Pevnost

Český pokus o tvorbu a'la Béla Tarr nedopadl i přes finanční neúspěch díla vůbec špatně, byť si své zaujetí vysvětluji i tak, že snímek částečně rozvíjí nikdy nedokončené myšlenky mé nejoblíbenější osobnosti v oblasti literatury. Pár chybám se ale přes veškerou snahu nevyhnul - hlavní postava v podání György Cserhalmiho nevzbuzuje až takové sympatie, přičemž tohle dávám za vinu především technicky nezvládnutému dabingu (nemluvě o tom, že se jinak velký oblíbenec v této oblasti Pavel Soukup nesžil s výkonem maďarské akvisice), z filmového vyjadřování cítím jistou ukvapenost pramenící z nadšení okolo pádu režimu (a tím pádem i znenadálého svobodného vyjadřování), no a ono zmíněné ideové rozvinutí je vlastně učebnicově polopatické, což je v rozporu se zmíněným židovským spisovatelem (jeho Zámek rozhodně není zámkem v pravém slova smyslu). Líbí se mi ale zachování dalších Kafkových svébytných rysů - zdejší děj se nedá aplikovat a priori na pozdní normalizaci, v zásadě se s takovými Ewaldy můžeme setkat i v druhé dekádě 21.století, navíc není ani stopy po srpech, kladivech, či jiných podobných zrůdnostech. Vedle univerzálnosti lze vypozorovat i vystihnutou "procesní" beznaděj, hlavně v druhé polovině, kdy události nabírají veliký spád (konkrétnější ale nebudu, protože právě v pointě díla pozoruji onen "kámen mudrců"). Sice jsem zmínil jisté nedostatky v případě hlavní role, jinak se mi ale zdejší obsazení docela líbí - nejlepší mi zde přišel Josef Kemr, pro kterého to bylo druhé zavítání do světa úzkoprofilové kinematografie (předtím "Krvavý román"), zaujme i farář Lubora Tokoše, naproti tomu Miroslav Donutil nemá zde až tak velký manévrovací prostor a obal DVD na něj láká pochopitelně z marketingových účelů. Z českých porevolučních reflexí komunismu sice radši doporučuji čerstvější "Pouta" a šerá beznaděj v "Pupendu" byla působivá neméně, přesto bylo jednoznačným hříchem tehdejšího publika, že nechalo toto dílo zapadnout. (Za sebe si ale myslím, že by se to časem mohlo změnit, tedy aspoň pokud současní tvůrci dodrží nastavenou laťku a budou pokračovat v obrození z posledních dvou let.) 80% (27.01.2011)

Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. (01.01.2009)

Naprosto hustá záležitost o níž jsem dlouho neměl potuchy. Tento černobílý snímek o měřiči vody (Cserhalmi), který se seznámí s velitelem vojenské pevnosti (Donutil) měl skvělý spád a bez ohledu na dosti čitelnou kritiku z obsahu v oficiálním textu distributora mne velmi zaujal. Zajímavější to bylo o poznání, že vojáci v pevnosti střeží cosi o čemž nikdo nesmí nic vědět. Kolem ústřední dvojice se navíc točí celá řada zajímavých figur (např. Schmid) . Skvělá deptající totalitní záležitost (díá - li se to tak nazvat). Rozhodně doporučuji vidět. 4 umělé květiny. * * * * (18.12.2013)

PRvná dva obrazy mě skutečně nadchly, ostatně veškerá kamera Jiřího Macáka. Navozené kontrasty a dynamiku se sice nedařilo udržet až do konce (zvláště od poloviny ke konci), přesto však považuji tento experimentální film Drahomíry Vihanové - mezi těmi všemi pelíšky a pupendy - za dobrý a úspěšný. Jen drobná "filipika proti" častému porovnání s dílem Kafkovým, které není vůbec na místě: Chybí tu polarita mužského a ženského principu, rozpracování syndromu nemoci (viz Proces), když smrt, tak jedině poprava atd. Kafkovská sekundární literatura je neobyčejně rozsáhá a některé poznatky z ní plodné. (22.05.2023)

Tenhle film je unikátní tím, že je to snad nejzapomenutější film, o kterém mistr Donutil nejčastěji mluví dodnes. Jednak tím, že tam točil s Cserhalmim známý ze Želar (2003), protože vždycky dává historky o tom jaké je to točit s maďarsky mluvícím kolegou, s kterým se nemůže domluvit. A podruhé jednou za čas zmíní, že tenhle film si cení a kritizuje, že na něj lidi nechodili, zatímco des chodí na kdejakou .... . Černobílý film od dokumentaristky Vihanové je jakési umělecké podobenství, které člověku evokuje novou vlnu, ale ikdyž oceňuji odvahu tvůrců s tímto žánrem, ve výsledku to opravdu není nic pro davy a ani nějak moc pro mně. (09.12.2023)