La caduta degli dei
The Damned
Súmrak bohov
Režie:
Luchino ViscontiHudba:
Maurice JarreHrají:
Dirk Bogarde, Ingrid Thulin, Helmut Griem, Helmut Berger, Umberto Orsini, Reinhard Kolldehoff, Florinda Bolkan, Nora Ricci, Charlotte Rampling (více)Obsahy(1)
Vše začíná v noci při požáru Reichstagu v únoru 1933 a končí krátce po nechvalně známé „Noci dlouhých nožů“ v červnu 1934. To, co se děje mezitím je jedna z nejúžasnějších studií lidského pádu. Film Luchina Viscontiho Soumrak Bohů je film plný hypnotických záběrů a ohromující vizuální nádhery. Dílo mapuje úpadek německé rodiny na pozadí vzestupu nacistické strany. Dirk Bogarde jako macbethovský intrikář, který podniká kroky k převzetí ocelářského a muničního impéria v předvečer Hitlerova tažení k odstranění opozičních nepřátel. Ingrid Thulin, Helmut Griem a Charlotte Rampling hrají členy rodiny lapené v politických zmatcích. Helmut Berger debutuje jako rodinný dědic a pohledný švihák, ze kterého se stane ztělesněné zlo. (Magic Box)
(více)Recenze (81)
Od Soumraku bohů jsem čekal naprosto něco jiného. Tady jsme se vůbec nepotkali. Nebavilo mě to herecky a vůbec mě to nebavilo dějově. Dlouho jsem neprotrpěl nějaký film jako tento. Bohužel, jelikož historicky zajímavou hodnotu určitě má. ()
Přesná studie pohlcení německé aristokracie fašismem. Bogarde se jako vždy dotýká hereckého Olympu. Jeden z nejlepších filmů mapujících nástup fašismu. ()
Hmm... ()
Ze začátku velmi chaotické a než se člověk rozkouká, tak film končí. Každopádně povedená atmosféra a pro milovníky netradičních dramat o boji o moc plných intrik správná volba. Btw není to tak kontroverzní, jak se zdá. Tedy aspoň jak pro koho. ()
Snímek je náročný, těžko stravitelný. Zpracovává složité a ošemetné téma. Musím však uznat, že se autorovi povedlo dostat se pod povrch, hluboko do lidské duše, avšak přes všechnu tu sterilnost, vypočítavost a přehnaný italský temperament, jsem neměl z filmu dobrý dojem, přestože nepochybuju o tom, že přesně toto byl Viscontiho záměr. Jsme svědky křivého boje uvnitř vlivné a bohaté šlechtické rodiny, vlastnící ocelárny, která se rozhodne čistě kvůli zisku podporovat Národní socialismus, přestože s jeho ideologií nesouhlasí. Ocitáme se ve svízelné situaci uvnitř rozvrácené rodiny, jejíž členové postupně ztrácí jakousi lidskost a dávají průchod násilí a ostatním zvrhlostem, ukrytým hluboko v nich. Nacismus, sexuální deviace, násilí. Zlo plodí zlo. „Naučil jsem se zabíjet.“ ()
Depresivní a ďábelské. Bylo to přesně podle W. Reicha, tedy že nacisti byli sexuálně deprivovaní proto se museli vybouřit jinak. ()
Súmrak bohov na mňa pôsobil príliš jednostranne a prvoplánovite. Myslím, že analýzu účinkov národného socializmu na charakter ľudí zvládli aj horší režiséri oveľa lepšie. ()
Freska ve smyslu osobních dějin na historickém pozadí. Visconti velice zajímavě pracuje s mizanscénou, hlavně v rámci výtvarně komponovaných celků. Prostor často ubíhá do pozadí nebo má bludný charakter, postavy jsou osaměle, figurativně rozesety. Světlo proudí ze dveří otevřených do vedlejších místností, další zdroje jsou boční ( oranžové světlo evokující výheň - motiv tavícího se železa/ železáren, které rod Von Essenbechů vlastní) nebo - až hororově - spodní. Objekty na scéně jsou často nasvíceny tak, že se zpola topí ve tmě nebo v rudém světle ( případně obojí). Statičnost vizuálního konceptu vrcholí v závěrečné scéně, kde postava Martina nervně prochází scénou plnou pomalých, vláčeně se pohybujících postav. Kumuluje se tu neuvěřitelné napětí a zároveň dovršuje pocit úpadku ( statičnost a přízračnost trochu evokuje Coppolovu "Apokalypsu", ale její dekadence má zas v sobě něco více psychedelického a naturálně - exotického) a neodvratného konce jedné éry....více zde....http://blacklsays.blogspot.cz/2012/08/soumrak-bohu-la-caduta-degli-dei-r-l.html ()
Téměř antické drama v kulisách meziválečného Německa. Rozpad jedné bohaté aristokratické rodiny, jejíž členové se začnou v touze po moci systematicky požírat, je podán s krutou elegancí. Akceptování fašistické moci je zprvu nutností, pak hybnou silou jejich motivací a nakonec jejich zkázou. Viscontiho výprava jako vždy jedinečná, typově přesně odpovídající herci a nadčasové téma. Přes všechen ten chladný odstup mě Soumrak bohů zasáhl nejvíce z Viscontiho filmů. ()
Príbeh šľachtickej rodiny v období fašizmu je ďalším Viscontiho filmom, v ktorom peknou vizuálnou formou zobrazuje úpadok istého druhu spoločnosti... v tomto prípade nemeckých majiteľov oceliarní pred 2. svetovou vojnou. Keby to bolo kratšie, tak by sa dalo uvažovať aj o vyššom hodnotení. ()
Pohled na vyvoj zelezarske rodinne firmy a osudy jejich clenu, mezi ktere vstupuje v perzonifikaci mefistovskeho clena SS Aschenbacha nove Nemecko. Ti, kteri se s nim spoji, sice ziskaji mnoho, ale nakonec prijdou o mnohem vic, vcetne svoji duse. ()
Už název „Soumrak bohů“ naznačuje úpadek vznešeného – tedy snad rozklad šlechty, v čele s mladým dědicem oceláren von Essenbeckem, jehož zvrácenost nezná mezí. Jeho přeměna, nebo chcete-li přetavení z prominentního synáčka bez ambicí, jenž svým původem kryje zvrhlosti a úchylky, do mocichtivé šelmy, která jde přes mrtvoly, je sice působivá, ale vysoko nad tuto démonickou linku, která možná zabíhá až do alegorie s celým Německem, z emocí však divákovi přináší jen pohrdání a následnou otupělost, stavím jiný dosti patrný jev filmu. Nejsilnější článkem je pro mne autentická rekonstrukce přerodu Výmarské republiky ve Třetí říši z pohledu ostatních postav. Psychologické konstrukci snad nejde nic vytknout, ve filmu se skutečně píší dějiny, se vší tou nejistotou a různě zdařilým předvídáním situace, které přinese důsledky. Demonstruje moc strachu a sílu roztříštění odporu na jednotlivé elementy. Je zde nasnadě, že velkou hnací silou převratu není jen ideologie, která táhne prostý dav, ale nabídnutá příležitost pro lhostejné mocné, kteří touží být mocnějšími, a nezúčastněné bohaté, kteří chtějí víc, a pokušení u nich v konečném důsledku zvítězí nad morálkou. Stačí jedno klopýtnutí a z pasti už není úniku, trest nemá slitování. Čím hlouběji ale film jde, tím se tento prvek vytrácí a přenechává místo hlavní postavě, což bylo z mého pohledu velmi na škodu. Co musím dále opravdu ocenit je kamera, skvěle pracuje s prostorem a obrazy, jež nepotřebují komentář, jako například několikanásobné studie reakcí všech účastníků situace v nepřerušovaném záběru, které fungují za deset střihů, nebo trojné zabouchání do stolu jako význam moci a zadostiučinění. Velmi silná scéna je také sjezd oddílů SA, kdy zhýralost vystřídá krutost, nad tím vším se ale vznáší myšlenka, že výběr mezi silnou perzekucí odpůrců a podvolením, přinášejícím protežování a blahobyt, je tlustá čára, která lidskou vůli vystaví veliké zkoušce. Závěr už je jen vyvrcholení nástupu čirého zla a divák už se nediví ničemu, méně je někdy více. ()
Jo lidi jsou svině a když už si myslíte, že jste vyhráli, tak se najde nějaká nová větší. Velmi realistický pohled do tehdejší zkaženosti společnosti. ()
Hamlet bez Hamleta ()
Ve filmu se spíše zrcadlí Viscontiho tajné touhy a sexuální orientace nežli výpověd (natož "brilantná historická štúdia") o vzestupu a nástupu NSDAP k moci. ()
Film je vizuálně odporný, což bych ještě byla ochotna tolerovat, jako režisérův záměr vyvolat dekadentní atmosféru. Slibně nastartovaný příběh se později změní v groteskní, perverzní exibici.Názor, že všichni nacisté byli sexuální devianti, nesnáším. Pravda je totiž mnohem děsivější, protože často to byli hodní tatínové. Připomíná mi to pointu Seznamu 7, kdy se zjistí, že A. Hitler je ďábel. Důvode k těmto názorům je strach si přiznat, že nacisté byli obyčejní lidé, jakých na ulici potkáte stovky. A homosexuální sklony příslušníků SA jsou z velké části mýtem vytvořeným po Noci dlouhých nožů. Připadá mi, že všichni herci přehrávají (i obvykle sympaticky minimalistická Thulinová). Neuvěřitelně přeplácaný film. ()
Soumrak bohů je film, který nutí diváka přemýšlet, čeho všeho je člověk schopný ve snaze získat či udržet si moc, bohatství, postavení. Že někdy se z nenápadných a z podstaty ne zlých lidí stávají krutí a nevypočitatelní manipulátoři, kteří se rozhodli využít svou šanci, protože jim to nabídla výjimečná situace a prostředí. Tím je ve filmu Německo v letech 1933 a 1934, tedy období, kdy nacisté difinitivně zničili zbytky demokracie a začali rychle upevňovat svou diktaturu. Několik členů rodiny von Essenbeck se rozhodlo podepsat smlouvu s tímto ďáblem. Ale jak to ve výjimečných podmínkách diktatur bývá, spojenci se často ze dne na den mění v nepřátele, obzvlášť stojí-li někomu v cestě k moci. ()
Docela drsné. Visconti má u mě nesmazatelný černý bod za Smrt v Benátkách. Tak strašný film mě nepotrápil už dlouho. Ale musím říct že tímhle si to u mě trochu vyžehlil. Výborný nápad, sice poněkud megalomansky natočený, ale já mám pro megalomany slabost ;) Skvělé herecké výkony - všichni skvělí, ale extra poklona pro Ingrid Thulin. (kéž by se tam jen nesvlékala....) V první chvíli mi to připadalo nějak přestřelené, pak mi ale došlo že Visconti to viděl jako prototypy, ne jako skutečné lidi. Snažil se film zachytit jako celkový dojem, ne jako příběh jedné rodiny. Velmi působivé, velmi hnusné, a v poněkud zvráceném slova smyslu hravé. Chtěl tím říct "nějak takhle to vypadalo, nějak takhle to vypadá" a myslím že měl docela pravdu... Zajímavé. ()
Tak takhle chutná moc... ()
Málem mne odradila naprosto šílená stopáž...ale nakonec jsem se nějak nemohla odtrhnout. Atmosféra tohoto filmu hodně připomíná Bertolucciho Konformistu. Nenávist, zlo a touha po moci v nejhorších možných podobách...Asi nejvíc mne zaujal Helmut Berger ztvárňující postavu Martina. ()