Gepard

Jeden z mých životních omylů, kvůli kterému jsem začal mít rád film! Geparda jsem poprvé viděl jako asi devítiletý kluk. Pamatuju si, že jsem šel do kina v domnění, že budu hodinu a půl sledovat život kočkovité šelmy v africké divočině. Místo toho jsem po tři hodiny v úžasu sledoval pomalu se vlekoucí nádherné drama s Delonem a Claudií. Sice jsem tehdy poselství filmu nerozuměl a pokaždé, když film v místním kině promítaly, jsem šel znovu. Dostalo se mi krásné odměny. Prostě film, na který si z dětsví pamatuju, jak mě uchvátil svojí nádherou. (03.08.2008)

Časy se mění, aristokracie jde pomalu do háje a mně osobně těch nafoukaných páprdů a paniček není vůbec líto. O Viscontim je známo, že si liboval v přepichu, ač se myslím prohlašoval za komunistu, a na jeho pozdějších filmech je to znát. Geparda jsem si v 16:9 opravdu vychutnal. Jen mi tam prostě neseděl Burt Lancaster. Tenhle chlápek není Ital a Sicilián už vůbec ne:-) (24.11.2006)

Kdysi dávno byla doba, kdy bylo možné natočit ohromný výpravný snímek, který byl autorský a umělecký zároveň... To je případ Geparda, kde vás rozseká uplně všechno od kostýmu, choreografii, obrazu, hudby až po hloubku postav (lidský rozměr Burta Lancastera je fenomenální!!!) a téma, které je zpracované způsobem příznačným pro umělecké snímky. Doporučuji se podívat na americký i na italský trailer. V USA se láká na mnoho dlouhých polibků slavných filmových hvězd a Italský trailer pracuje s něčím znepokojivým, co nutí pokládat si otázky.. (29.08.2010)

Luchino Visconti, ať je to opěvovaný režisér jak chce, mě zatím vůbec nepřesvědčil. Z jeho filmů jsem viděla tuším asi tři, ale žádný se mi nijak zvlášť nelíbil. Ani toto není výjimkou. Jeho filmy mi připadají děsně dlouhé, celkem nudné. Klidně si mě pranýřujte, vím, je to založeno taky na hudbě, obrazech, dialozích, ale přesto máte pocit, jako by se nic nedělo... Nic neplyne, jen se nervózně díváte, zda už se blíží konec. Protože dívat se pět minut na páry tančící valčík bez jakéhokoliv slova, rozhovoru, náznaku děje, to mě opravdu nudí a vůbec neoslovuje. Plus vidím v Claudii Cardinale, ta je bezesporu ozdobou tohoto filmu. Ale čím více se dívám na světovou klasiku, tím více kroutím hlavou a divím se, co na tom všichni vidí... (16.06.2013)

Líbil se mi výkon Burta Lancastera, ten zahrál fakt dobře. Film je ale příliš dlouhý a chybí mu větší spád. Očekávání jsem měl vyšší. (28.09.2016)

Předně děkuji, že jsem film mohl vidět znovu a lépe na velkém plátně! Byl to fenomenální zážitek. Veledílo evropské kinematografie, které funguje na všech rovinách a ani na vteřinu nenudí. Luchino Visconti využívá svých inscenačních zkušeností, jež nabyl při práci operního režiséra, k tomu, aby strhujícím způsobem zachytil a komplexně odvyprávěl pestrý obraz života šlechty na pozadí společenských změn v Itálii 2. pol. 19. století. Herecké obsazení je význačné: počínaje Burtem Lancasterem v roli hlavy rodiny, mladičkým, avšak nesmírně jiskřivým Delonem pokračuje, a krásnou Claudií Cardinale konče. Gepard je jako jedna velká filmová freska zachycená na širokoúhlém formátu. Stejně jako nejvýznamnější díla Michelangela, Berniniho a dalších klasiků má i Viscontiho snímek nadčasový přesah, univerzální dosah a navzdory trhlinám času nesmírnou energii i pro dnešní "zhýčkané" publikum. A přitom je jeho téma neuvěřitelně prosté: Osamocení člověka (Lancasterův pohled do sálu mi dlouho nezmizí z paměti). Existuje-li filmová obdoba Tolstého epické Vojny a mír, již jsem sic s výjimkou ukázek nečetl, ale znám její genezi i kvality, pak je to Gepard Luchina Viscontiho. Plesová sekvence je vedle Felliniho snových kontur v "Otto e Mezzo" jedním z největších momentů ve vývoji modernistického příštupu k filmové řeči. (18.10.2023)

Obrazově bohatá historická freska (kamera G.Rotunno) předvádí na pozadí revolučního sjednocování Itálie na přelomu 50.a 60.let 19.století společenské změny, během nichž se na místa „lvů a gepardů“ (aristokracie reprezentovaná rodinou knížete di Saliny) cpou „hyeny a šakalové“ (nastupující buržoazie v osobě starosty). Pečlivá režie, výborná hudba (N.Rota) a skvělé herecké výkony, zejména B.Lancaster jako důstojný di Salina posedlý myšlenkou úpadku a smrti, mladičký A.Delon coby jeho synovec Tancredi a nádherná C.Cardinale jako starostova dcera a Tancrediho snoubenka. Této tříhodinové Viscontiho klasiky není třeba se bát, z vizuální opulentnosti poslední třetiny (scéna plesu) zajisté čerpal M.Scorsese při realizaci Věku nevinnosti. (03.02.2008)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Umenie' ◘◘◘◘ MFF Cannes 1963 - Zlatá Palma (10.03.2010)

Jednoduše paráda. Opulentní filmová podívaná v tom nejlepším slova smyslu. Je radost se dívat na něco tak velkorysého, propracovaného a přitom z toho neni cítit kalkul. Parádní herecké výkony v čele s Lancasterem. Občas to sice působí až komicky ( taky se velký sál ve Varech párkrát pěkně zasmál ), zvláště Cardinale, ale je to spíš ku prospěchu věci. Ponořením do té malebnosti se snadno zapomene i na absenci většího děje a nevadí ani neznalost italských reálií. Závěrečná sekvence z plesu je až neskutečná. Nádhera. Díky. ( 45.KVIFF ) (15.07.2010)

Uberte třicet minut a já dám všechny hvězdy co mám. (24.05.2009)

Výpravná kostýmová freska zobrazující konec éry staré sicilské šlechty v nově vznikajícím Italském království. V celém snímku dominuje Burt Lancaster coby kníže Salina. Podmanivá hudba Nina Roty dotváří věrohodný obraz 19. století. Škoda přehnané délky snímku - některé pasáže přeci jen nudí. (09.05.2008)

Atmosfera bola na urovni, aj herecke vykony, kde viedol Burt Lancaster. Ale nevydrzal som celych sialenych 187 minut, film mal dost hluchych scen a prazdnych dialogov. 65 % (27.04.2013)

Je moje vina, že jsem od toho čekal něco ve stylu Andreje Rubleva, ale ten plakát, žánrový vzorec a délka tří hodin k tomu prostě vybízí. Bohužel se tak nestalo, místo toho jsem dostal celkem průměrný italský film, který na mě působil tak, že by ho bez problémů mohla někdy ve všední den v 9 večer odvysílat ČT1. S tím bych žádný problém, kdyby ten film z nějakého mě neznámého důvodu netrval celé tři hodiny. Ona by ani ta délka nebyla problém, ale bohužel je tu dost vaty, scén, které jsou mnohem delší, než by měly být a dialogů, které by se daly bez problémů vystřihnout aniž by to narušilo děj. Taky jsem doufal, že to bude poetické, ale ani to se zrovna nenaplnilo, kromě pár záběrů. Jo, ta kamera je pěkná, herci hrají dost dobře a vyprávění o rozpadu rodu šlechticů taky není zrovna špatné, ale ani tak mě to nedokázalo natolik zaujmout a finální dojem z toho mám takový - jak už jsem psal - průměrný. Možná, kdyby to nemělo tři hodiny, ale jenom hodinu padesát, maximálně, možná by mě to chytlo víc. Takhle se v té utahanosti rozmělnilo to, co mohlo na mě výrazněji zapůsobit. Jsem rád, že jsem to viděl, ale víc jak 3* si to prostě podle mě nezaslouží. 3* (24.01.2020)

21. Zlatý Glóbus za rok 1963 - nominace (1) - Objev roku (herec) - Alain Delon (11.01.2009)

Strašlivě dlouhé...místy dost nudné...prakticky jen o politice, vztazích a tehdejší společnosti a jejích problémech. Ale uvěřitelné, tedy průměr. Rozhodně ovšem nedoporučuji. Jednak kvůli délce a druhak Visconti má na kontě lepší filmy... (10.03.2010)

Sklamanie. Pozerat, ako sa 3 hodiny zabáva šľachta, bez nejakých dramatických prvkov, bez ztraty blízkych, bez nejakých bankrotov či dejových zvratov, je ztrata času. Ani spracovanie nie je silnou stránkou snímku. Ak očakávate, ako sa Sicília mení v porevolučných rokoch, nedočkáte sa. Okrem problémikov so svatbou jedného synovca a dosadením miest do novozniknutých politických miestečiek sa v ňom nič podstatné nedeje. A s 3 hodinami je to takmer utrpenie. Film má určite aj svoje klady, ale tie sa príbehu netýkajú. Jedným z nich je Lancaster, ktorý vedel postave vtisnúť na jednej strane horúcu sicílsku krv, na druhej vznešenosť a šarm šľachtica. No a nesmieme zabudnúť na krásnu a zvodnú Claudiu Cardinalovú. Bohužiaľ, menšia rola Hilla nijako nezaujme. Hodnotenie: 50% (16.08.2013)

Nástup buržoazie, soumrak aristokracie. Buržoazie je sice směšná, ale vyhrává, protože má božskou CC. Ale i odcházející vznešená aristokracie má eso v rukávu - dravého boha AD. A když se CC (lid) spojí s AD (šlechta), vznikne dokonalý základ nové Itálie. Gepard je vlastně kýč, směsice nádherných patetických obrazů doprovázených přepálenou melodramatickou hudbou, okořeněná politickými dialogy. Příjemně se na to dívá, protože tu není nic zašifrované, vše je vyjádřeno naprosto jasně a bez metafory, a divák se jen může kochat všudypřítomnou krásou obrazu i hereckého obsazení. Lovy, plesy, a občas tu tam nějaká ta revoluce. Gepard je tak trochu ekvivalent uklidňujících smyček s hrajícími si kočičkami nebo ohněm v krbu. Historie, jak ji chceme vidět, bez ostrých hran, bez dějinných hrůz, historie, připomínající staré dobré časy, které vlastně nikdy nebyly... (14.11.2020)

Předlohu Giuseppe Tomasi di Lampedusy považuji za nejlepší historický román vůbec a film se jí naštěstí pevně drží. Mám ráda i ostatní Viscontiho snímky – obzvlášť Rocca – ale Geparda považuji za jeho vrcholné dílo. V hlavních rolích jsou nádherné lokace, detaily dovedené k dokonalosti - kostýmy počínaje a hudbou konče - virtuozita hromadných scén a citlivost těch ostatních. A pak jsou tu herci: vznešený Burt Lancaster (kníže ze Saliny), živočišný Alain Delon (Tancredi Falconeri), krásná Claudia Cardinale (Angelica Sedàra), temperamentní Serge Reggiani (don Ciccio Tumeo), distingovaná Rina Morelli (kněžna ze Saliny), slizký Paolo Stoppa (don Calogero Sedàra), mladý Mario Girotti (hrabě Cavriaghi), zásadový Romolo Valli (otec Pirrone). Film skvělý jako doušek sicilského vína ve stínu oliv po parném letním dni. (28.03.2011)

"Sicilané chtějí spát, nenávidí každého, kdo je chce probudit." "My jsme byli lvi a gepardi, po nás přijdou hyeny a šakali." Vizuálně invenční filmařinka s netriviální péčí o stylizaci dialogů, snaha o závažnost sdělení s řadou hereckých hvězd. (26.04.2013)

"Konec starých dobrých časů..." Ale ještě než dojde k "předání," je třeba s řádnou pompou oslavit, původní stavy, a tak tedy. Vítejte na velkolepém a rozlehlém panství sicilské aristokratické smetánky. Vítr ovívá a čechrá závěsy komnat hrdosti, vznešenosti, urozenosti a lesku slavného rodu Salinů, kde lákavost dravého a ambiciózního mládí osciluje a zmocňuje se ducha moudra, tradic a řádu dob dávno minulých. Živoucí stylizace okázalosti a výpravnosti, okouzlující genius loci prozářený vábivou hudbou a oslnivostí kostýmů. Závěrečná plesová scéna, při které nejedno srdce zaplesá, jen pečetí onu gala noblesnost a očarování z polibků filmové poetiky. Gepardovi vévodí majestátní nestor rodu - kavalírský elegán Burt, líbivé fešáctví neodolatelného šarmu miláčka davů dívek a dam, Alaina a neméně tak odzbrojující uhrančivost osudové krásy Claudie Cardinale. Opus magnum oplývající estetickou blažeností vizuálního labužnictví. (29.04.2013)