Turks fruit

Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film (04.08.2004)

Scénář: Gerard Soeteman .. Staré prase Paul Verhoeven ještě s mladistvým nábojem a kontroverzní razancí. Po krátké úvodní sekvenci, protkaná několika brutálními vraždami, jsem dostal neblahý pocit, zda nepůjde o evropský předobraz Henryho. Byl to však omyl. Turks Fruit není o vraždění. Naopak je plný zadků, hoven, penisů, červů, prsou či zvratků a s tím souvisejících (ne)přirozeně znechucujících situací. Avšak má také obstojný příběh dvou mladých lidí - sexem posedlého sochaře a jedné roztomilé, lehce šílející zrzečky - v kolotoči svobodomyslných situací. Vykreslen je sice veskrze povrchně, ale minimálně po tělesné stránce funkčně. Tady mohl Verhoeven více zapracovat, protože dějové vyústění pak není i přes svoji podstatu tolik působivé. Co nezvládl on naštěstí dohání herci, zvláště výtečný bohém Rutger Hauer má jednoznačné plus, za otevřené podání své postavy. (26.11.2007)

Provokativní to bylo. Dobře zahrané taky, ale nějak mě to neoslovilo. Ke konci už jsem se docela nudil. Nejlepší z celýho filmu byl otec na křesle pobrukující si melodii z gramofonu. (15.10.2009)

Turecký med -- Vyhlášen nejlepším holandským filmem století -- Spontánní a živelné, provokující, bezchybně zahrané. Nemusí sednout každému, ale pro mě bez debaty nejlepší a nejemocionálnější Verhoeven. P.S. Pískový panák na pláži... (25.12.2006)

Jak hodnotit tohle otevřené, náladové a místy lehce kontroverzní "něco"? Popravdě řečeno - dosti rozporuplně. Na jednu stranu film zobrazuje živelný vztah dvou nespoutaných lidí (Eric - sympaťák, u něhož se člověku může zdát, že stále myslí jen na to jedno - a Olga - s přibývajícími minutami čím dál víc nesympatická hysterka), kteří si umějí užívat života a jeden druhého - na stranu druhou je zde však patrná jakási citová odtažitost - jejich vztah je převážně tělesný, třebaže je poznat, že spolu téměř dokonale "souznějí" ve všech směrech (tedy alespoň nějaký čas) - jenže chybí tak trochu "hlubší pohled", aby je člověk mohl politovat nebo se s nimi radovat - vše je na povrchu, odtažité, nenechá nahlédnout do nitra. Je sice jasné, že Olga je Ericova životní láska a on ji miluje tak, jak jen lze někoho milovat (např. krásná a všeříkající scéna na začátku jejich vztahu, kdy si on potichu sedne k posteli a pozoruje ji, spící) - avšak snímek celkově opravdu působí spíše chladně (i přes chvilky štěstí třeba na pláži), člověk ho pozoruje tak trochu z uctivé vzdálenosti. Takže závěr, třebaže velmi smutný, tak nějak prošumí. Pocit zhnusení z lidské povahy, tělesnosti a pomíjivosti ale zůstane. (29.01.2007)

Moje první setkání s holandskou produkcí Paula Verhoevena. Hodně živelné, místy mi to přípomínalo české sedmdesátky, ovšem ty nikdy nebyly tak dekadentní. Zatímco v časech pozdějších nechal Verhoeven penis Rutgera Hauera reflektovat pouze jako stín na zdi (FLESH+BLOOD), tady ho nechá vrnět svým ohanbím v každé druhé scéně a Hauer zřejmě vůbec netuší, že o 20 let později bude hrát v hollywoodu slepého samuraje. Krome Hauera a Verhoevena tu (za kamerou) stál i Jan de Bont (režisér SPEED, TWISTER). (14.11.2016)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (11.09.2011)

Věděl jsem, že Verhoeven je známý prasák a čuňák, netušil jsem však, že byl v počátcích své tvorby navíc ještě mírně zvrácené hovado. Turecký med již od počátku šokuje neskrývanou huňatou promiskuitou, aby se proměnil v příběh pravé lásky, ve filmu ne tak často tímto způsobem zobrazované. Naštěstí se jedná o evropský film, protože v Americe bychom o to vše (zajímavé) byli značně ochuzeni. (14.05.2012)

Paul Verhoeven rád šokoval už za mlada a takový Základní instinkt je oproti Turks fruit vlastně docela slabá káva (abych uvedl příklad - nedokážu si představit, že v americkém trháku by Douglas přímo v záběru kamery zkoumal stolici Stoneové - to aby bylo jasno, co vás tady může potkat). Jinak příběh lásky bohémského umělce a mladé lehce šílené dívky je natočen i zahrán opravdu působivě - jakpak by ne, když se tu setkal trojlístek budoucích úspěšných hollywoodských tvůrců - kromě Verhoevena za kamerou Jan De Bont, před ní uhrančivý Rutger Hauer. Rozhodně to není nic pro přecitlivělé povahy - ale to vlastně není asi žádný Paulův snímek... (15.07.2006)

Vsadím se, že nejsem jediným divákem, jenž byl tak překvapen Verhoevenou vyspělou režií (střih a tempo filmu mi přijdou modernější než jsem na 70. léta zvyklý) a sebevědomým prosazováním "toho", čemuž později u Verhoevena říkáme "poznávací znamení" (otevřená sexualita, brutalita, úchylnost, perverze). Když k tomu přidáme brilantně napsanou postavu bohémského sochaře Erica vyjde z toho mix podivných zvláštností, které dokáží být zároveň podivné, až znepokojivé, ale přitom uvnitř jaksi lidsky přirozené. Turecký med je neobyčejný, místy úchylný film, ale přesto to není žádná Lynchovina, dokážeme postavy chápat, při třoše snahy se s nimi i stotožnit, a proto nakonec funguje i emocionálně vážnější závěr... 8/10 (05.09.2012)

Když je nějakej film slavnej hlavně tim, že je tzv. kontroverzní, tak je to obvykle naprostá sračka, na kterou se nedá koukat. V případě týhle podivný romantický komedie říznutý fekál pornem to platí tak napůl. Sice jsem to dokoukal, ale moc se mi to nelíbilo. Jestli je tohle "nejlepší holandskej film století", tak teda potěš koště. Já bych to viděl spíš někam na festival "otrlého diváka". Pokud máte rádi úchylný filmy, u kterejch nevíte, jestli se máte smát, nebo se jít vyblejt, tak vám Tureckej med vřele doporučuju. (24.08.2017)

Jednu za Hauera, jednu za to, jak elegantně parkoval kolo, jednu za maminku a jednu za tu pěkně rozvernou nevázanost. (20.03.2007)

Turks fruit je o vášnivém a bohémském vztahu 2 vzájemně se milujících lidí ozvláštněný erotickými, nechutnými a absurdními výjevy (na scény např. houpání kočárku při milování, prozkoumávání partnerčiny stolice či vylití vody na tchána v rouše Adamově, jen tak nezapomenu :-) ). Hlavní dvojice byla výborně zahraná a přestože mně jejich charaktery příliš sympatické nebyly, fandil jsem jim a také si oblíbil svérázného otce Olgy. Přiznám se, že ten konec mě docela dost překvapil a sám o sobě vrhl na film trochu jiné (z mého pohledu ještě zajímavější) světlo. Verhoevenovo úsilí hodnotím 4*, i když tento snímek zřejmě nebude pro širší divácké spektrum. (08.03.2011)

Holanďan Paul Verhoeven vždycky rád škádlil (hlavně zaoceánské) cenzory. Když se do toho nicméně téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. Než však chlapík, který má doktorát z matematiky a fyziky, do Ameriky vyrazil, dal solidně zabrat i evropskému publiku. Jeho netradiční přístup několikrát okusil i Rutger Hauer, který tentokrát představuje tak trochu šíleného, tak trochu nadrženého i tak trochu hulvátského sochaře, který konečně po prozkoumání mnoha zarostlých klínů našel tu pravou. V sérii retrospektiv sledujeme jejich vztah, radosti i strasti spojené zejména s hrdinčinou hysterickou matkou. Jeho rebelující neotesanec je skvělý, zrzečka Monique van de Ven hraje prakticky neustále nahá, navíc Verhoevenova schopnost režijní intuice, vedení herců a neotřelosti byly už tehdy patrné. Od kamery mu navíc velmi umně pomáhal holandský kolega Jan de Bont (natočili spolu ještě drama Keetje Tippel, thriller Vierde man, diváctvu už známější Maso a krev i kultovní Základní instinkt). Jak je patrné, ve filmu, který přinese několik milých a originálních obrazů, se vyskytují pro Verhoevena typické motivy, hlavně výrazná nahota, která ale nikdy nepůsobí samoúčelně. Abyste byly ovšem v obraze – zkoumání kalhotek Sharon Stone v Základním instinktu je jen velmi slabým odvarem, tady se zvrací na lidi, zkoumá se jejich stolice, stříhá se jejich ochlupení. Několik momentů je naprosto neřízených, ale jednoduše to jako celek baví. Energický, svobodný, černohumorný a spontánní kus. 75% (07.10.2014)

Zajímavě odtažitá a provokativní směska ze života dvojice, kolem které se točí celý svět. Podivné, ale zajímavé, lehce šokující a Hauer mladý a boží. Ani nevím, jestli se mi to líbí, ale nepochybně je to dobré. (15.02.2009)

Je to pekne natočené, super zahrané a to, o čom to je, ma bavilo. Bohužiaľ ja tieto umenia s prehrabávaním sa vo výkaloch, olizovaním odtečenej plodovej vody, masturbáciami do kamery a zbytočne explicitným sexom asi nikdy nepochopím. 4/10 (28.01.2019)

Anarchie, dekadence, bavorská soft porno taškařice, černá komedie, drama, tragédie. Svoboda, destrukce, zánik. Život a smrt. Tolik symbolů a tolik protikladů. Červi, co se sypou z nádherných květů na nahou hruď Olgy, jsou předzvěstí věcí příštích. Zraněného racka lze vyléčit, ale zraněnou duši? Hlava rozmlácená na kaši, kulka v čele a úvod téměř shodný s pozdějším filmem Čtvrtý muž. Všudypřítomná nahota nepůsobí křečovitě, ale přirozeně. Je plná veselí a rozkoše. Dokud není spojena s násilím. Lze zaměnit lásku za chtíč....? Nakonec vše pomíjí, rozklad je nevyhnutelný. Plíseň, odpad, skládka. Nejhorší je, když někoho ztrácíte a při tom vidíte, že není ve vašich silách ho zachránit.... (12.12.2014)

Rutgero to rozjíždí.. Malá vzpomínka. (25.09.2020)

Jednoznačne to najlepšie od P. Verhoevena. Komplexná dráma a multižánrová záležitosť. Najviac ma oslovila dynamika a premenlivosť hlavných postáv a postupný priebeh ich vzťahu, od totálnej zamilovanosti až po vytriezvenie a jeho horkú bodku, pričom je tu i množstvo silných a nezabudnuteľných scén (napr. dažďová scéna). Žánrový kontrast a náhle skoky medzi humorom a vážnymi pasážami navyše vytvára jedinečnú atmosféru a film tým výrazne naberá na pútavosti, pretože tu človek nikdy nevie, čo sa bude v ďalšej minúte diať, je tu možná každá šialenosť, no pritom sa však vždy dbalo, aby neišlo o nič nereálne. Na druhú stranu by som to ale ako spoločenskú štúdiu ľudskej sexuality nebral, pretože hlavný hrdina (Eric Vonka) určite nepatril k práve reprezentatívnej vzorke, skôr by som ho priradil kdesi úplne na okraj spoločnosti, medzi pološialencov a sexuálnych hedonistov. S tým súvisí aj ďalší klad tohto snímku, a síce, že podsúva peknú myšlienku, že aj takýto "šialenec" sa môže zamilovať a začať brať vzťah aspoň trochu seriózne, láska je skrátka pre každého. Čo sa týka R. Hauera, tak to klobúk dole, vždy som ho mal za pána herca, avšak tu mi dokázal, že ten pán herec bol vlastne už od samotného začiatku jeho kariéry, skrátka všestranný talent, ktorý sa pre film nebojí so svojou postavou robiť čokoľvek. Majstrovský kúsok, niečo nezabudnuteľné! (17.08.2016)

Jako první film roku 2023 jsem si zvolil mnou několik let odkládaný Turkish Delight. A lepší film na start roku jsem si nemohl přát. Skvělej Rutger Hauer v(pro mě) nejlepším Verhoevenově filmu. Kontroverzní ale zábavný. Za mě 5ti hvězdičková záležitost, která ale nemusí sednout každýmu. Proto bych byl s doporučováním opatrnější. (01.01.2023)