poster

Pevnost

Podobenství

Česko / Francie, 1994, 97 min

  • holistix
    ***

    Expozice se tak dlouhou drží na stejné bázi, že se po hodině pomalu přehoupne ve svět. Asi to tam udělá ten Donutil. Cserhalmi je od začátku velice nepříjemný. Všechno dělá tak přehnaně, tělesné gesto, počínaje žraním buchet, rozhazuje rukama a svěšuje hlavu. Ale to není asi tak podstatný problém. Přišlo mi jako určitá chyba tempo, řetězení situací, jako by to bylo libovolné, bez příčiny, a možná proto jsem měl pocit nekonečné expozice. Protože to je vlastnost expozice, určitá vnucenost řetězení. Jako by vázání nemělo svoji vlastní logiku. A v tom smyslu se nedalo napojit na vyprávění, protože se nechovalo logicky, neposkytlo klíč, kterým chce být čteno. Působilo to, jako by jednotlivé scény žili trochu vlastním životem, bez ohledu na celek. A v tom smyslu kolísalo tempo. A zdálo se, že je tam snaha o nějaké tempo způsobem každodennosti, opakování rutiny jídla, chlastu, omývání těla, obnažování hrudi, mazlení s kočkou. A do toho se variovaly motivy, které neměly vlastní narativ, ale jako by se neustále exponovaly. Jako příjezd žen a nevázaná párty s vojáky. Poprvé to slibuje, že vznikne ve filmu nějaká důležitá změna, podruhé je to mnohem slabší, protože se to stane rutinou a scéna nepřekoná svojí vlastní expoziční minulost. Nepřinese nic podobně silného, jako vytvořila tím, že se objevila poprvé. V tom smyslu film sám sebe oslabuje. Samotný Czerhalmi začal fungovat, teprve když jsem ho akceptoval, když mi přestalo vadit, jak je živočišný, jak je mužný a dobrotivě veselý, pevný,… Také se herec před kamerou v průběhu nějak lépe chovat naučil. Lépe se do kamery díval, lépe se k ní stavěl. To je taková malá nuance i u zkušeného herce, jak se ke kameře staví, jak si na ni zvykl. Na blízkého člověka se můžu dívat přímo, když ho důvěrně znám, nebo z úhlu dvaceti stupňů, třeba když si udržuju rezervu. Nedám se automaticky cizímu člověku zpříma. Tak tohle mám na mysli, když mluvím o nepatrné změně v herectví, která mi teprve postavu otevírá. Může to znamenat, že se tak děje teprve v momentě, kdy mě začne zajímat zpříma, že se tím vzbuzuje určitá touha vidět mu pořádně do tváře. A tuhle touhu film postupně naplňuje. Zase kdybych mu viděl do tváře hned od začátku, už budu tu tvář znát, vidět, jak se projevuje, budu znát projevy té psychologie, tudíž v následující fázi, můžu jít zase o něco dál a získat víc, co do hloubky prožívání.(4.1.2013)

  • MarekT
    ****

    Český pokus o tvorbu a'la Béla Tarr nedopadl i přes finanční neúspěch díla vůbec špatně, byť si své zaujetí vysvětluji i tak, že snímek částečně rozvíjí nikdy nedokončené myšlenky mé nejoblíbenější osobnosti v oblasti literatury. Pár chybám se ale přes veškerou snahu nevyhnul - hlavní postava v podání György Cserhalmiho nevzbuzuje až takové sympatie, přičemž tohle dávám za vinu především technicky nezvládnutému dabingu (nemluvě o tom, že se jinak velký oblíbenec v této oblasti Pavel Soukup nesžil s výkonem maďarské akvisice), z filmového vyjadřování cítím jistou ukvapenost pramenící z nadšení okolo pádu režimu (a tím pádem i znenadálého svobodného vyjadřování), no a ono zmíněné ideové rozvinutí je vlastně učebnicově polopatické, což je v rozporu se zmíněným židovským spisovatelem (jeho Zámek rozhodně není zámkem v pravém slova smyslu). Líbí se mi ale zachování dalších Kafkových svébytných rysů - zdejší děj se nedá aplikovat a priori na pozdní normalizaci, v zásadě se s takovými Ewaldy můžeme setkat i v druhé dekádě 21.století, navíc není ani stopy po srpech, kladivech, či jiných podobných zrůdnostech. Vedle univerzálnosti lze vypozorovat i vystihnutou "procesní" beznaděj, hlavně v druhé polovině, kdy události nabírají veliký spád (konkrétnější ale nebudu, protože právě v pointě díla pozoruji onen "kámen mudrců"). Sice jsem zmínil jisté nedostatky v případě hlavní role, jinak se mi ale zdejší obsazení docela líbí - nejlepší mi zde přišel Josef Kemr, pro kterého to bylo druhé zavítání do světa úzkoprofilové kinematografie (předtím "Krvavý román"), zaujme i farář Lubora Tokoše, naproti tomu Miroslav Donutil nemá zde až tak velký manévrovací prostor a obal DVD na něj láká pochopitelně z marketingových účelů. Z českých porevolučních reflexí komunismu sice radši doporučuji čerstvější "Pouta" a šerá beznaděj v "Pupendu" byla působivá neméně, přesto bylo jednoznačným hříchem tehdejšího publika, že nechalo toto dílo zapadnout. (Za sebe si ale myslím, že by se to časem mohlo změnit, tedy aspoň pokud současní tvůrci dodrží nastavenou laťku a budou pokračovat v obrození z posledních dvou let.) 80%(27.1.2011)

  • JitkaCardova
    ***

    Už ne tak vyloženě laciné jako Zabitá neděle, a je tu alespoň v útržcích pokus vyprávět nějaký příběh, a nejen tezovitě kritizovat režim a jeho dopady, ale pořád je to laciné ne-tolik-vyloženě: všechny ty nedořečenosti a tajnosti a mezery a prázdna a volné konce a střihy a šerosvětla a polotmy a šumy nedávají dohromady žádnou precizně strukturovanou síť konkrétních náznaků vedoucích k určitému pochopení celku mozaiky, nemají žádný neodbytný smysl, je to prostě ten nejobyčejnější trik na světě, stále jen naznačovat a pronášet mlhavé citáty a povzdechy a dělat se zajímavější, i když žádná skutečná tajemství a osudy se za významným mlčením a ustřiháváním neskrývají a žádné celistvé mozaiky se nemáme dopátrat. Je to trochu prachsprosté a levné, bezpracné, zvlášť když uvážím, jak málo se Vihanová od Zabité neděle za těch pětadvacet let posunula a že měla dojem, že takhle plytký film s tak slabým a neoriginálním sdělením a oprýskanými nástroji má smysl udělat. Pokud jde o techniku, Vihanová prostě není ani Chytilová ani Menzel ani Jakubisko, ale tetelí se neurčitě a neoriginálně a trochu hystericky mezi všemi vlivy a oproti nim navíc ještě v konci šedesátých let zůstává uvíznutá. Film měl pár hezkých momentů i dobrý základní kafkovský názvuk (Zámek a zeměměřič jako Pevnost a vodoměřič), ale zůstal skicovitý a nevytěžený, snažící se dělat z tajemna přednost, byť se za ní skrývá jen neschopnost vyprávět lépe a silněji. Na rozdíl od Vihanové Pevnosti ale Kafka svůj Zámek plánoval dodělat.(15.12.2017)

  • rakovnik
    ***

    Marně jsem hledal film v šedesátých letech, pak jsem si všiml v televizi let osmdesátých, až jsem jej našel v devadesátkách. Asi bych spíše ocenil barevný dobrodružný film, forma černobílého podobenství mě při temných záběrech a tiché řeči spíše uspávala. Při poměrně zajímavém obsazení bych také ocenil našeho herce v hlavní roli. Snad jen soudružsky zdevastovaný Nový Hrad u Jimlína a ta nahá holka byly pro mě zajímavé.(28.1.2017)

  • insurgentes
    *

    Škoda, že se tak málo starali, aby divák ten film pochopil. Vždyť já jsem si až do konce kladl otázku, jsou to komančové, nejsou to komančové, co vlastně po něm chtějí, proč má podepsat a co to má podepsat...To by mělo patřit k nějakému takovému bontónu, že nejdřív divákovi vysvětlím, o co jde, a pak teprve si hraju na umění. Gyórgy je prototypem charismatického blba, intelektuálského seladona, avšak při bližším pohledu je zřejmé, že se jedná o obyčejnou vopici, jakéhosi lidoopa v lidských šatech, který mluví málo a tak se mu daří před celým světem tajit svou neobdařenost. Nechápu taky, proč je na obalu filmu Donutil, který tam hraje dohromady asi 20 sekund, Asi proto, aby se film udělal v očích nezkušeného diváka něčím lepším, než ve skutečnosti je, což platí nejen pro Donutila, ale i pro celek jako takový.(13.2.2011)

  • - Tento film se na Barrandově připravoval už koncem 60. let pod názvem Pevnost hadů a měl ho režírovat Štěpán Skalský. (raininface)

  • - Natáčení probíhalo v obci Jimlín a na zámku Nový Hrad. (gustaw)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace