poster

Nejkrásnější (festivalový název)

  • Itálie

    Bellissima

  • anglický

    The Most Beautiful

    (festivalový název)

Drama

Itálie, 1952, 108 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vypravěč
    ***

    Kaleidoskop profesionálního i amatérského divadelnictví i toho divadla mimo pověstná prkna, na nichž se jen hraje, se roztáčí nevěřícnýma rukama odhodlaného vidoucího, a snová krutý svět nenaplnitelných nadějí. Hlavní hrdince, ženě (co víc /!/ říci), se její dcerka nestává zrcadlem, v němž se vidí (v němž vidí sebe překračující své čím dále děsivější stíny), ale propastí, kam padá. Ale i na tomto okamžiku se lze vzpřímit a po čase šplhat k věčnosti, anebo hloubit patou důlek pro nezvěstné hliněné kuličky. Oběma směry se lze pořád ještě vydat. Odvážné slovo...(9.3.2018)

  • radektejkal
    ****

    Luchino Visconti je režisér, před kterým mám asi největší respekt, a hodnotit jeho největší filmy si vůbec netroufám. Snad jen ty, které se považují za "trochu bokem". Bellissima je jedním z nejdepresivnějších filmů, které znám, a to i přes dvojnásobný happyend. Úskoky, podvody, korupce, působí u chudých mnohem křiklavější než u bohatých, stejně tak jako marné touhy a úsilí - a navíc jsou-li do toho zapleteny děti. Depresivně rovněž působí bezchybný, až chladně (přestože pořád v pohybu, nohou i jazyka) dokonalý herecký výkon Anny Magnaniové. Někdo z Cinecitty řekl: "Trpaslík", a to byl šém, který osvítil duševně zatvrzelou a citově nepřístupnou Maddalenu.(1.11.2014)

  • Anderton
    *****

    Marcelo Mastroianni mi odpustí, ale pár dní po jeho hereckom koncerte v Cudzincovi, aj vďaka ktorému sa stal mojim najobľúbenejším Viscontiho filmom, prichádza umanutá Anna Magnani. Kradne si celý film s Viscontiho úctivým dovolením pre seba a Bellissima tak strieda Cudzinca na prvom mieste v mojom rebríčku. V týchto dobách točil Visconti úplne inak, ako vo svojich vrcholných dielach. Bez lesku drahých interiérov a kostýmov a s ľuďmi, ktorí svoje pocity a povahu za ne neskrývajú. Nasleduje tak pochopiteľne ten pravý taliansky blázninec. Visconti už naplno rieši svoje témy ako otázky ilúzie a reality. Jeho film je kritikou, ale aj trochu poctou kinematografie. Ak sa mama vidí vo filmových hviezdach a chce ju mať aj zo svojej dcéry, akcie, ako premietanie Červenej rieky v letnom kine dojíma aj Viscontiho.(31.7.2016)

  • farfalla
    *****

    Ráda čtu o historii Cinecitta a také scény a filmy o zákulisí natáčení italských filmů jsou zajímavé a zábavné. Většinou jde o bizarní prostředí s bizarními postavami. Režiséři a scénáristé se v tomto prostředí pohybovali denně, a tak jej zpracovávali ve svých dílech. Reřisér Blassetti při natáčení svého filmu zažil podobnou matku, která chtěla dcerku dostat k filmu za každou cenu, dva roky před natáčením tohoto filmu a jeho zážitek ovlivnil i konečnou verzi scénáře. Cinecitta byl po válce na italské poměry velký podnik, lehce dostupný tramvají z centra Říma. Od 30-tých let se filmy staly nedílnou součastí italské kultury a lehce se dostaly do všech vrstev společnosti. Každý tedy snil o lehkém životě filmové hvězdy bez bídy a strachu o život. Mnozí tedy nenašli důvod, proč to nezkusit. Podobně jako Maddalena Cecconi, která měla v mladosti své umělecké ambice, ale ty se nenaplnily. Tak to nyní zkouší přes 5-ti letou dcerku. Je ochotná obětovat i budoucnost svě rodiny, tím, že peníze šetřené na lepší byt dá mladíkovi, který ji slíbí protekci u filmařů. Alberta Annovazziho přivede i do rodiny. Alberto však místo dárků pro členy štábu si koupí motorku. Po kamerových zkouškách se Maddalena chce dovědět více o šancích své dcerky a znovu se vydá do Cinnecitta. Seznámí se tam s bývalou dětskou hvězdou, která však už dělá jenom v laboratořích. Poté se Maddalena dostane tajně na projekci a vyhodnocování testů. Tam ji dojde, že to, co chystá pro dcerku, nemusí být právě štěstí. Nakonec díky dceři dospěje i matka. Visconti a Magnani si spolupráci na tomto filmu pochvalovali. Režisěr prostřednictvím její osobnosti a talentu chtěl ukázat modernou italskou matku. Ona zase byla ráda, že ji nechával volnou ruku. Mnoho lidí věří, že toto byl její nejlepší výkon ve filmu. Film se dostal na seznam 100 italských filmů, které je třeba uchovat.(5.1.2014)

  • Doutas
    ****

    Tradiční příběh matky projektující vlastní nenaplněné ambice do svého dítěte. Viscontiho zpracování se pohybuje na hraně komedie a melodramatu s neorealistickým důrazem na sociální aspekty. Anna Magnani je vynikající a její vůle obětovat se pro vysněný úspěch své netalentované dcerky je opravdu dojemná. Jen na závěr bylo toho melodramatu na můj vkus až moc. Pokud vám nevadí italská ukřičenost, tak by pro vás mohl být tento pozapomenutý a přehlížený film příjemným překvapením.(23.9.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace