny pracuje v kloboučnictví, než je znásilněna jejím majitelem (nebyl by to Verhoeven, aby do záběru vpadla silueta ztopořeného penisu a po aktu si ho útočník otře od krve s hláškou „Tak přeci jsem byl tvůj první“). Nakonec se pod tlakem matky musí uchýlit k prostituci, aby pak potkala zajímavého muže. Tento film opět svádí po Turks Fruit Rutgera Hauera a Monique van den Ven, akorát Hauer se objevuje až v polovině filmu a jeho role není až tak velká. Na svoji dobu to byl nejdražší nizozemský film, jehož rekord pak hned Verhoeven překonal svým dalším filmem. 7/10 ()
Každý nejako začínal. Aj slávny Verhoeven. Ale softporňácka pseudohistorická dráma je riadne uletené kafe. Samé nesympatické postavy, každý druhý chlap je nadržanec a hlavná postava spolu so sestrou rozťahujú nohy ako na bežiacom páse. Nepotrebujem pozerať na Hauerov holý zadok. Do toho dokonca aj niekoľko nechutností ala utieranie zadkov. A sociálne nepokoje na pozadí sú iba taká nepodstatná vsuvka, ktorá sa s času na čas objavuje, ale veľká váha sa jej neprikladá. Takmer všetko pôsobí nevieryhodne až uletene. Ako vravím, každý nejako začínal. ()
Venkovská husička Keetje, se rozkoukává ve špíně a hnusu velkoměsta, na sklonku 19.století.A holka je poměrně šikovná, rozkoukávání jí dlouho netrvá a popularita jejího klína ji zanedlouho vyhupsne po společenském žebříčku. Svým způsobem až pohádkový Verhoeven ..i to znásilněníčko, je tady jen jedno ! ()
Tak trochu jiná Pretty Woman. Samozřejmě mnohem špinavěji a explicitně zpracované. ()