poster

Čtvrtý muž (neoficiální název)

  • Nizozemsko

    De vierde man

  • angličtina

    The Fourth Man

Mysteriózní / Drama / Thriller

Nizozemsko, 1983, 105 min

Režie:

Paul Verhoeven

Předloha:

Gerard Reve (kniha)

Scénář:

Gerard Soeteman

Kamera:

Jan de Bont

Hudba:

Loek Dikker

Producenti:

Rob Houwer

Zvuk:

Ad Roest
(další profese)
  • kaylin
    ****

    Paul Verhoeven není tak explicitní jako David Cronenberg, ale přesto dokáže vyhmátnout podstatu člověka a jeho temnou stránku s takovou děsivou krásou, až se vám na to ani nechce koukat. Tohle je přesně ten případ, který je krásně syrový a také brutální, kdy v závěru si láskyplně povzdechnete nad tím, jak krásně to připomíná italské giallo.(16.12.2015)

  • Anderton
    ****

    Neo-noir mindfuck, aký si Verhoeven v takejto forme mohol dovoliť snáď iba doma. Množstvo symbolov a metafor, od tých najjednoduchších prirovnaní (pavúk) až po tie komplikovanejšie (vyzliekanie Krista v kostole). Subjektivizovaný náhľad do prežívania jednej nie zrovna vyrovnanej osobnosti, v excelentnom stvárnení Jeroena Krabbého, mimochodom s otrasným osemdesiatkovým účesom, a to aj po kvázi profesionálnom zástrihu svojej zamestnávateľky. Dej je síce viac menej predvídateľný, na konci ale pripraví jedno-dve prekvapenia. Ide ale najmä o to, ako vyzreto a sebavedomo je v podstate béčkový námet nakrútený a potešia aj postmoderné odkazy, ktoré sú správnym spôsobom upgradeované (masturbácia pri sledovaní milencov cez kľúčovú dierku nepochybne odkazuje na "cudnú" scénu Batesovho pozorovania svojej budúcej obete).(11.8.2019)

  • darkrobyk
    *****

    Nechápu, jak jsem si tohohle Verhoevena mohl nechat tak dlouho unikat. Po formální stránce výsostně umělecký film - kompozice, barvy (červená hraje prim), smysl pro detail, výtvarná kamera, hudba. Téměř každý obraz by se dal zastavit a mohl by sloužit jako umělecká fotografie. Surrealistický nádech - sny, symboly, prolínání se skutečností, odkazy - by sám zasloužil rozsáhlý komentář. A samozřejmě erotika a sex (Freud by si smlsnul) - voyerství, sadismus, masochismus, zbavení mužství (pozor, nikoliv kastrace, ale penisu), promiskuita, homosexualita, bisexualita, sebeukájení... Střídmé, ale o to intenzivnější násilí je plné krve, bolesti a umírání. Samotný příběh je plný chladu i vášně. Vlak, hotel, město, hřbitov, kobka, bouře, sex a tři urny... pro mne daleko lepší než Základní instinkt. A jistě, Stoneová je kočka a v Instinktu září, leč mně se více líbila Soutendijková v jejím předobraze. Vyhřezlé oko, nahý Kristus, dopitá láhev a zvětšená játra.....skvělé! p.s. titulky s pavoukem jsou samostatným báječným filmečkem.(2.12.2014)

  • misterz
    ****

    Žeby sa tu Paul Verhoeven inšpiroval Cronenbergom? Dosť možné, takmer po celý čas som sa nemohol ubrániť tomuto porovnávaniu, pričom niektoré scény mi Cronenberga vyslovene pripomínali ako keby boli cez kopirák. Jediné čo bolo iné tak hĺbka rozpitvania pointy a prepracovanosť jednotlivých postáv. P. Verhoeven sa tu nesnažil ísť až do takej hĺbky ako Cronenberg, no zato sa mi snímok zdal prístupnejší a ľahšie stráviteľnejší. Príjemným spôsobom tu evokuje krimi zápletku a postupné rozpletanie záhady okolo nebezpečne krásnej Christine, ktorá je tu navyše šikovne zabalená do tajomného, mysteriózneho obalu na princípe akejsi zlovestnej predtuchy. Na konci sa navyše divák dozvie, kam až môže viesť potlačovaná homosexualita a nezvládateľný chtíč. Veľká spokojnosť. 80/100(26.7.2016)

  • EdaS
    ****

    Dějová průhlednost není něco, co bych tomuhle filmu vytýkal. Konec konců, tvůrci zápletku kompletně prozradí už v plakátovém sloganu "Christine is young, beautiful and rich. Her three husbands all died tragically. It's time for Christine to find her fourth man." Tenhle film fascinuje hlavně Verhoevenovým úchyláctvím, dostávajícím odpovídající prostor ve vizích hlavního hrdiny, kterým je alkoholu holdující bisexuální spisovatel, neschopný už rozlišit, co je reálné a co je jen výplodem jeho fantazie. Když nemá noční můry, pronásledují ho vize plné symbolů, se kterými se později opravdu (opravdu?) setká. Tady režisér popouští uzdu své zvrhlé představivosti a v plné síle ji přenáší na diváka. Trošku mi vadí jen nepříliš vygradovaný a málo překvapivý závěr.(5.8.2007)