
Režie:
Drahomíra VihanováKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří StivínHrají:
György Cserhalmi, Josef Kemr, Zuzana Kocúriková, Miroslav Donutil, Lubor Tokoš, Vladimír Marek, Ilja Prachař, Karel Hofman (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Dokumentaristka Drahomíra Vihanová natočila i několik hraných filmů, které se však obtížně prosazovaly v distribuci. Platí to rovněž o Pevnosti, natočené podle povídky Alexandra Klimenta: pojednává o měřiči vody, jehož nové působiště v zapadlém kraji je součástí přísně střeženého vojenského prostoru. Režisérka se rozhodla oživit, bohužel dosti mechanicky a neživotně, vypravěčské postupy ze 60. let (včetně užití černobílého materiálu), avšak ve zcela změněných kulturních i společenských podmínkách již nedokázala publikum oslovit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Naprosto hustá záležitost o níž jsem dlouho neměl potuchy. Tento černobílý snímek o měřiči vody (Cserhalmi), který se seznámí s velitelem vojenské pevnosti (Donutil) měl skvělý spád a bez ohledu na dosti čitelnou kritiku z obsahu v oficiálním textu distributora mne velmi zaujal. Zajímavější to bylo o poznání, že vojáci v pevnosti střeží cosi o čemž nikdo nesmí nic vědět. Kolem ústřední dvojice se navíc točí celá řada zajímavých figur (např. Schmid) . Skvělá deptající totalitní záležitost (díá - li se to tak nazvat). Rozhodně doporučuji vidět. 4 umělé květiny. * * * * ()
Marně jsem hledal film v šedesátých letech, pak jsem si všiml v televizi let osmdesátých, až jsem jej našel v devadesátkách. Asi bych spíše ocenil barevný dobrodružný film, forma černobílého podobenství mě při temných záběrech a tiché řeči spíše uspávala. Při poměrně zajímavém obsazení bych také ocenil našeho herce v hlavní roli. Snad jen soudružsky zdevastovaný Nový Hrad u Jimlína a ta nahá holka byly pro mě zajímavé. ()
Už ne tak vyloženě laciné jako Zabitá neděle, a je tu alespoň v útržcích pokus vyprávět nějaký příběh, a nejen tezovitě kritizovat režim a jeho dopady, ale pořád je to laciné ne-tolik-vyloženě: všechny ty nedořečenosti a tajnosti a mezery a prázdna a volné konce a střihy a šerosvětla a polotmy a šumy nedávají dohromady žádnou precizně strukturovanou síť konkrétních náznaků vedoucích k určitému pochopení celku mozaiky, nemají žádný neodbytný smysl, je to prostě ten nejobyčejnější trik na světě, stále jen naznačovat a pronášet mlhavé citáty a povzdechy a dělat se zajímavější, i když žádná skutečná tajemství a osudy se za významným mlčením a ustřiháváním neskrývají a žádné celistvé mozaiky se nemáme dopátrat. Je to trochu prachsprosté a levné, bezpracné, zvlášť když uvážím, jak málo se Vihanová od Zabité neděle za těch pětadvacet let posunula a že měla dojem, že takhle plytký film s tak slabým a neoriginálním sdělením a oprýskanými nástroji má smysl udělat. Pokud jde o techniku, Vihanová prostě není ani Chytilová ani Menzel ani Jakubisko, ale tetelí se neurčitě a neoriginálně a trochu hystericky mezi všemi vlivy a oproti nim navíc ještě v konci šedesátých let zůstává uvíznutá. Film měl pár hezkých momentů i dobrý základní kafkovský názvuk (Zámek a zeměměřič jako Pevnost a vodoměřič), ale zůstal skicovitý a nevytěžený, snažící se dělat z tajemna přednost, byť se za ní skrývá jen neschopnost vyprávět lépe a silněji. Na rozdíl od Vihanové Pevnosti ale Kafka svůj Zámek plánoval dodělat. ()
PRvná dva obrazy mě skutečně nadchly, ostatně veškerá kamera Jiřího Macáka. Navozené kontrasty a dynamiku se sice nedařilo udržet až do konce (zvláště od poloviny ke konci), přesto však považuji tento experimentální film Drahomíry Vihanové - mezi těmi všemi pelíšky a pupendy - za dobrý a úspěšný. Jen drobná "filipika proti" častému porovnání s dílem Kafkovým, které není vůbec na místě: Chybí tu polarita mužského a ženského principu, rozpracování syndromu nemoci (viz Proces), když smrt, tak jedině poprava atd. Kafkovská sekundární literatura je neobyčejně rozsáhá a některé poznatky z ní plodné. ()
Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (2)
- Natáčení probíhalo v obci Jimlín a na zámku Nový Hrad. (gustaw)
- Tento film se na Barrandově připravoval už koncem 60. let pod názvem Pevnost hadů a měl ho režírovat Štěpán Skalský. (raininface)
Reklama