Nevinný
L'innocente
L'Innocent
The Innocent
Itálie / Francie,
1976, 125 min
Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Franco ManninoHrají:
Giancarlo Giannini, Laura Antonelli, Jennifer O'Neill, Rina Morelli, Massimo Girotti, Marie Dubois, Marc Porel, Philippe Hersent, Claude Mann (více)Obsahy(2)
Poslední film Luchina Viscontiho, který je inspirován románem spisovatele Gabriella d'Annunzia, vykresluje plastický obraz světa aristokratického šovinismu a dvojích sexuálních standardů v Itálii na sklonku devatenáctého století. Zámožný Tullio (Giancarlo Giannini) nepřikládá velkou váhu tomu, že se s milenkou (Jennifer O'Neillová) bezostyšně producíruje před zraky přátel a veřejnosti. Když se pak ale záletnický aristokrat dozví, že má jeho odvržená manželka (Laura Antonelliová) poměr s mladým spisovatelem (a čeká s ním dítě), je to pro něho příliš velké sousto. (Cinemax)
(více)Zajímavosti (5)
- Film byl uveden mimo soutěž na festivalu v Cannes v roce 1976, dva měsíce po Viscontiho smrti. (classic)
- Soundtrack obsahuje klavírní sonátu „Rondo Alla Turca“ od Wolfganga Amadea Mozarta a árii „Che farò senza Euridice“ z opery „Orfeo a Euridice“ od Christopha Willibalda Glucka. (classic)
- Luchino Visconti natáčel film na invalidním vozíku, ve velkých bolestech a zemřel v březnu 1976 na trombózu několik dní poté, co se svými nejbližšími spolupracovníky zhlédl první sestřih filmu, s nímž nebyl spokojen. Součástí hereckého obsazení měla být i Claudia Cardinale. V této podobě byl film představen veřejnosti s velmi drobnými změnami, které provedl spoluscenárista Suso Cecchi D'Amico podle pokynů, které mu dal sám Visconti během pracovního rozhovoru. (classic)
- Visconti chtěl původně do hlavních rolí Romy Schneider a Alaina Delona. Při plavbě na Korsiku se svým novopečeným manželem Biasinim se Romy rozhodla Viscontimu odpovědět během jejich zastávky v Calvi. Volala mu z telefonní budky. „Ne! Teď je čas na dítě!“ řekla Romy velmi rozrušená. „Jsou okamžiky, kdy je čas rodit děti anebo točit film. Teď nadešel vhodný okamžik natočit film,“ vychrlil mistr na Romy. V den její svatby, kdy už byl velmi nemocný, poslal za Rominou (rád jí tak říkával) Helmuta Bergera, aby jí sdělil, že by se s ní rád usmířil. Za tři měsíce na to zemřel, aniž se spolu ještě setkali. V roce 1978 viditelně dojatá Romy uzná svou mea culpa Marku Espositovi z časopisu Premiére: „Je pravda, že nyní lituji. Trochu pozdě, že?“ (theSaint)