De vierde man
The Fourth Man
The 4th Man
Režie:
Paul VerhoevenScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jan de BontHudba:
Loek DikkerHrají:
Jeroen Krabbé, Renée Soutendijk, Dolf de Vries, Thom Hoffman, Geert de Jong, Hero Muller, Filip Bolluyt, Hans Veerman, Erik J. Meijer, Reinout Bussemaker (více)Obsahy(1)
Uzavřený homosexuální spisovatel Gerard (Jeroen Krabbé), podezřívá svou bohatou bisexuální chlebodárkyni Christine (Renée Soutendijk), že možná zavraždila své tři předchozí manžele. Gerard nenávidí svou homosexualitu, ale nedokáže odolat, aby nesvedl mladičkého milence Christine, kterého jí odloudí, i když se domnívá, že by se mohl stát její čtvrtou obětí. (Hans.)
(více)Recenze (31)
9 rokov pred slávnym Základným inštinktom nakrútil Verhoeven tento hitchcockovsky ladený thriller. Hlavnou postavou je alkoholu holdujúci bisexuálny spisovateľ, posadnutý ženou, ktorú podozrieva, že zavraždila svojich troch predchádzajúcich manželov. Kto bude štvrtým mužom? Vecička svojou štylizáciou okrem filmu noir pripomenie De Palmu aj talianske giallo. Slovom, tradične úchylný Verhoeven. ()
Verhoven celkom prekvapil. Videl som niektoré z jeho európských kreácií, ale nič tak prenikavé ako Štvrtý muž. Aj keď homosexuálna/bisexuálna tematika mi nebola vôbec po chuti, a to ešte nehladiac na to, že v 80. rokoch to musela byť poriadna odvaha. Plus nejaké tie perverznosti a niektoré nemiestne gore efekty (hnusné ufiknutie mužskej hrdosti, vytečené oko). Kvalitná mysteriózna atmosféra, výborná kamera všímajúca si detailov a množstvo echtovných symbolov ma však presvedčili o tom, že sa nejedná o bežný film. Už prvá scéna tejto mysterióznej drámy s pavúkom-križiakom veľa napovie. ()
Prolínání reality a fikce, až Cronenbergovská tělesnost, víra a sexuální orientace v intimním vztahu, stejně jako láska a smrt. Zábavné i když, občas zbytečně doslovné. Na druhou stranu, je už zřetelně cítit, jak je Verhoevenovi Nizozemí malé ..naštěstí! ()
Asi nejslabší film úchyláka Paula Verhoevena. Já bych to bral především jako černou komedii, ale nevim nevim, co tím vlastně rejža myslel. V jednotlivostech je tam Verhoeven znát, ale jako celek se mu to moc nepovedlo. ()
Velmi solidní práce, tou vizuální preciznosti a ne úplně logickým scénářem to evokuje italské giallo. ()
Verhoevenov vôbec prvý pokus o atmosferický (dá sa povedať, že noirový) thriller, z ktorého, musím povedať, mám vcelku zmiešané pokusy. Páčila sa mi zvolená tématika, symbolika, náboženské motívy, ladenie do tajomna a neistoty, snové pasáže, občasná provokácia prostredníctvom kvázi kontroverzných scén, ďalej ako obvykle po vizuálnej stránke to bola ako vždy paráda, sympatické mi prišlo dokonca aj herecké obsadenie (i keď mi tu chýbal Rutger Hauer, ktorého mám s ranou Verhoevenovou tvorbou úzko spojeného, a ktorý vždy zažiaril - Jeroen Krabbé ho však zastúpil poctivo, a ostatní boli taktiež fajn). V neposlednom rade sa mi páčili aj akési odľahčenia, ktoré u divákov neznalých tvorby tohto režiséra zaiste môžu vyvolať dojmy amatérstva, trápnosti či seba-paródie, a pritom ony sú presne tým, čo možno považovať za špecifický, osobitý rukopis. Už o čosi menej sa mi však páčilo, ako to celé bolo smerované a riešené v druhej polovici (resp. záverečnej fáze) snímky, kedy by sa to - z môjho pohľadu - pýtalo rozuzliť nejak rafinovajšie, tajomnejšie, no skrátka nejak inak. Nemôžem povedať, že by bol záver vyložene odfláknutý či zlý, to rozhodne nie, len proste u mňa nespôsobil taký rozruch, v aký som dúfal a čakal. Čiže koniec koncov sú moje dojmy mierne zmiešané, a teda tak na hrane medzi trojkovým a štvorkovým ohodnotením. Nateraz sa prikloním k horšej variante, čo sa ale po druhej projekcii (ak k nej niekedy príde), môže zmeniť. Zavážilo u mňa však najmä to, že posledný film pred Verhoevenovou "zámorskou anabázou" by som si predstavoval o čosi prepracovanejší, nakoľko všetky jeho skoršie, ktoré som dosiaľ mal možnosť vidieť, ma oslovili predsalen väčšmi. 70% ()
Slušný thriller. Plno napätia, plno sexu. ()
Bavilo mě to. A i když jsem odhadla různá propojení, až ke konci mi došla důmyslná konstrukce (Ma)Ria - Rio. ()
Verhoevenovsky úchylácká pocta tehdy již mrtvému žánru noir se všemi jeho hlavními přísadami a znepokojivě děsivou femme fatale. Soukromého detektiva jen vystřídal smrtí posedlý bisexuální devótní spisovatel-alkoholik. Čtvrtý muž je v lecčem podobný Verhoevenově staršímu filmu Turecký med, kde je hlavní postavou rovněž bohémský umělec pronásledovaný vnitřními démony. Navíc oba filmy začínají stejně příznačně - představou vraždy. ()
Když to do sebe nakonec zapadne, můžeš si říct, stálo to za to. Ale když to porovnáš s pozdějším rejžovým velmi podobným Základním instinktem, působí to, jako kdyby to natočil amatér. Hlavně hlavní diva opravdu dost špatná. ()
Předzvěst "Základního instinktu". Tady to ještě není tak vyladěné, kdyby to netočil Verhoeven tak to bude možná nyní označované za "osmdesátkové béčko". Příběh zajímavý, na pomezí reality a fikce, ale až místy přiliš nechutně přehnaný. ()