Soumrak bohů

Další výpravný Viscontiho návrat do minulosti, kde asistuje u úpadku starých elit - tentokrát zaznamenává rozklad bohaté rodiny Essenbecků, německých průmyslníků, která v průběhu let 1933-34 podlehne temné síle vítězného fašismu. Po ostranění nestora rodu a útěku jeho antifašisticky smýšlejícího nástupce do exilu jsou zbylí rodinní příslušníci ovládáni touhou po moci a majetku a stávají se snadnou kořistí manipulátora a našeptávače, esesáka Aschenbacha coby symbolu nových pořádků. Bohužel tak jako i jinde se Visconti nechává strhnout k zobrazování dekadence a oblíbených sexuálních úchylek na úkor přesvědčivosti jeho postav a příběhu. Tam, kde jsou slavné československé snímky na totožné téma Spalovač mrtvol a Obchod na korze znepokojivé a mimořádně silné, protože vycházejí z hluboké znalosti tehdejších poměrů a chápání historických procesů, se Viscontimu daří vytvořit maximálně křiklavě barevný plakát, který působí uměle a nuceně. Rozvratná démonická Aschenbachova snaha vážně nedává smysl, bez problémů by si ochočil i starého pána, navíc německý kancléř měl k velkoprůmyslníkům mimořádně vstřícný vztah, obě strany se potřebovaly a vhodně doplňovaly. Ano, Röhm byl homosexuál, ale to jeho mocenskou pozici výrazně oslabovalo a rozhodně to neznamená, že by se setkání velení SA měnilo v homosexuální orgie. Atmosféru, kterou chce Visconti spojovat s Hitlerovým režimem, by mnohem spíš nalezl v kabaretech a luxusních bordelech Výmarské republiky. Pro nacismus bylo naopak typické volání po návratu ke starým cnostem a až na výjimky, jako bylo Göringovo požitkářství a Goebblesovo sukničkářství, působili nacističtí pohlaváři jako příkladní maloměšťáci a podobně vypadala i nacistická ideologie. Viscontiho přehlídka úpadku, animálních instinktů a pokřivených charakterů ve mně sice sympatie nevyvolala, na druhou stranu měl ale režisér řemeslo v malíčku, využíval kvalitní herce a nenudil. Nenaštval mě tak, abych musel jít pod tři hvězdičky, jakkoliv bez prvků teatrálnosti, patosu a barvotiskovosti by se mně nadělovaly o poznání líp. Celkový dojem: 55 %. (10.05.2017)

Neohánějte se všichni neorealismem, tohle totiž není neorealismus! Visconti, co s tebou? Když ty točíš ty filmy tak dokonale akademicky, až je to sterilní a nepůsobí to na mě. Není to sice případ Soumraku bohů, ona ta dekadence fakt stříká z plátna. Člověk si říká, jak to musí být hrozně fajn být šlechticem (rozhodně si to říká víc než u tvého Rodinného portrétu), nosit kožešiny, perly a síťky přes obličej a do toho střílet své příbuzné... Krása působí, ale bolí to, bolí a člověk se trápí! (17.05.2011)

Kdo by čekal realismus dřívější tvorby autora, zde toto nenajde, ale nalezne temnou atmosféru s "gotickými kulisami" a silnou stylizací - scéna reprezentující Noc dlouhých nožů asi nejlépe definuje celý film. Ten je poněkud nesoudržný a možná přestylizovaný, ale myšlenka že nelze obrátit přicházející zlo ve svůj prospěch je reprezentována se silnou naléhavostí. 75% (10.06.2023)

Najhoršie ľudské vlastnosti a úchylky schované za drahými oblekmi a cigarami, vyčesanými vlasmi, honosnými šatami, drahými šperkami, noblesným správaním a uniformami ... bolo to tu, je to tu a bude to tu vždy. Ľudí nezmeníš. Neštítia sa ničoho. Čakala som ale viac, film bol strašne dlhý a nikto zo zúčastnených mi nebol sympatický .. samozrejme okrem Charlotty. 3,5* (06.09.2016)

Razantní a spontání nástup fašismu je s odstupem času mnohdy zdánlivě nepochopitelný. Soumrak bohů jej přes pokřivené sklo karikatury popisuje tak, že lze uvěřit nejen filmu, ale i motivacím většiny vrstev tehdejší společnosti. Naprostá virtuozita tvůrců a dovednost, s níž jsou vycizelovány i ty poslední detaiy, dělá z filmu mimořádný skvost. (10.09.2006)