L'incredibile storia dell'isola delle rose
Rose Island
Režie:
Sydney SibiliaKamera:
Valerio AzzaliHudba:
Michele BragaHrají:
Elio Germano, Fabrizio Bentivoglio, Tom Wlaschiha, Luca Zingaretti, François Cluzet, Matilda De Angelis, Ascanio Balbo, Frank Gerrish, Marco Pancrazi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Giorgio Rosa si v roce 1968 troufl u pobřeží Rimini založit vlastní mikrostát, který splňoval sny a naplňoval ambice jeho generace. Podle skutečné události. (Netflix)
Recenze (89)
Americký anarchistický filozof Hakim Bey hovorí, že v dnešnom zosieťovanom svete je možné vytvoriť ostrov pozitívnej slobodnej deviácie len v okách medzi sieťami. Čím je sieť hustejšia, tým ťažšie je možné takýto priestor nájsť. Jeho existencia je však možná len na určitú dobu. Kým si vytvorenú možnosť slobodného prejavenia sa nevšimnú mocní a pod rôznymi zámienkami ju nezlikvidujú. Preto je možné takéto slobodné miesta nazvať len ako Dočasné autonómne zóny. Nikdy nie trvalé. Ružový ostrov vtipne a s nadhľadom popisuje jeden z takýchto prípadov. Vrátane trpkého konca, ktorý zároveň znamenal doposiaľ jedinú zahraničnú vojenskú inváziu Talianskej republiky. A dal tak filmu, pravdivú a zároveň vtipne tragikomickú bodku za túžbou po slobode. ()
Vtipné, chytré, prostě docela dobrej filmovej frajírek. ()
Letošní rok je pro mě rokem italských filmů. Letos mě toitiž Italové nejednou krát přesvědčili o tom, že jejich filmy nemusí být jen o řevu a temperamentu. Třeba u Rose Island jsem nenašel jedinou vysloveně ukřičenou scénu. Naopak jsem se potkal s dobrým nápadem a místy dechberoucím zpracováním. Nejlepší moment byl hned v úvodu, kde hlavní hrdina v Imole na dráze přijde na to, jak vytvořit svůj vlastní svět a v pozadí hraje legendární Hey Joe od Jimmyho Hendrixe. Tady jsem věděl, že koukám na něco jedinečného. A ač to s filmem pak bylo jak na houpačce, tak vesměs to byla vysloveně podařená filmová událost. ()
Italské feel good drama podle skutečné události. Ten humor mě nebavil (karikatury politiků), stejně jako motiv boje s byrokratickým aparátem a idea vlastního svobodného státu se bohužel nijak zvlášť nerozvíjela. Jako bylo fajn, že si natiskli vlastní pasy a prachy a nápisy v esperantu, ale taky mi to pořád přišlo jen jako diskotéka na moři. ()
„Proč hledáte vodu uprostřed moře?“ Aneb jak může dopadnout střet 6 statečných a proradné, zkostnatělé italské vlády, která si nemůže dovolit něco nekontrolovat…Obvykle se až na výjimky podobným filmům „dle skutečných událostí“ raději vyhýbám, ale tak nějak jsem podvědomě věřil, že mě Italové nezklamou. Důvěra splacena! Ne že by to byla třeskutě směšná komedie, který by ve mně, co chvíli vyvolávala hurónský smích, to zase ne, ale jako originální, převážně pohodová, poměrně zábavná a místy i opravdu vtipná podívaná to funguje zdařile. A to natolik, že tomu rádi odpustíte i ty karikatury vládních představitelů a navrch porci naivity (vždyť to má přece ten přesah…ne?). Za mě to budou solidní 4*. „Abych to urychlil, použil jsem místo sedadel babiččin gauč. Stejně je už mrtvá.“ - „Margherita zemřela?!“ - „Před 2 měsíci. Náš rozchod ji sebral.“ - „Vždyť jsme se rozešli už před 3 lety!“ - „No, pomalu skomírala.“ - „Giorgio!“ - „Připomeneš mi, proč jsme se rozešli?“ - „Protože být s tebou je příliš riskantní.“ - „Musíš riskovat, pokud chceš změnit svět.“ ()
Popravdě jsem neměl o příběhu Giorgia Rosa tušení a nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového opravdu stalo. Film zaujme velmi rychle a i díky povedenému soundtracku se vryje pod kůži... Send me a postcard, darling! Send me a postcard now! :) ()
"Ty mě vozíš po městě a nemáš ani řidičák?" "Nenutil jsem tě abys jela, ne? Travalas na tom." "Trvala?" "Jasně. Nikdy bych tě přece bez souhlasu nevozil po Boloni v ručně postaveném autě bez espézetky, bez řidičáku, a navíc opilej." ______ Welp, evropský Netflix je stále víc divácky atraktivnější. Již nějakej ten pátek jsem neviděl zábavnější feel-good komedii z koprodukce Itálie a Francie, která disponuje tak originální a nepředvídatelnou premisou, nečekaně inspirovanou na základě těžko uvěřitelných skutečných událostí. 'Rose Island' je v podstatě taková pošetilá robinsonáda naruby - laicky řečeno anarchistická hořkosladká retro satira z éry květinových dětí, která nápaditě rámuje bizarní příběh o sortě amatérů, kteří se nehodlají svázat společenskými buržoazními konvencemi, a spontánně si vytvoří vlastní nezávislý stát uprostřed vod Jaderského moře, kde nepanují žádná konstituční pravidla, a který představuje jakousi pomyslnou oázu svobody.... Snímek evidentně rezignuje na jakoukoliv dramatizaci, a zcela dobrovolně se poddává excentrické bujarosti a sentimentálním absurditám - ve vypravěčské intonaci jde o žoviální anti-establishment výsměch vysoké politice, který svou inspirativní symbolikou o 'Don Quijotském' boji s větrnými mlýny (které ztělesňuje vládní jurisdikce), hledání neomezené svobody a idealistické utopie, bezprecedentně zahřeje u srdíčka. 'Rose Island' sice nevzbuzuje kdejaký markantní ambice, jenže stěžejním účelem bylo svou groteskností pobavit - což se režiséru Sydney Sibiliovi vydařilo na výbornou - já sám čas od času sporadicky potřebuju vypnout mozek a unášet se na temperamentních vlnách podmanivýho optimismu - mnohdy není potřeba víc. Casting je mimochodem neskutečně charismatický.... // VERDIKT: svět patří snílkům UwU // ()
No čo sa človek nedozvie. Určite by ma nenapadlo, že jediná úspešná námorná invázia Talianska bol námorný útok na úbohú plošinku o rozlohe 400 metrov štvorcových. Na mieste OSN by som vydal rezolúciu o neoprávnenom útoku, na defacto slobodný štát. Medzinárodné vody sú holt medzinárodné vody. Život píše tie najkrajšie príbehy, pričom aj tu platí, kde je vôľa, tam je všetko možné. Na slabší nadpriemer akurát. 70/100 ()
Talianský inžiniér Giorgio Rosa sa v roku 1968 rozhodol neďaleko Rimini založiť svoj vlastný mikroštát. Na Jadranskom mori postavil plošinu o rozlohe 400 štvorcových metrov, ktorú nazval Rose Island. Účelom bolo stvorenie malého raja, v ktorom mohol byť každý jedinec slobodný a sám sebou. Téma je dostatočne zaujímavá a tak sa ani nečudujem, že sa našiel niekto (Sydney Sibilia), kto mu vdýchol filmovú podobu. Množstvu organizačno-funkčných vecí ohľadne samotného ostrova sa snímka príliš do hĺbky nevenuje, čo by ma osobne dosť zaujímalo. Filmové spracovanie je skôr takou príjemnou atmosferickou záležitosťou na letné dni, s milým idealistickým závanom. Pokiaľ Rose Island pojmete s väčším nadhľadom, dokážete si ho užiť. Pravdepodobne ale aj rýchlo zabudnete. ()
Skvělé, originální, vtipné! ()
Obdobie detí ruží ovládlo psychiku mladých ľudí aj v Taliansku a tak si mysleli, že svojim idealizmom niečo zmenia. A taký je aj tento film, o niečom neuskutočniteľnom, nereálnom, vlastne až komunistickom. Veď aj komunizmus je ideológia o ideálnom štáte a vieme ako to dopadlo. ()
Viděl jsem několik letošních italských filmů (některé na online Filmovém festivalu italských filmů v Praze) a většina jich byla vynikající. Toto je taková chytře napsaná oddechovka s pomalým rozjezdem. Někdy se může rodina skládat s pyšného inženýra, alkoholika se záští ke kalabrijským mužům, těhotné barmanka a německého dezertéra. Kdybych žil v té době, požádal bych o občanství. Je to zatraceně vtipný příběh. Vznikl podle skutečných událostí z konce 60. let minulého století. Hrdina vlastně navázal utopii Thomase Morea. Hrdina působí dojmem verneovského snílka mimo realitu. Doporučuji si pustit o něco lepší podobný film z roku 2009 Piráti na vlnách. Hudební stránka filmu sestává z působivých hlavně italských písní z 60. let. Situace jsou buď komické, až groteskně výstřední nebo závažnější, patetické a sentimentální. Do toho hrdina řeší složité vztahy s otcem a bývalou láskou (Matilda De Angelisová známá z minisérie Mělas to vědět). Vedlejší postavy nejsou moc vykreslené. Diskotéka zůstává také jen povrchně vykreslena bez hlubších souvislostí tehdejší doby. ()
Zábavné, sympatické, milé, v závěru mrazivé. Bitva Davida s Goliášem, o které jsem nic nevěděla. Pěkný film s výborným soundtrackem, není to typická potřeštěná italská komedie, přesto mě v mnoha momentech výborně pobavila. Osobně mě nejvíc rozesmál trosečník a pochopitelně myšlenka vlastníctví svého "ostrova", kde budou platit má pravidla, se mi velmi pozdává. Tohle musela být v šedesatkách solidní šleha pro páprdy... ()
Zábavná dráma a smutná komédia. Film podľa skutočnej udalosti sa javí na prvý pohľad ako neuveriteľný, ale koľkých z nás už podobný nápad dostali..? Kdesi pod kožou však snímok rozpráva o vnútornej slobode človeka a to je silné memento. ()
Změnit svět. Nebo se o to alespoň pokusit. Feel-good film roku. ()
Oukej, tohle mě teda asi taky minulo. ()
Krásnej idealismus, bez kterýho by tenhle svět chcípnul na úbytě. Filmově dobře zpracované. ()
příjemné retro,které dokáže nejednou vyvolat úsměv,ale už se mu úplně nedaří dosáhnout toho aby divák hlavním hrdinům opravdu fandil a nebo s nimi soucítil.Jo to tak alespoň měl a určitě to nebylo proto,že by hlavní postava a její kamarádi nebyla sympatická.Giorgio je naivní idealista a jakkoliv jeho myšlenka byla předem určena k zániku,klobouk dolů,že se o to aspoň pokusil...60% ()
Giorgio Rosa, to musel byť riadny týpek! :) Ale nápad mal fakt zaujímavý, hoci to pôsobilo skôr ako nejaký impulzívny experiment, a nie ako dômyselne premyslené "založenie nového štátu". Filmové spracovanie tohto bizarného príbehu ma bavilo, hoci toho sarkastického humoru by som uvítal kľudne viacej. Čo sa mi nepáčilo, tak až príliš veľa tých politických "vsuviek", bez ktorých by to síce nešlo, ale zbytočne bol na to kladený veľký dôraz. Každopádne, zaujímavý kúsok, až sa človek na konci zamýšľa, že prečo to Taliansku tak strašne vadilo. Ale asi sa báli, že to bude až príliš veľký precedens. No aspoň necelý rok si užila Repubblica dell'Isola delle Rose svoju slávu :) ()
skvele vymyslene, dobri herci, ale na scenari a ostrove by to chtelo trosku pridat ;-) ()