Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život... Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole… Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným „záznamem“ jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (65)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Pohřeb. Smrt matky. Do obvyklého kolotoče žen, chlastu, vojenské rutiny a neschopnosti nastavit si alespoň nějaké kotvící body, přišla tato událost, která zcela otřásla existenciální jistotu člověka, jehož "jistotou" byla vždy jen nejistota Pokud dříve nebyl schopen navázat žádný záchranný vztah, pak nyní tato neschopnost dostává morbidní dimenzi. Pro každého člověka, muže především, je život bez matky složitý, je mnohem víc vydán životu a světu napospas, nemá již komu si postěžovat a kam se skrýt. V dnešní době, jak víme, příbývá dětí, které nejsou ochotny opustit matky ani v dospělosti (zde i v Japonsku např.), nedovedou se o sebe postarat fyzicky, ani, a především, duševně. Nejenom v tom, ale i ve vlastním zpracováním; maximální možná redukce, naznačení možností a jejich odmítnutí, patří film Drahomíry Vihanové spíš k nadčasovým událostem (alespoń pro 21. tisíciletí), rozhodně to není film typický pro vojenské prostředí, přestože první zárodky se mohly objevit právě tam. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Film, na němž je až příliš znát, za jakých podmínek (a v jaké rychlosti) vznikal. Z českých novovlnových počinů vidí tenhle svět nejčerněji. Jeho sledování bylo ještě méně příjemné než v případě podobně ostentativně negativistického Pasťáku. Byť hrdinův rezignovaný životní postoj a urgentní potřebu převzít kontrolu alespoň nad vlastním životem částečně chápu, přišel mi celkový skepticismus přehnaný. Zároveň oceňuji formální originalitu. Promýšlené rozbíjení časoprostoru a kolážovitá intermediálnost (texty, fotografie, čtení knihy), nápaditě kontrastuje s dějovou stagnací (předjímající nástup normalizace), dělají ze Zabité neděle film nadčasový, o němž budou vznikat neoformalistické studie ještě mnoho let. 75% ()

Reklama

pm 

všechny recenze uživatele

To, že spousta filmů zmizela na dvě desetiletí do trezoru, je samozřejmě obludné, ale některé kousky bych asi dalších dvacet let nijak nepostrádala: jakkoliv dílo velmi dobře chápu, a uměla bych ocenit kameru i atmosféru odcizení a prázdnoty, do Zabité neděle jsem opravdu nedorostla. Ještě, že na Ivana Palúcha se během toho utrpení dalo dívat, udržet pozornost už ne. A mám-li být upřímná, problém dodívat jsem od Vihanové měla i obě její porevoluční pseudodramata. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Hodně hořké, ale často i vtipné. Překvapivě záživné hrdinovo plácání se od ničeho k ničemu, přežívání od výplaty k výplatě…a pokud není v kapse ani koruna, stačí zajít na osamělou ženou toužící po muži. Vojákův prázdný život vyplňovaný flákáním, plkáním o blbostech, chlastáním a následným střízlivěním, nebo v lepším případě znuděným přednášením o zbraních civilistům (kteří tomu stejně nerozumějí) je však na druhou stranu i ubíjející…a to nejen pro diváka, poněvadž hlavní hrdina si neustále pohrává s myšlenkou na sebevraždu (chvílemi to připomíná hraní ruské rulety samotného se sebou). A pak je zde řada symbolismů (třeba v případě děvčátka, mladé holky a vlastně i starší ženy), z nichž jsem některé úplně nepobíral. Akorát ty 2 „civilistky“ byly jak vystřižené ze Sedmikrásek (a když k tomu připočtu ještě ty prostitutky, tak se rozhodně nedá říct, že by paní režisérka byla puritánka). Silné 4* a někdy v budoucnu bych si film rád zopakoval (a znovu se pokusil některé scény rozluštit). „Zapomeň vše co jsi viděl a slyšel – mlč!“ ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Nepochybně zajímavý film. Mezi spoustou méně známých herců vyniká Míla Myslíková nebo Jan Vostrčil, který si možná ne náhodou zopakoval kapelníka z Konkursu. A samozřejmě Ivan Palúch v hlavní roli důstojníka Arnošta. Oceňuju famózní práci s kamerou, třeba ve scéně s prostitutkama nebo v závěru. Zdánlivě prázdný a bezduchý úvod k přednášce o střelných zbraních podává jasný obraz toho, co si lidi, dokonce i sami důstojníci, o armádě mysleli. Není pak divu, že důstojník s nijak vysokým míněním o armádě a svém vlastním konání utápí svou prázdnotu v nicotných debatách o řeřichách a jiřičkách, vrcholem je pak absurdní sepisování protokolu s dívkami, které se opalovaly ve vojenském prostoru. Stejně nesmyslné, ale o to půvabnější jsou Arnoštovy debaty s malou holčičkou Ingrid ve stylu: „Nemůžu bejt prezidentem. Prezident musí umět anglicky.“ (!) Je jasné, že ve všech svých obrysech a v celkovém negativistickém vyznění musel film provokovat a není divu, že ho hned zakázali. Nicméně přiznávám, že ve vší té obrazotvornosti a těžko pochytitelných symbolických odkazech jsem to asi úplně nepochopil. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (4)

  • Na počátku normalizace bylo filmu pro jeho neúprosnou analýzu socialistické společnosti znemožněno zařazení do distribuce. Na plátna kin se dostal až po 18 letech, kdy byl uveden na festivalu autorských filmů v San Remu a ohodnocen zvláštní cenou poroty. Do české distribuce byl opožděně uveden až v roce 1990. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)
  • Ve scéně, kdy se obě dívky opalují, má jedna plavky a druhá je nahá. V dalším záběru je tomu však naopak. (M.B)
  • Děj celého filmu se odehrává v Josefově ve Východních Čechách, který se nachází nedaleko Hradce Králové. Josefov je od r. 1949 součástí Jaroměře. Jedná se o pevnost postavenou mezi lety 1780 a 1786 za panování císaře Josefa II. na rakousko-uherském trůnu, což byl úctyhodný výkon, zvážíme-li velikost a důmyslnost celé stavby s rozsáhlým podzemním systémem. Ve filmu jsou záběry převážně na vnitřní část pevnosti - městskou zástavbu, částečně na hradební valy. Okružní a další ulice, po kterých se nadporučík prochází, jsou ve filmu ještě prašné, bez současného asfaltového povrchu. Kostel na Nebevstoupení Páně se nachází v samém centru pevnosti na náměstí, a to včetně kříže a pamětní desky viděné ve filmu. (8mm)

Reklama

Reklama